Již mnoho let různá média spekulují nad využitím psychotroniky ve vojenství a pro účely bezpečnostních složek státu.

V průběhu této diskuse docházelo ke srovnání ve vývoji mezi tzv. Východem a Západem. 

 

 

PSYCHOTRONIKA bez hranic

Již mnoho let různá média spekulují nad využitím psychotroniky ve vojenství a pro účely bezpečnostních složek státu. V průběhu této diskuse docházelo ke srovnání ve vývoji mezi tzv. Východem a Západem. Do ní nemalou měrou přispívaly různé „profesní skupiny", skupiny, které byly často kupodivu založeny na internacionálním přístupu. Členy těchto skupin tedy byli jak špičkoví vědci ze socialistických zemí, tak vědci z kapitalistických.

Tento vývoj není ani co se týče věcné šíře, ani co se týče časové šíře možno postihnout tímto krátkým článkem. Proto se budeme věnovat pouze situaci v socialistickém Československu. Zde současně fungovaly de facto dvě soupeřící skupiny. A to pracoviště Psychotronické laboratoře při VSCHT, kterou po zemřelém prof. Kahudovi vedl v druhé polovině osmdesátých let ing. Karabina, a Výzkumné pracoviště pro psychotroniku a juvenologii, také při VŠCHT, které vedl dr. Rejdák.

Obr. 1 Komise, která měla posoudit věrohodnost telekinetických pokusů Roberta Pavlity. Zleva: dr. Zdeněk Rejdák, doc. Julius Krmežský, dcera R. Pavlity, R. Pavlita a ing. Karel Drbal

Tato dvě pracoviště se stala výzkumnou laboratoří, příjemcem a zprostředkovatelem psychotronických aktivit (tím je myšlen širší rámec tohoto pojmu). V zásadě se dá říci, že jak Kahuda, tak Rejdák byli známi osobám s psychotronickými vlastnostmi. Obě tyto skupiny tak na sebe „nabalovaly" osoby, které měly tyto psychotronické vlastnosti. Problém těchto osob často spočíval v tom, že když u sebe tyto schopnosti objevily, nevěděly pak, jak se s nimi vyrovnat. V tomto okamžiku jim byly skupiny nabídnuty jako alternativa dalšího vývoje.

Z toho je vidět, že možnost, že by někdo byl skrytě získán pro vojenský výzkum, je mizivá. Tím ovšem neříkám, že neexistovala kooperace, nebo alespoň snaha o kooperaci mezi těmito ústavy a armádou. Jeden z protagonistů zde dokonce do roku 1969 pracoval.

FENOMÉN

Často však tzv. spolupráce byla spíše prezentována různými „předváděčkami", které měly začasto charakter cirkusového představení. V této souvislosti je nutno se zmínit o představení fenoménu „Pavlita" české a sovětské generalitě. Jednalo se o jakousi variantu experimentu Niny Kulaginy s pohybováním nemagnetickými materiály. Zde to ovšem bylo vylepšeno o to, že celé zařízení bylo umístěno ještě pod skleněným, tzv. „sýrovým" poklopem. Nutno říci, že armádní a stranické publikum nebylo zvoleno nejvhodněji. Peníze z tohoto směru do obou týmů údajně nikdy nepřišly. Alespoň co se týče výzkumů. Snad kdyby byla zvolena například „materializace předmětu" reprezentovaná lahví vodky. Pak snad možná.

Z filozofie naší armády jako „dědičky husitských tradic" vyplývalo, že sázela spíše na tanky než na psychotroniku. To ovšem nijak nevylučuje, že tu a tam byl v armádě „zaměstnán" proutkař nebo že se někdo zabýval astrologií.

Obr. 2 Univerzální biogenerátory sloužili ke znásobení tzv. bioenergie

O nějakém široce založeném výzkumu, který by byl podpořen armádou, však nemůže být ani řeč. Taktéž je nutno poznamenat, že nejčastějším kontaktem naší armády a představitelů KSČ s psychotronikou byl zjednodušeně řečeno léčitel, který byl nasazen na rakovinu či ztvrdlá játra.

V roce 1987 je dokonce konstatováno jedním z našich představitelů vědeckého přístupu k fenoménu psychotronika, že „celková impotence profesionálního výzkumu psychotroniky v Československu je naší specialitou, danou především odmítavým postojem oficiálních vědeckých kruhů." Mluvčí sovětské delegace na 5. mezinárodní konferenci v Bratislavě (nejspíše je míněna konference IAPR v roce 1983) vyjádřil zklamání nad tím, že od údobí první konference v Praze v roce 1973, „profesionální výzkum v Československu nijak nepokročil a přednesené referáty byly na celkem nízké úrovni." Samozřejmě že je možné to interpretovat i tak, že nám sovětští soudruzi záviděli, a proto nás takto veřejně pomluvili.

Celá věc se však dostává do jiného světla v okamžiku, kdy si uvědomíme, že již v roce 1970 vychází základní kniha všech komentátorů psychotronického výzkumu ve východní zóně „Psychic Discoveries Behind the Iron Curtain", v které je český výzkum rozebrán na 79 stranách. Přestože kniha je opatřena rejstříky, indexy a poznámkovým aparátem a tváří se tedy jako solidní práce, při bližším čtení a s dnešním odstupem můžeme říci, že se jedná více méně o propagandistickou práci.

Obr. 3 Jiný typ Pavlitova biogenerátou     

O dva roky později se koná v Československu první konference IAPR (International association for Psychotronic Research). Ta je zde vlastně založena a do čela je zvolen dr. Rejdák. Sídlo IAPR je pak přeneseno do Lucemburska. A od této doby je držena tradice asociace konat své kongresy pokaždé v jiném státě. A to s takovým důrazem, jako by žádná „Železná opona" pro jeho účastníky neexistovala. Pátá konference se například konala v roce 1983 v Bratislavě a sedmá v roce 1988 v Carrolltonu (stát Georgia, USA).

V roce 1975 je vypracována tajná zpráva DIA (Defencion Information Agency), že „Pavlitovy přístroje mohou v jejich současné velikosti ovlivňovat lidský organismus". Zarážející ovšem je, že se do dnešního dne však nepovedlo zjistit princip těchto jeho tzv. „biogenerátorů", a tak je uvést v život.

V krátkosti je zde nastíněno, že i když československý psychotronický výzkum měl být podle amerických médií velmi pokročilý (což konstatovaly i americké zpravodajské agentury!), skutečnost byla do roku 1987 dosti jiná. Československé komunitě se nepodařilo oslovit vládní a stranické orgány tak, aby se jim dostalo opravdové podpory. Zůstal na úrovni „připojených aktivit", buď k VŠCHT Praha, nebo při Výskumnom ústave živočíšnej výroby v Nitře. Případně to byla pracoviště jednotlivců, kteří si zřizovali „výzkumné posty" při větších organizacích (například VÚGTK, Mostecká uhelná atd.).

PSYCHOTRONICKÁ válka

Jako poslední pokus zaujmout vojenské kruhy je možno považovat přednášku z listopadu 1987, která byla pořádána pro vyšší příslušníky armády.

Zde se předpokládalo uplatnění psychotroniky v mnoha oblastech v době příprav na válku.

Obr. 4 Pavlita zachycený při telekinetickém experimentu 

Jednou z nich byla možnost využití psychotronických jevů (telepatie) k ovlivnění vedoucích politických a vojenských činitelů k jednáním, která by vyhovovala druhé straně. Toto však byla již dříve citovaná spekulace „západních" odborníků.

Další oblastí využití mělo být získávání utajovaných vojenských, vědeckých, politických a ekonomických informací „čtením myšlenek". Případně jejich vizualizace u vybraných osob využíváním jasnovidectví.

Jako o nereálném se uvažovalo o využití telekineze k vyřazování důležitých provozů v chemickém, energetickém a zbrojním průmyslu z činnosti. Pyrokinezí (zapalování na dálku) mělo být ochromováno zejména zemědělství, lesní hospodářství a průmysl zpracovávající ropu.

Jako velmi účinné podle zahraničních pramenů mělo být využití telekineze k záměnám dat a k ničení záznamů v pamětech počítačů. Hodnotitel z prostředí čs. armády to komentoval, že je uvedené „intenzivně rozpracováno".

Jako zatím nereálné bylo hodnoceno rozpracování chybového jevu, čímž mělo dojít k haváriím letounů, zřícení kovových konstrukcí, ke srážkám vlaků a k haváriím v nejrůznějších odvětvích průmyslu.

Další oblastí, která byla opatrně hodnocena jako zatím nereálná, mělo být využití aktivace hmoty (například chemických hnojiv, mouky, cukru), která se po přeměně měla stát toxickou nebo výbušnou.

Jako velmi perspektivní byla uvedena celá oblast průzkumu, a to formou jasnovidectví, včetně zjišťování informací o stavu a rozmístění jednotek. Její výhodou mělo být zjištění v prakticky reálném čase bez ohledu na vzdálenost. K tomu bylo uvažováno i o přemísťování dokumentů teleportaci, čtením myšlenek velitelů a přesuny „astrálního těla".

Obr. 5 Plukovník ing. V. Morávek vedoucí kroužku psychotroniky na VŠT v Liptovském Mikuláši    

Zde je ovšem nutno udělat malou odbočku. Výše uvedený návrh, který byl v listopadu 1987 předložen vojenským kruhům, byl vlastně kompilací zpráv ze západních zdrojů, které byly shromažďovány a vyhodnocovány tehdejším UVISem ČSLA, a pouze opatřeny komentářem. S tím, že zde byla úvaha, jak by se která oblast psychotroniky dala využít pro potřeby ČSLA. Proto spíše západní prameny vypadají jako dezinformace, jelikož představa „čtení myšlenek velitelů" v případě ČSLA musela vyvolávat smích. Představa teleportace vyššího důstojníka politické správy ČSLA do tajných zařízení NATO by mohla mít větší účinnost než atomová bomba. Zde je nutno „pochválit" tehdejšího hodnotitele, který teleportaci považoval za nereálnou.

Adam Kretschmer     
     

    

Fantastická fakta plus 1/2001

 

 

***

 

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 210