Rainbows 22mPařížský lékař dr. Fernand Attali provozuje praxi už přes třicet let a po většinu této doby se zabýval studiem souvislostí mezi počasím a lidským zdravím. Nashromáždil mnoho přesvědčivých důkazů o tom, že meteorologické podmínky jsou často určujícím faktorem při vzniku nebo zhoršování některých nemocí.

Proč tomu tak je, vysvětlil ve své knize Počasí, které zabíjí, počasí které léčí (Le temps qui tue, le temps qui guérit), jež vyšla v květnu 1978 v Paříži. Přinášíme z ní několik výňatků, které autorovu hypotézu osvětlují.


Když jsem se 14. února 1957 ráno probudil, netušil jsem, že len to den bude znamenat obrat v mém profesionálním životě. Už jedenáct let jsem provozoval lékařskou praxi v jedné čtvrti na předměstí Paříže. Toho dne jsem se tedy připravoval na každodenní rutinu, jenže den pak mému programu ani trochu neodpovídal. Samozřejmě jsem předpokládal, že vzhledem k počasí bude více nemocných, ale zdaleka jsem netušil, co se všechno ve skutečnosti bude dít. Telefon začal zvonit velmi brzy a byla to vlastně přerušovaná série naléhavých hovorů. Celý den se v mé čekárně tísnili a netrpělivě přešlapovali pacienti. Po vyčerpávajícím dni, který se protáhl dlouho do noci, jsem toužil po odpočinku, protože jsem se obával zítřka.

Jenže té noci jsem ani oko nezamhouřil. Vzrušený mozek bránil tělu, aby si alespoň trochu odpočinulo, a já jsem stále musel myslet na ty nejtěžší případy. Uvědomil jsem si, že jsem se ocitl v něčem, čemu se říká „série". Měl jsem toho dne stejné kategorie nemocných, zejména v oblasti infekčních a kardiovaskulárních onemocnění. Nejvíc mě znepokojovala a udivovala skutečnost, že jsem měl tři případy akutního apendixu. Spolu s dvěma případy z předchozího večera to tedy bylo pět naléhavých zákroků ve dvou dnech, ačkoli akutní záněty slepého střeva se objevují v průměru tak jednou za měsíc, u velmi zaměstnaného lékaře se objeví snad dvakrát.

ÚPLNĚK: POPLACH PRO SRDCE

Týž den jsem konstatoval rovněž neobvyklý počet akutních zánětů močového měchý-ře, infekčních průjmů, plicních a krčních onemocnění, překvapující počet pásových oparů, retních nebo genitálních oparů a konečně vyrážky na určitých částech těla u dětí i u dospělých. Proč tolik v jednom dni? A hlavně, proč infarkty myokardu, z nichž jeden v několika sekundách způsobil smrt? A proč mozková příhoda s ochrnutím poloviny těla? Zánět žil? Dvě hemoroidální trombózy?

Náhle jsem si uvědomil, že podle hebrejského kalendáře to byl Nový rok stromů, 15. den lunárního měsíce Šovat. Lunární měsíce mají 29 až 30 dnů, přičemž první den měsíce odpovídá novoluní a patnáctý den úplňku. Měl jsem dojem, že jsem udělal důležitý objev. Představoval jsem si, že na Nový rok stromů, uprostřed zimy, se probouzí neviditelný svět bakterií, hub a zejména virů a první pupence vyrážejí na stromech. Tuto bakteriologickou a biologickou předehru jara, toto předčasné klíčeni semen, které jde tak daleko, že mění hranice srážlivosti krve, jsem chtěl spojovat s novým vegetačním rokem a spatřovat v tom jakýsi tajemný vliv Měsíce.

Druhý den ráno, sice unaven, ale s myslí trochu jasnější, jsem se pustil do nové práce. Mé noční „objevy" za bílého dne neobstály, a co se mi zdálo naprosto jasné, připadalo mi teď hloupé. Přesto jsem si udělal malou anketu mezi svými kolegy a ti všichni mi kupodivu shodně má pozorování potvrdili.

DVANÁCT LET „METEOROLOGICKÉHO POZOROVÁNÍ"

V dalším roce jsem si toto datum pamatoval a opět jsem konstatoval stejné patologické jevy, i když nebyly tak rozsáhlé a vážné jako rok předtím. Od té doby jsem každý rok toto datum hlídal, měřil jsem intenzitu zvýšení počtu onemocněni a projevy onemocnění jsem si přesně zaznamenával. Krok za krokem jsem shromažďoval nové poznatky, podivnosti a bizarnosti. Po dvanácti letech osamělého profesionálního putování mi bylo zřejmé, že většina onemocnění více či ménř závisela na kosmických a meteorologických vlivech a že člověk, nemocný stejně jako zdravý, citlivě reaguje na zmčny ovzduší a některé jevy ve vesmíru.

Nosil jsem dříví do lesa, protože už Hippokrates v 5. století před n. 1. napsal: „Nenechávejte bez povšimnutí nic, co se po doba vlivu počasí, neboť vše, co se jej týká, je těsně spojeno s lékařstím." Začal jsem se tedy zajímat o medicínu, která bere v úvahu vnější činitele, jako je počasí a kosmické záření.

Tehdy jsem měl sklon přičítat vysvětleni všech záhad Měsíci. Cožpak se neříká, že má určující vliv na počasí, na sadbu i na semena? Psychiatři a kriminalisté konstatovali, že za úplňku jsou nemocní zvlášť neklidní, že přibývá epileptických záchvatů, vražd a sexuálních deliktů (neříkalo se snad Jackovi Rozparovači „úplňkový vrah"?). A není toto období určující pro datum slehnuli a pro pohlaví dítěte?

To všechno je oblast nejistých domněnek, a i když jsou často ověřeny, není snadné je dokázat. Nicméně mnoho lidí se domnívá, že Měsíc má vliv na život rostlin a zvířat, na zdraví člověka i na jeho chování.

DOSTAVENÍČKO S HOUBAMI
Hypotéza vzrůstající nemocnosti za úplňku na Nový rok stromů rozhodně nevylučuje předpoklad, že jsou i jiná období, kdy lidé častě ji umírají a snadněji onemocni. Snažil jsem se dělat si o tomto obdobi systematické objektivní záznamy. Na základě dlouhodobých pozorování jsem dospěl k závěru - zcela osobnímu, o němž netvrdím, že je vědecký, že škodlivé vlivy jsou největší za úplňku a nejmenší za novoluní a že křivka pravidelně zřetelně stoupá v každém třetím lunárním měsíci, počítáno od úplňku uprostřed zimy.

Například jeden Angličan žijící v Paříži ke mně pravidelně chodí s neškodným onemocněním. Dělá se mu bělavá skvrna na dásních, která je doprovázena osmatřicetistupňovou horečkou a únavou. Odebraný vzorek ukázal, že jde o recidivující infekci, vyvolanou houbou Candida albicans. Předepsal jsem vhodnou léčbu a za několik dní bylo všechno v pořádku. Při další pacientově návštěvě se to přesně opakovalo. Jednoho dne jsem si uvědomil, že jeho zánět se shoduje s úplňkem a že odstup mezi jeho návštěvami je asi tři měsíce. Napsal jsem na papírek datum úplňku za tři měsíce, vložil jsem lístek do obálky a pacienta jsem požádal, aby ji otevřel až před svou příští návštěvou. Když za tři měsíce přišel se svou známou bělavou skvrnkou, otevřeli jsme obálku a datum, které jsem napsal, bylo přesně datum onoho dne. Opakovali jsme tento pokus několikrát a s tolerancí plus minus 24 hodin jsme vždy našli očekávanou odpověď.

Počet všech onemocnění se od první čtvrti měsíce do úplňku zvyšoval, patnáctého dne dosáhl maxima a potom se v poslední čtvrti až do novoluní zmenšoval. Rozšířil jsem metodu malého papírku na všechny nemoci, které měly cyklický charakter. Jestliže to takto probíhá u drobných nezhoubných onemocnění, proč by to nemohlo platit i o vážnějších nemocech? Odpověď nebyla vždy taková, jakou jsem očekával, protože jsem tehdy nevěděl, že se mohou objevit tzv. interakce s jinými meteorologickými nebo kosmickými jevy a že právě ono spojení, onen styčný bod činí ten nebo onen okamžik našeho života více či méně patogenním.

Lehce obézní devětačtyřicetiletý muž, kterého skolila srdeční krize, když jednoho lednového rána doháněl autobus, by byl možná ještě naživu, kdyby nebylo onoho mizerného větříku, který způsobil náhlý pokles atmosférického tlaku. Kojenec, který byl uprostřed července převezen do nemocnice s neurotoxikózou, byl jednou  z mnoha obětí teplého jižního větru, který tehdy vál už dva dny.

„Kdo zná původ větrů, bouřek a počasí vůbec, ten ví, odkud přicházejí nemoci," prohlásil už Paracelsus, slavný lékař, chirurg a filozof 16. století. Dnes na základě vědeckých výzkumů víme, že se naše tělesné funkce i není podle atmosférických poruch. Víme, že jsou „dny" na infarkt, infekční průjmy nebo záněty mozkových blan.

Je však nutno poznamenat, že meteorologické jevy znamenají v nemocnosti a úmrtnosti vždy pouze poslední ránu. Choulostivost na počasí předpokládá živnou půdu, dispozice k nemoci a  křehkost celého organismu. Jestliže kardiak své nemoci podlehl při poklesu tlaku, je to proto, že byl sklerotický, měl vysokou hladinu cholesterolu v krvi a jeho věnčité tepny byly vystlány destičkami usazenin, jež snižovaly jejich průchodnost. Teplý vítr vyvolal toxikózu u kojence jenom proto, že novorozeně bylo slabé. Úplněk nebo magnetické bouře pouze přispívají k propuknutí nemoci, stejně jako záchvaty šílenství předpokládají latentní choromyslnost.

JARO: SEBEVRAŽEDNÝ VÍTR

Souvislostmi mezi sebevraždami a ročním obdobím se už zabývalo mnoho vědců. D. E. Sanborn ze Spojených států stanovil na základě třináctiletých výzkumů křivku sebevražd. Vrcholí na jaře a minimum má na podzim, je to opak křivky atmosférického tlaku.

V plném létě, kdy krev je teplá a bujná, je nejvíce vražd, násilností a zločinů z vášně. Tento jev byl konstatován na všech zeměpisných šířkách. Člověk vraždí, znásilňuje a bouří se daleko víc v létě než v zimě.

Je také infekční patologie dána rytmem ročních dob? Je možno připustit, že kromě ostatních vlivů je patogenní síla mikrobiologických zárodků vyvolávána změnami ročních období. Například bacily koli, stafylokoky, streptokoky, abychom jmenovali jen nejběžnější mi-kroflóru, jsou týdny a měsíce nehybné. A náhle, protože první sluneční paprsek ohřeje vzduch, nebo naopak, protože prosinec přinese štiplavou zimu, projeví se virulence mikrobů často alarmujícím způsobem. Dětské nemoci, většinou virového původu (spalničky, zarděnky, příušnice, plané neštovice atd.), jsou klasická onemocnění konce zimy a začátku jara.

Na jižní polokouli je cyklus epidemií opačný než u nás, což jasně dokazuje, že mikroorganismy způsobující nakažlivé nemoci jsou poslušné rytmu ročních dob, že jsou střídavě virulentní nebo pasivní, podle času, hodiny a místa.

OPOMENUTÍ: VÁHA VZDUCHU

Ve škole jsme se učili, že vzduch se skládá z kyslíku, dusíku, vzácných plynů, ozónu (ve vyšších vrstvách atmosféry) a že obsahuje rovněž vodní páry a uhličité plyny. Vše v přesně daných proporcích.

Spíš než složení vzduchu zajímá odborníky meteoropato-logie jeho tlak. I ta nejmenší námaha mě zatěžuje, mám tíhu na prsou, ruce mám jak polámané, hlavu mám jako ve svěráku, nemám žádnou energii, mám všeho až po krk. To jsou nejběžnější výrazy, které charakterizují vliv „váhy" vzduchu na náš tělesný i duševní stav. Tyto patologické jevy souvisejí ve skutečnosti s významnou a náhlou změnou (vzestupem nebo poklesem) atmosférického tlaku.

Jak reaguje normální člověk, když barometr například ohlašuje, že v několika hodinách klesla rtuť o osm až deset milimetrů. Byla zaznamenána celá série neobvyklých a často i komických příhod. Pokles tlaku má za následek nejrůznější chybné úkony, roztržitost, chyby; jako by člověk ztrácel kontrolu sám nad sebou. Převrhneme si šálek s kávou, založíme důležitý dopis nebo brýle neznámo kam, zmeškáme vlak nebo naopak přejedeme svou stanici, jsme podrážděni nebo lítostiví, máme kruhy pod očima, rysy rozmazané jako po probdělé noci, bolí nás hlava, tkáně nabíhají, klouby otékají a jsou bolestivé, pozornost ochabuje, je nám na zvracení, dostavuje se nevolnost, která může přejít až do lehké mdloby, sexuální aktivita se zpomaluje, sebemenší hluk je nesnesitelný, reflexy se otupují, gesta jsou nepřesná, pracovních úrazů přibývá...

Jakmile barometr zase stoupne, všechno zmizí.

Podívejme se nyní, co se děje s člověkem s nemocným srdcem, se špatným krevním oběhem, s neurotikem, s duševně nemocným nebo prostě s člověkem starým a choulostivým. Tito lidé trpí všemi popsanými potížemi, jenže ty se mohou náhle změnit až v ochrnutí následkem vmetku nebo krvácení do mozku, v těžkou srdeční in-suficienci, v infarkt, v diabctic-ké koma, v sebevraždu. U člověka s těžkou chronickou nemocí nebo u opotřebovaného starce to často znamená konec jakékoli odolnosti. Aby ale takové těžké případy nastaly, musí být odchylka tlaku náhlá a dostatečně výrazná. Asi 80 procent srdečních a mozkových příhod, které jsem zaznamenal, se odehrálo právě v okamžiku závratného poklesu atmosférického tlaku.

ELEKTŘINA LÉČÍ NEBO OSLABUJE

„Ve vzduchu je elektřina." Banálnost této věty dostatečně ukazuje, jak člověk dnes připouští vliv tohoto náboje v ovzduší na své zdraví a chování. Převládající elektrické pole, dané množstvím kladných a záporných iontů, se mění podle hustoty obyvatelstva, podle stupně urbanizace, industrializace a znečištění ovzduší. Stejnou měrou, ne-li větší, závisí také na podnebí a na změnách počasí. Je známo, že mlhy, pošmourné počasí, deště, větry a bouře mění velikost elektrického náboje v atmosféře. Z četných laboratorních pokusů vyplývá, že záporné ionty mají blahodárný účinek na zvířecí organismus, kdežto převaha kladných iontů má škodlivé účinky. Ty se násobí ještě tím, že se na kladné ionty ve městech a v průmyslových oblastech „navěšují" částečky prachu a mění je na „těžké" ionty, jimž někteří také říkají „ionty vražedné".
Záporné ionty, které převládají na venkově, mají na nervovou a oběhovou soustavu očistný a osvěžující vliv a urychlují i hojení ran, zejména spálenin. Ovlivňují i svalstvo a žlázy s vnitřní sekrecí. Například ve Spojených státech se před některými náročnými chirurgickými zákroky dává zvlášť choulostivým pacientům vdechovat vzduch obohacený zápornými ionty. Tato metoda se osvědčila také při léčbě těžkých popálenin a různých vyčerpávajících nemocí.

Naproti tomu převaha kladných iontů, zejména v městských pásmech, způsobuje značnou nemocnost, která se pohybuje od prostého nervového podráždění a banálních zažívacích potíží až k obávanému infarktu a mozkovým příhodám.

Nedávno bylo objeveno, že zemský magnetismus a ionizace ovzduší se mění podle měsíčních fází. Kdyby se prokázalo, že úplněk odpovídá většímu kladnému náboji v zemském ovzduší, dospěli bychom k vysvětlení škodlivého vlivu tohoto údobí zejména na psychiku, nervovou soustavu a srdeční funkci.

100+1 ZZ, 80. léta

Archiv CP

 

***

 

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 001