Snad žádný z mých pojmů nebyl tolik vystaven neporozumění, jako myšlenka kolektivního nevědomí.

* Příklad   

 

 

 

 

 

D) Příklad

Jako příklad volím případ z praxe, který používám, ačkoli byl již publikován, protože jeho zkrácená verze je vhodná pro ilustraci. Krom toho mohu připojit pár poznámek, které byly vypuštěny v původním zveřejnění. (3)

Okolo roku 1906 jsem se střetl s podivuhodnými představami jednoho paranoika, který byl již dlouho internován. Pacient trpěl od svého mládí nevyléčitelnou schizofrenií. Měl normální vzdělání a byl zaměstnán jako úředník v jedné kanceláři. Nebyl vybaven žádným zvláštním nadáním a já sám jsem tehdy nevěděl nic o mytologii a archeologii. Situace mi nebyla vůbec nijak podezřelá. Jednoho dne jsem ho uviděl, jak stojí v okně, kýve hlavou sem a tam a zírá do slunce. Poprosil mě, ať dělám to stejné a slíbil mi, že uvidím něco velmi zajímavého. Když jsem se ho zeptal, co vidí, byl velmi překvapen, že já sám nic nevidím a řekl: "Vidíte přece ten sluneční penis - když pohybuji hlavou sem a tam, on se pohybuje stejně a to je příčina větru."

Přirozeně jsem tu podivnou myšlenku vůbec nepochopil, ale zapsal jsem si ji. Přibližně o 4 roky později, během mých mytologických studií, jsem objevil knihu Albrechta Dietericha, známého filologa, která na onu představu vrhla světlo. Toto dílo, uveřejněné v roce 1910, pojednává o řeckém papyru pařížské Národní knihovny. Dieterich se domníval, že v jedné části textu objevil Mithrovu liturgii. Text je bezpochyby náboženským návodem na provádění určitých obřadů, při nichž je vzýván Mithra. Pochází z alexandrijské mystické školy a významem se shoduje s Corpus Hermeticum. V Dieterichově textu čteme následující rady:

"Naber paprsky dechem, třikrát vdechni co nejvíc můžeš a uvidíš se stoupat vzhůru, takže uvěříš, že jsi uprostřed vzdušných končin... cesta viditelných bohů se zjeví skrz Slunce, boha, mého Otce; podobně bude viditelná takzvaná roura, příčina větrů služebných. Neboť uvidíš z výše slunečního kola jako visící roura: a sice po krajinách Západu nekonečný jako Východní vítr; jestliže pro krajiny Východu je určen jiný, tak podobně uvidíš po krajích oněch otáčení (pohyb) obličeje." (4)

Text ukazuje na záměr autora přimět čtenáře zažít tuto vizi, kterou autor měl, nebo v kterou alespoň věří. Čtenář má být zaveden do vnitřní zkušenosti autora, nebo, což je pravděpodobnější, do jedné z oněch tehdy působících mystických společností, o nichž Filón Judský podává svědectví. Neboť onen zde vzývaný bůh slunce a ohně je postava, pro niž mohou být dokázány historické paralely, např. v souvislosti s Kristovou podobou ve zjevení. Jedná se proto o kolektivní představu, jako jí jsou popsané rituální děje, napodobení zvířecího hlasu apod. Tato vize se tedy ustálila v náboženských souvislostech jednoznačně extatické povahy a popisuje způsob iniciace do mystického zážitku božství.

Náš pacient byl asi o 10 let starší než já. Byl velkolepým bláznem, totiž Bohem i Kristem v jednom. Jeho postoj ke mně byl blahosklonný- měl mě rád jako jedinou bytost, která jeho představám vůbec věnovala pozornost. Jeho bludy byly převážně náboženské povahy a když mě vybízel, ať mžourám do slunce jako on a kývu hlavou sem a tam, zřejmě měl v úmyslu nechat mě podílet se na jeho vizi. Hrál roli mystického mudrce a já byl jeho žákem. Byl sám dokonce slunečním bohem, přičemž svým pohybem vytvářel vítr. Rituální přeměna v božstvo je dosvědčena Apulejem v mystériích Isis a sice ve formě apoteózy Slunce. Význam větru - služebníka je ve vší pravděpodobnosti na způsob plodícího ducha (pneuma je vítr), který proudí od boha do duše a oplodňuje ji. Spojení slunce a větru se v antické symbolice vyskytuje poměrně často.

Nyní musí být prozkoumáno, zda tento důkaz není jen náhodná shoda. Musíme proto ukázat, že představa větrné roury ve spojení s bohem či sluncem má kolektivní bytí nezávisle na těchto dvou výpovědích, nebo, vyjádřeno jinak, že se vyskytuje také v jiných časech a jiných místech. Určité středověké obrazy představují zvěstování prostřednictvím jakéhosi rourovitého přístroje, který od božího trůnu směřuje k tělu Marie. Spustí se jím buď holubice nebo Jezulátko. Holubice představuje oplodňovatele, svatého Ducha-vítr.

Těžko přichází v úvahu, že pacient mohl vědět něco o papyru, který byl zveřejněn o 4 roky později a je nanejvýš nepravděpodobné, že by jeho vize mohla mít něco společného s podivnou středověkou představou oplodnění, i kdyby mu nějakou nepředstavitelnou náhodou přišla do ruky reprodukce toho obrazu. Pacient byl počátkem druhého desetiletí svého života prohlášen za duševně nemocného. Nikdy necestoval. V žádné galerii jeho rodného města Curychu takový obraz nevisí.

Nezmiňuji tento příklad, abych dokázal vizi jednoho archetypu, nýbrž abych vám co nejvhodněji zpřístupnil postup pátrání. Kdybychom měli jen takové případy, bylo by naše zjišťování relativně snadné, ale průkazní materiál je ve skutečnosti komplikovanější. Nejprve musí být určité symboly dosti jednoznačně izolovány, aby byly rozpoznatelné jako typické fenomény a ne jen náhodné záležitosti. To se děje probíráním celé řady snů, řekněme pár set a hledáním typických figur, stejně jako sledováním jejich vývoje během pátrání. Tímto postupem je možné zjistit jisté kontinuity a odchylky u té které figury. Lze si zvolit jakoukoli figuru, která svým chováním ve snu či ve snech budí dojem, že by mohlo jít o archetyp. Pokud je materiál, který máme k dispozici, dobře pozorován a je dosti hojný, objeví se zajímavé skutečnosti o proměnách, které figura prodělala. Nejen figura sama, ale také její varianty mohou být ozřejmeny doklady ze srovnávacího mytologického materiálu. Popsal jsem tuto metodu v roce 1935 ve zveřejněné práci (5) a tam jsem také předložil potřebný materiál z případů.

POZNÁMKY

1. Dětská vzpomínka Leonarda da Vinci, Lipsko a Vídeň 1910
2. Život Benvenuta Celliniho, přeloženo a vydáno Goethem, 1803
3. Symboly proměny, sebrané spisy sv. 5.
4. Mithrovy liturgie, Lipsko a Vídeň 1910. (Jak Jung později zjistil, při vydáni z roku 1910 se jednalo o vydání druhé. Kniha vyšla poprvé v r. 1903. Pacient byl ale hospitalizován několik let předtím.)
5. Základní aspekty praktické psychoterapie, sebrané spisy sv. 16.

Tento text Jung původně přednesl pod názvem "The Concept of the Collective Unconscious" 19. října 1936 v Londýně na St.Bartholomew's Hospital pro Abernethian Society. Byl zveřejněn v časopise této nemocnice. V německém překladu se poprvé objevil v sebraných spisech, svazku 9. Můj překlad vychází ze souboru Základní díla C.G. Junga , svazku 2 (Archetyp a nevědomí), vydaného nakladatelstvím Walter Verlag v roce 1990.

Z archivu KPUFO

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 216