Dlouho byla jeho osobnost opředena romantickými představami čaroděje, dobrodruha, zázračného felčara, temného alchymisty faustovského typu...

 

Psal se rok 1541. Dne 24. září umíral v Salzburku po bohatém a bludném životě jeden z význačných představitelů pozdního středověkého lékařství - Paracelsus.

Dlouho byla jeho osobnost opředena romantickými představami čaroděje, dobrodruha, zázračného felčara, temného alchymisty faustovského typu, jak vyprávěla lidová legenda, než zjevil se po podrobném prozkoumání jako zjev svérázného člověka a reformátora vědy, v mnohém průkopníka a hlasatele nových myšlenek. Již samo pojmenování Paracelsovo "Luther v medicíně" užité za jeho života, mluví srozumitelně o jeho významu. Jen málokterý z bojovníků lidské kultury má podobný osud jako tento velký lékař 16. století. Století, v němž dohasínal středověk a začínal novověk.

Vlastní jméno Paracelsovo je Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheirn. Jméno Paracelsus přijal po tehdejším způsobu humanistů a jenom jako ozvěna zůstává upomínka na původní jméno ve slově "bombastický", to jest věcí velikých, neobyčejných, hlučných.

Paracelsus se narodil dne 10. listopadu 1493 v Einsiedeln ve Švýcařích. Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny švábských Hohenheimů. Otcovu výchovu a basilejská studia doplnil mladý Paracelsus praktickou činností ranlékařskou v hornickém prostředí v Běláku, kde si bedlivě také všímal mineralogie a botaniky. Neuhasitelná touha po vědění vedla mladého Paracelsa do Berrary v Itálii, kde po univerzitních studiích získal doktorský diplom. A odtud začíná se bludná pouť po zemích a státech celé Evropy. "Dobry lékař musí byl cestovatelem", říkal, "za uměním lékařským nutno jít". A tak se učí a zkoumá všude, kam přijde. U doktorů, ranhojičů, bradýřů, kořenářek, čarodějů, šarlatánů, alchymistů, u lidí prostých i urozených. Lidové léčení ho právě tak zajímá jako univerzitní. V benátských válkách roku 1522 ho vidíme jako polního ranhojiče a felčara. Ale již je tu Dalmácie a znovu Itálie. Proslulá salernská škola lékařská ho neudrží, právě tak jako později navštívené slavné středisko montpellierské. Plaví se do Sicílie, navštěvuje ostrovy v Egejském moři, Egypt, Cařihrad. A odtud na západ do Granady, Portugalska, Paříže, Anglie, Holandska. Jde z války do války. V dánské výpravě studuje hromadné epidemie, mor a choleru. Na bitevním poli a v lazaretech nalézá jako ranlékař bohatý studijní materiál. Se svým těžkým mečem, mastmi a tyglíky táhne od města k městu, všude znám svou robustní postavou. Lidová legenda začíná o něm bájit jako o cestujícím čaroději, divotvorném lékaři, nikdo neví, co nového připraví, čím překvapí. Ze Švédska putuje do Lotyšska, Polska a k svému otci. Pomýšlí usadit se zde a provozovat praxi podle svých zkušeností; místní rebelie vyžene ho znovu na cesty. To již vzrůstá okruh jeho žáků, právě tak jako nepřízeň kolegů, kteří závidí jeho úspěchy.

A Paracelsus se vysmívá všemu, hoduje a toulá se, sám své druhy zesměšňuje, začíná být ironickým a kritickým. Bezděky tu se vtírá na mysl srovnání s naším Dačickým z Heslova. To již Paracelsus koncipuje počátky svých slavných děl Paragranum, Paramirum, Defensiones a jiné. Věhlas roste více a více, zvlášť navazuje spojení se slavným tehdejším humanistou Erasmem Rotterdamským. Je jmenován městským fyzikem a profesorem univerzity v Basileji, kde přednáší. Paracelsus mluví otevřeně z katedry místo latiny jazykem rodným, německým. Je hrdý, sebevědomý tak, že veřejně pálí spisy klasiků Galena a Avicenny v Basileji na trhu, jako protest proti dosud výlučně uznávané medicíně těchto autorů. Vystupuje i proti nekalému obchodnímu mastikářství apatykářů.

Impertinentním veršovaným pamfletem veřejně se mu odvděčují někteří jeho žáci. Před žalářem se zachraňuje jen útěkem z Basileje. A už zase nastává bludné putování. Je tu Col-mar, Esslingen, Norimberk, St. Gallen, Hall, Schwatz, Meran, Pfaffers. V Ulmu vydává svou přední knihu Grosse Wundarzney, v Moravském Krumlově léčí rodinu moravského maršála Jana z Lipé, ve Vídni přednáší císaři Ferdinandovi své reformy. Roku 1538 prochází znovu jihorakouskými zeměmi, až konečně zakotvuje v Salzburku. Jen smrt zastavuje pouť světem tohoto osmačtyřicetiletého věhlasného lékaře-tuláka. Neuvěřitelné legendy opředou ještě jeho smrt, i o jeho hrobu se věřilo, že má zázračnou léčitelskou moc.

Mnoho se také mluvívá o Paracelsovi jako o alchymistovi a iatrochemiku. Alchymie v rané době Paracelsově byla ještě kvetoucím uměním. Šestnácté století však začíná pro alchymii pozvolným úpadkem. Obratem je tu stále větší přihlížení k léčivým vlastnostem kovů, rostlin a získávání z nich potřebných léků. Pravda, i Paracelsus se zabýval alchymií a iatrochemií, ale pokládá tyto a podobné vědy vždy jen jako pomocné medicíně, doplňující, jako jsou jiné, botanika, fyzika, mineralogie. Nade vším je mu zkušenost, poznání. "Jen ten může být dobrým lékařem, kdo poznal účinky léků sám, kdo prozkoumal tajemství přírody, která je jediná a všeléčivá." Odkrývá nemilosrdně podvody šarlatánů, mastičkářů, chiromantů, kolem dvorů panovnických jen se hemžících.

Z romantické alchymie se stává přičiněním Paracelsovým střízlivá chemie. Neboť každý životní proces v organismu je procesem chemickým. Tělo se skládá ze tří základních částí: síry, rtuti a soli. Jsou-li v rovnováze, je tělo zdravé, z poruchy nastává nemoc. A proto třeba obnovovat tyto látky. Používal k léčení nejen minerálních látek jako antimonu, arzénu, železa, mědi, ale i výtažků z rostlin v podobě tinktur. Byl filosofem životní síly, jím zvané archeus, a pro ni hledal pomocí alchymie někde v přírodě skrytý prostředek arcanum, užitečný proti nemocem. Proniknutím do hloubek chemických pochodů se stal také vlastně zakladatelem moderní farmakologie a chemoterapie. Znal již kromě kovů a jejich solí chlór, ledek, solnou a sírovou kyselinu, lučavku královskou, mnoho organických sloučenin. Z vína destiloval etylalkohol, znal éter, pracoval často s těžkými jedy. Používal již rtuti proti příjici a vodnatelnosti, zkoumal obsahy minerálních vod, zaváděl balneoterapii, dietu, věděl o poruchách trávení z rozkladu látek, pronikl i do psychiatrie a jiných věd. Mluvívá se o něm také jako o filozofu, astrologu, geografu, parapsychologu, spagiriku, mágovi. Ovšem, i tu zašel někdy příliš daleko, jak svědčí jeho touha po způsobu tehdejších názorů, vytvořit umělého člověka, homunkula, z chemických substancí.

Etický základ Paracelsova lékařství je dalším kladem jeho učení. Lékař podle jeho slov má svaté poslání. Má zasahovat všude tam, kde podivuhodná životní síla přírody ochabuje. Nejhlubším vědomím lékařovým má být proto láska k bližnímu, pomoc potřebujícímu. "V srdci roste lékař. Je přirozeným světlem", volá Paracelsus. V člověku vrcholí všechen život. A přece člověk je člověkem tím, že má vztahy k vesmíru, kosmickým vlivům. Jako životní síla archeus je skryta ve všech věcech, tak také budiž lékař takovou přirozenou silou. Lék je jen symbolem velebnosti přírody. Je sám hluboce zbožný, bouří zvláště proti obohacování se z léčitelské činnosti. "Byl by nemožným ten lékař", říká Paracelsus, "který by nebyl zároveň učeným i praktickým filozofem". Motto Paracelsovo "léčí příroda a nikoliv lékař, který je jí podřízen", doznívá do dneška. Všude tu vidíme v základě ctnost a lásku, kterou považuje Paracelsus za sloup lékařství. Paracelsem znovu ožívá starověký Hippokrates v lékařské etice.

Mnoho by se dalo vyprávět jak o tomto reformátoru scholastické medicíny, tak o člověku, jehož život byl poset překážkami, ústrky, nepřízní i závistí. Duch silný prorazil si však cestu vpřed. To, co učil, byl on sám, jeho vlastní přesvědčení a sebevědomí, pro které život plný bolesti a bídy žil. Dnes, v dějinách lékařství a kultuře, je místo Paracelsovo pevně stanoveno a nezdá se nikterak, že by se jeho význam umenšoval. Postupným vydáváním jeho děl, důstojnými oslavami v Salzburku a přiblížením jeho památky všem kulturním lidem splácí veřejnost i věda svůj dík, dávno jemu dlužný.

Z archivu KPUFO

Cesty psychotroniky č. 4/2005

 

***

 

Líbil se vám článek a celý web?

Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 671