para2554      V roce 1667 objevil jeden chromý člověk na Dobré Vodě léčivý pramen. Občané Horní Plané postavili na tomto místě následující rok dřevěnou kapličku.

 

 V roce 1777 začala stavba zděného kostela a dne 17.10.1779 byl slavnostně vysvěcen krumlovským prelátem Gfellerem. 

O výstavbu tohoto zděného kostela se velmi zasloužil děkan z Horní Plané Anton Georg Josef Kitzhofer, rodák z Brzotic. Do Horní Plané přišel v roce 1759. Zemřel 16.10.1793. Na vlastní přání byl pochován před hlavním vchodem do kostela, aby každý, kdo do kostela vstoupí, musel šlápnut na jeho hrob.

 Psychotronice jsem se začala věnovat roku 1991, literatura o ní začala být dostupná a tak jsem podle pravidel jako samouk získávala stále dokonalejší způsoby práce s kyvadlem. Hledání vody a patogenních zón považuji za první kroky při práci s virgulí nebo kyvadlem. Ale je možné dostat se i dále a používat vlastní způsob komunikace s vlastním kyvadlem.

Zajímavost s kostelem se tedy odehrála tehdy, když  už jsem měla první kroky v psychotronice dávno za sebou a už jsem se věnovala zase jinému esoterickému zájmu.

Musím podotknout, že když jsem se po prvé setkala se zvláštním jevem, ještě nevyšla literatura, která by potvrzovala, že by pod kostelem byl  pochovaný děkan Kitzhofer.

Nosila jsem sebou kyvadlo vždy a všude a tehdy v zimě jsem šla se svojí matkou na procházku - kam jinam než do krásně zasněžené přírody. V té době byl ještě stále kostel uzavřen a nikdo se o něj nestaral. Ale moje matka to nevěděla a šla první ke dveřím a chtěla se dotknout kliky a já ani nevím, z jakého důvodu jsem už měla připravené kyvadlo. Asi jsem chtěla změřit psychosomatickou zónu. Bylo to tedy v tom samém okamžiku, když matka sahala na kliku a mně kyvadlo právě udělalo první kruh. Ale nestalo se. Jakási síla mi vymrštila kyvadlo z ruky, současně jsme slyšeli hlasy velkého shluku lidí a zvuk ptáka - jako výkřik. Skrz dveře vyběhla energie děsu a my jsme věděli, že to není dobré. Moje matka se pomodlila, já též. Podívali jsme se po okolí a po bílém sněhu, ale lidé ani stopy nikde ve sněhu nebyly. Ani žádný pták, jehož  křik jsme slyšeli, nebylo vidět. Raději jsme se otočili a šli pomalu domů.

Asi po dvou letech, ale nebylo to v zimě, jsem šla s jednou přítelkyní, která ovládá Rei-ki, na cestu k Dobré vodě. Začala mi ukazovat místa, kde ji mrazí a kde se dobře necítí a já zase místa, kde je mi velmi dobře. A když nedala stále pokoj s vyprávěním, jak ji tu a tam cosi mrazí, (ačkoli já nic podobného necítila), vzpomenula jsem si na místo, kde bych si schopnosti své známé mohla vyzkoušet. V té době už jsem věděla, kdo je pod kostelem je pochován.

Neřekla jsem však známé nic a byla jsem zvědavá na její reakce.

 Jakmile jsme se však přiblížili ke dveřím kostela, známá ohlásila, že pocítila studený chlad na ramenou a na zádech a vůbec se začala chovat velmi zmateně. Rozběhla se po cestě od kostela rychle pryč. Zrychlila jsem krok, zdálo se mi to zpočátku směšné. Přítelkyni jsem doběhla a řekla jí, že takto nemůžeme utéci, ale něco s tím musíme udělat. Ona prý však stále cítila strašný chlad, ale já jsem trvala na tom, že nemůžeme být zbabělci. Otočili jsme se čelem ke kostelu. Rychle jsem si vybavila slovy, která jsem slyšela nebo někde četla a tichým hlasem jsem řekla: „Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého, odejdi v klidu a míru a nečiň nic zlého.“ Přítelkyně potvrdila, že je to neuvěřitelné, ale chlad na jejích ramen ustal a už se cítí dobře. Ptala se, co to bylo a jakmile jsem vyslovila jméno pochovaného děkana, měla prý chlad na zádech opět. A tak jsme museli tyto slova několikrát vyslovit, neboť známá neustále, pokud na něj pomyslela, pociťovala mrazení.

 Vysvětlení vidím v tom, že o kostely se v pohraničí nikdo nestaral dlouhá léta, mohly se tam usadit všelijaké jiné vlivy, neboť opuštěný kostel, do kterého nechodí lidé se může stát chrámem sil ne zrovna nejlepších. To je jedna možnost. Druhá je, že to byl skutečně vliv nebo otisk myšlenkových energií děkana, pokud je tam pochovaný a jeho úlohou je být strážcem kostela.

 Každý si může vybrat možnost, která je mu nejbližší. Já již své výzkumy s kyvadlem dělám tak, abych neručila ničí klid.


Mirka R.

KPUFO Český Krumlov - http://www.kpufo.cz/wck/wck.htm