zjeveniZážitky, jako je tento, jsou méně časté, spíše řídké. Proto jsou o to působivější, i když vědecké ověření pravosti všech jevů nemůže být plně zvládnuto pro zaneprázdnění vědy praktickými lidskými problémy. 

 

 

 

 

Na okraji Westerwaldu, na náměstí malého městečka, stojí břidlicí pokrytý dům, o kterém se říká, že tam za druhé světové války strašilo. Úřady tyto pověsti popírají.

Do přízemí se nastěhovali azylanti. V prvním poschodí žije mladá rodina se dvěma dětmi. Velká půda nad nimi, postavená ve tvaru pyramidy, slouží na odkládání nespočetných věcí. Na úrovni země postavená trafostanice, přilepená přímo na vnější stěnu domu je znakem moderní civilizace.

Intenzivní strašidelné jevy v bytě v prvním poschodí a na půdě ztrpčují mladým lidem od jistého času nerušený pobyt a vyvolávají nevůli sousedů. Šestkrát z neznámých důvodů hořelo. Předměty létaly nahoru nebo dolů nebo padaly ze stropu. Odkudsi přilétlý šroubovák se velkou silou zabořil centimetr hluboko do stěny. Nože svištěly vzduchem a poškozovaly části oděvů, aniž by vážněji poranily jejich nositele. Zavřené dveře se s velkým rachotem otevřely. Manželské postele se v ložnici posunuly. Zadní stěna celkem solidní skříně na šaty vypadla a skříň na tom místě praskla. Dětskou postýlku našli, jak stojí na horní hraně a později stála na straně hlavy. Na půdě a na chodbě se světlo samo od sebe zhasínalo, jeho jasnost se měnila. Buben pračky, která nebyla napojena na síť, se z neznámých příčin roztočil. Sousedé si stěžují na hlasité štěkání psa, který neexistuje.

Rodina posléze odešla k příbuzným a známým. Jevy se průběžně, ne však výlučně soustřeďovaly na ložnici. Zdálo se, že se - podle přirovnání "jako pára za lodí" - táhne za dvacetičtyřletým mužem, který se do svého opuštěného domu odvážil jen za doprovodu svého přítele.

Jedna ochotná známá byla v domě svědkem několika událostí a napsala automatickým písmem dvě strany plné hrozeb od jakési neznámé bytosti. Její mediální výpovědi ukazovaly jako příčinu dvě zemřelé osoby, které byly ve vztahu jak k místu, tak i mezi sebou v jejich životě.

Po několika týdnech se rodina do bytu vrátila. Ze začátku byl klid, pak začalo strašení opět. Od půlnoci až do ranních hodin panoval strach, nejistota a bezradnost. Opět se vystěhovali a ptali se : je možná nějaká pomoc? Nabídli se lidumilní "krotitelé duchů" a za splnění svých slibů žádali velkou zálohu. Mediálně nadaná osoba se úspěšně usilovala o zprostředkování, tentokrát na pozemské úrovni : jednou hned v podvečer přicestovala skupina čtyř badatelů. Jedna abiturientka, jeden znalec esoteriky, dva fyzici, ze kterých ten mladší už měl patřičné zkušenosti. Jejich předsevzetí bylo pomoci prostřednictvím kontaktu s živými a, pokud to bude možné, i s neviditelnými. Přítomnými byli - médium, majitel bytu a jeho poměrně mladý nevlastní otec, jeho přítel a ještě známý manželský pár. Celkem to bylo 10 osob. Debatovalo se o pozorování neznámých jevů, vyslovovaly se předpoklady a všichni si obhlédli podrobně místo. Všechno bylo úplně normální až na díry ve stěně, způsobené šroubovákem a na 2 cm širokou štěrbinu ve tvaru klínu, proraženou v boční stěně kuchyňského kredence, způsobenou velkým nožem. Venku se začalo stmívat.

Co dělat, čím začít? Měření pomocí nízkofrekvenčního měřiče intenzity el. pole, ukazovaly nevysvětlitelné zpětné vazby. Náhle se držák prutové antény uvolnil od vnitřní stěny přístroje,. Nebyl náhodou, nedopatřením, mechanicky přetížený? Pokračovalo se pokusy o zachycení tónového pásma, dále i společná tichá meditace. Ze strany výzkumníků tedy žádné agresivní ambice. A pokud by se podařilo navázat kontakt se zemřelými, pak jim vyjasnit jejich situaci, projevit laskavou snahu ukázat jim cestu do světla. Ti citliví vnímali naléhající sílu, aniž by ji mohli přesněji definovat. Následovalo zasedání v kruhu pod střechou. Byla jasná noc s Měsícem v úplňku. Na zemi leží velké čtyřhranné zrcadlo, svíčka na něm šíří blikavé světlo. Trpělivé čekání na jakékoliv znamení, jakýkoliv projev.

Po nějaké době meditace a několika výzvách se ozval v jednom rohu zvuk padajícího předmětu : klap - za chvíli znovu. Ve světelném kuželu baterky se na zemi zaleskly otevřené nůžky, velká objímka na upevnění okapové roury. Pak se objevilo z temnoty vedle stoličky jednoho pomocníka, příruční oválné zrcátko. Někde zazvonila druhá objímka, a nakonec spadla z vazbového trámu až od střechy silná pojistka. Badatelé položili tuto pozoruhodnou sbírku na velké zrcadlo. Jeden z nich poznamenal, že slova všech předmětů začínají na "S" (Schelle - objímka, Schere - nůžky, Spiegel - zrcadlo, Sicherung - pojistka). Dává to smysl ? A když ano, tak jaký?

Kolem půlnoci prošla skupina nazpátek do ložnice. Na chodbě trčelo půl tuctu šroubováků v už existujících dírách. Odkudsi dopadl na podlahu další předmět. Jedna z přítomných jej viděla letět vzduchem. Tentokrát to byla dvojvložka do zámku zn. Zeiss se zasunutým klíčem. "S" přibývalo - (Schloss - zámek, Schlussel - klíč). Názor, že jde o náhodu, už nebylo možno přijmout. Hodiny utíkaly, všude byl klid. Začínající únavu výzkumníci zaháněli černou kávou. Podruhé vystoupili po schodech na půdu. Nikdo nebyl v blízkosti velkého zrcadla, které tam zůstalo ležet - rána a střepy, velké srpovité střepy.  Střepy (Scherben) ležely čistě vedle neporušeného zbytku zrcadla.

Byla zapálena nová svíčka. Médium řeklo, že je připraveno k pokusu. Druhý ji uvedl několika sugestivními tahy do hypnotického tranzu a pak se rozvinul dlouhý, na rozdíl od své vnitřní dramatičnosti velmi klidně vedený dialog. Dialog mezi neviditelnými a živými.

Médium sděluje, že vidí jednu paní, která se jmenuje Siegfried (!), která v roce 1943 spálila své dítě a pak se na krovu oběsila, když odvezli jejího muže, kterého tu stále ještě hledá. Po více pokusech se podařilo vysvětlit jí cestu ke světlu a ona odchází.

Potom se před duševním zrakem média objevil muž plný nenávisti a ona se bála. Průvodce ji uklidňuje : "Jsi chráněná obalem ze světla. Co chce tato bytost?" "Pomstu." "Za co?" "Byl dvěma muži rozřezán nožem. Je pobodán." "Měl někoho rád? Měl někdo rád jeho?" "Ne, nikdy." Médium si chce vzpomenout hlouběji do minulosti. "Ano, měl rád zajíce." (Hračku tohoto malé zvířátka cosi hodilo za rodinou, když se rozhodla opustit byt.) "Nenávist by byla nesmyslná, světlo by jej mělo rádo tak, jako on měl kdysi rád zajíce." "Nestejný názor. Ztratil klíč ke svému srdci. Pomalu ustupuje. Už je jednou nohou ve světle . Váhá. Odchází a mává."

"Je tam ještě někdo?" Ano, ale toho médium nevidí, jen slyší. Chce tělo svého bratra. Před 36 lety měla jeho matka v třetím měsíci potrat. Následuje vzkaz: "Je možné mít jen jedno tělo. Ve světle získáš nové tělo." Pak už se neohlásil, je pryč. Nikdo jiný se neobjevil.

Průvodce vrátil médium bez komplikací zpět do skutečnosti. Cítilo se dobře a vzpomínala si jen na některé zvuky kolem ní. Unavení, ale s pocitem uvolnění odešli dolů do obývacího pokoje. Jako poslední pozdrav zarachotily za nimi dva předměty. Majitel bytu a jeho přítel přináší z kuchyně kávu.      

Podle zahraničních pramenů připravil -gs-

Z časopisu ZAZ č. 3, roč. 1995

***
Líbil se vám článek a celý web?

Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 085