Časopis Československá psychiatrie uvedl článek (*) o případu, kdy se muž domníval, že je těhotný. Příspěvek byl přednesen na 10. celostátním psychiatrickém sjezdu v Praze.

 

 

Narušení obrazu těla je v psychiatrii časté. Existuje koncepce „mnoha obrazů těla" (19), podle které změna obrazu těla je vlastní hysterii a psychopatiím. V struktuře mnoha psychiatrických chorob se objevuje dysmorfofóbie. V podstatě je to akcentované přesvědčení o změně těla u neurotiků a psychopatů, a nebo bludné přesvědčení u psychóz (17). Blud gravidity a nebo pseudocyéza patří také k těmto poruchám.

Hippokrates v 4. storočí př. n. letopočtem popsal 12 žen s podobnou symptomatologií (16). Historicky byl tento jev známý u mnoha korunovaných žen — např. u anglické královny Marie Tudorovny a nebo Natálie Srbské (1, 12).

U mužů se popisoval tento jev vzácně. Kraft-Ebing popsal případy mužů s jasným bludem gravidity v roce 1890 (7, 14). Evans a Seely (9) uvádějí, že od konce 2. světové války se uvedený jev pozoroval jen u 3 mužů. Drife (8) v přehledném článku shrnující literaturu posledních let nemá zmínku o mužské bludné graviditě.

V roce 1982 byl na vlastní žádost hospitalizovaný na Psychiatrické klinice FN v Bratislavě 60 letý muž. Při příjmu uvedl, že v roce 1978 byl znásilněn svým nadřízeným, údajně homosexuálem. Následně byl tehdy gravidní. Před přijetím měl obavu z další gravidity.

Pacient vyrůstal v rodině se skromnými sociálními podmínkami. Vychovávala ho sestra. V dětství byl týrán švagrem. V rodině se nevyskytly duševní choroby. Pacient sám nikdy nebyl vážněji somaticky nemocen. V roce 1973 mu náhodně „spolupracovník odřízl prst", ale ten mu přišili. Nebyl pohlavně nemocen, neutrpěl úraz. Má základní vzdělání, během profesionální vojenské služby mu dělalo těžkosti doplnit si vzdělání pro vykonávanou funkci praporčíka. Až do odchodu do důchodu pracoval v armádě, byl 3x vyznamenán, trestaný nebyl. Pracoval i v důchodu, je funkcionářem MNV, pracoval v masově politických organizacích.

Pacient se ženil jako 33 letý, manželka je dělnice. Poslední sexuální styk s manželkou měl v roce 1978, od té doby se „bál styku". Mají 3 svobodné dcery, bydlí ve společné domácnosti. Povahově se charakterizuje jako čestný, pořádkumilovný, spolehlivý, nekonfliktní. Je bez návyků, jen sporadicky konzumoval alkoholické nápoje.

Od svého znásilnění v roce 1978 nadřízeným důstojníkem-homosexuálem pociťoval v oblasti břicha a konečníku různé nepříjemné pocity. Všiml si narůstání břicha, krvácení z konečníku. Později došlo i k porodu plodu. Plod bol velikosti mužské ruky, obalený v bláně. Plod splách do záchodu. Po čase se mu znovu objevily podobné těžkosti, opět mu narůstá břicho, pociťuje nepříjemné pocity v konečníku. Chce mít jistotu, že není opět těhotný, proto přišel na hospitalizaci. Při příjmu akceptoval vysvětlení, že bez sexuálního styku nemůže být těhotný. Žádá ale gynekologické vyšetření.

Při přijetí byl dobrý kontakt s pacientem, byl kompletně orientován, vědomí bylo lucidní. Byla naznačená anxiózní nálada, bezradnost, plošší afektivita. Manifestoval se bradypsychismus, ulpívavost, zabíhavost myšlení. Obsahy myšlení byly monotématizované, v popředí s bludem gravidity. Přítomné byly prchavé paranoidní perzekuční struktury, hojně se vyskytovaly perseverace. Konstatovala se narušená kritičnost, anozognózie, dále lehká difúzní hypomnézie, nepřesnost paměti, snížená výbavnost a jistota paměti. Intelekt byl v pásmu průměru s diskrepancí v jednotlivých složkách. Ve vnímání byly optické halucinace, cenestetické a taktilní halucinace. Osobnost byla simplexně strukturovaná, egocentricky zaměřená se zvýšenou sebeobservací a s redukcí ostatních zájmových sfér.

Z pomocných vyšetření: V psychologickém nálezu se konstatovaly nesystematické známky organicity a psychózy (podle ROR). Výsledky vyšetření intelektu a paměti byly hraničné na výskyt známek organicity. EEG nález byl plně v normě. Při echoencefalografii se zjistila lehká atrofie bez posunu mediálního echa. BWR bylo negativní. Likvorologický nález, včetně reakcí na lues byl v normě. V interním vyšetření se konstatovala obezita, vyslovilo se podezření na hemoroidy. Hemoroidy nepotvrdilo endoskopické vyšetření, konstatovala se jen lehká iritace sliznice. Biochemické vyhledávání (screening) bylo kompletně negativní.

Po vyloučení zjevnější organicity se pacientovi terapeuticky podával perfenazin v dávce 32 mg pro die. Postupně se pozorovalo vytrácení bludných struktur, ztrácel se naléhavý afektivní náboj. Formoval se částečný nadhled. Při propuštění byl pacient dostatečně sociabilní, přestal se zaobírat problémem gravidity, nedala se však vyloučit určitá míra disimulace. Při propuštění se stav s rozpaky uzavřel diagnosticky jako hypochondrický vývoj u simplexní osobnosti a incipientní syndrom organické demence.

Čtyři roky po propuštění (v roce 1986) byl pacient kontrolně vyšetřen. Nezjistila se žádná progrese drobné organické psychopatologie v porovnání s nálezem z roku 1982. Celou dobu byl pacient ve sledování obvodním psychiatrem, užívá malé dávky neuroleptických léků.

Nezjistily se žádné floridní známky psychózy, nemanifestovaly se bludné fenomény, přetrvává nedostatečně kritický postoj.

Pseudocyéza se v literatuře chápe různě. Jsou autoři, kteří předpokládají, že základním symptomem je halucinace gravidity, a převahou cenestetických halucinácí [(Mysliveček (14), Guensberger (10), Hanzlíček (11)]. Jiní naopak primárně hovoří o bludu gravidity [Vondráček (19), Drife (7)]. V tomto případě se nedalo jasně oddiferencovat, co bylo primárné či halucinace a nebo bludné přesvědčení. Tento pacient měl evidenci senzoriality svých těžkostí. Paralelní bylo i bludné přesvědčení. V průběhu léčby dochází k paralelnímu ústupu poruch vnímání i bludných struktur (paranoidně-perzekučních i hypochondrických).

V literatuře jsme se setkali s rozpory v diagnostickém zatřídění bludné gravidity. Část autorů považuje psychogenní faktory za nejdůležitější pro vznik onemocnění. Jde podle nich o neurotický stav, nebo konverzní hysterii (3, 6, 12, 15). Tento pacient uváděl možný psychogenetický moment na začátku onemocnění (znásilnění), což však nebylo možné objektivně anamnesticky potvrdit.

Vacek (17) rozeznává dvojakou pseudocyézu - nepsychotickou, tj. v podstatě neurotickou a psychopatickou, a psychotickou. V této souvislosti cituje slavný případ popsaný Kraft - Ebingem, kde šlo o bludnou graviditu u drážďanského soudce Schrebera. Kraft-Ebing případ hodnotil jako fantastickou parafrénii. Později tento případ analyticky zpracoval Freud (17). Evans a Seely (9) popsali bludnou graviditu u schizofrenika. Vondráček (19) řadil bludnou graviditu k parafrénii.

Jsou autoři, kteří tyto typy bludů a halucinací řadí mezi organicky podmíněné symptomy (2, 5). U tohoto pacienta byla přítomná jen velmi lehká organická psychopatologická symptomatologie. Projevy organicity v akcesorních vyšetřeních byly minimální. Při katamnestickém vyšetření po 4 letech lékaři nepozorovali ani akcentaci, ani progresi organicky podbarvené symptomatologie.

Brown a Barglow (4) diskutovali možný podíl deprese při vzniku "bludné gravidity. Pseudocyézu chápou jako depresivní ekvivalent.

Po zhodnocení symptomatologie při hospitalizaci a při kontrolním vyšetření s odstupem 4 let stav pacienta imponuje jako stabilizovaný, se sociabilním opouzdřením halucinatorně-bludné struktury. Nebylo možné konstatovat tendenci k progresi psychopatologické symptomatologie, podobně jako to vidíme u tzv. monosymptomatických hypochondrických psychóz. S těmito psychózami (sem se zařazuje např. taktilní halucinóza) má náš prezentovaný případ mnoho společného. Dlouhou stabilitu symptomatologie bez progrese, dobrou sociabilitu, narušení tělesného schématu, cenestetické halucinace, hypochnodricky zabarvené bludy. To všechno jsou znaky monosymptomatických hypochondrických psychóz, jak je popisuje např. Munro (13).

Literatura

1. Aldrich, C. K.: A case of recurrent pseudocyesis. Perspect. Biol. Med., 16, 1972, č. 1, s. 11-21.
2. Asaad, G., Shapiro, B.: Hallucinations: Theoretical and clinical overview. Amer. J. Psychiat., 143, 1986, č. 9, s. 1088-1097.
3. Brautigam, W., Christian, P.: Psychosomatische Medizin. Stuttgart, Thieme Verlag 1973, s. 310.
4. Brown, E., Barglow, P.: Pseudycyesis, a paradigm for psychophysiological interactions. Arch. gen. Psychiat., 24, 1971, Č. 2, s. 221-229. 
5. Cummings, J. L.: Organic delusions: Phenomenology, anatomical correlations and review. Brit. J. Psychiat., 146, 1985, č. 2, s. 184-197.
6. Dobiáš, J. a spol: Psychiatrie. Praha, Avicenum 1984, s. 356.
7. Drife, J. O.: Phantom pregnancy. Brit. Med. J., 291, 1985, Č. 9, s. 687-688. 
8. Drife, J. O.: Pseudocyesis. Integr. Psychiatry, 5, 1987, č. 3, s. 194- 200.
9. Evans, D. L., Seely, T. J.: Pseudocyesis in the male. J. nerv. ment. Dis., 172, 1984, č. 1, s. 37-40. 
10. Guensberger, E. et al.: Všeobecná psychiatria a základy medicínske] psychologie. 3. vyd. Bratislava, Univerzita Komenského 1971, s. 358.
11. Hanzlíček, L.: Psychiatrická encyklopedie, díl V. Praha, Zprávy VÚPs, č. 28, 1982, s. 1597.
12. Cliristodoulou, G. N.: Pseudocyesis. Acta psychiat. belg., 78, 1978, č. 2, s. 224-234.
13. Munro, A.: Monosymptomatic hypochondriacal psychosis. J. Psychiat. Tr. Eval., 2, 1980, č. 1, s. 79-86.
14. Mysliveček, Z.: Psychiatrie, 1. část všeobecná, Praha, Zdravotnické nakladatelství 1949, s. 240.
15. Small, G. V.: Pseudocyesis: An overview. Canad. J. Psychiat., 31, 1986, č. 6, s. 452-457.
16. Thomas, C. S.: Dysmorphophobia: A question of definition. Brit. J. Psychiat., 144, 1984, č. 5, s. 513-516.
17. Vacek, J.: Pseudocyesis non psychotica et pseudocyesis psychotica. Čs. Gynek., 45, 1980, č. 9, s. 665-672.
18. Velde, C. D.: Body images of ones self and others: Developmental and clinical significance. Amer. J. Psychiat., 142, 1985, č. 5, s. 527-535.
19. Vondráček, V.: Konání a jeho poruchy. Praha, Univerzita Karlova 1982, s. 240.


(*) Podle: MUDr. Vladimír Novotný: Prípad mužskej bludnej gravidity.
Československá psychiatrie, 85, 1989, č. 6

 

***

 

Líbil se vám článek a celý web?

Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 102