Častým motivem indiánské dřevořezby je šaman se svým "medvědím duchem". Proč jsou i na dalších znázorněních jiní medicinmani zobrazeni při stejném držení těla?

 

 

 

 

 

Antropolog Carlos Castaneda (1) se setkal se starým indiánským šamanem, který se stal i jeho učitelem. Od něj se naučil dostat se do zvláštních stavů vědomí. Tento antropolog postupně dospěl k poznání, že neviditelná skutečnost je stále existující opačná strana vnější objektivní reality a noční sny jsou často stíny nepoznané oblasti zkušeností, ve které se dá dalšími metodami proniknout dále. Své zkušenosti popisuje takto: Tělo mám v určité strnulé poloze. V této poloze vnímám bez jakéhokoliv vlivu drog nebo jiných pomocných prostředků takový svět, který za normálních okolností pozorovat nelze. Je možné ho porovnávat se sny, jsem však přitom úplně bdělý. Mohu z něj vědomě vystoupit a opět se do něj vrátit, dále zaznamenávat vnější podněty. Nejprve se člověk připraví na cestu dechovým cvičením - je to tisíciletá metoda šamanů, jak se uvést do transu.

Zatímco strne v základní tělesné pozici, zazní bubny nebo řehtačky (v literatuře známé jako "loď" nebo "kůň šamana").

Když jsme na jednom semináři k úvodu do této prastaré metody "cestování duše" informovali o našich zkušenostech a dojmech z "druhého světa", antropoložka Felicita Goodmanová (2) prohlásila, že se před námi na čas otevřel svět mýtů. Viděli jsme krajiny, zvířata i rostliny, které jsou popisovány i v pohádkách. Je to prý krajina šamanů a cesta do ní přináší člověku energii a pocit blaženosti.

Zpočátku pracovala F. Goodmannová se známými technikami, jak se dostat do transu. Myšlenka, že i držení těla by mohlo mít rozhodující význam, ji napadla až při porovnávání obrázků a plastik pocházejících z tradičních kmenových kultur.

Proč byli šamani, medicinmani a kněží zobrazováni tak často v určitých, stále se opakujících pózách? Mohlo se jednat o návod, k uvedení do transu?

Profesorka ověřovala svůj předpoklad s pomocí studentů ze Státní univerzity v Ohiu, kteří se dali dobrovolně k dispozici. Pokusy potvrdily její předpoklad. Výpovědi pokusných osob o zážitcích při změněných stavech vědomí navozeném touto technikou nápadně souhlasily s indiánskými mýty a pohádkami o cestách hrdinů a šamanů do jiného světa. Zdálo se že je zde souvislost mezi držením těla a určitým druhem zkušeností.

Na základě porovnávání šamanských praktik rozličných národů přišla F. Goodmannová k závěru, že se při uvádění do transu pomocí určité tělesné pozice jedná o univerzální zkušenost Odkazy, hovořící o tomto druhu šamanského "cestování duše" našla mj.. u Laponců v severní Evropě, u kanadských Indiánů, u Eskymáků. Mnohé souvislosti ukazují na to, že i keltští druidové a řečtí kněží ovládali tuto metodu. Shodnou tělesnou pozici byla objevena i na kresbách loveckého šamana v jeskyních Lasacaus a na obrazech egyptského boha Osirise.

Zkušenosti, získané profesorkou Goodmannovou jsou zajímavé jak z etnologického, tak i z psychologického hlediska. Cesty do "jiného světa" umožňují lépe nahlédnout do vlastních hlubokých sfér podvědomí. Není tam temno, jak se mnozí domnívají. Cestující tam potkává mnohé podivuhodné bytosti, které mohly být předobrazem těch zvláštních masek, kterým se obdivujeme jak u Indiánů, Eskymáků, Polynézanů či australských domorodců.

V tomto světě je však především možné nalézt svého spojence, svého duchovního ochránce a pomocníka. C. Castaneda hovoří o tom, že poprvé našel svého duchovního ochránce v podobě černého pantera, a pochopil tak mnohá vyobrazení různých kultur. Ty svědčí o tom, že panteři, pumy, ale i ptáci a rostliny se člověku, cestujícímu do jiného světa, nabízejí jako pomocníci.

Každé držení těla účinkuje celkem specifickým způsobem na ten který druh nadsmyslových zkušeností. Určitá pozice slouží např. k "prozření", k "vidění". Šaman při této pozici může poznat, kde najde jeho kmen obživu nebo lovnou zvěř, nebo kde hledat příčiny zdravotních aj. potíží, či kde lze nejlépe postavit obydlí.

Při jednom sezení měli výzkumníci za úkol požádat "duchy" o doporučení a rady k pořádání tance masek. Sezení se odehrávalo v Kiwe, tradičním indiánském posvátném místě.

Pokusné osoby popisovali průběh cesty jako náhlé zvětšení prostoru, ve kterém se k nim přidružili duchové Indiánů, jež zde kdysi žili a následný únik z uzavřené místnosti. Ze všech stran se slétali obrovští ptáci, na horizontu chytali velikou duhu a napínali ji na obloze. Druhý den po seanci se objevily na obloze po dešti dvě kompletní duhy, což mnozí viděli poprvé v životě a zvláště včerejší cestovatele to velmi udivilo. O několik týdnů později se Castaneda dočetl v jedné zprávě etnologa Michaela Harnera o jeho prvních zkušenostech s indiánským cestováním v transu a byl velmi překvapen - Harner psal, že se k němu slétali velcí černí ptáci. Jejich tvrzení, že jsou mistry vesmíru, bylo jeho učitelem, šamanem Jivaru, s úsměvem odmítnuté: "To říkají vždycky." Je třeba se ve světě duchů vyznat, abychom věděli, že i tam je hierarchie, a že ne všichni duchové musí nutně stát výše než člověk. Také je nelze rozdělovat jen na dobré nebo zlé. Mohou být užiteční i nebezpeční a je potřeba mít dlouhodobé zkušeností, aby se to dalo odhadnout.

V životě starých národů byly velmi důležité transové techniky, které měly uzdravovat. S jednou z těchto metod tzv. "medvědí pozicí těla", získal Castaneda první zkušenosti, které vedly k tomu, že svůj studijní obor, kulturní antropologii, začal vidět pod úplně novým úhlem. "Po léta jsem studoval etnografický materiál," říká. "Většinou různá vyobrazení a popisné texty. Protože tato vyobrazení byly nám, studentům, kulturně cizí, bylo k nim připojeno vysvětlení. To však psali lidé, kteří stáli "mimo", přesně tak, jako my v normálním stavu vědomí. Kdo prolistuje obrázkovou knihu o umění afrických nebo polynézských národů, najde tam k obrázkům takovéto vysvětlení: "hra při sklizňových rituálech, znázorňujících obrazy předků", "bohyně Matka", "tanec při povzbuzujících rituálech", atd.

Hlubší pochopení nenajdete. Co mne, jako studenta oduševňovalo více než tato "vysvětlení", byl výraz těchto osob, který umožňoval vytušit stav, ve kterém se umělec nacházel a kterým chtěl zároveň divákovi něco naznačit. Tak se upevňoval můj dojem, že tento druh lidového umění má svoji důležitou funkci. Teprve na základě zkušeností s mimořádnými stavy vědomí se tento dojem stal jistějším."

Medvědí tělesná pozice, kterou objevila Goodmannová na magickouměleckých vyobrazeních, se objevuje u mnoha národů severní polokoule. Medvěd, nebo také "dědeček medvěd" je postavou mýtů těchto kultur jako léčitel z jiného světa. Zpočátku se cítíte velmi nepohodlně. Při všech tranzových pozicích však  záleží na tom, aby se pozice zaujala přesně tak, jaká je na obrázcích nebo plastikách. Je důležitá i přesná poloha prstů ! Často dokonce i výraz tváře takové postavy dává vytušit, jaký druh cesty bude při této pozici podniknutý.

Se zavřenýma očima stojíte v očekávání v kruhu s ostatními, s hlavou mírně zakloněnou, s nohama pokrčenýma určeným způsobem. Posloucháte zvědavě zajímavé chrastění tvrdých jader, natřásaných v suché tykvici. Monotónní rytmus vás vede jemně na cestu.

Zvuk tykvice se najednou rozděluje - spodní tón vedle vyššího, basy vedle výšek, plný a těžký zvuk vedle lehčího a prázdného. Vnímáte to jako vlny dvou vod a můžete se do nich ponořit, chcete-li. Najednou se nad vámi cosi otevře a vy vnímáte neobvyklý příliv tepla.

Najednou jste vedeni či unášeni obrovským zvířetem, které někteří vnímají jako medvěda či jako velrybu. Zkušenost tohoto druhu se vůbec nedá popsat. Nerozšiřuje se jen prostor, ve kterém se najednou nacházíte, ale i čas se vám zdá delší. Vaše cesta vám připadá jako věčnost. Bezčasovost je asi ten nejvýstižnější výraz. Když chrastění tykvice ustane a vy se vrátíte do našeho světa, je vám jasné, že pro to co jste právě zažili, není nadšení ten pravý výraz. Bylo to tiché uchvácení. I ostatní vám budou vyprávět o otevření "něčeho nahoře", o přílivu tepla. Je však jasné, že kvalita vyjadřování i vlastních zážitků jsou poznamenané výchozí psychologickou situací jedince, se kterou do transu vstupuje. Mnozí cestující popisují dojem, že se stali menšími, a silné dojmy měli z opisu dotyku srsti, či tlapy obrovského zvířete, které se nad cestujícím sklánělo, které je obklopovalo a chránilo. Všichni účastníci popisují také s překvapením, že dojmy nejsou sny, ale jsou jako skutečné. Každý však vidí jen malou část celku. Teprve při následném rozhovoru pochopíte, jak se jednotlivá pozorování skládají jako mozaika a skupina lidí vidí celý obraz. Snad také proto se v určitých, zřejmě kritických chvílích nebo slavnostech, uváděl do transu nikoli jen samotný šaman, ale celý kmen.

Skoro každý se při následných rozhovorech zmiňuje o nějakém trápení, nemoci, o kterém už delší čas věděl, ale které až teď, po transu, silněji pociťuje nebo si vyžaduje silnější pozornost. Někteří dostali dokonce doporučení, jak toto trápení zmírnit. Mnozí nacházejí psychologické příčiny svých potíží, často i somatických nemocí, a cesty k jejich odstranění.

Podnikli jsme cestu do mytologického světa medvěda, do říše velké, ochraňující bytosti, o které vyprávějí mnohé severské národy a poznali jsme, že novodobí účastníci zažili úplně stejné zkušenosti. Přesto šamanské poznatky unikají vědeckému zkoumání. Pro nás je však důležité vědět, že není všechno takové, jak se na povrchu jeví. V našem duchovním světě jsme sami, ale nikdy ne bez společnosti jiných, i když ostatní to nemusí vnímat. Každopádně víme, že naše existence má kořeny i v neviditelném světě.

Odkazy

(1) Carlos Castaneda. Wikipedie. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Carlos_Castaneda
(2) Felicitas Goodman. Wikipedia. Internet: https://en.wikipedia.org/wiki/Felicitas_Goodman

Volně podle zahr. materiálů -gs-

Z časopisu Klubu psychotroniky a UFO - ZAZ

 


***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 124