Strašidlo v naučných slovnících 

 

 

 


Častým argumentem proti existenci strašidel je názor, že oficiální věda strašidla pomíjí. Podívejme se, jak se staví k fenoménu strašidel naučné slovníky vydané zhruba za období posledního sta let. Budeme trochu udiveni, když zjistíme, že pojem „strašidlo", jakožto obecné označení fenoménu, není zdaleka tak často v českých naučných slovnících zastoupeno. Ve starších naučných slovnících je pojednáváno spíše o konkrétních strašidlech. Proto se v nich daleko častěji vyskytuje jiné heslo - „Perchta". I termín „bílá paní" se objevuje ve starších slovnících častěji než vlastní termín „strašidlo".

Naučné české slovníky novějšího data vydání (mám na mysli druhou polovinu 20. století) tento fenomén většinou úplně ignorují. Termíny „duch" a „duše" jsou samozřejmě ve slovnících obsaženy. Jelikož jsou ale tyto posledně jmenované termíny mnohovýznamové, při našem pátrání bylo třeba zúžit pozornost pouze na ten význam, který se vztahuje bezprostředně ke strašidlům. Jak si tedy všechny výše zmiňované pojmy stojí v encyklopediích, může proto posloužit několik následujících příkladů:

Slovník naučný (redaktor Dr. Franí. Laď Rieger), 2. díl, Praha 1862: 

duch - "...cokoliv o zjevení se duchů slyšíme za nic pokládati nemůžeme, pevně přesvědčeni jsouce, že to co beztělesné, jest i nehmotné a tedy též neviditelné, jakož naopak co viditelné, jest nehmotné a tedy ani duchem naprosto býti nemůže..."

tentýž slovník 8. díl Praha 1870:

strašidlo -"vůbec vše čím se kdo straší, obvzláště pak příšery a obludy, dle obecné pověry nejvíce v noci obcházející, kteréž má lid buď za zlé duchy anebo za duše zemřelých, jimž takové obcházení uloženo za trest nebo za hřích, za něž neučinily dostatečného pokání na tomto světě. Víra v strašidla nachází se u všech národů a má základ jednak víru v nesmrtelnost duše, jednak chorobný stav duše, jevící se v subjektivním vidění. Srov. Hallucinace. Víra v strašidla ustupuje vždy více před osvětou i do nižších vrstev lidu se šířící, a již hlavně jenom ženy a děti se bojí strašidel."

Ottův slovník naučný, 4. díl Praha 1891:

bílá paní - „osobnost vymyšlená a bytost mythická, kteráž má původ svůj v mytologii německé. U nás udržela se pověst o bílé paní na zámcích některých, zejména v Hradci Jindřichově, Telči a Krumlově, u obou prvních patrně proto, že tam přinesena byla skrze manželky prvních pánů hradeckých, které byly rodu německého. V pověstech líčí se bílá paní jako postava bílým rouchem oděná, kteráž se ukazuje, jen když rodu hrozí nějaké nebezpečí, nebo je-li nebezpečí, že by se některému něco státi mohlo (např. když chůva u dítěte usne apod.). Zejména na Hradci byla tato pověst živá, poněvadž od svého založení dědil se jen v krevní posloupnosti. Balbín seznav nešťastné manželství Perchty z Rožmberka (+1476) a snad i bílou paní slyše Perchtou jmenovati velice přispěl k tomu, že osudy obou byly spleteny v novou pověst. Toto chybné sloučení obou velmi často bylo předmětem mnohých sepsání, až pak podrobné prozkoumání pamětí středověkých ukázalo, že Perchta Rožmberská v žádném spojení nikdy s Hradcem nebyla. Starou pověst, že bílá paní za svého živobytí nad dělníky v Hradci pracujícími dohlížela a rozdávání sladké kaše zavedla, vykládal Th. Wagner, archivář třeboňský, tím, že se tu míní Markéta Hradecká z Maidburka (1369)." 

- slovník obsahuje také heslo Berchta 

tentýž slovník, 8. díl Praha 1894: 

duch - "nevzniká ani nezaniká, nemá tělesného nějakého orgánu, sám nestrádá, ale arci tím, že vchází do duše jednotlivcovy, zakouší též změn stavů duše." 

duše - "substrát dění vnitřního. Psychologie učí, že člověka dříve poutá svět vnější než vnitřní, ač neeticky jest svět vnitřní prius...krátce život a duch jsou mu totožný (Aristotelovy - pozn. red.)" 

- heslo strašidlo není ve slovníku obsaženo

Malý Ottův slovník naučný, II. díl J. Otto, Praha 1905:

duch - "bytost těla prostá, ale vědomá si svých niterných stavů; ve člověku liší se duch, jemuž náleží vyšší inteligence a vůle, od duše, která jen vnímá."

duše - "...dle Aristotela, jest duše a život totéž, Descartesovi jest duše výlučně myslící bytostí; jsou různé domněnky o duši a poměru jejím k tělu."

heslo strašidlo není ve slovníku obsaženo

Masarykův slovník naučný, Kompas Praha 1926:

duch - ".... nehmotná bytost (např. andělé, duchové spiritističtí)..."

duše - "....Představována byla obyč. jako duch, tj. duplikát lidské podoby, avšak povahy stínu, páry, schopný tělo opustiti, žíti mimo ně, rychle se přenášeti prostorem a zjevovati se ve snu i za bdění. K této představě vedlo pozorování různých úkazů,...Podobné představy se udržují dodnes mezi prostým lidem. Jsou v podstatě materialistické, byť i látky užito co nejjemnější...."

- heslo strašidlo není ve slovníku obsaženo

tentýž slovník, 5. díl, Praha 1931:

Perchta   (Berchta) - „v germánském bájesloví nadpřirozená bytost, ... chodící po domech a dohlížející na pořádek. Známá i Slovanům, sousedícími s Němci. V Čechách sluje též Peruta, Paryta. Objevuje se jako bílá paní nebo jako zlá stařena, jíž se mají obávati ti, kteří se na Štědrý den nepostili. Na Moravě sluje Šperechta, u Slovinců Pehtra nebo Vehtra baba. Totožná s italskou Befanou a u Slovanů s Luckou."

Nový velký ilustrovaný slovník naučný, sv. 2., nakladatelství Gutenberg, Praha 1929:

bílá paní - „... pověsti o starostivých nebo trestajících či mstících duších, obcházejících sídla svých rodů, jsou velmi rozšířeny, a již koncem 15. věku nacházejí se záznamy o bílých paních při různých hradech v říši německé. U nás je pověst o bílé paní upjata k sídlům pánů z Hradce a z Rožmberka, vznik její spadá však teprve na konec 16. nebo počátek 17. století; do historické literatury uvedl ji vlastně až Balbín.... Nejpravděpodobněji pověst o bílé paní dostala se do rodiny rožmberské sňatkem Viléma z Rožmberka r. 1561 s Žoílí Brandeburskou, v jejímž rodě (hohenzollernském) pověst ta jest staršího data."

tentýž slovník, sv. 6., nakladatelství Gutenberg, Praha 1930:

duch - "(lat. spiritus a řecky pneuma) značí duši jako samostatnou od těla oddělitelnou bytost. Lidově též strašidlo."

- heslo strašidlo není ve slovníku (sv. 16., z roku 1932) obsaženo

Komenského slovník naučný, sv. 3., Praha 1937:

Duch - "(lat. spiritus a řeč. pneuma), značí duši, jako samostatnou od těla oddělitelnou bytost. Lidově též strašidlo;..." (Přejato patrně z předchozího slovníku.)

- obsahuje též heslo „duchové

- heslo „strašidlo“ není ve slovníku samostatně obsazeno

Psychologický slovník (PhDr. Karel Černooký), 2. vydání, J. Těšík, Hranice na Moravě 1947

strašidelné úkazy - "(strašidlo) různého druhu, která nejsou pouhými šalbami a podvody snaží se vysvětliti parapsychologie....

Pokračování


***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 258