Ninel Kulagina je stále považována za jednu z nejzáhadnějších osob v oblasti parapsychologie.

 

 

Možná si mnozí vzpomenou na záběr z filmu „Dotek medůzy“ (1) – Lino Ventura se dívá na černobílé dokumentární záběry, ve kterém žena pohybuje drobnými předměty na stole a otáčí střelkou kompasu…

Ninel Sergejevna Kulagina (rozená Michajlová) se narodila 30. července 1921 v Leningradě. (2)

V dubnu 1942 šla mladá dívka dobrovolně na frontu. Byla raněná, podstoupila několik operací. Byl jí udělen řád "Vlastenecké války 1. stupně," a mnoho medailí.

"Zvláštní" schopnosti se u Kulaginy projevily už v mladosti. Během večeře byla příliš líná se natáhnout po chlebu – a kousky chleba se samy posunuly na talíři k ní...

Pak se naučila na dálku zastavit a znovu rozběhnout kyvadlové nástěnné hodiny.

Rodina se brzy přestala divit tomu, že dívka je schopna pohybovat předměty pouhýma očima. Nejtěžší z nich byl džbán s vodou.

Obr. 2 Psychokineický experiment s napojením na EEG

 

Nicméně, Ninel dlouho nevěnovala pozornost svým schopnostem.

Až ve stáří, když ležela v nemocnici po infarktu, Kulagina si krátila čas pletením.

Jedna ze zdravotních sester byla překvapená, když zjistila, že pacientka si vybírá z košíku klubíčka určité barvy ne za pomoci zraku, ale dotykem.

Někdo ji přesvědčil, aby předvedla svůj talent lékařům.

Brzy se Kulagina setkala se slavným leningradským profesorem Leonidem L. Vasiljevem (3), který s ní začal experimentovat ve své laboratoři.

Ukázalo se, že Nina může číst zátylkem hlavy, hádat myšlenky, pohybovat malými předměty pohledem. Měla i vliv na provoz technických zařízení a dokonce i měnila chemické vlastnosti (pH) vody. Dosah jejích schopností byl do vzdálenosti 2 metrů.

Kulagina se několik let účastnila řady experimentů na telekinezi, prováděné vědci z Leningradského ústavu přesné mechaniky a optiky.

Během experimentů zhasínala laserový paprsek, pohybovala objekty a propalovala do nich díry očima. Nemluvě o "maličkostech" jako je osvícení filmu v ochranném obalu a otáčení magnetické střelky. Přístroje zaznamenaly kolem jejích rukou silné elektrické pole. Aby byl vyloučen podvod a eskamotérství, Ninel byla důkladně prohledána a v laboratoři byla jen ve spodním prádle.

V. Zacharčenko v knize "Formule lásky" (4) popisuje jeden z těchto experimentů:

"Pod sklem obráceného akvária na stole je položeno několik malých předmětů: krabička zápalek, mosazné víčko na pero, plastový míček na ping-pong. S nataženou rukou nad sklem, Ninel upřeně zírá na předměty pod akváriem. 

„Neplýtvejte filmem, nijak nespěchejte s natáčením,“ – říká chlápkovi s kamerou. „Já řeknu, kdy začít.“

A skutečně, po několika napjatých minutách se předměty začaly sunout po stole. A když urazily asi dvacet centimetrů, začaly se pohybovat v opačném směru.

Ninel vyndala míček z akvária, zvedla dlaně – a míček visel ve vzduchu mezi nimi."

Pokud experiment trval delší dobu a vyžadoval velké úsilí, stav Kulaginy se prudce zhoršil. Cítila se unavená a často pociťovala bolest v oblasti páteře a krku, měla prý kovovou chuť v ústech ... Někdy došlo i na závratě a zvracení. Byl zaznamenán i úbytek na váze, v průměru 500-700 gramů za den, zvýšila se hladiny cukru v krvi ...

Experimenty s N.S. Kulaginou byly nejednou ukázány v Centrální televizi, fotografie jejích "zázraků" byly publikovány v novinách a časopisech.

 

Obr. 1,2,3 Nina Kulagina při psychokinetických experimentech.

Nicméně, mnozí ji nevěřili. Prý předměty pohybovala tenkými nitkami a ukrytými magnety pod obvazy. (5) V jednom z článků v časopise "Člověk a právo" obvinili N.S. Kulaginu ze šarlatánství. Ninel redakci zažalovala. Soud vyslechl svědky - vědce, kteří s ní pracovali. Proces se jí podařilo vyhrát.

Kulagina měla i léčitelský dar.

V roce 1977 se podílela na výzkumu prováděném Ústavem chemické fyziky Akademie věd SSSR.

V první sérii deseti myším injekčně vpravili podkožní hematomy. Pět z nich umístili do skleněné nádoby a během několika sekund se je Kulagina snažila psychicky ovlivňovat.

Po patnácti minutách „ovlivňování biopolem" se u myši projevil neklid, křeče, ale pak byly letargické. Po ukončení léčby se hlodavci rychle vrátili k normálu.

Myši, s nimiž pracovala Kulagina, přežily více než 10 dní, zatímco ostatní zemřely do půl hodiny po vpravení hematomů. 

V druhém případě byly myši vystaveny radioaktivnímu záření o úrovni 700 rentgenů. S částí hlodavců pracovala Kulagina. Tyto myši žily asi 10 dní, kontrolní skupina ne více než čtvrt hodiny.

Byly prováděny i pokusy s terapeutickými účinky na lidech. Bylo zaznamenáno zlepšení zánětlivých procesů, migrény, ran a zranění, i některé nemoci vnitřních orgánů.

Ninel S. Kulagina zemřela v roce 1990.

Byla jí věnována kniha s názvem "Fenomén"K". (6) Její schopnosti jsou pro vědce stále záhadou.

Odkazy

(1)    http://www.csfd.cz/film/13566-dotek-medusy/
(2)    https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9A%D1%83%D0%BB%D0%B0%D0%B3%D0%B8%D0%BD%D0%B0,_%D0%9D%D0%B8%D0%BD%D0%B5%D0%BB%D1%8C_%D0%A1%D0%B5%D1%80%D0%B3%D0%B5%D0%B5%D0%B2%D0%BD%D0%B0
(3)    https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%92%D0%B0%D1%81%D0%B8%D0%BB%D1%8C%D0%B5%D0%B2,_%D0%9B%D0%B5%D0%BE%D0%BD%D0%B8%D0%B4_%D0%9B%D0%B5%D0%BE%D0%BD%D0%B8%D0%B4%D0%BE%D0%B2%D0%B8%D1%87 
(4)    http://www.rulit.net/books/formula-lyubvi-read-125572-1.html
(5)    http://www.skeptik.net/extras/kulagina.htm 
(6)    http://upasaka3.narod.ru/ninel_kulagina.html