rejdakMessing byl pro mě již dávno legendou, takže jsem jej zařadil mezi lidi, které považujeme už za pochované. Když jsem přijel podruhé do Moskvy, na podzim 1967, moji přátelé, psychotronici, mě překvapili.

 

 

 

»Sjednali jsme pro Vás setkání, možná i zajímavé. Zítra Vás čeká Wolf Grigorjevič.«

Pro Rusy je vždycky snadné říci například Vasil Vasiljevič a všichni vědí, že se jedná o profesora Jefimova. Ale pro nás je to trochu složitější. »S jakým Wolfem. Grigorjevičem?« »No přece s Messingem!« - »On ještě žije?« Žil.

Druhý den jsme zašli do jednoho z řadových domů postavených po druhé světové válce, řekl bych, pro tehdejší střed­ní vrstvu. Byty byly o dvou nebo třech pokojích. A v takovém bydlel Wolf Messing, Zazvonili jsme. Dveře nám přišla otevřít statná paní a za ní se objevila jeho drobnější postava. Tu paní nám představil jako družku. Moji přátelé mě však již před tím informovali, že je to dáma přidělená z KGB, která o něho »pečuje«, a to zejména tehdy, když se má objevit zahraniční návštěva. Po celou dobu naší besedy se od nás nehnula, pečlivě poslouchala každé pronesené slovo, především Messinga. Snad aby ideologicky neujel. Historky s fantastickým nádechem si o něm vyprávěl celý svět. Na ty se ptát nebudu, asi bych ho unavoval.

Na svých vystoupeních za války i po válce demonstroval tzv. ideomotoriku. V sále se schoval předmět, třeba v kapse některé osoby. Pak vzal za ruku člověka, který věděl, kde se předmět nachází. Tento člověk šel za ním a on jej doslova dotáhl k místu, kde byl předmět.

Názvu ideomotorika se užívalo v tom smyslu, že předvádějící měl z reakcí držené ruky (pulzu, změny svalového napětí apod.) vycítit, zda se k cíli přibližuje nebo se od něho vzdaluje. Sám jsem se také zúčastnil nejednoho podobného představení nebo záměrné prováděného experimentu. Někteří z předvaděčů byli skutečně závislí jen na ideomotorice, avšak ti lepší jako by museli držet člověka s vědomostí o uloženém předmětu jen proto, aby s ním navázali ještě jinou komunikaci než ideomotorickou. Najednou se rozběhli tak, že jejich zdánlivá »nápověda« sotva za nimi stačila klopýtat a doslova se vrhli k místu, kde byl schovaný předmět. O »měnícím se pulzu« nebo »jemných pohybech svaistva« přitom sotva mohla být řeč.

Na začátku snad byla ideomotorika, ale pak už něco víc. Buď telepatie nebo jasnovidnost. Položil jsem Wolfu Grigorjeviči tuto otázku: »Myslíte si, že šlo o víc než o ideomotoriku?«

Odpověděl mi: »Většinou jakmi­le jsem vstoupil do sálu a vzal svou »nápovědu« za ruku, věděl jsem hned, kde je předmět ukrytý. Snad jsem ho ani za ruku brát nemusel, ale možná že to tak bylo i pro mne snazší. Tenkrát se ovšem nesmělo hovořit o telepatii a jasnovidnosti. Stávající ideologie nic takového nepřipouštěla a nedovolili by mi jediné představení, jedinou demonstraci. Snad jen v užším kroužku jsem si dovolil říci, že šlo o víc než ideomotoriku. A tak jsem na začátku svého vystoupení vysvětlil, co to ideomotorika je, že se zcela shoduje se světovým materialistickým názorem, že se nejedná o žádné mimořádné schopnosti atd. atd. Diváci byli však přesto vždy udiveni a spokojeni. Ti přemýšlivější si asi o mých úvodních slovech mysleli své.«

Chvílemi jsem pozoroval »pečovatelku« Wolfa Messinga. Z jejího pohledu bylo patrno, že se jí ještě ani v roce 1967 nelíbí, že by mohlo jít o něco více než o ideomotoriku.

Podruhé jsem Messinga navštívil jen krátce v červnu 1968. Spíše jsme si vyprávěli, jak se psychotronika začíná stále víc zkoumat nejen v Sovětském svazu, ale všude jinde ve světě. Pak jsem mu položil indiskrétní otázku: »Přijdou vaši k nám do Československa?« - Vyčítavě se na mne podíval a mlčel. Svoji »pečovatelku« měl stále vedle sebe. Až ve dveřích při loučení mi řekl: »Bud'te opatrní, oni přijdou. Ale dobře to nakonec dopadne.«

Dopadlo, ale až po dvou desetiletích. Pak, aby to snad nějak zamluvil, že řekl příliš mnoho, prohodil »Musím vám dát něco dobrého s sebou na cestu...« a přinesl takřka balík, známé ruské pochoutky -sušenou sibiřskou rybu oblu. Dlouho jsem ji po Praze rozdával známým a přitom jim vyprávěl o Wolfu Messingovi.

Zdeněk Rejdák

Podle informací sovětského kulturního střediska v Praze zemřel W. Messing v roce 1984 v Moskvě.

Z časopisu : Gemma 1/1991

 

***

 Líbil se vám článek a celý web?

Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 056