Vytváření voskových figurek a jejich likvidace za účelem očarování vybrané obětí není jen haitskou specialitou.

 

 

 

 

 

Patrně jde o nejstarší kouzlo vůbec, které se používalo již ve starém Egyptě a Babylonii. Čarodějníci tehdy vytvářeli tyto figurky z hlíny nebo z dřeně zvlhčené medem. Pokud to bylo možné, zamíchali do směsi několik kapek krve dotyčného nebo ústřižky nehtů, několik vlasů nebo nitek z jeho oděvu, aby tak kouzlo bylo účinnější. Téměř stejný způsob se následně používal ve starém Řecku a Římě, jak to popisují antičtí autoři (Theokritos, Vergilius, Ovidius a mnozí další).

Pozoruhodné ovšem je to, že stejné kouzlo bylo doloženo také u Indiánů (Odžibvejové, mexičtí Indiáni kmene Kora), v Asii (Malajsie, Čína, Japonsko, Indie, jak současná, tak minulá, Barma, Turecko), u australských domorodců, v Africe (severské arabské kmeny) i různě po Evropě (Itálie, odlehlé francouzské vesnice, Irsko a Skotsko, avšak ne v Anglii).

Otázkou zůstává, zda toto kouzlo vzniklo kdysi na jednom místě, v jakési hypotetické pravlasti civilizace, např. někde v Indii, anebo zda bylo objeveno na několika místech současně (což by také nebylo nemožné vzhledem k hypotetické existenci informačního pole) anebo zda se takže pěkně rozšířilo až prakticky v novověku díky rozvoji dopravy.

Druhá otázka zní, zda toto kouzlo skutečně funguje, když se tak pěkně rozšířilo, neboť lidé nemívají sklon dělat zbytečné věci.

Dr. Jitka Lenková, http://zahadno.bloger.cz/

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 481