Lidské oběti: mýty a pravda

Pokud nechcete brát v úvahu mytologické představy, pak historici vydělili asi 25 kultur, které úzce souvisejí s lidskými oběťmi.

• „Nad etickými představami Atlanťanů vlály obrazy nemilosrdných a chamtivých bohů, a v jejich kultu hrál důležitou roli rituální kanibalismus,“ – napsal ve svém mystickém díle „Růže světa“ ruský básník a vizionář Daniel Andrejev (1906-1959).

Pokud nechcete brát v úvahu mytologické představy, pak historici vydělili asi 25 kultur, které úzce souvisejí s lidskými oběťmi.

Archeologické vykopávky nepotvrdily dávné legendy o krvavých rituálech, které se šířily kvůli diskreditaci soupeřů (např. Julius César o Galech), nebo k výchovným účelům (Plutarch o zvyku Sparťanů vrhat z útesu vadné novorozence), a tak dále.

Často příběhy o lidských obětech, v porovnání s archeologickými údaji, ztratily své původní měřítko, nebo sváděly k ojedinělým excesům.

Rituální lidské oběti byly vykonávány na území Evropy během raného paleolitu. Oběti byly vybrány podle věku, pohlaví a fyzického zdraví. Na mnoha archeologických nalezištích lze nalézt mezi kuchyňským odpadem lidské kosti. Je zřejmé, že tyto lidi snědli, ale jak dokázat, že se jednalo o rituální pojídání člověka, než za důsledek hladu?

V éře dynastie Shang se uskutečnilo neuvěřitelné množství rituálních vražd. V roce 1928 bylo na místě posledního hlavního města dynastie, nacházející se v blízkosti dnešního města Anyang v provincii Che-nan, objeveny v obětních jamách pozůstatky 13 tisíc lidí, hlavně mužů ve věku 15 až 35 let. Až do XVII. století, byli společně s čínským císařem pohřbeni jeho příbuzní, kteří už nechtěli žít po smrti svého vládce.

V aztéckém chrámu ve městě Tenochtitlan byly nalezeny pozůstatky „zdi lebek“, představující dřevěný stojan, na kterém se veřejně vystavovaly lebky válečných zajatců nebo rituálních obětí. Conquistadoři, kteří zničili civilizaci Aztéků do základů, použili tyto údaje jako argument k ospravedlnění své vlastní brutality.

Oběti Inků nikdy nedosáhly takových rozměrů, jaké se děly u jejich aztéckých současníků. Prováděly je jen ve výjimečných případech, například když zemřel Inka nebo významný šlechtic, pak s ním odešly i jeho manželky a služebnictvo. Důvodem pro oběti byl náboženský obřad „povinnosti panovníka“ nebo „velký hold“, který se konal v kritických okamžicích života v Incké říši.

Ve městě Chichén Itzá staří Mayové obarvili své oběti modře a zasvětili je svému bohu blesků, deště a vody Chacu, a poté byli hozeni do studny. Někteří archeologové se domnívají, že pouze ve výjimečných případech míčová hra, významný doklad mayského umění, končila zbavením života hráčů týmu, který prohrál.

Dějiny lidských obětí ve starověkém Egyptě sahá asi 5000 let do minulosti. První obětí byly nalezeny v hrobech prvních faraonů na Abydosu, které v té době sloužilo hlavní město a kultovní centrum Osirise, boha podsvětí. Tato praxe postupně zanikala, až úplně vymizela do doby výstavby pyramid v Gíze zhruba před 4500 lety.

V chrámu, zasvěceném bohyni Kamakhya (nyní v indickém státě Assam), praktikovali lidské oběti až do XIX. století, než to bylo zakázáno britskou vládou v roce 1832. V roce 1565 bylo 140 obětí zkráceno o hlavu, a to jen při jednom obřadu. Věřilo se, že každá oběť byla ztělesněním samotného Šiwy. Existoval i další krvavý indický rituál – oběti u Gondů udávili, nakrájeli na kousky, a pak pohřbili tam, kde chtěli zvýšit plodnost.

V XVI. století Japonci konečně odmítli provádět starobylý rituál lidské oběti hitobashira („živý sloup“), kdy byla oběť zaživa zazděna v jednom z pilířů budoucí stavby. Tento rituál měl chránit budovu v případě zemětřesení a jiných katastrof. Starověké zdroje naznačují, že podobné lidské oběti se prováděly i v časné historii Říma.

V mytologii mongolských národů je jedna z duší člověka spojena s jeho životem a duchovní silou, nazvaná „sülde“ („duch, životní síla“). Sülde vládce je duchem – strážcem národa. Během válek se zvyšoval bojovný duch armády sülde lidskými oběťmi.

Keltové – to byl obecný název pro různé národnostní skupiny, nejznámější byli tzv. Galové. Popis lidských obětí u Keltů popisovali jejich nepřátelé Římané, s cílem je zdiskreditovat jako barbary.

Potenciálními obětmi se mohou i v současnosti stát např. albínové v Tanzanii, kde ještě přežívají magické rituály s použitím různých částí těl albínů. Podle materiálů v The Guardian, v roce 2015 zde policie zatkla asi 32 léčitelů – čarodějů, kteří se podíleli na takovém obřadu nebo při obchodování s částmi lidského těla.