Církevní anály popisují řadu úkazů, které nelze jednoznačně odsunout do oblasti legend a smyšlenek.

Jiná vlastnost těl je velká tělesná pohyblivost, jakož i jemnost světcova těla, která je zřejmě podmíněna onou pohyblivostí a která také způsobuje, že tělo světcovo je velmi citlivé.

 

 


Tvorba podivného balzámu není jediným úkazem, který provázel život i smrt světců. 

Jiná vlastnost těl, která v těchto stavech vzniká a která znovu je v jistém spojení s oním olejem, je velká tělesná pohyblivost, jakož i jemnost světcova těla, která je zřejmě podmíněna onou pohyblivostí a která také způsobuje, že tělo světcovo je velmi citlivé.

Např. tělo Marie z Agredy bylo velmi citlivé, tak jako u malého dítěte. Její žíněné roucho jí často zraňovalo kůži. Čím více se oddávala sebetrýzni a pokání, tím byla tato citlivost větší, takže se jí nikdo nemohl dotknouti, aby jí nezpůsobil největších bolestí. Kůže na jejích rukou byla tak něžná, že jí otékaly ruce když prala ve studené vodě a když třela dlaně o sebe, stříkala jí z nich čerstvá krev.

Mezi jiným může tělo mystikovo, děje-li se jeho vývoj pravidelně, nabýt také obrovských rozměrů, a/nebo se zase smrštit. To je dobře známo v mystice indické a rovněž to nalezneme v Patandžaliho knize. "Výroky o jógu".

U křesťanských světců, kteří se mysticky vyvíjeli nepravidelně, poněvadž neznali správné koncentrace, objevovaly se stejně indické síly, ale bez vůle světců, anebo dokonce proti jejich vůli.

Jeden takový případ, velmi zvláštní, byl pozorován u řádové sestry Idy z Lowenu v klášteře v Rosenthalu. Tato sestra měla ve svém mládí vždycky velikou touhu prožíti přinesení dárku Ježíškovi s mudrci, kteří přišli k jeho narození z Východu. Jednou v předvečer slavnosti Tří králů přenocovala u ní jiná řádová sestra, poněvadž spolu chtěli jíti za časného jitra do blízkého františkánského kostela. Obě ulehly na jedno lůžko a přítelkyně chtěla právě usnout, zatímco Ida myslila živé na svoje přání. Tu cítila, že její srdce se počíná šířiti a zároveň byla zalita takovou sladkostí, že z jejího nitra doslovně přetékala. Veškeré údy jejího těla počaly totiž nabývati ohromného objemu a konečně celé její tělo až příšerně oteklo. Její přítelkyně byla tísněna více a více ke zdi a divila se, co se s Idou děje, poněvadž té došiti široká postel sotva stačila. Ale najednou se celý postup změnil, objem těla Idina se rychle zmenšoval, takže zaujímala pokud možno místo nejmenší a přítelkyně se toho tak ulekla, že se dala do šíleného křiku. Zatím Ida zažila svoje přání a když nabyla vědomi, byla po celou noc jako zpita blažeností.

Jiní světci obdrželi po svých duchovních cvičeních zcela jiné tělo než měli dříve. Tak Coleta z Geniu, která byla velmi malého těla, takže vypadala mnohem mladší než byla ve skutečnosti, prosila jednou v modlitbě Boha, aby povyrostla a aby lidé, kteří jejím rodičům vytýkali, že takovému dítěti povolují provádění duchovní cvičení s lidmi dospělými, umlkli. Jakmile slova modlitby vyřkla, cítila, že její postava vzrostla a skutečně také se vrátila domů mnohem větší než jak vyšla. Zároveň zkrásněla, její pleť byla bílá a při tom politá mladistvým ruměncem. Nevěděla dlouho o tom, ale když to zpozorovala, zarmoutila se, poněvadž se obávala, že by jí to mohlo přinésti zlo. Proto se zase obrátila k Bohu o pomoc. Ihned potom zmizel ruměnec s jejího obličeje, ale bílá barva zůstala jí po celý život.

Když Coleta zemřela, podržela její mrtvola 12 hodin onu barvu, jakou měla za živa, ale potom zbělela jako sníh. Její pleť byla tak průsvitná, že bylo viděti veškeré modravé žilky a tu přišlo přes 30.000 lidí, aby ji viděli.

Jiné takové případy jsou popisovány v aktech o světcích, ale tu zase běží o změny, jež se udály až po smrti. Svatá Lidwina byla 38 let trápena nejprudšími trvalými chorobami, ale když zemřela, nebylo na jejím těle viděti ani stopy choroby. Její tvář vypadala jako natřená nějakým olejem nebo aromatickou tekutinou a zářila takovou bělostí a leskem, že spíše se podobala člověku u vytržení. Také celé její ostatní tělo zářilo tímto způsobem a její údy byly oblé a masité, jako by nebyla nikdy nemocná. Také veškeré rány na jejích nohou a rukou a na těle byly zahojeny.

Když Marie Johana z Toursu zemřela ve dvaaosmdesátém roce svého věku, rozkvetlo najednou její tělo, stářím, posty a pokáním vyhublé tak, že bylo sněhobílé jako z mramoru nebo slonoviny a zdálo se náležeti panně 18ti leté.

Když sestry za patnáct dní po smrti Antonie z Florence otevřely její rakev, shledaly, že její mrtvola je beze změny a narůžovělá a od té doby, kdykoliv jí navštívily, jevila se jím v barvě bílé a růžové.

Stejně se dělo se sv. Magdalenou z Pazzís, Rosou z Limy, v jejíž smrt nechtěl nikdo věřiti, Kateřinou ze Sieny, Lutgardou, Columbou z Lieti, Dominikou z Ráje, Oritengou a mnohými jinými.

Rovněž u mužů se jevily zjevy podobné. Mrtvé tělo sv. Františka z Assisi zářilo krásou a sv. Antonín z Paduy vypadal, jako že spí. Laurencius Jusinianus měl po dvou dnech ve smrti zardělé líce, všude pod jeho kůží jako by proudila krev a když zůstal 67 dní nepochován, bylo jeho tělo neporušené.

Jasnost pleti vedla v mnohých případech až skoro k průsvitnosti. Tak vypravuje Sulpitius o sv. Martinu, že jeho tělo bylo čisté jako sklo a bělejší nad mléko.

O sv. Hugovi, biskupu z Lincolnu se praví, že jeho tělo po smrti bylo zevně bílé jako mléko a uvnitř jasné jako sklo.

Pokračování

 

***

 

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 130