Případ Anneliese Michel představuje jeden z nejznámějších a nejvíce medializovaných případů démonické posedlosti ve 20. století.

 

 

 

 

Anneliese Michelová se narodila v roce 1952 v bavorském městečku Klingenberg v řemeslnické rodině katolického vyznání. Byla velmi introvertní, zbožná, díky častým nemocem byla fyzicky slabší konstituce a ve škole ji označovali spíše jako „studijní typ".

První příznaky mimořádných záchvatových stavů se objevily v roce 1968 v jejích šestnácti letech, kdy ve škole bez zjevné příčiny upadla do bezvědomí a následující noc si za silných svalových křečí prokousla jazyk. Jak později uvedla, pociťovala během tohoto záchvatu jakousi cizí sílu, která se ji pokoušela přitisknout k posteli.

Další podobný záchvat se dostavil v srpnu 1969. Tehdy již rodinný lékař navrhl podrobné neurologické vyšetření s podezřením na epilepsii, ale i když všechny provedené testy včetně EEG byly negativní, vyšetření bylo uzavřeno jako epileptické onemocnění typu grand mál. Prodělaný záchvat byl označen za cerebrální křeče nočního typu. Po tomto vyšetření bylo Anneliese nasazeno antiepileptikum Centropil, a i když medikace byla pro neúčinnost opakovaně měněna, léky tohoto typu (antiepileptika - antikonvulziva) užívala Anneliese až do své smrti v roce 1976.

Na přelomu roku 1969 a 1970 prodělala Anneliese zánět plic a pohrudnice, které byly posléze diagnostikovány jako tuberkulozní infekce. Během ozdravného pobytu v plicním sanatoriu v Mittelbergu prodělala třetí záchvat bezvědomí. Následné neurologické vyšetření opět neobjevilo žádnou patologii. Ještě během pobytu v Mittelbergu zažila Anneliese svoji první vizi, která byla spíše mimořádně působivou imaginací, než halucinací, a jejím obsahem byla obrovská šklebící se tlama ďábla („riesige teuflische Fratze"). Tato vize se opakovaně vracela a Anneliese se postupně propadala do apatie a deprese.

Poslední v řadě těžkých záchvatů prodělala v červnu 1972. Výsledky EEG vyšetření byly i tentokrát negativní. Anneliese si začala stěžovat na protivný zápach, který nikdo v jejím okolí necítil, imaginativní vize se dostavovaly stále častěji a Anneliese začala hledat pomoc v modlitbě a duchovním životě. Když však s otcem navštívila mariánské poutní místo v San Damianu v Itálii, nebyla schopna podívat se na obrazy Krista ani vstoupit do poutní kaple. Dokonce fyzicky napadla ženu, která se o kapli starala.

Když v roce 1973 začala studovat na Vyšší pedagogické škole, zmínila se o svých vizích školnímu lékaři, ale jeho reakce ji přiměla napříště o těchto věcech pomlčet.

V této době se s jejím případem seznámil pater Adolf Rodewyk, považovaný za specialistu na posedlost a exorcismus, který sice nechtěl zpočátku do Anneliesina života aktivně zasahovat, ale vyjádřil přesvědčení, že se o posedlost skutečně jedná. V té době se s Anneliese seznámil další kněz, Ernst Alt, který se s ní začal pravidelně modlit. Doporučil nové neurologické vyšetření, a protože bylo stejně jako předchozí negativní, požádal místního biskupa o svolení k provedení exorcismu podle pravidel Rituale Romanum. Pro velké biskupovo váhání dosáhl Ernst Alt souhlasu za vydatné podpory pátera Rodewika až v záři 1975.

Mezi tím se stav Anneliese prudce zhoršil. Objevilo se u ní dočasné ochrnutí, procházela řadou křečovitých záchvatů trvajících až půl hodiny, během nich propadala zuřivosti a napadala osoby ve svém okolí nebo ničila věci kolem sebe, zejména pokud připomínaly Ježíše nebo svaté. Téměř přestala spát (spala pouze jednu hodinu denně), záchvaty hyperaktivity se projevovaly skákáním do vzduchu a pádem na kolena, dokud se jí nerozedřela a zcela neotekla, několik hodin trvajícím neartikulovaným křikem, voláním jména Ježíš s prosbami o pomoc a smilování. Začala si stěžovat na návaly horka, občas zoufale volala, že má pocit, že hoří a v takových chvílích ze sebe strhávala šaty, koupala se ve studené vodě, vrhala se ve sklepě na hromady uhlí nebo se obličejem máčela v záchodové míse.

První exorcismus se konal 24. září 1975 a následovalo několik dalších „sezení". Anneliesin stav se začal subjektivně zlepšovat, od října se jí objevovaly pozitivní vize Panny Marie, přestala upadat do transu a v únoru konečně zmizely vize všeho druhu - ať příjemné či nepříjemné. Její fyzický stav se však nadále zhoršoval, prudce ztrácela na váze, nepřijímala potravu, odmítala lékaře a zemřela 1. června 1976. Podle pitevního nálezu nastala smrt v důsledku podvýživy.

Zhruba o dva roky později stanuli její rodiče i oba duchovní, kteří prováděli exorcismus, před soudem. Byli odsouzeni k podmínečným trestům. Jeden ze soudních znalců z oblasti medicíny prohlásil, že základním pochybením bylo, že Anneliese nebyla v závěrečném období svého života zklidněna silnějšími medikamenty, i proti své vůli nebyla vyživována umělou výživou a nepodstoupila elektrošoky. 

Křesťanství a démonická posedlost

Na téma démonické posedlosti se v rámci křesťanství můžeme setkávat s trojím směrem vysvětlování:

Lékařské vysvětlování: Ztotožňuje novozákonní obrazy posedlosti se stavy, které současná věda zahrnuje pod obrazy medicínských diagnóz. Například epilepsie u Marka 9,17-27, disociativní poruchy u Matouše 12,22, psychózy schizofrenního okruhu u Marka 5,2-20 či somatické nemoci neurologické povahy u Lukáše 13,10-13. Toto pojetí nepopírá posedlost jako fenomén, termín „posedlost" je podle tohoto pojetí relevantní v kontextu náboženského jazyka, ale v kontextu současné vědy je přiměřenější označovat tyto stavy termíny lékařských diagnóz.

Pojetí Otců pouště: Ztotožňuje démonickou posedlost s intrapsychickými vzorci jednání nadanými silným emočním potenciálem, které působí destruktivně na psycho-integritu člověka. Tyto komplexy jsou do značné míry autonomní a jedinec je nemá plně ve své moci - pocity méněcennosti, pocity strhujícího hněvu, svazující sexuality, vnitřního vyhoření atd. Toto pojetí je populární zejména v současné psychologii, neboť u Otců pouštěje koncepce „démonů" prakticky totožná s koncepcí nevědomí a autonomních komplexů, jak o ní hovoří současná analytická psychologie (C. G. Jung). V poněkud naivnější formě se s ním lze ale setkat i u různých skupin charismatického a letničního hnutí (vyhánění démona hokeje, démona katolictví, démona alkoholismu atd.)

Pojetí Rituale Romanum: Považuje posedlost za fenomén, který se nachází mimo hranice současné medicíny i psychologie. Rituale Romanum je liturgická kniha biskupů římskokatolické církve a za základní kritérium démonické posedlosti považuje přítomnost fenoménů, které současná psychologie ani medicína nezná, ba přímo neuznává - parapsychické fenomény nejrůznějšího typu, tedy telepatie, nevysvětlitelné znalosti cizích jazyků, levitace, pohybování předmětů na dálku, mimořádné znalosti skrytých věcí atd. Teprve situace, kdy věda nemá k danému stavu člověka co říci, je podle Rituale Romanum možné uvažovat o posedlosti démonem.

MUDr. Prokop Remeš

Nový zákon a démonská posedlost

  • Uzdravení posedlého chlapce

... A celý zástup, jakmile ho uviděl, užasl; přibíhali k němu a zdravili ho. Ježíš se jich otázal: „Oč se s nimi přete?" Jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha, a nemůže mluvit. Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to." Odpověděl jim: „Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte ho ke mně!" I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst. Ježíš se zeptal jeho otce: „Odkdy to má?" Odpověděl: „Od dětství. A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám." Ježíš mu řekl: „Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří." Chlapcův otec rychle vykřikl: „Věřím, pomoz mé nedověře." Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu: „Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!" Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel. Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal. (Evangelium podle Marka 9,15-27)

Pozn. aut.:

  • Tento článek byl poprvé zveřejněn jako referát na semináři Společnosti pro hagioterapii a pastorační medicínu v červnu 2004 v Psychiatrické léčebně Bohnice. V následné odborné diskusi byl ze strany lékařů vyjádřen názor, že přes opakovaně negativní nálezy EEG nebylo díky tehdejšímu stavu vědy možné zcela vyloučit diagnózu epilepsie a z dnešního hlediska nebylo tedy možné vyloučit koincidenci epilepsie s psychózou („organická schizoformní psychóza"). Skutečností zůstává, že po Anneliesině smrti se stal její příběh předmětem mimořádného zájmu médií a odborné komentáře k případu většinou pouze zrcadlily světonázor toho kterého lékaře, psychologa či religionisty. Většina z nich obsahovala kritiku „středověkých metod" církve, nebo naopak „příliš biologické" pojetí moderní medicíny či moderního materialismu vůbec. (Prokop Remeš)

Z časopisu Dingir č. 3/2005 (Internet: http://www.dingir.cz)

Pozn. red.: Děkujeme časopisu Dingir za možnost představit články z tohoto časopisu našim čtenářům.

 

 

***

Líbil se vám článek a celý web?

Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 465