para2554Jako malé holce – bylo mi asi 8 let – se mi zdál podivný sen... 

Nic jiného, než dřevený stůl, nikde nic, jen stůl, ani nevím, jestli to bylo v místnosti, či venku, proste jen stůl a kolem nic. Na hodně starém tmavém dřevěném stole protéza. Jen zuby, bez dáseň, ne tak jak to je vidět u zubaře. A ta protéza cvakala. Jen stůl, na ní cvakající protéza. Jen ticho a světlo.

 

 

Nebylo mi z toho dobře a ráno jsem to vykládala mamce, když vařila oběd. Dodnes vidím, jak jí vypadl hrnec s bramborama z rukou na zem. Vytřeštila oči a řekla, že se jí zdálo to samé !!!

Do puntíku. Asi za hodinu došel telegram, že v noci ve spánku zemřel děda, její otec. Bylo mu 83 let, protézu si každou noc vytahoval a pokládal na starý dřevěný stolek, starý snad 150 let a hodně opotřebovaný (bydlel ve své staré chaloupce v Tatrách).

Tehdy jsem se začala bát snů a jejich vypovídací schopnosti, později jsem se začala bát i mých pocitů a tušení, schopnosti "vidět" a "vědět", co se stane v budoucnosti. Ovšem pouze situace, které jsou nějakým způsobem smutné, tragické nebo alespoň nepříjemné. A jen ty, které se týkají mě a mých blízkých.

Rozinka


***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 024