Souvislosti

Byla objevena ta část mozku, která odpovídá za otázku –

je správné moje jednání?

 

Implantáty - malé kovové částice v hlavách lidí, které jim byly vloženy mimozemskými návštěvníky během únosů do UFO - jsou častým tématem článků, knih a filmů, rozhovorů i sporů mezi badateli.

Není zde třeba opakovat známé názory na jejich původ a účel.

 

 Ze současných statistik vyplývá, že zážitky blízké smrti (Near-death experiences - NDE), má jeden z pěti lidí, kteří se vrátili z prahu jiného světa.

A pak každý čtvrtý, který prodělal klinickou smrt.

 

Jak donutit člověka mluvit pravdu a nic než pravdu?

Touto otázkou se zabývá množství lidí - vyšetřovatelé, učitelé, rodiče i žárlivé manželky a ustaraní rodiče dospívajících.

 

Kosmonauty často chápeme jako nějaké hrdiny, plnící vážné, celosvětové poslání. Proto si myslíme, že i oni přemýšlí o něčem vznešeném, důležitém. No, alespoň – o práci... Ale… i oni jsou obyčejní lidé se všemi lidskými slabostmi. To dokládají zápisy v denících amerických astronautů.

Nedávno vědec Mel Robbins oznámil na konferenci Ted Talk, že pravděpodobnost narození každého konkrétního jedince je přibližně 1 k 400.000.000.000.000 (triliónům). (1)

 

Pouze jeden člověk na světě získal dvě Ig Nobelovy ceny (1), žertovné antiocenění za absurdní a nesmyslný výzkum.

 

Levitovala i svatá Anežka...? 

„Volné vznášení osoby nebo objektu, fyzikálně nevysvětlené,“ tak se definuje levitace, jeden z nejvzácnějších paranormálních jevů. O vznášejících se tibetských mniších přinesli zprávy seriózní novověcí cestovatelé. Poměrně věrohodné jsou také podrobné popisy levitování křesťanských světců.

 

Každý, kdo se aspoň trochu věnuje studiu těchto záležitostí, brzy zjistí, že fenomén prorockých snů je nejrozšířenějším typem nevysvětlitelných mentálních zážitků. Díky své podstatě je to ale také jev nejvíce nepochopený, a co se jeho studia týče, ten nejtěžší.

Francouzský spisovatel Bernard Werbera (1) je autorem knihy "Encyklopedie relativního a absolutního vědění", ve které uvádí dost neuvěřitelné věci takovým stylem, jež mohou čtenáře zmást.  

Že je mezi jménem, povahou a osudem člověka nějaká nevysvětlitelná souvislost, to se tušilo už ve starověku. Jméno bylo považováno za jakousi šifru, a kdo ji ovládl, měl moc i nad člověkem, jehož jméno mu bylo prozrazeno.