Kdo byl Robert Pavlita? Pracoval s telekinesí?

Neznámý mzuž klepe na dveře královéhradeckých lékařů * Strojek, který pracuje na příkaz očima * Lze zamítnout fakta, jejichž příčiny zatím neznáme? * Zajímavý koníček padesátiletého Roberta Pavlity * Nikdy nebudeme vědět dost a všechno o světě, v němž žijeme...

 

Na dveře Fyziologické katedry lékařská fakulty Karlovy university v Hradci Králové zaklepal padesátiletý prošedivělý muž.

"Rád bych si něco ověřil, když dovolíte. Léta se zabývám telekinezí a mohu vám podat důkaz o tom. Že lze biologicky ovládnout hmotu, dávat jí pohyb a rušit jej."

Z jeho poněkud napjatého výrazu bylo zřejmé, jak nesmírně mu záleží na tom, aby se mu věřilo. Položil na stůl přístroj skládající se z elektrického motorku s prodlouženou hřídelkou, na kterou volně zavěsil lehký předmět jako vrtulku. Uvedl motor do chodu a potom prostým pohledem rotující vrtulku zastavil.

Magie? Nikoli! Žádný upřený pohled, žádné šeptání, zaříkávání - zastaví se to, nezastaví? Jaké síly tedy uvedly přístroj do pohybu? Autor vysvětluje: nic jiného než energie vyslaná očima člověka a přijatá přístrojem zvlášť k tomu zhotoveným.

Energie neznámého původu, dosud nedefinovaná, nezměřená, o níž se téměř nic neví, jen to, že existuje.

Pracovníci fyziologické katedry se věci nevysmáli, avšak důkaz, který viděli na vlastní oči, jim nestačil. "Zhotovte přístroj, který by vyloučil všechny jevy jako je působení magnetických vln, statické elektřiny a elektřiny vůbec, přístroj, jenž by byl izolován od vnějšího prostředí nejlépe skleněným poklopem a přijďte."

Tak skončila návštěva na lékařské fakultě. "Kdybych byl Einsteinem, nikdo by mi neříkal: jsi chorý, člověče, jdi se léčit a nech toho, škoda času. Ale já jsem jen konstruktérem s vyšší textilní průmyslovkou. Vedu středisko vývoje v podniku na kapesníky, zabývám se mechanizací a automatizací a telekineze je mým koníčkem po pracovní době. Takové je to," svěřuje se Robert Pavlita, kterého jsem navštívil v hořícké Miletě.

"Když dokážeme, že biologickou energii, jak jsem ji pojmenoval, dokážeme přeměnit v mechanickou práci, budeme první na světě ve využití dosud neznámého druhu energie. A to bude převratný objev."

"Zabývám se tím více než dvacet let. Zhotovil jsem si řadu přístrojů. Nejprve jsem zkoušel kyvadlové pohyby, potom jsem přešel ke kruhovým a zvolil elektromotor, abych zdůraznil sílu, které je zapotřebí k překonání třecího momentu. Vykonal jsem stovky pokusů, dokud jsem nenašel schéma biologické indukce, kterou lze hmotu učinit citlivou na biologické záření. Ale tohle raději nepište! Mohli by vám vytknout, že je to fantazie."

Ale co není ve svých počátcích fantazií? Možná, že je to opravdu krok do neznáma. Přístroj, který je dnes na královéhradecké fakultě, se skutečně uvádí do pohybu očima člověka. A tím člověkem nemusí být zrovna autor přístroje. Dokázali to pracovníci katedry, zkusili to i pracovnicí čs. televize, kteří ten podivuhodný přijímač lidských impulsů natáčeli. A jako důkaz jsou změny pohybu automaticky zaznamenány.

Co tedy říci jevům, které nelze vyvrátit a přitom se nedají vyložit tím, co vědě je dosud o nich známo. Ale Robertu Pavlitovi stačí, že vědečtí pracovnicí fakulty je zatím vyvrátit nedokázali. Doma pracuje na biologickém motoru a přemýšlí o aplikaci oné energie v praxi. Je plně přesvědčen, že hmotu lze biologicky indukovat a tím také biologicky ovládat? jeho teorie nejsou dosud vědecky zdůvodněné a o mnohých věcech nemůže dnes ještě říci nic konkrétního. Jakými vlnami se šíří nová energie? Jaká bude nakonec její síla? Postačí k tomu, aby uvedla do chodu složité přístroje dnešní techniky? Pro pokusy mu chybějí měřící aparáty, ale zkouší, tápe a nalézá. Pomáhá mu pří nich dcera, první svědek úspěchů i neúspěchů.

Kdo vysvětlí zatím nevysvětlitelné? Nebylo by nic snazšího než označit jev, který nejde vysvětlit známými fyzikálními mechanismy, za nesmysl nebo podvod, jak se to někdy stává. Bylo by to neseriózní. Nikdo nemůže přece vyloučit, že podrobným zkoumáním právě těchto jevů se mohou objevit zcela nové poznatky, které obohatí naše vědomosti o světě. A o člověku.

JOSEF LORENC

Práce 13.1.1966

Archiv CP