Chceš-li být zdravý – relaxuj!

Neurofyziologové zkoumali stav harmonie během duševní relaxace

 

Na newyorkské universitě studovali mozek tibetských mnichů při meditaci za pomocí magneto-rezonanční tomografie (MRI).

Cílem studie skupiny vědců pod vedením profesora Zorana Josipoviče (1) bylo zjistit, jak funguje "vnější" a "vnitřní" síť našeho mozku, stejně jako proces přepínání mezi dvěma funkčními aktivitami.

A ukázala se dříve neznámá skutečnost: v okamžiku "dosažení pocitu harmonie se světem" vědomí současně analyzuje vnitřní a vnější svět člověka.

Jak již bylo dříve zjištěno neurofyziology, v době, kdy se osoba zabývá denními záležitosti, mozek pracuje na vnější síti.

Když jsme v klidovém stavu, tj. ničím se nezabýváme, pak do popředí vchází "umlčující síť", která v momentu naší aktivní činnosti ve "vnějším světě" pracuje v pozadí. To znamená, že vnitřní síť je odpovědná za naši identitu.

Z toho výzkumníci vyvozují, že mozek je schopen fungovat na obou sítích pouze střídavě.

Nicméně, jak ukazují pokusy profesora Josipoviče, efekt dosažení "jednoty se světem," lze vysvětlit právě tím, že se okamžitě aktivují oba systémy, tedy tok informací z "venku" se shoduje s "vnitřním proudem vědomí".

Buddha učil - "Staňte se nezaujatým" 

„První podmínka nezbytná k navrácení zdraví je schopnost se uvolnit, relaxovat, zůstat v klidu,“ říkají učedníkům autoři webstránek o tibetské medicíně tibethealth.ru.

Východní moudrost říká: "Relaxace je život a stres je smrt."

V tibetských klášterech se učedníci nejprve učí umění relaxace a schopnost upadnout.

Už jste někdy přemýšleli o tom, proč děti, které upadnou velmi často, mají mnohem méně zlomenin než dospělí? To se děje nejen proto, že kosti dětí jsou méně křehké než u dospělého člověka. Hlavním vysvětlením je, že děti jsou uvolněné, ale dospělí se neumí pořádně uvolnit. Jsou stále pozorní, neustále napjatí a výsledkem je, že jsou vždy v tzv. třetím hraničním stavu. 

Co je to relaxace?

Jedná se o takový stav mysli, když vaše energie se nepohybuje nikde: ani do budoucnosti, ani do minulosti, ale je tady s vámi.  Pohroužíte se do jejího tepla.

Přesně a obrazně se přechod do tohoto stavu popisuje v jedné ze starobylých súter: "Horské jezero má klidnou hladinu. Jste rozpuštěni ve své energii. Tento moment je odpočinek. Není uvolnění, jen pouze těla nebo mysli. Uvolnění musí být všeobecné."

Čas se zastaví. Můžete si vychutnat to, co máte v tuto chvíli a nechtějte víc. Můžete si vychutnat ty zdánlivě obyčejné věci. Užijte si chvíli ležení v chladné čisté posteli, pocity hebkosti a svěžesti tkaniny, pocity, jak se vaše lože otepluje, a vy se ponořujete do tmy a ticha blaženosti.

Užijte si nádhernou ranní procházku

Vzpomeňte si na stav, kdy jste v časných ranních hodinách pomalu kráčeli přes louku. Dotýkali jste se trávy, chladné rosy, vnímali jste lehkou vůni polních květin a bylin, ranní vánek, vycházející slunce ... Co ještě potřebujete, abyste byli šťastní!

Vzpomeňte, jak jste naplněni hlubokou vděčností za to, co máte, že je tento svět a vy v něm. Díky komu? Stvořiteli? Přírodě? Vesmíru? Nezáleží na tom.

Všem a všemu. 

V tomto momentu vám už je to jedno.  To, co bylo, se ukázalo nepodstatné, dokonce víc, než byste si mohli přát. Podle slov Buddhy jste na nějakou dobu "pohřbili minulost,“ aby vás neobtěžovala. Zastavili jste plynutí času a byli jste šťastní současností.

Zapamatujte si tento stav vědomí. To je relaxace - uvolnění těla a mysli. Pro opravdové uvolnění a relaxaci je potřeba prázdná hlava. Nemusíte myslet na nic. Myšlenky přicházejí, a vy se na ně díváte. Přitom vědomí musí být pasivní. Buďte pasivní, jako kdybyste seděli u řeky a sledovali, jak teče voda. Nic se neděje. Jen prostě sedíte na břehu řeky a díváte se na její vodu, a ta teče...

Psychické uvolnění může přinést procházka po lese nebo po parku. Vstaňte brzy, když je v lese nebo parku ještě málo lidí, a měli byste mít k dispozici alespoň hodinu volného času. Potřebujete najít místo, kde by vaši procházku nikdo nerušil. Choďte tiše, pomalu, soustřeďte se na dýchání. To by mělo být rytmické a plynulé. Představte si, že tuto procházku děláte s nádherným tichým společníkem. Jdete s vědomím, pociťovat myšlenky a pocity jeden druhého. Odpočiňte si...

Jedna hodina bezcílné chůze zmírňuje nervové poruchy, únavu, podrážděnost, naplní vás energií a vnitřní radostí. Pro současného člověka je velmi obtížné v dnešních podmínkách života zůstat ve stavu vnitřního klidu, rovnováhy, harmonie s vesmírem a přírodou.

"Staňte se nezaujatými," učil Buddha. Protože když člověk ovládne své vášně (nízké i vysoké), nemůže být poražen.