Akupunktura, léčebné zavádění zvláštních jehel do určitých míst lidského těla — aktivních bodů — pronikla již do obecného povědomí.

 

 

Víme také, že její kořeny sahají do velmi dávné minulosti. Lidé ji znali už před pěti tisíciletími. Její kolébkou byla Čína, odkud v 6. století pronikla do Japonska, Koreje a Vietnamu a v 17. století i do Evropy. Potom upadla takřka v zapomenutí. Až v šedesátých letech 20. století došlo k renesanci akupunktury také u nás. Díky tomu, že akupunkturu uznávají ministerstva zdravotnictví obou našich republik jako seriózní léčebnou metodu, počet našich lékařů léčících akupunkturou neustále vzrůstá.

Jaký je rozdíl mezi starou akupunkturou a dnešními možnostmi a poznatky v této oblasti? Při návštěvě předsedy sekce akupunktury při Slovenské fyziatrické společnosti v Bratislavě primáře MUDr. Jozefa Smiraly jsme se dověděli, že dnešní stav akupunktury je třeba srovnávat s minulostí z několika hledisek. Především je nutno k ní zabezpečit vědecký přístup. V minulosti byla rozhodující pouhá empirie, zkušenost. Vědělo se, že při určitých onemocněních pomáhají vpichy do některých aktivních bodů podle tradičních pravidel. Vědecká objektivizace výsledků a působení mechanismů neexistovala. Lékaři staré Číny však předpokládali, že všechny důležité orgány jsou nějak spojeny s povrchem těla v tzv. aktivních bodech nacházejících se zejména v kůži, v podkoží a ve svalstvu a že z těchto bodů lze činnost tělesných orgánů určitým způsobem ovlivnit.

Akupunktura je léčebná metoda, při níž se příslušné aktivní body dráždí speciálními akupunkturními jehlami. Výsledkem je, že se narušené funkce „přidruženého" orgánu upraví. Dnešní moderní přístup charakterizuje snaha o objektivizaci léčebných účinků a vlivu akupunktury v organismu a snaha poznat mechanismy jejího působení. O mechanismech působení akupunktury, dodává MUDr. Smirala, toho dnes víme podstatně více, zejména díky poznatkům z neuroanatomie, neurofyziologie, neurobiochemie a biofyziky. Mnozí lékaři provádějící akupunkturu se snaží podle svých možností přispět k dalšímu poznání těchto mechanismů a vypořádat se s nánosem historického a nevědeckého balastu, jímž jsou mnohé publikace o akupunktuře zatíženy.

Moderně smýšlející lékař použije u nemocného akupunkturu stejně jako jeho dávný kolega až po podrobném vyšetření. Dnešní diagnostika se však provádí metodami, které používá medicína 20. století. Zároveň se uplatňují snahy skloubit moderní medicínu s medicínou dálnovýchodní, a tedy i s akupunkturou. Díky vědeckotechnickému rozvoji prodělala akupunktura četné změny. Ve staré Číně se užívaly jehly a také teplo v různých formách (nahřívání, požehování), moderní technika přinesla např. laser, elektřinu a ultrazvuk. To vše se dnes podle potřeby a druhu potíží využívá k podráždění aktivních bodů. Podráždit je lze nejen vpichem jehly a při akupresuře tlakem, ale při moxe teplem, při elektroakupunktuře elektrickým proudem a také speciálně upraveným paprskem — laserem, ultrazvukem a dalšími metodami.

Co je to aktivní bod? Je to místo na povrchu těla, které se od svého okolí odlišuje množstvím a kvalitou senzitivních nervových zakončení. Jak prokázal brněnský anatom MUDr. V. Novotný, CSc., hlavními efektivními strukturami aktivních bodů jsou zejména složité mechanoreceptory typu Vater-Pacciniho tělísek uložené v hloubce a určité větve periferních nervů s pro ně typickým kalibrovým spektrem. Jejich vhodné podráždění při akupunktuře vyvolává tok nervových impulsů po preformovaných nervových drahách do míchy a do vyšších oddílů centrálního nervového systému. Aktivní bod má i jiné zvláštnosti — např. snížený kožní odpor, v některých bodech je i rozdílná teplota a některé mají i jiné odlišné biofyzikální vlastnosti, jejichž definitivní zhodnocení vyžaduje další výzkum. Vhodným podrážděním efektivních struktur aktivních bodů lze vyvolat zákonitou odezvu příslušného orgánu zprostředkovanou centrálním nervovým systémem, což se zpravidla projeví zlepšením jeho funkce, resp. uvedením biologických pochodů v organismu do rovnovážného stavu.

Množství známých aktivních bodů se postupně zvyšovalo. Ve staré Číně znali 365 bodů (jako dnů v roce!), někteří autoři jich dnes uvádějí až 1000. V praxi se jich však používá asi 250. Ostatní se využívají zřídka, pouze při určitých speciálních indikacích. Zjistilo se, že existuje zákonitý vztah mezi body akupunktury a vnitřními orgány nebo částmi těla, někteří se dokonce domnívají, že tyto orgány mají své „zastoupení" i na malých ploškách těla, např. na ušním boltci, dlani, chodidle, jazyku, v nose, v dutině ústní a dokonce ve vagíně. Na boltci je tento systém rozpracován nejlépe: je tam známo přes sto takovýchto mikrozón.

V kterých případech je akupunktura účinná? Jak jsme již řekli, moderní přístup k akupunktuře předpokládá, že pacient je před její aplikací podrobně vyšetřen a že je stanovena diagnóza jeho onemocnění. Samozřejmě je velice důležité, jaká varianta akupunktury se použije. Volba závisí na stavu pacienta; někdy je třeba utišovat, jindy dráždit; rozhoduje tedy charakter choroby a četné další faktory. Akupunktura ovšem není všelék, jehož by bylo možno použít při všech nemocích. Podle podkladů Světové zdravotnické organizace byl vypracován seznam 46 onemocnění, při nichž se doporučuje užít akupunkturu jako jednu z hlavních léčebných možností, zdůraznil MUDr. Smirala. A existuje dále asi sto chorob, při nichž lze použít akupunkturu jako součást komplexní léčby, tj. v kombinaci s jinou terapií. Je však třeba počítat s tím, že při akupunktuře může vzrůstat citlivost organismu i vůči některým lékům, jiné léky mohou účinek akupunktury ovlivnit negativně, a podle toho je nutno upravovat jejich dávky. Akupunktura je účinná převážně při funkčních onemocněních, jejich příčinou není strukturální porucha orgánu, ale porucha jeho funkce, jako jsou např. neurózy, vysoký krevní tlak v počátečních stadiích, poruchy trávení, tzv. diskinézy, poruchy, které nastanou po operacích žlučníku či po překonání infekční žloutenky, poruchy spánku, noční pomočování dětí, některé druhy epilepsie aj.

Další širokou oblastí, kde je možno akupunkturu používat, je boj proti bolesti při nejrůznějších chorobách a z nejrůznějších příčin, např. bolest hlavy při chorobách krční páteře, bolesti u srdce při jeho nedokrevnosti apod. Nejnověji se dostává do popředí i použití akupunktury ke znecitlivění při některých operacích a v pooperačním období. Je možné ji použít např. u lidí se slabým srdcem, kteří jsou alergičtí na anestetika, protože tato metoda může nahradit lokální anestézi; banskobystričtí zubní lékaři jí použili i při trhání zubů. Těchto operací bylo u nás provedeno již dost a výsledky ukazují, že tímto způsobem skutečně lze většinou snížit používání léků. Existuje však 20—30 % osob i pokusných zvířat nereagujících na akupunkturu hypalgezií až analgezií. Podle nejnovějších sovětských i našich československých výzkumů není samotná akupunktura k vyvolání dostatečného znecitlivění vhodná a lze ji použít zejména jako součást kombinované elektroakupunkurní a medikamentózní analgezie nebo anestézie. "Další oblastí vhodnou pro léčbu akupunkturou jsou prakticky všechna alergická onemocnění, u nichž lze nějakým způsobem zvýšit obranyschopnost organismu (např. senné rýmy, alergické ekzémy, bronchiální astma aj.). Při nesprávném použití akupunktury lze ovšem očekávat i nepříznivé účinky a komplikace, dodává MUDr. Šmirala. Při akupunktuře se totiž kalkuluje s tím, že jakmile je v organismu určitá nerovnováha, snaží se ji organismus vyrovnat. Kdyby nezkušený léčitel či lékař dráždil body, které by tento nerovnovážný stav zvětšovaly, mohl by pacientovi uškodit.

Za normálních okolností akupunktura pacientovi uškodit nemůže, musí ji však provádět lékař s dostatečnou erudicí, který absolvoval kurs akupunktury, zná aktivní body vpichu a celou teorii a metodiku akupunktury. Poškození může nastat i v případě, že pacient nebyl dostatečně vyšetřen, nebo se zanedbala jiná léčba, např. antibiotiky, operace, pooperační péče apod. K poškození pacienta akupunkturou by konečně mohlo dojít i nesprávnou technikou, např. zavlečením infekce do organismu, kdyby se řádně nesterilizovaly jehly, použitím vadných jehel by mohlo dojít k jejich zalomení apod.

Zásadně důležité je, aby akupunkturu prováděl na slovo vzatý odborník, neboť při nedostatečných znalostech ošetřujícího lékaře by se mohly poškodit některé orgány, které jsou uloženy v nevelké hloubce (např. oči). Propíchnutí hrudníku by mohlo vyvolat pneumotorax, tj. přítomnost vzduchu v dutině pohrudniční, nebo krvácení, zejména při poruchách krevní srážlivosti. Kdyby se nesprávně určily body na krku v místech, kde jsou velké cévy, mohlo by dojít k silnému krvácení. Takováto poškození by mohla nejčastěji nastat, kdyby akupunkturu prováděli nelékaři, kteří by se pouštěli do aplikace této metody zcela nelegálně.

Jaký je stav u nás? U nás se s akupunkturou začalo v letech 1960 — 1961, a to ve Vojenské nemocnici SNP v Ružomberku a na neurologické klinice fakulty všeobecného lékařství v Praze. Navzdory všem těžkostem bylo dosaženo značných úspěchů. Akupunktura byla u nás legálně zařazena do systému léčebné péče. Významným mezníkem bylo vytvoření sekce akupunktury při Slovenské a České fyziatrické společnosti a vydání metodické směrnice pro vykonávání akupunktury, kterou vydala ministerstva zdravotnictví ČSR a SSR, čímž byla akupunktura legalizována a byly zákonně upraveny možnosti doškolování, výzkumné a léčebně preventivní činnosti.

Akupunktura již postupně vnikla do povědomí lékařů i pacientů jako seriózní metoda a podařilo se překonat četné bariéry. Mnozí lékaři se přesvědčili o možnostech jejího působení a snaží se ji aplikovat u svých pacientů. Dnes využívá akupunkturu asi 400 lékařů v celé republice. V sekcích akupunktury v ČSR a SSR je registrováno asi 500 lékařů, kteří mají o tuto práci zájem.

V únoru 1985 se uskutečnil 2. československý kongres o akupunktuře s mezinárodní účastí, na němž bylo přítomno 414 účastníků, z toho 169 ze zahraničí (z 19 států). Podle slov dr. Šmiraly byl kongres velkým přínosem, protože nadále pomohl zpřístupnit problematiku akupunktury nejen lékařům, ale i laické veřejnosti a přispěl k dalšímu upevňování spolupráce mezi akupunkturisty z 20 zemí (včetně ČSSR), mezi nimi špičkových odborníků. Došlo k výměně zkušeností a poznatků v použití různých metod a technik akupunktury. Na kongres navazoval pokongresový kurs, kde se přednášely nové poznatky a zkušenosti a problematiku akupunktury bylo možno přiblížit z více hledisek. Vedle značné účasti lékařů z MLR, PLR a NDR byla pozoruhodná i účast akupunkturistů ze Sovětského svazu (sedm profesorů a docentů), kteří v čele s prof. Štěpánem Michajlovičem Zolnikovem, doktorem věd, prosazují mj. velmi perspektivní elektroakupunkturu, tj. stimulaci efektivních struktur aktivních bodů elektrickým proudem přes zavedené jehly, jíž dosahují v kombinaci s celkovou anestézií účinné a méně škodlivé znecitlivění při operačních výkonech. Použití této metody může být účinné i při léčení některých forem toxikomanie (kouření, narkomanie, alkoholismus).

Z uvedených skutečností můžeme spolu s dr. Šmiralou vyvodit závěr, že nebývalý zájem o akupunkturu potvrzuje správnost efektivního zavádění této léčebné metody u nás.

Dosavadní výsledky prokázaly účinnost, relativní bezpečnost a navíc i hospodárnost akupunktury, protože se při jejím využívání snižuje u mnoha nemocných spotřeba léků a zkracuje doba pracovní neschopnosti.

Připravila Lýdia Slabá

Věda a život, č. 3, r. 1986, s. 164-166

 

***

Líbil se vám článek a celý web?

Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 375