Gesta jako doprovod mluvené řeči k používá každý z nás. Proč?  

 

 

 

 

Kdyby mu svázali ruce, tak se nedomluví. Tímto poněkud nelichotivým příměrem si bereme na mušku osoby, které to s gestikulací při řeči přehánějí.

Gestikulace není jen prázdným mácháním rukou. Má svá pravidla a zjevně odpovídá obsahu mluveného slova a myšlenkám řečníka. Zdá se, že gesta doplňují a rozšiřují poselství vyjádřené řeči. Gestikulací provázejí svou řeč příslušníci nejrůznějších národů a i děti začínají gestikulovat ještě dříve, než zvládnou řeč. Na druhé straně se ale gestikulace řečníků liší podle toho, jakým jazykem hovoří.

Významem gest rukou při řeči se zabýval antropolog Desmond Morris (1) a došel k závěru, že gesta dokreslují obsah naší řeči a často prozradí mnohé o myšlenkách, které by mluvčí před svými posluchači velmi rád utajil. Máchání zaťatou pěstí je podle Desmonda Morrise zjevným projevem agresivity, stejně jako hrozivě vztyčený ukazováček, případně ukazováček namířený proti posluchačům. Poněkud menší míru agresivity mluvčího prozrazuje jen napůl sevřená pěst. Ruka řečníka přitom zaujímá pozici, jako kdyby svírala neviditelnou listinu. Toto gesto prý prozrazuje člověka sice opatrného, ale zároveň rozhodnutého tvrdě prosadit vlastní názory.

Pokud chceme v řeči cosi dále vysvětlit nebo upřesnit, sevřeme palec a ukazováček, jako kdybychom mezi nimi drželi něco zcela maličkého. Gestikulace dlaní obrácenou k zemi má posluchače uklidnit, gesto rukou obrácenou naopak dlaní vzhůru je prosebným výrazem řečníka dožadujícího se pomoci posluchačů. Pokud má řečník mírně pokrčené prsty rukou a dlaně otočeny k posluchačům, vyjadřuje tím odmítnutí. Přijetí svých myšlenek se řečník dožaduje gestem, při kterém jakoby naznačuje objetí posluchačů. Široký rejstřík gest mívají především politici. V době nejrůznějších poradců, kteří politiky školí, jak nejlépe vystupovat na veřejnosti, už ale přestává být na jasnou řeč gest spolehnutí. Mnozí politici už zřejmě hrají před posluchači jen pečlivě nacvičené pantomimické představení, při němž stojí na prvním místě výsledný dojem, a nikoli skutečné úmysly mluvčího. Z těchto bezesporu zajímavých informací ale nevyčteme nic o skutečných kořenech gestikulace lidí při řeči. Je gesto skutečně jakýmsi šifrovaným poselstvím? Máme gesta rukou při řeči vrozena nebo se je učíme v dětství pozorováním dospělých řečníků?

Na amerických univerzitách v Chicagu a Bloomingtonu proběhly pokusy, které měly na tyto otázky přinést odpověď. Vědci podrobili sledování děti a mladé lidi, kteří jsou od narození slepí. Nikdy tedy neviděli nikoho gestikulovat při řeči, neměli šanci se gesta rukou od nikoho naučit. Američtí vědci srovnávali gestikulaci nevidomých s gesty stejně starých lidí se zdravým zrakem.

Ukázalo se, že nevidomí při řeči gestikulují, a to způsobem, který se výrazněji neliší od gestikulace osob se zdravým zrakem. Platilo to nejen o četnosti gest rukou provázejících mluvený projev, ale i o použitých gestech. Když například slepci vysvětlovali postup při přelévání kapaliny z jedné nádoby do druhé, provázeli svou řeč stejným posunkem jako lidé, kteří vidí. Palcem a ukazováčkem ohnutým do tvaru písmene C naznačili, jak drží sklenku, a nakloněním ruky provázeli výklad o přelévání tekutiny. Nevidomé děti a mladí lidé tedy gestikulují při řeči bez toho, že by kdy před tím mohli vidět gesta jiných osob.

Je ale možné, že nevidomí gestikulují proto, aby sdělili určité poselství vidoucímu posluchači? K ověření této myšlenky využili vědci opět nevidomých dobrovolníků. Nechali je na jedné straně mluvit s jinými nevidomými a na druhé straně i s lidmi se zdravým zrakem. Nevidomí ale provázeli svou řeč gestikulací bez ohledu na to, zda hovořili k slepým nebo k lidem se zdravým zrakem. Jejich gestikulace tedy zjevně není projevem snahy podat posluchači další informace k mluvenému slovu.

Gestikulaci při řeči máme tedy "hlouběji pod kůží", než jsme se domnívali. Je nedílnou součástí naší řeči. Gestikulace není zřejmě vůbec určena posluchači, i když z ní posluchač může vyvodit ledacos o obsahu řeči i úmyslech řečníka. Gesta rukou zřejmě odrážejí naše myšlení při řeči a s vysokou pravděpodobností s pomocí gest uvolňujeme tok myšlenek ve svém mozku. Rčení o svázaném řečníkovi, který se bez možnosti provázet slova gesty nedomluví, tedy není daleko od pravdy a v určitém slova smyslu platí pro každého z nás.

Odkazy

(1) Desmond Morris. Wikipedia. Internet: http://cs.wikipedia.org/wiki/Desmond_Morris

Archiv CP

 

***

Líbil se vám článek a celý web?

Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 281