Schopnost vyhledávat vodu nebo nerosty byla vždy považována za cosi tajemného.

 

 

 

Magnetická pole

Přestože si to možná neuvědomujeme, v našem těle se nacházejí magnetická pole. To je dáno tím, že lidské tělo se z převážné části skládá z vody a vodíková jádra se v molekulách vody chovají jako drobné magnety.

Podle typu tělesné tkáně může být tento magnetismus vnější i vnitřní. Počítačově vytvořený obraz hlavy (obr.) znázorňuje magnetické siločáry: červené a oranžové oblasti zobrazují místa s nejsilnější intenzitou magnetického pole. Zatímco modré a zelené oblasti charakterizují intenzitu nejslabší. 

Proutkaření - univerzální talent?

Schopnost vyhledávat vodu nebo nerosty byla vždy považována za cosi tajemného. Ovšem podle fyzika z Missourijské univerzity dr. Z. V. Harvalika existuje souvislost mezi proutkařením a elektromagnetickými poli v zemi. Harvalik si totiž všiml, že proutek vždy reaguje na elektrický proud. Provedl proto experiment, během něhož zahrabal do země ve vzdálenosti dvaceti metrů od sebe dva kusy vodovodních trubek a připojil je k baterii. Poté nechal několik lidi v oblasti proutkařit a zjistil, že všichni byli nakonec úspěšní, pokud byl proud dostatečně silný.

Harvalik celý proces vysvětlil: „Malé změny gradientu magnetického pole nebo elektromagnetického vyzařování stimulují snímače v nadledvinkových žlázách a podvěsku mozkovém, které vytvářejí systém prostorového vnímání a umožňují dokonce i rozpoznání tvaru. Vzruch se přenáší do mozku, který tyto signály zpracovává. Mozek pak vydává příkaz pažím, které se začnou kroutit, což je doprovázeno zvýšeným průtokem krve do mozku prostřednictvím vlásečnic v jednotlivých prstech. Zkroucení je jen velice nepatrné, ale může být viditelné díky proutku, který není ničím jiným než mechanickým parametrickým zesilovačem a který může být vyroben z jakéhokoliv materiálu. Jelikož tvar magnetického a elektromagnetického pole odpovídá tvaru jeho zdroje, proutkaři se mohou naprogramovat tak. Že požádají mozek, aby vydával pažím povely ke zkroucení pouze v případě, pokud je ve vzruchu přítomen určitý obrazec - který lze přiřadit například podzemní vodě, ropě, trubkám a podobně. To ovšem znamená, že fenomén proutkaření lze vysvětlit vědeckým a každému pochopitelným způsobem." (1)

Z časopisu Fakta X, č. 21

Odkazy

(1) Harvalik, Z.V. 1978. “Anatomical Localization of Human Detection of Weak Electromagnetic Radiation Experiments with Dowsers.” Journal of Physiology, Chemistry, and Physics 10. Online: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/754193

Harvalik, Z.V. 1970. “A Biophysical Magnetometer-Gradiometer,” Virginia Journal of Science Vol 21 (2).

Harvalik, Z.V. 1970. “Signal Sensitivity Determination of Dowsers.” The American Dowser 10 (4).

Harvalik, Z.V. 1972. “Signal Sensitivities of Eleven Dowsers.” The American Dowser 11 (1).

Harvalik, Z.V. 1973. “Sensitivity Tests on a Dowser Exposed to Artificial DC Magnetic Fields,” The American Dowser 13 (3).

Harvalik, Z.V. 1973. “Dowsing Reactions to Artificial Alternating Magnetic Fields in the Frequency Range of 1 Hertz to 75 Hertz,” The American Dowser 13 (3).

Harvalik, Z.V. 1973. “High Frequency Beams Aid Locating the Dowsing Sensors.” The American Dowser Vol 13 n3, Aug. 1973, p. 95.

Harvalik, Z.V. 1973. “Where Are the Dowsing Sensors?” The American Dowser 13 (2).