Spotřební esoterika

Navštívili jste někdy „Festival esoteriky“?

Ti z vás, co už ano, si mohou srovnat myšlenky a názory s mými a ti, kteří tak ještě neučinili, budou mít inspiraci na příště – myslím, že je to dobrá zkušenost pro život!

Ono když se to vezme od podlahy, musí být člověk překvapený už od prvopočátku – „Festival esoteriky“ – samo toto spojení v sobě ukrývá smysl pro vtip nebo značnou dávku pošetilosti. Kdo to kdy viděl?

estival – věc otevřená širokým masám, esoterika – záležitost vnitřní a uzavřená. Jak to jde vůbec dohromady? A jde to, odborník se diví a laik žasne.

Toto setkání příznivců „esoteriky“ se koná zhruba jednou za 1/2 roku – pro tentokrát ve městě Plzni, dříve v Rokycanech. Místo konání se pravda mění, leč náplň zůstává stejná. A přesto, že jsem si mohl na podobná setkání již přivyknout, nestalo se tak. Ba co víc, toto poslední mě inspirovalo natolik, že jsem se rozhodl napsat k němu pár řádek.

A jak tak člověk jde prosluněnou Plzní kolem komerční banky skrze lidmi vyšlapanou cestičku v místním parčíku směrem ke komplexu školy, ve kterém byla celá akce hostem, potkává lidi a lidičky, chodící tam i zpět, hledající, odcházející a nacházející. Míjí je a přemýšlí, je-li jejich cesta tolik stejná, či jen náhoda přinesla, aby se zde potkali. Miluji je, jsem jejich přítelem a oni to netuší a míjí mě se stejně unifikovaným úsměvem, jaký se na podobných setkáních vyskytuje tak hojně. Pomalu a s jistou dávkou okouzlení procházím skrze ideje a čajovnu „Lůna“ pod vojenským stanem ke vchodu do vestibulu školy – akce.

Ještě před vchodem narazím na pár obchodníků a ideologických vůdců. Nejzajímavější byli „Vesmířané“ – lidé, ukazující naprosto jedinečné záběry kosmoletů a mimozemšťanů běžně žijících mezi námi. Jestli s nimi nesouhlasíte, nebavte se s nimi, stejně by si vás nevšímali… jsou zde jen pro svoje věřící.

Přímo u vchodu je situovaný mnohem honosnější stánek – „Aura On-Line“. Tento fenomén je v českých zemích dosud v plenkách a jeho provozovatelé jsou průkopníky. Vřele je doporučuji všem, kteří přesně neví, jak naložit s vlastními penězi. Po zaplacení zhruba 500,- Kč vám položí ruku na divnou krabičku a aura-diagnostik si navlékne na prst čidlo s drátkem končícím ve stejném PC jako ta vaše krabička. Za chvilku budete svědkem super show na projekčním monitoru. Uvidíte vlastní auru a onen specialista vám ji pomocí toho drátku vylepší a normalizuje na přijatelné hodnoty. Odcházet budete naprosto spokojení a vyčištění od vnějších vlivů.

Ale moje víra je pevná, první šoumeni mě přece nemůžou rozhodit. Je tu spousta dalších věcí ke koukání – jdu dál.

Procházím chodby školy znovu obživlé v prázdninovém čase. Slyším spousty prapodivných řečí, z okolního šumu vystupují výrazy jako energie, karma, zdraví, pomoc, astrofyzika, příčiny, nemoc, naše, musíte. Akceptuji prodejce knih, mlčí a čekají, kdo si co prohlédne. Bohužel jich tu je jenom pár. Naproti tomu věnuji větší pozornost prodavačům snů. Je jich tu mnoho. Tvrdí o sobě, že jsou „vystavovatelé“ a prodávají vše, za co je návštěvník ochoten zaplatit. Každý má nachystanou nějakou tu řeč, kterou spustí přesně v okamžiku, kdy vidí, že o jeho „produkt“ má někdo zájem. Ti, kteří uvažují tak trochu dopředu, udělají na své zboží i přednášku. A když se podaří, zboží se lépe prodá.

Ano, tohle není příliš objektivní článek, a ani takový být nemá! Moje pocity při průchodu Plzeňským festivalem nebyly nijak dobré a tak je také nehodlám nijak přikrášlovat. Obdivuji ty, které tyto setkání baví a jedou se na ně pobavit. Avšak podezřívám je z touhy být trochu mimo běžný rámec všedního dne. Zmínka o účasti na tomto setkání by mohla mezi přáteli vzbudit trochu zvědavosti. Naproti tomu je mi upřímně líto těch, kteří opravdu něco potřebovali, těch, kteří v tomto setkání viděli jednu z posledních možností udělat něco se sebou, se stavem, ve kterém se nacházejí. A s chutí bych nafackoval těm ufňukancům, které nikdo neposlouchá a oni vyprávějí své problémy druhým tak rádi, že jim nezbývá nic jiného, než navštívit tuto a podobnou akci, kde si budou moci udělat dobře. Je mi smutno, když slyším některou z čekajících ve frontě k věštkyni“ podotknout, že neví, jestli se dostane na řadu, protože věštkyně by mohla být už unavená. A „věštkyně“ zbystří pohled. Mrkne na klientku, uvidí místo její hlavy svůj honorář a podotkne, že jistě ještě zvládne i ji!

Mám pocit, že se všichni zbláznili, a jestli se mýlím, tak mě někdo opravte! Protože toto je do Nebe a Pekla volající. Celou dobu jsem přemýšlel, kdo se více baví – Ďábel nebo Bůh? Nakonec jsem dospěl k závěru, že se musí velmi dobře bavit oba. A tato myšlenka mě přivedla k otázce, zda jsem tím pravým, kdo se má pozastavovat a rozčilovat. Tím, kdo si má kazit krásný slunečný den? Ne, já to nejsem. Doplatí na to jen ti důvěřiví lidé, kteří jsou ochotní nacpat peníze do kohokoliv, kdo vnese do jejich pusté duše trochu naděje a falešného pocitu bezpečí. A jsou to i ti, kteří tak činí, znajíce pravdu o sobě i o tom, co nabízí. Nakonec tam totiž nebylo výjimkou ani nabízení multilevel marketingu v podobě kosmetických, mycích a jiných přípravků, dokonalou formuli ze sladkovodních řas nevyjímaje.

A jeden tip na závěr: máte-li pocit, že vás ničí rádiové vlny mobilního telefonu, nebo elektronický „smog“ mikrovlnné trouby, či elektrony vystřelující z TV obrazovky, popřípadě z monitoru, nezapomeňte si pořídit samolepku, která vše odruší. Firma, která ji prodává, má tento nesmysl dokonce zaregistrovaný jako průmyslový vzor. A pozor, když si nálepku přemalujete, nebude vám působit – funkční je samozřejmě jen ta od výrobce. (Kdo to ukradne, tomu ruka upadne.) Smutné na tom je, že spousta lidí je schopná tomuto a podobným nesmyslům uvěřit.

Kdo na tomhle vydělává nejvíc? Pravděpodobně pořadatel – vstupné a prodejní prostor přece jen stojí peníze.

IVHV

Se svolením autora převzato ze stránek http://www.ritual.cz