Jakou informovanost o strašidlech poskytují zahraniční naučné slovníky?

 

 

 

The Encyclopedia Americana, Americana Corporation, New York+Chicago 1928

- velká americká encyklopedie nabízí heslo "ghosts" ("strašidla") -12. díl, na str. 634-5:

strašidla - „Víra, že duše zemřelých se příležitostně zjevují zrakům žijících, existovala ve všech dobách a zemích. Obvykle se snižuje při značném rozvoji vědomostí o fyzických stavech a přírodních zákonech. Dokážeme pochopit, že nevzdělaný člověk a divoch nedokázal přijmout smrt jako skutečnost.

Vzpomínky na mrtvé vyvolávaly touhu po opětném spatření zemřelých. Primitivní člověk nerozlišoval přesně mezi skutečností a fantazií - mezi tím, co spatřoval ve snu a mezi realitou (viz „Sny"). Víra, že člověk má duši, která je schopna žít mimo lidské tělo, ke kterému patří, přesně vyhovovala takovému způsobu myšlení jenž připouštělo, že zdánlivé formy mužů a žen se zjevují jiným, i když ti druzí jsou vzdáleni nebo když ti první jsou po smrti. Tato zjevení nazýváme buďto sny nebo fantaziemi podle toho, zda je ten, kterému se zjevují, ve spánku či bdí. Když se dozvíme o jejich výskytu v běžném životě, považujeme je za subjektivní procesy, odehrávající se v mysli. Schopnost odlišování subjektivních a objektivních dojmů (stejně jako několik dalších věcí), což je nejdůležitější rozdíl mezi vzdělaným člověkem a divochem, je u méně civilizovanějších populací pozorována v daleko menší míře. Dákové pohlíželi na sny jako na současně se dějící události a mnoho méně civilizovaných populací věří,že sny jsou události, které se dějí duši, když dočasně opouští tělo. Předpokládají, že duše může ve spánku tělo opustit a cestovat. Člověk, který v noci spatřil svého přítele či nepřítele, věří, že se setkal s jeho právě putující duší.

Mezi primitivními populacemi se udržuje pověra neburcovat člověka ze spánku, aby se neprobudil dříve, než se jeho duše stihne vrátit do těla. Smrt je považována za druh spánku, a během tohoto spánku může duše cestovat a když cestuje, lze se s ní setkat, (viz „Spánek"). Kouzelnictví a magie vždy byly úzce spojené s otázkou smrti a toto je považováno za původ veškerého náboženského uctívání. Divoch se bojí smrti, snaží se ji usmířit a postupně zapomíná, že strašidla jsou duše předků; povazuje je za démony, zvláštní řád duchovna a jestliže je onen divoch inteligentní, tito démoni přestávají být démonickými a stávají se bohy. Je jisté, že usmiřování, dokonce uctívání mrtvých se stalo nedílnou součástí všech primitivních náboženství a udržuje se mezi neznalými, zatímco mezi vzdělanými ustupuje.

Strach ze spatření něčeho strašidelného tak mate oči do té míry, že ty potom mohou spatřit předmět, který budí hrůzu. Je mnoho zpráv o spatření zjevení ve strašidelných domech. V některých starých domech se má za to, že zde musel být spáchán zločin a pověrčiví lidé věří, že duch vraha nebo duch oběti nemá klidu. Každý nervózní a bázlivý člověk, který navštíví takový dům v noci, je náchylný ke spatření procházejícího strašidla. A tak strach svojí intenzitou potlačuje úsudek o tom, co tento člověk skutečně spatřil takže i nejasné podmínky pozorování mohou být zavádějící. Nicméně mohou existovat určité schopnosti nahlédnout do onoho světa a je jisté, že zvířata vidí, větří a slyší to, co naše vlastní schopnosti nejsou s to vnímat. Trváme však na tom, aby uznání zpráv o zjeveních bylo posuzováno s co největší obezřetností, zároveň však, aby každému případu duchovního zjevení byla věnována krajní pozornost. Předtím, než můžeme připustit, že určité případy jsou pravými případy strašidel, která byla spatřena, musíme si ověřit, zda svědek byl v dobré smyslové pohodě, zda byl pozorný, zda byl schopen rozeznávat mezi subjektivními a objektivními obrazy a celkově byl v dobré psychické a fyzické kondici.

V roce 1882 byla v Londýně založena Společnost pro psychická bádání („Society for Psychical Reseach"), jejíž činností je také vědecké a systematické šetření hlášených případů přízraků, jasnovidectví, strašidelných domů, hypnóz, případů čtení myšlenek a spiritualistických fenoménů. Společnost publikuje pravidelné zprávy o svém bádání. Předměty strašidel jsou posuzovány podle různých hledisek - viz „Zjevení" (viz také „Spiritualismus", „Kouzelnictví")." Následuje odkaz na četnou literaturu (pozn. překladatele)

heslo "kobold" ("skřítek") je obsaženo v 16. dílu, na str. 503, zde je i zmínka o termínu "goblin" - "skřítek, šotek".

Bolšaja Sovetskaja Encyklopedia, Moskva 1976

reprezentativní komunistická encyklopedie, mající 30 svazků, heslo strašidlo neobsahuje.

The New Encyclopaedia Brittanica, Ready Reference, 15. vydání, The University of Chicago 1991

- tato proslulá velká encyklopedie, mající jednu z nejdelších vydavatelských tradicí, počínající již v 18. století, nabízí hesla:

"ghost" ("strašidlo") - 5. díl na str. 242:

strašidlo - „Obvykle se věří, že duše nebo zjevení mrtvé osoby, přebývající na onom světě, mají schopnost návratu v určité formě do tohoto světa. Podle popisů a líčení věncích, strašidlo se může objevovat buďto jako živá bytost nebo mlhavý obraz zemřelého a příležitostně také v jiných formách. Víra ve strašidla je založena na prastarém názoru, že lidská duše je oddělitelná od těla a může si podržet svoji existenci i po smrti těla. Pohřební rituály v mnoha společnostech mají také předejít tomu, aby duše zemřelých strašily živé.

Místo, kde straší, je spojováno se strašícím duchem a se silnou emocí, která má příčinu v minulosti - například s výčitkami svědomí, strachem nebo násilím. Lidé, kteří jsou strašidlem strašeni, věří, že se sami provinili či jsou nějakým způsobem spojeni s neštěstím strašidla, s jeho minulým nešťastným zážitkem, zkušeností (srovnej „Posedlost", „Duch") Mezi tradiční vizuální projevy nebo strašení patří zjevování se strašidel, přemísťováni předmětů, objevování se neznámých světel, zvuky včetně nelidského smíchu a jekotu, objevení se záhadných stop, zvoněni zvonů či spontánního šíření zvuků linoucích se z hudebních nástrojů. Příběhy o strašidlech jsou dosud velmi rozšířené v každém regionálním folklóru. Vyprávění strašidelných příběhů často spojených s temnotou nebo s bouří je mezi lidmi oblíbeno, zvláště mezi dětmi. Viz také „Šotek", „Skřítek", „Poltergeist""

Dále jsou zastoupena hesla: „goblin" („zlý skřítek") - 5. díl, na str. 318 „kobold" („šotek", ..skřítek") - 6. díl, na str 925

„poltergeist" - 9. díl, na str 575:

poltergeist -„(z němčiny polter - „hluk" nebo „hřmot" a geist - „duch") - tímto termínem je označován duch bez těla, s nadpřirozenou silou, vyznačující se jistou zlomyslnou povahou. Může se projevovat například nevysvětlitelnými zvuky, náhlým divokým pohybem nebo rozbíjením domovního zařízení. Poltergeistům se přičítají takové násilné činy jako jsou házení kamenů nebo vznícení šatů nebo nábytku. Tyto projevy jsou vzácné, nepředvídatelné a často se opakují.

Činnost poltergeistů se projevuje zvláště v souvislosti s některými členy rodiny, často ve spojitosti s dospívajícími. Objekty jejich zájmu bývají znepokojováni nebo, vzácněji, i napadám. V přítomnosti cizích osob tyto projevy většinou ustávají. Velká část těchto případů je přičítána na vrub hysterie. Na druhé straně mnoho případů, o nichž se soudí, že se jedná o projevy poltergeistů, lze vysvětlit přírodními procesy - například obyčejné vrzání podlahy ve starém domě. Viz také „Skřítek"."

Ze stručného nahlédnutí do známých zahraničních encyklopedií seznáváme, že zatímco zmiňovaná sovětská reprezentativní encyklopedie tuto problematiku ignoruje, je obraz informovanosti u dalších výše uvedených zahraničních encyklopedií mnohem uspokojivější. Pohled do zahraničních encyklopedií je vhodný také proto, že problematika je zde podána z jiného pramene než u encyklopedií domácích.

Podle: Březina, Karel: Přehled hradních a zámeckých strašidel. Litera 2007


***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 259