tantraEvropané se dozvěděli o Tantře brzy poté, co se jim podařilo najít cestu do Indie. Hinduismus, národní náboženství většiny obyvatelstva Hindustánu, byl křesťany bez váhání zařazen mezi "pohanská" náboženství. Zvláště silným útokům a spílání bylo vystaveno učení Tantry.


O tantrickém učení se říkalo, že je "směs bacchismu a donjuanství", že není náboženstvím, ale "nahromaděním hnusu", "vzdálením bohu", a že tantrické rituály jsou "nesmyslným bláznovstvím", "cynismem", jsou "nicotné a špinavé". Vyznavači Tantry byli považováni za zkažené lidi "s velkou fantazií".

A skutečně se tato použitá epiteta zdají být na první pohled oprávněná. Zaklínání a obřady Tantry připomínají "černou mši" a jiné podobné rituály zasvěcené ďáblu. Používá se při nich pohárů z lebek, lidských kostí, lejna býků i masa jestřába. Hlavní tantrický obřad pozůstává z toho, že věřící pijí víno, pojídají maso, ryby i opražená zrna a pak dochází k pohlavnímu styku s ženami, aby bylo dosaženo "spojení s bohem".

Nebudeme však pospíchat se závěry - to byl názor prvních seriózních badatelů v oblasti starých hindustánských kultur.

V tantrismu jsou ovšem prvky primitivní černé magie a smyslně obřady. Současně však Tantra ponechává dostatek místa hlubokému filosofickému učení, které do sebe nasálo výsledky indického filosofického učení. Přitom, to není jen pustá teorie, ale i praktické prostředky obsahující systémy tréninku jak fyzického, tak i psychického - jeden z druhů jógy.

Různá věrovyznání a obřady národů nelze dělit na "mravná" a "lživá", na "nesmyslná" a taková, která "mají smysl".

Tantrické texty byly podle přesvědčení hinduistů napsány velkým bohem Šivou a řada buddhistů připisuje hlavní zásady Tantry Buddhovi-Šakjámunimu. "Svatým" písmem hinduistů jsou védy, které se skládají ze čtyř knih. Tantristé tvrdí, že jejich spisy jsou "pátou védou". Síla čtyř véd zeslábla, a proto milosrdný Šiva dal lidem pro jejich spásu "pátou vědu", texty Tantry.

Věda se pochopitelně nemohla spokojit s takovým vysvětlením. Indologové zahájili svá studia a ihned začaly vznikat rozhořčené spory o původu textů, které tantristé považují za svaté. V jednom z těchto textů se mluví a "anglickém národě", který "se rodí v Londýně". Zdálo by se, že je všechno jasné. Stáří Tantry nemůže být velké, neboť zmínka o Angličanech se snad mohla objevit v XVIII. století. Je tomu však opravdu tak? Když badatelé vzali díla staroindických filosofů a vědců, kteří žili v prvním tisíciletí našeho letopočtu, našli v nich zmínky o Tantře. Hovoří se o ní i ve velkém eposu "Mahábháratě". Tato skutečnost vedla k závěru, že texty Tantry jsou staré minimálně dva tisíce roků. Věta o "anglickém národě" mohla být pozdějším doplněním.

Nejstarší z védských knih, Rgvédu, datuje většina současných vědců do poloviny druhého tisíciletí před naším letopočtem. Mohlo by se tedy zdát, že otázka doby vzniku spisů Tantry je do určité míry jasná: "pátá véda" se objevila až mnoho století po sepsáni nejstarší z knih véd. Ale senzační objevy archeologů v údolí řeky Hindus způsobily v pohledu na Tantru zásadní obrat.

Ještě asi před padesáti lety bylo považováno za nevyvratitelnou jistotu, že před příchodem bojovných "Árijců" (o nichž se zmiňuje Rgvéda), žily zde národy dosud velmi málo rozvinuté. Fašističtí "vědci" se dokonce pokoušeli na tomto základě budovat teorie, podle nichž "árijská rasa" je nositelem státnosti a civilizace na naší planetě. Zatím však legendární "Árijci" Rgvédy vůbec neodpovídali "pravým Árijcům": byli tmavovlasí, snědí a vzhledem i jazykem byli blíž dnešním cikánům než Germánům, kteří byli vydáváni za "pravé Árijce." Vykopávky v údolí Hindu v dvacátých až třicátých letech 20. století (spravedlivě nazývané "největším archeologickým objevem století") jednoznačně ukázaly, že již dva tisíce let před vpádem "árijských" plemen do Hindustánu byla zde rozvinutá civilizace, která může být spolu s egyptskou a sumerskou (v údolí Eufratu a Tigridu) považována za nejstarší na naší planetě.

Je překvapující, jak vysokou úroveň na svou dobu měla táto civilizace. Již v těchto dávných dobách zde stavěli lodě, měli rozvinuté hrnčířství, pěstovali pšenici, ječmen a bavlnu, používali k práci ochočených slonů a indického býka s hrbem zebu. A kolik znamenitých vynálezů uplatnili!

V té době! Jak se nepodivit tomu, že v tomto prastarém státě plánovali stavbu měst, v nichž byl systém kanalizace! Čest objevení symbolu nuly i vynález desetinné číselné soustavy rovněž nepřísluší "árijcům", ale jejich "protoindickým" předchůdcům. A co je snad nejzajímavější, bůh Šiva, tvůrce "páté védy", byl nejvyšším božstvem budovatelů protoindické civilizace a od nich přešel do panteonu hinduismu: to tedy znamená, že Tantra je starší než nejstarší z védských knih, Rgvéda!

Přesto, že se Evropané setkali s tantrismem již před dvěma sty lety, vědecké zkoumání textů Tantry v podstatě teprve začíná. A přece se již vědě podařilo určit "základní kámen" učení Tantry, kterým je pojem "šakti".

V tomto pojmu je klíč k tajemství Tantry, jejíž učení obsahuje základy hluboké filosofie i naivní víry z doby matriarchátu. Slovo "šakti" je vysvětlováno jako "síla", "energie", "zvláštní forma poznání, přání i cítění," "příčina bytí". Šakti vytváří a ničí světy, tvoří tento viditelný a hmatatelný vesmír. Bůh, ať už je to Šiva, Višnú, Bráhma nebo nějaký neosobitý bůh vůbec, není ničím bez šakti, protože není ani hmatatelný, ani viditelný, ani postižitelný. A jen díky šakti, která se promění v hmotu, formu i pohyb, se může projevit ve světě a stát se tak dostupnou pro postižení. Člověk, který silou šakti dosáhne spojení s bohem, sám získává božskou sílu, ztotožňuje se a splývá s ním, ale nejen to, stává se větším než bůh.

Většina knih Tantry je jakýmsi návodem k tomu, jak dosáhnout takové mohutnosti, nadpřirozených schopností, splývání s božstvím a nadvlády nad ním.

Tantrická literatura, buddhistická stejné jako hinduistická, obsahuje velké množství popisů zázraků.

Čeho je při těchto "zázracích" dosaženo podvodem? Co je možno vysvětlit pomocí sugesce a kolektivní hypnózy? Co jde na účet obvyklých způsobů náboženské literatury, vyprávějící o hrdinství a "zázracích", které vykonali "svatí" různých náboženství? A konečně je nějaké racionální zrno v některých vyprávěních o "zázračných" činech" tantrických siddchi (vždyť možnosti lidského organismu a mezi jiným i jeho schopnost obejít se beze spánku a potravy, nejsou zdaleka ještě prozkoumány)? Na všechny tyto otázky musí odpovědět vědecká bádání, a to nejen historiků náboženství, ale také filosofů.

Tantra ukazuje ještě jednu cestu spojení s bohem a projevení se šakti. Zvláště to na tantrismu zanechávalo jisté odium a právě to odlišuje tantrickou jógu od jiných druhů jógy, od křesťanského asketismu, "muslimské jógy" sekty súffitů a jiných cest vedoucích k "dosažení boha". Touto cestou je vykonávání zvláštního rituálu.

VELKÁ MATKA

Křesťanští, muslimští i jiní bohoslovci se zvláště snažili dokázat mužovo vedoucí postavení a "druhořadost" žen. Podle Tantry je šakti ženský princip vesmíru. Veliká matka je tvořivou energií veškerenstva. A nejrychlejší, "bleskovou" cestou dosáhnuti spojení s nejvyšším božstvem, bezprostředním splynutím s ním, je láska, styk s pozemskými ženami, v nichž je vtělena Veliká Matka.

Na první pohled je podobná rituální praxe něčím, co je bez motivu, něčím podivným, co nemá precedens. Ale není tomu tak. Významný sovětský etnograf L. Šternberg ve své práci "Předurčenost v náboženství" správně poznamenal, že rituál matky "při vší své podivnosti není vůbec výjimečným jevem. Je to jen jeden z mnoha typů evolucí pohlavního předurčení, evoluci, které prošly na své dlouhé cestě celou řadou stadií."

Tantra zaujímá mezi ostatními náboženskými učeními a kulty zvláštní místo proto, že především ve staré Indii a jen v Indii, vzniklo učení o lásce, kterou je možno plným právem považovat za jeden z nejdůležitějších komponentů náboženství a celé kultury vůbec. "Nikde jinde nenajdeme tak rozvinutou teorii, která by s takovou seriózností a vědeckou přesností podrobovala studiu různé způsoby pohlavního života a považovala to za neoddělitelnou a všeobecně uznávanou součást vědy jako celku. Ani v jedné zemi se nemluvilo tak přímo a otevřeně o pohlavních otázkách, jako ve staré Indii," napsal indolog Otto Fischer. V téže době byl podle jeho slov v tantrismu udělán "krok k nejzvrácenějšímu využití dřívější sexuální zkušenosti v oblasti ztotožnění se a božstvem, jež uctívali." Rituální pohlavní akt se stává prostředkem k postižení boha, osvobozením od "pozemských pout" a to uzavíralo cestu, kterou prošlo náboženství Indie, "od obyčejně bázně před bohy, pokornosti a přinášení oběti ke konečnému splývání nejintimnějších procesů lidského života s nejvyšším duchovním hledáním, kruh, v němž jsou jasně vyznačeny etapy vzniku, rozkvětu a odumírání náboženských cyklů jednotlivých historických period."

TANTROLOGIE

V učeni Tantry jsou nejpodivnějším způsobem skloubeny nejrůznější rysy: filosoficko-abstraktní i primitivní magie, psychologická rozcvička, rozpracování do nejmenších detailů, i šamanské extatické úkony. Nelze se proto divit, že vědci vykládají různě učení tantry, jeho místo v náboženských systémech světa, podstatu i cíle tohoto učení.

Indický materialistický filosof D. Čatopadhjaja hodnotí tantrismus jako "živelný materialismus". Sovětský filosof A. Kočetov jako "představy, které vznikly zřejmě ještě v době primitivního zemědělství a matriarchátu", indolog a buddholog A. Pjatigorskij jako výjimečně složitý a do detailu rozpracovaný systém "přírodně filosofických, fyziologických a psychofyziologických představ, více nebo méně spojených s kultovní praxí". Vyznavači Tantry v Indii i za jejími hranicemi považují toto učení za jedinou cestu ke spáse v dnešní "železné době" a přívrženci jiných náboženství v něm spatřují "rozvrat", "dílo pekelné" atd.

Studium textů, které má věda k dispozici, přináší velmi zajímavé výsledky. V roce 1968 burjatská filiálka Sibiřského oddělení Akademie věd SSSR vydala třetí díl "Materiálů o historii a filologii střední Asie". Jeden z článků, který napsal R. Pubajev, je věnován buddhistické kosmologii. Kromě tradičního učení o uspořádání světa, které se příliš neliší od učení o Zemi, jež stojí "na třech slonech") byl v buddhismu, zejména v tantrickém, i naprosto jiný názor na uspořádání světa. Tantrický systém "kalačakra" tvrdí, že naše planeta má tvar koule, točí se kalem své osy atd. Kolik takových zajímavých a neočekávaných nálezů slibuje ještě přinést studium textů Tantry !

Aby bylo možně rozšifrovat učení Tantry, badatelé budou muset využít údajů nejrůznějších vědních oborů. I disciplín východního šamanismu, kouzelnictví, archeologie, etnografie a kultury rozluštění starobylých listin (protoindické texty), i fyziologie, psychofyziologie a psychologie člověka. Nelze ovšem vynechat historii náboženství a folkloristiku, ani teorii znaků, sémantiku (před časem sovětský badatel Pjatigorskij podnikl zajímavý pokus popsal strukturu tantrického obřadu jazykem znaků).

Možná, že se bude moci podílet na vyjasnění záhad Tantry i věda velmi vzdálená humanitním disciplínám, a to oceánografie. Původ protoindické civilizace je totiž pro vědce velkou hádankou. Její zakladatelé mluvili drávidským jazykem. Ale odkud se vzali v Hindustánu Drávidové, není známo. Pověsti praví, že jejich domovinou byla Lemurie, země, která se ponořila do Indického oceánu, ale na níž kvetla kultura, jejímž ochráncem byl sám Šiva. Není vyloučeno, že podobně jako tantrismus "klasické" Indie je jen rozvinutým pokračováním "protoindického tantrismu", tento zase je nástupcem ještě starších představ. Některá fakta mluví o tom, že kdysi mezi Hindustánem a Afrikou byla země, jež byla později zaplavena oceánem. Je-li tato potopená země Lemurií, ukáží podmořské výzkumy.

Věda jednou možná odhalí dosud pohřbená tajemství i tohoto náboženství.

A. Kondratov

Z neznámého zdroje, 70. léta, archiv KPUFO

ZAZ, číslo 4/60, ročník XII/2003

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 091