Při prvním seznámení s dílem Carla Gustava Junga se nezasvěcený člověk neubrání údivu a snad i potenciálnímu zmatku, či pocitu zahlcení pod dojmem nesmírného množství myšlenek, dalece přesahujících rámec toho, co dnes běžně chápeme pod pojmem 'psychologie'.  

 

 

 

 

 

Nabízí se také otázka. proč je v našich zemích Jung tak relativně málo známý ve srovnání například s Freudem - čehož si již ve dvacátých letech s nevolí povšiml F. X. Šalda.

Švýcarský psychoterapeut, psychiatr, zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung se narodil roku 1875 v Kesswilu v rodině protestantského duchovního. Jeho otec byl doktorem filosofie, působil však jako duchovní. Mladému Jungovi, který měl již v době svých studentských let bezprostřední zážitky náboženské zkušenosti, se zdálo nepochopitelné, že jeho otec jako teolog prožívá krizi víry a nemá zkušenost Boha. Jochan Paul Achilles Jung nakonec svou víru ztratil a jeho duševní utrpení ukončila v roce 1896 smrt. Svou matku prožíval Jung již v dětství jako člověka s dvěma osobnostmi - jednu typicky ženskou, v souladu s tradičním pojetím, a druhou, zvláštní, jakoby mimo přítomný svět, nepředvídatelnou, hrozivou. Manželství rodičů nebylo harmonické. V roce 1878 došlo dokonce k jejich přechodnému odloučení a Jung vyrůstal u své tety.

Všechny tyto faktory na Junga velice zapůsobily. Velmi dlouho u sebe pozoroval dvě roviny prožívání, dvě osobnosti (podobně, jako u své matky). Tyto zážitky dokázal Jung pochopit až jako dospělý a sdělit je dokázal až ve stáří. Školní docházku zahájil Jung 1881. Vyučování ho nudilo, ke škole neměl příliš dobrý vztah. Zvláštní odpor choval vůči tělocviku (omezování svobody), kreslení (omezování tvořivosti) a matematice (jednostranný kvantifikující přístup).

Situace se výrazně nezměnila ani po přechodu na gymnasium. Naopak doma se živě zajímal o mytologii. V počátcích gymnasiálního studia u něj po konfliktu se spolužákem vznikla neuróza, ta mu umožňovala únik z reality - přestal navštěvovat školu, oddával se vlastním zálibám. Z této neurózy ho vytrhnul pocit zahanbení, který se dostavil poté co mladý Jung náhodou vyslechnul rozhovor otce s lékařem. Poté Jung se Jung vrátil do školy a začal se pilně učit. Po ukončení gymnasia začal studovat medicínu na universitě v Basileji, studium medicíny ukončil v roce 1905 a k všeobecnému překvapení svých učitelů se rozhodnul pokračovat ve studiu psychiatrie, od které si sliboval, že mu umožní spojení přírodovědného a duchovního přístupu k problému duše a duševních nemocí. Zajímal se i o parapsychologické jevy - z této oblasti také pochází jeho disertační práce.

Od roku 1900 se začal věnovat psychiatrické praxi. V roce 1903 se Jung oženil. Manželka se účastnila i jeho odborného života - napsala několik prací z analytické psychologie. Předmětem Jungova zájmu byla i filosofie, neboť z povahy duše, jak ji viděl, vyplývala nutnost, aby psychoterapeut byl také filosofem. Po nástupu do psychiatrické praxe se musel Jung vyrovnávat s tehdejším tradičním přístupem, posléze začal vyvíjet vlastní metody a léčebné postupy, které musel často i tajit. Výsledky jeho asociačních pokusů potvrzovaly teorie tehdy velmi nepopulárního Freuda a Jung se tedy, přes nebezpečí, které to znamenalo pro jeho akademickou dráhu, postavil na jeho obranu. Postupně se oba psychologové spřátelili a v roce 1907 se poprvé osobně setkali. Jejich přátelství bylo od samého počátku poznamenáno odlišným přístupem k člověku a jeho duši. Freud kategoricky odmítal jakékoli duchovní principy či duchovní aspekty, reflektoval prakticky pouze sexuální pud. Cokoli jiného označoval za nesmysl zavánějící mystikou. Jungovi v jeho pojetí duše chyběl také časový a hlavně kolektivní aspekt. Jungův zmatek vůči Freudovi, kterého si velmi vážil, prohloubilo poznání, že Freud usiluje o prosazení své sexuální teorie jako nového dogmatu, jako bašty proti 'přívalu černého bahna - okultismu'. V roce 1910 byla založena Mezinárodní psychoanalytická společnost a Jung byl zvolen jejím presidentem. Rozpory mezi Jungem a Freudem se neustále prohlubovaly, Freud Jungovi opakovaně projevil nedůvěru, obával se o svou autoritu a několikrát naznačoval, že si Jung přeje jeho smrt. Konečně v roce 1913 jejich přátelství skončilo a v roce 1914 Jung rezignoval na funkci presidenta Mezinárodní psychoanalytické společnosti.

Rozchodem s Freudem, který tehdy byl již celosvětově uznávanou autoritou, ztratil Jung velkou část osobních a profesionálních vztahů. Uchýlil se do ústraní a rozpracoval svoje myšlenky a koncepty do otevřeného systému analytické psychologie.

V období mezi válkami přišel mimo jiné do kontaktu s některými primitivními kulturami v Africe a Americe, což mu umožnilo zažít pohled na západní kulturu z jiného úhlu. Ve třicátých letech se věnoval studiu alchymistických spisů a jejich symboliky. Varoval před blížící se válkou. Po ukončení války se snažil svým dílem, svými myšlenkami a svojí, tehdy již nezanedbatelnou, autoritou přispět k obnově Evropy.

Carl Gustav Jung zemřel v roce 1961 a zanechal za sebou dílo, jehož rozměry ho řadí mezi nejvýznačnější osobnosti našeho století.

Pokračování

Tomáš Honzák

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 155