mozek08mKineziologie se označuje jako metoda vědecká, avšak většina odborníků z řad lékařů ji považuje jen za jednu z mnohých léčitelských metod, které stojí a padají na lidské naivitě.

“Je to zázračná metoda, která lidem skutečně pomáhá," říkají kineziologové a mnozí jejich klienti. “Je to podfuk a kdo je ochoten za tento nesmysl platit, je naivní blázen," tvrdí skeptičtí racionalisté. Na čí straně je pravda?

Co se vlastně skrývá za názvem kineziologie, který se stále častěji objevuje v inzertních rubrikách českých novin a časopisů jako možnost ideální léčby těla i ducha? Soukromou kineziologickou praxi si v posledních letech otevřeli desítky, pokud ne stovky lidí. Dalo by se dokonce říci, že Česká republika zažívá kineziologický boom. Tato původem americká léčebná metoda totiž slibuje neuvěřitelné, ba přímo zázračné možnosti - prý se díky ní vyléčí všechny choroby fyzické i psychické povahy, prý se díky ní zbavíte svých starostí a životních těžkostí a kineziologie dokonce vaše průměrné děti změní na malé, geniální myslitele a z neposlušných lumpů udělá pro změnu dobrácké andílky.

Je to skutečně tak? Má kineziologie skutečně schopnost dělat s lidským zdravím zázraky?

S novou léčebnou metodou nazvanou kineziologie přišel v roce 1964 americký chiropraktik Dr. George J. Goodheart, který svého času léčil muže s dlouhodobými výraznými bolestmi nohou. Přitom zjistil, že když pacientovi masíruje svaly na vnější straně stehna, postižený pocítí rychlou a výraznou úlevu. Tehdy Dr. Goodheart vymyslel teorii o tom, že na lidském těle existují určité tlakové body, které mají přímou souvislost s vnitřními orgány, ale i s psychickými pocity a emocemi člověka. To, že tato teorie o principech tlakových bodů, které mají vliv na tělesné orgány, je známá už tisíce let díky staré čínské medicíně - akupunktuře - Dr. Goodheart jaksi opomenul veřejnosti zdůraznit. Sám sebe označil za jejího zakladatele a navrch přidal i další významný “objev": lidským tělem prý procházejí takzvané energetické kanály, meridiány, které spojují nejen svaly s vnitřními orgány, jako je srdce, plíce, žaludek, pankreas či močový měchýř, ale i s mozkem. Z těchto východiskových tezí potom Goodheart usoudil, že prostřednictvím energetických kanálů mezi sebou mozek, orgány a svaly navzájem komunikují, což se projevuje určitou reakcí horní končetin, určitým napínáním či uvolňováním svalů, podle čehož je možné zjistit všechny fyzické choroby, kterými daná osoba trpí. A protože “proud" energie probíhá i mezi svaly a mozkem, není těžké ze svalového napětí rukou vyčíst i negativní emoce a duševní poruchy, které nás trápí. I v tomto případě se diagnóza stanovuje na základě toho, jak se náš sval v dané chvíli napne či uvolní - podle toho kineziolog zjišťuje, zda trpíme depresemi, fóbiemi, úzkostí, psychózou a nebo traumatem z dávného dětství. Ale! Energetické kanály v našich tělech jsou u většiny lidí dlouhodobě zablokované, například už vzpomenutými traumaty či stresem. Úlohou kineziologa je nejen diagnostikovat onemocnění, ale především odblokovat energetické kanály, aby komunikace mezi orgány, mozkem a svaly mohla opět probíhat bez překážek a omezení.

Kanály je třeba odblokovat…

Kineziologie, někdy nazývaná jako nauka o svalech, se rychle začala šířit po Americe a postupně se v ní utvářeli různě specializované obory. Jedním z nich je tzv. metoda jednotného mozku – tzv. One Brain systém. Tento systém základní kineziologické myšlenky rozvedl do dalších teorií o nevyhnutelnosti souladu mezi levou a pravou mozkovou hemisférou. Jedině tehdy, když jsou hemisféry našeho mozku v dokonalém souladu a zároveň dobře komunikují s našimi svaly, jsme zdraví a spokojní. Pokud někde nastane problém a propojení se zablokuje, je nevyhnutelná kineziologická léčba.

Při kineziologickém sezení nejprve projdete procesem zvaným svalový test, díky kterému vám kineziolog určí druh choroby. Při dalších sezeních, které probíhají během několika dalších týdnů, ale až měsíců, se kineziolog snaží o odblokování vašich energetických kanálů. Cílem léčby je pak celková harmonizace člověka, a tedy i jeho vyléčení.

Jak si ale takové kineziologické léčení představit v praxi?

Měla jsem možnost vyzkoušet si “zázračnou" metodu jednotného mozku na vlastní kůži, a to díky mladé pražské kinezioložce Zorce Pilné.

Začínáme malou rozcvičkou, abychom zkoordinovali svoje tělo. Zdvíháme kolena k loktům, uvolníme krční páteř, lehce namasírujeme záda... Potom si sedám naproti Zorce Pilné a ona mě chytá za zápěstí. Mírně předpaženýma rukama začne slečna Pilná potřásat a mírně na ně tlačit, jakoby je chtěla připažit - nahoru - dolů, nahoru - dolů... Přitom se mi přímo dívá do očí a z mých svalů údajně zjišťuje, kde jsou bloky mých energetických kanálů. Jsme potichu, protože Zorka Pilná před naším sezením slíbila, že další informace si se mnou bude odevzdávat jen mentálně, pomocí přenosu myšlenek, což prý též umí. Přibližně půl hodiny potřese Zorka mou pravačkou a levičkou, dokonce si s mýma rukama polohlasně povídá a snaží se od nich dozvědět, jakými chorobami trpím. “Facilitátor dokáže prostřednictvím svalů najít moment, kdy jste v minulosti zažili něco zlé, negativní a pomůže vám zbavit se tohoto traumatu.

“Pomocí metody One Brain je možné určit a odstranit příčiny stresu a navodit správnou mozkovou činnost,” vysvětluje Zorka Pilná, která však na závěr rezolutně vyhlásí, že jsem bohužel momentálně ve stresu, a teda se mnou nemůže úspěšně pracovat. Pokud jsem totiž stresovaná, moje svalové napětí nefunguje tak, jak by fungovat mělo, a proto se moje choroba nedá určit.

Znají vůbec pravý význam terminologie?

Když se na kineziologické vyšetření dostavíte ve stresu, snaží se vás kineziolog nejprve uklidnit, navodit ve vás pocit pohody a uvolněnosti. Nebýt toho zvláštního pohybu rukou, v podstatě si připadáte jako na sezení s psychiatrem či psychologem. Kineziolog s vámi rozebírá vaše každodenní starosti i radosti, diskutuje s vámi o zaměstnání, rodině, koníčcích, probíráte společně vaše kladné i záporné pocity z dětství a dospívání, problémy, které vás dlouhodobě trápí. Už samotný fakt, že je někdo ochoten vás pozorně poslouchat a mluvit s vámi o věcech, na něž manžel či manželka nikdy nemá čas, pomůže člověku velkou úlevou. Není na tom nic objevného, avšak kineziologové tuto fázi terapie označují za odstraňování bloků (odblokování) ve vašich energetických kanálech. Všeobecně je však možno říci, že tento způsob léčby je spíše cosi na způsob psychoterapie, známé z ordinací klasických psychologů.

Kineziologové své klienty a pacienty velmi rádi zahrnují množstvím cizích slov a lékařských výrazů typu kontrakce, extenze, difúze, infúze, regres, progres a mnoha dalšími. Takový slovník v lidech logicky vzbuzuje pocit odbornosti a vědeckosti, v některých lidech potom dokonce přesvědčení, že kineziologie musí být celkem jistě lékařská metoda. Většina odborníků z řad lékařů však toto tvrzení odmítá s tím, že ze strany kineziologů jde jen o promyšlené zneužití odborného názvosloví. Tato terminologie na první pohled skutečně působí vědecky, zvlášť psychologicko-psychiatrické výrazy mohou u některých klientech vzbuzovat velkou důvěru. Avšak osobně se domnívám, že kineziologové často ani neví, jaký je pravý význam slov, které používají, a že možná často ani nerozumějí sami sobě. A člověk nechápající problém jim může lehce naletět," komentuje kineziologickou terminologii MUDr. Hana Zvolská z Psychiatrické kliniky v Praze.

Jak se stát facilitátorem

I když medicínské výrazy jsou v metodě One Brain běžné, většina kineziologů nemá s medicínou vůbec nic společné. Nejčastěji se kineziologové rekrutují z řad pedagogů, učitelů základných škol či výchovných poradců, i když v posledním čase není už nic výjimečného, že se kineziologií začínají vážně zabývat například i dětští psychologové. “Já však už vím i o případech, že se systému One Brain věnují například i mnozí rehabilitační pracovníci, stomatologové, chirurgové a neurologové a určitě se tato metoda bude v lékařských kruzích šířit dál, protože stále více lékařů bude chápat jej jedinečnost," tvrdí Zorka Pilná, sama vzděláním učitelka, která vyučuje na základní škole. I ona prý kineziologii používá při své práci - například na začátku vyučovací hodiny si s dětmi zacvičí a “zkoordinuje" jejich levou a pravou hemisféru s ostatními částmi těla, aby při hodině neboli tak unavení, aby se lehce soustředili a byli aktivnější, vnímavější.

Jak se vlastně člověk stane kineziologem? Jaká kritéria musí adept tohoto “léčebného umění" splnit? Zní to možná neuvěřitelně, ale kineziologem se v podstatě může stát každý z nás, každý obyčejný smrtelník. Kritéria typu vzdělání či praxe v oboru medicíny nebo psychologie nejsou podmínkou, jediné, co musíte udělat, je projít soustavou mnoha kurzů a přednášek, které v České republice organizuje od roku 1994 Američanka Carol Ann Hontzová. Tá má na starosti organizaci kurzů i v celé střední Evropě.

Na počátku vaší kineziologické kariéry jsou však nevyhnutné především peníze - ceny jednotlivých kurzů a přednášek se totiž pohybují od přibližně tří tisíc korun až po šest tisícová školení, celkem vás kineziologické vzdělání stojí až 25 tisíc Kč. Po absolutóriu všech kurzů se stáváte takzvaným facilitátorem, tedy držitelem certifikátu, který vás opravňuje provádět metodu One Brain v praxi. Návratnost vámi vložených peněz je však velmi rychlá, vždyť kineziolog si za jedno sezení, které zpravidla trvá asi hodinu, účtuje 500 - 700 korun. Pokud dobře počítám, kdyby například Zorka Pilná pracovala byť jen pár hodin denně za pět set korun od jednoho klienta, vydělala by za den dva a půl tisíce, což za 5 pracovních dní takřka 13.000 Kč. A to je jistě velmi slušný výdělek, pro který je přinejmenším výhodné vložit vstupní kapitál do kineziologických kurzů.

Trauma z dětství? Freud by zajásal

Vraťme se však ještě k samé podstatě metody One Brain. “Ve stresových situacích, které nás provázejí v období prenatálního vývoje, při porodu, v dětství i v dospělosti, se může “odpojit” až 75 % našeho mozku a člověk potom není schopen využívat tento orgán naplno. Vzniklé blokády nám umožňují jen reagovat, ale nikoli logicky myslet. Díky tomuto zablokování se nás zmocňuje pocit bezmoci a úzkosti, nejsme schopni rychle a správně jednat. (…) I negativní zážitky, například trauma z dětství, náš mozek podobně zablokovávají a znemožňují nám kvalitní život, kvalitní fungování…” dozvídáme se o systéme One Brain z jednoho z mnoha propagačních letáků, které o kineziologii kolují.

“Ten, kdo klientovi pomáhá příslušnou blokádu odstranit, tedy facilitátor, vlastně člověku umožňuje, aby využíval naplno svůj mozkový potenciál. Když například někoho v dětství kousl pes a on se nyní psů bojí, můžeme se pomocí této metody dopátrat ke vzpomínce na tuto událost. A výsledek? Při nejbližším setkání se psem se ho tento člověk už nikdy nebude bát.”

Pokud tato slova chápu dobře, jde tu v podstatě o už Sigmundem Freudem definovanou “trauma z dětství", která je uložena v našem podvědomí a když se jí chceme zbavit, je dobré si tuto událost znovu takzvaně odžít, abychom ji už nepociťovali jako traumatickou. Ani v tomto smyslu tedy kineziologie nepřinesla žádnou novou myšlenku, ale v podstatě jen převzala termíny a definice, známé psychiatrům už mnoho desetiletí, trochu je zmodernizovala, trochu přibarvila a dala do jiných souvislostí a teď tvrdí, že je to jedinečná léčebná metoda, kterou doposud nikdo nepoznal.

Věnujme se dětem naplno a sami

Kineziologickou pomoc využívají převážně lidé více či méně emocionální, citoví, kteří jsou všeobecně ochotni uvěřit věcem “mezi nebem a zemí", věcem “zázračným a všemocným". Možná i proto, že se předtím zklamali u klasických lékařích, že je považují za neochotné a odměřené, za příliš racionální a neschopné se svým pacientům věnovat naplno a se zájmem, což je bohužel u lékařů každého druhu velmi časté, ba přímo běžné. Navíc v tom je kineziologie podobná například homeopatické léčbě, která sice též není vědecky dokázaná, ale při ní se lékař svému pacientovi plně věnuje i několik hodin, je ochoten ho vyslechnout, diskutovat s ním a hledat příčiny jeho choroby komplexně a v souvislostech.

Kineziology v posledních letech stále častěji vyhledávají i například rodiče problémových dětí, ať už jde o dyslektiky (lidé s poruchou schopnosti číst) a dysgrafiky (lidé s poruchou schopnosti naučit se psát), nebo i o děti hyperaktívní. Tedy naopak příliš málo sebevědomé, stydící se a přecitlivělé. Bohužel, právě rodiče jsou v takových případech ochotni platit velké částky kineziologům, namísto toho, aby se sami svým dětem více věnovali, aby se zajímali o vnitřní svět svých potomků, aby s nimi otevřeně hovořili o jejich problémech. Možná, že citlivý a starostlivý rodič by svému dítěti pomohl stejně jako kineziolog...

“Samozřejmě, že dítě, na které jeho vlastní rodiče nemají dostatek času a neprojevují dostatečný zájem o jejich starosti a radosti, trpí a může se to u něj projevit například i zvýšenou aktivitou a nezvládnutelnou energií, nebo naopak zamlklostí, neurotičností. Kineziolog mu může pomoci už jen tím, že na něj má čas, že ho poslouchá a povídá si s ním. To však není důkaz toho, že funguje kineziologie jako taková, ale je to spíše důkaz toho, že naše dítě potřebovalo najít někoho blízkého, někoho, kdo se mu bude věnovat a koho budou zajímat jeho pocity," domnívá se MUDr. Zvolská.

Metoda nekonečných možností?

Propagátoři kineziologie ji označují jako metodu 21. století, metodu nekonečných možností. Zároveň striktně odmítají, že by šlo o nějaké šarlatánství, o iracionální nevědeckou metodu, nebo dokonce o podvod, jehož hlavním cílem je jen dobrý výdělek.

“Nedělám to pro peníze, chci pomáhat lidem, to je hlavní,” říká například Zorka Pilná, která však nedokáže odborně vysvětlit, proč kineziologie vůbec funguje.

“Jednoduše funguje, já tomu věřím a vidím výsledky své práce na konkrétních klientech.”

A jsme u toho. Ono známé “věř a víra tvá tě uzdraví” celkem evidentně platí i v případě kineziologie. Navíc za peníze, které klienti v kineziologických poradnách musí zaplatit, je takřka nemožné, aby tato metoda nefungovala. Ale kineziologové přece tvrdí, že jejich léčení je přímo zázračné. Je tomu skutečně tak?

“Kineziologie není zázrak. Ale protože mnoha pomohla překonat problémy, se kterými si sami nedokázali poradit, může tak navenek působit…” tvrdí se v jednom z mnoha novinových článků, které na téma kineziologie produkují časopisy o zdravém životním stylu, například paní Ludmila Horáková z Ostravy, která se touto metodou zabývá už několik let. Avšak například PaedDr. Hana Vodrážková z Centra duševního zdraví v Brně odmítá, že by se metodou One Brain léčily choroby.

“My nepracujeme s nemocemi, ale jen a pouze s negativními zážitky, které jsou uloženy v podvědomí člověka, a tedy blokují jeho energetické kanály. To znamená, že pracujeme s emocemi, se vzpomínkami na danou událost. Pomocí systému One Brain se potom dokážeme dostat až k příčinám vašeho stresu a odstranit ho. Kineziolog jednoduše využívá svalové energie, jemně zatlačí na předpaženou část ruky klienta a odtud zjišťuje informace na základě biologické zpětné vazby … A klient si jakoby vygumuje z paměti onen negativní zážitek, který zablokování mozkových energetických drah způsobil,” tvrdí Hana Vodrážková, podle které se kineziologie v jistém smyslu slova podobá i takzvanému časovému regresu, tedy návratu do minulosti (do minulých životů).

Pacienti hledají, co u lékařů nenacházejí

Je tedy kineziologie skutečně jen další z mnoha podivných, šarlatánských metod, které se v posledních deseti letech na našem území množí jako houby po dešti? Nebo je kineziologie vědou, která jen čeká na to, až se s ní vědci začnou vážně zabývat a uznají ji jako nový vědecký obor? Na vyřešení si budeme muset ještě pár let počkat. Vědečtí pracovníci se totiž zatím z převážné většiny odmítají ke kineziologii hlásit a považují ji za nesmyslnou a často i nebezpečnou hru s lidskou naivitou. A taktéž v mnoha případech za zneužívání lidí, kteří například zdravotně potřebují pomoc a bohužel nenacházejí pomocnou ruku u klasických lékařů. Je třeba přiznat, že někdy právě i díky doktorům v bílých pláštích má kineziologie stále více příznivců, stále více klientů, kteří dlouhé týdny a měsíce navštěvují kineziologické poradny, aby v nich našli přinejmenším vlídné zacházení, možnost uklidnění a dialog o svých zdravotních problémech, ale i chvilku na zamyšlení nad sebou samým i nad způsobem života, který žijí. Možná, že kdyby i tento servis lidem poskytovali jejich vlastní ošetřující lékaři, nemuseli by mnozí pacienti vyhledávat nějaké kineziology ani jiné podobné “zázračné" léčitele... Možná?!

Martina Dvořáková

Z časopisu Rozmer č. 3, roč. 1999

 

***
Líbil se vám článek a celý web?

Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 020