vlci-dite„Člověk na prahu třetího tisíciletí vstupuje do technologického věku se silnou duševní a duchovní deprivaci, kterou jsme nazvali syndromem vlčích dětí.“

 

 Fenomény telepatie a jasnovidnosti (telegnose) jsou výsledkem podstaty archaicko-magického myšlení. Jejich pochopitelnost, rozumění se tím bližší více „středověkém myšlení“ našich předků, než současnému „modernímu myšlení“. Je to jeden z důvodů proč tyto jevy nelze vyhodnocovat standardními statisticky kvantitativními metodami přírodní vědy, ale především metodami kvalitativními tzn. použitím „společensko-vědné“ a ne „přírodo-vědné“ metodologie.   Někteří zástupci současné vědecké obce, která prosazuje jednostranný přírodovědný charakter uvažování (myšlení), dospívají k názoru, že tyto fenomény reálně neexistují. Je to jen proto, že používají špatná a ke studovaným jevům neadekvátní (nepřiměřená) hodnotící kriteria. Kdybychom si chtěli položit otázku jak je možné, že někteří lidé mají spontánní telepatické zkušenosti, kterým porozuměli, aniž by měli rozvinuté archaicko-magické myšlení. Asi bychom nedokázali odpovědět přímo, jen metaforou a porovnáním např. s fenomenálními počtáři. Fenomenálními počtáři, kteří jsou požádání, aby spočítali odmocninu z nějakého velkého čísla, tak učiní a po chvíli „přemýšlení“ znají výsledek, aniž by věděli, jak k němu dospěli. Každý člověk se však také může naučit počítat odmocniny a potom spočítat stejnou odmocninu vědomým postupem uvažování. Jedné co k tomu potřebuje je, aby ho to někdo naučil.  

Závěr

U člověka se za posledních několik staletí, jeho vnitřní dispozice k vnímání a myšlení nezměnily. Co se změnilo, jsou kulturní normy a způsob uvažování vyplývající z průmyslové revoluce, technologického pokroku, relativně snazšího života dnešního člověka a celkové změny (mizení) lidových tradic. Po staletí prosazovaná každodenní duchovní náboženská a církevní propaganda ve společnosti, ustoupila každodenní bezduché propagandě spotřeby a konzumu. Lidé o nedělích a svátcích již neputují na poutní místa ani do kostelů, neprokazují úctu, ale berou útokem supermarkety a mnohdy bezhlavě nakupují to co k životu ani nepotřebují. Co se tedy změnilo? Změnila se kulturní norma, která byla v historii lidstva vždy duchovědného charakteru. Je to změna naprosto zásadní, protože ústup od „duchovědné“ normy znamená prosazení nového způsobu v uvažování, který se ve společnosti vyvíjel několik staletí a je završen v současnosti v přírodovědném myšlení. Nová kulturní norma obsahuje přírodovědný charakter. Rozdíl těchto norem je zřejmý, ale pro konkrétní život člověka nepodstatný. Podstatnost rozdílu je ve změně v rozumění vnitřnímu duševnímu životu, který již nemůže využít po tisíce let vypracovaný systém odvislý od kulturní duchovědné normy, od které společnost odstoupila. Ale paradoxem je, že nemůže využívat ani novou kulturní přírodovědnou normu, protože ještě není dotvořena do konečné a všeobecně přijatelné podoby (k asimilaci do vlastní psychiky člověka – napřed musí být vytvořeny představy, se kterými se psychické informace můžou identifikovat, až potom jim může člověk rozumět).
 
V rámci lidské psychiky existuje tzv. mechanismus korektivní percepce, který je stejný pro středověkého člověka, vlčí dětí i dnešní normální lidi. Při korektivní percepci se uplatňují vzorce lidské imaginace, které utváří primární psychické zobrazení a interpretace. Změna vzorců lidské imaginace podléhá dlouhodobějšímu období vývoje a nelze je měřit jedním lidským životem ani stovkami let. Výchovou a učením člověk získává schopnost rozumět nejen vnějšímu světu, ale i svému vnitřnímu duševnímu a duchovnímu životu, který počíná v imaginaci. A jelikož nastavení pravidel pro dnešní výchovu a učení lidí ve společnosti nezahrnuje duchovědný rozměr, protože se změnila kulturní norma s ním spojená, nemůže být člověk ani schopen rozumět celé hloubce svého vnitřního života. Nemůže být u něj ani rozvinutá schopnost rozumět psychickým a subjektivním informacím, které v lidské psychice vznikají např. při fenoménu telepatie, protože nová kulturní norma nemá kriteria hodnocení „vnitřního rozumění“. Psychické a subjektivní informace jako výsledky psychických zobrazení a interpretací jsou ve společenském prostředí, kde se uplatňují především tzv. objektivní informace, nesrozumitelné. V současnosti se touto problematikou v psychologii zabývají dva relativně protichůdné směry, transpersonální a kognitivní psychologie. Transpersonální psychologie hledá souvislosti s duchovními tradicemi a k nim připisuje nový výklad. Kognitivní psychologie hledá novou cestu ve studiu a poznávání mentálních reprezentací lidské psychiky, která by odpovídala současným přírodovědeckým poznatkům.

Kniha Za hranicemi fyziky a psychologie poukazuje na spojitost mimosmyslového vnímání, archaicko-magického myšlení a duchovědného pojímání přírody (od kterého se lidstvo odklonilo teprve před 200 lety). Zatím co sociálně-kulturní myšlení souvisí zpravidla se smyslovým vnímáním a v současnosti upřednostňovaným přírodovědným pojímáním přírody. Rozdíly těchto přístupů jsou smazány v rovině korektivní percepce, která tvoří výchozí základnu pro oba směry. V knize je korektivní percepce podrobně popsána. Ve vztahu psychických fenoménů a korektivní percepce jsou v knize klasifikovány konkrétní fenomény vycházející ze schopnosti poznávání okolního světa, na kterém stojí lidská existence. Vedle telepatie a jasnovidnosti je v tabulce klasifikace fenoménů uvedena řada dalších fenoménů např. syntestezie, eidetismus, synchronicita, fenomenologické vnímání, dermooptické vnímání, hypnóza, sugesce, kontemplace atd.

Teorie humanistické psychotroniky shrnuje výsledky tzv. psychických výzkumů, které v minulosti provádělo nespočet badatelů. Výsledky interpretuje v souladu s psychology C.G. Junga, Z. Freuda a S. Grofa, a dále badateli za hranicemi psychologie B. Kafky a F. Kahudy. Kniha poskytuje čtenáři spoustu námětů k přemýšlení a je určena široké veřejnosti zájemců o psychologii, parapsychologii, metapsychologii, psychotroniku a společenské vědy.

Ing. Oldřich Válek