4474mJe jistá okamžitá smrt člověka, pokud jeho mozek utrpěl vážná poranění? Zajisté ano, odpoví lékaři a nejen oni.

Z válečných událostí je však známo, že ani takový výstřel do zátylku, považovaný za smrtící s okamžitým účinkem, nemusí vždy přivodit okamžitou smrt. To potvrdí vojenští profesionálové. Střela musí zasáhnout životně důležité orgány, ale mozek k nim nepatří!

 

Existuje řada případů, kdy po strašných úrazech mozku, v rozporu se všemi medicínskými kritérii, nedošlo ani k smrti, ani k dalším narušením životních funkcí, nebo psychického stavu.

V newyorském medicínském věstníku je popsán případ říčního lodníka, kterému konstrukce, při proplouvání pod  mostem, seřízla jako břitvou část lebky 5 – 6 cm nad pravým okem. Jako zázrakem se však, nehledě na strašnou ránu, lodník dál věnoval své práci a až po několika hodinách se dostavil k lékaři. Ten mohl jen konstatovat, že chybí celá čtvrt mozkovny. Když ránu obvázal podle svých nejlepších možností, pacient vstal ze stolu, sháněl se po svém oblečení s tím, že chce jít domů. To mu nedovolili, ale jeho stav byl natolik uspokojivý, že už za 2 měsíce se vrátil ke své lodní práci. Úraz se na něm nijak neprojevoval. Občas si stěžoval na bolest hlavy, ale jinak byl zdravým člověkem. Až po 26 letech od úrazu došlo k částečnému ochrnutí levé ruky a nohy.

V roce 1935 se narodilo v nemocnici Svatého Vincenta v New Yorku dítě, které nemělo mozek. Dítě však přesto 27 dní žilo, jedlo i plakalo, a ničím se neodlišovalo od ostatních novorozenců. Až do jeho smrti a pitvy to nikdo netušil.

V roce 1957 před Americkou asociací psychologů předstoupili dva lékaři, kteří úspěšně provedli operaci, při které 39 letému pacientovi odstranili celou pravou mozkovou hemisféru. K velkému překvapení lékařů se nejen rychle uzdravil, ale neztratil žádné duševní schopnosti, které ovládal dříve.      

V roce 1940 na klinice přijali 14 letého chlapce, který trpěl velkými bolestmi hlavy. Za dva týdny zemřel, ale do té doby byl vždy při zdravém vědomí a všechny rozumové schopnosti byly normální. Když lékaři provedli pitvu, nevěřili vlastním očím – celou mozkovnu vyplňoval ohromný sarkom, který pohltil celou mozkovou tkáň. To znamená, že určitou dobu chlapec žil prakticky bez mozku.

V Nové Anglii (USA), během prací v lomu, se 25 letý střelmistr stal obětí nešťastného úrazu. Při ukládání dynamitové patrony utěsňovacím kolíkem ta vybuchla a ocelový prut (109 cm dlouhý a 3 cm v průměru) prolétl střelmistrovou hlavou, probil lebku i mozek a letěl ještě několik metrů, než spadl na zem. Jako zázrakem dělník nezemřel na místě, a i když přišel o oko a část mozku, uzdravil se a zachoval si všechny životní funkce, schopnosti, paměť, řeč, i kontrolu nad celým tělem.

Ve všech těchto případech byla mozková tkáň těžce zasažena v důsledku nemoci nebo úrazu, které podle všech medicínských pravidel by měly vést buď k okamžité smrti nebo ztrátě životních funkcí a schopností.

Ještě překvapující jsou ale případy, kdy člověk zůstává určitou dobu živ i bez hlavy.

Je znám případ z 2. světové války, kdy jeden ze skupiny sovětských rozvědčíků šlápl na tzv. skákající minu. Šlo o minu, která měla v sobě mechanismus, jež ji po dotyku vymrštil do výšky asi jednoho metru, kde vybuchla. Všude létaly střepiny, a jedna z nich ustřelila hlavu poručíkovi. Ten však neupadl, ale zůstal stát, ačkoli mu zůstal jen podbradek a spodní čelist, nahoře už nic. A toto strašné tělo rozepnulo pravou rukou uniformu, vytáhlo mapu s naznačenou trasou pochodu a podalo ji ostatním. Teprve poté upadl. Rozvědčíci tělo svého velitele, který i po smrti myslel na své vojáky, odnesli na štáb pluku. Samozřejmě nikdo nevěřil této příhodě, ale bylo dost svědků, kteří vše potvrdili.

Z historických pramenů je znám i další zajímavý případ. V roce 1636 bavorský král Ludvík odsoudil na smrt jistého Dietze von Schaunburga se čtyřmi lancknechty za organizaci spiknutí. Jak bylo tehdy zvykem, odsouzenec byl vyzván, aby vyslovil poslední přání. K velkému podivení Dietz vyslovil přání, aby byl sťat jako první, a aby jeho kumpáni byli postaveni do řady s určitým odstupem. Poprosil, aby každý, ke komu dojde jeho bezhlavé tělo, byla dána milost. Tak se také stalo. Lancknechti byli postaveni do řady, vzdáleni od sebe na 8 kroků. Dietz poklekl na jedno koleno, a poté, co mu byla sražena hlava, bezhlavé tělo vstalo a proběhlo podél celé řady odsouzenců, než se zhroutilo k zemi.

Zde je nutné připomenout, že vesničané znají zvláštní chování slepic, kterým se uřízne hlava. Než upadnou, ještě chvíli pobíhají. Je možné, že Dietz znal tento jev a pokusil se jej využít k záchraně svých věrných. Král však praktiky vesničanů neznal. I když se domníval, že se vše událo za spolupráce s ďáblem, dodržel své slovo a podle královského slibu všichni čtyři dostali milost.

V archivu britského ministerstva války se nachází zápis o smrti velitele roty yorkshirského pluku během bojů s domorodými vojsky v Indii na počátku 19. století. Během útoku velitel šavlí usekl hlavu domorodému vojákovi. Bezhlavé tělo však hned neupadlo, ale ještě vzalo pušku, pozvedlo ji a střelilo udiveného velitele přímo do srdce.

Ještě neuvěřitelnější případ se udál po 2 světové válce, když jistý houbař našel v lese jakýsi přístroj. Chtěl si ho lépe prohlédnout, a tak ho zvedl k očím, když vše vybuchlo. Houbaři výbuch utrhl hlavu, ale ten ušel ještě 200 metrů, než zemřel.  

Fakta, popsaná v této stati, svědčí o tom, že v extrémních situacích jakási energetická struktura na určitou dobu bere na sebe řídící funkce organismu, nahrazuje mozek a ovládá tělo. Stává se to velmi zřídka, za splnění řady podmínek a okolností, které dosud nejsou známy. Někteří mohou mluvit o tom, že tito lidé jsou předurčeni ke splnění určitých úkolů a tak jakýsi vyšší rozum, Bůh či jak jej nazveme, dbá na to, aby vše šlo podle předem zadaného programu.

Podle ruských zdrojů


***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 023