Názory na psychotroniku

Psychotronika je okultismem zavánějící prospektorská činnost všeho druhu, dosahující široké škály výsledků, od dobrých až po vyložené bludy.

Proč reagují různé virgule a kyvadla na to či ono zatím nikdo uspokojivě nevysvětlil. Můžete věřit proutkaři, který vám hledá vodu, výsledek se dá snadno ověřit, ale případy:, kdy začne různě čarovat s proutky a tvrdit, že je pod vámi v hloubce devíti metrů podzemní chodba a začne v ní ještě počítat schody, končí zpravidla fiaskem, protože v drtivém počtu případů v tom místě nebývá vůbec nic.

Výsledek takové prospekce je sice pro okolí velice zajímavý, nicméně stěží kdy ověřitelný a zpravidla končí v říši fantazie a dohadů. Přitom nemusíte proutkaře podezírat z toho, že se vám snaží vnutit nepravdu, on nelže, on je o pravdivosti svých slov přesvědčen. Kdyby nebyl, nemohl by to dělat.

Každý proutkař ví, že se může splést, ale většina věří, že se to může stát někomu jinému, nikoli jemu, to by pak musel začít o svých schopnostech pochybovat. Proč proutky reagují například na prameny spodních vod, což jsou v podstatě pruhy promáčené zeminy kterými se tlačí voda od někud někam, zatím nevíme.

Existuje domněnka, že se nad prameny vyskytuje magnetický šum, jehož přítomnost zaznamená náš mozek, ale dokázáno to není. Prameny podzemních vod jsou pouze jedním z mnoha druhů objektů vytvářejících tak zvané geopatogenní zóny, právě ty zóny, jejichž škodlivým působením na lidský organismus straší většina psychotroniku své ještě méně v tomto ohledu informované spoluobčany.

Co vlastně geopatogenní zóny jsou, jak vypadají, jak vznikají, škodí živému organismu?

Geopatogenní zónu vytváří v podstatě každé rozhraní dvou prostředí rozdílných hustot. Geologicky se pod tímto pojmem rozumí každý zásah do celistvosti zemské kůry, ať už přirozený, k nimž patří například geologické zlomy, nebo umělý, jako výkopy pro kabely a potrubí a podobné záležitosti, které způsobují místní dlouhodobé změny v některém ze zemských polí. Některé geopatogenní zóny lze zjist pomocí měřících přístrojů, některé jsou tak slabé, že je najde jenom proutkař. Účinky geopatogenních zón na lidský organismus ani léčitelstvím jsem se nikdy nezabýval, ale zvláštních, mimoděk získaných zkušeností vím, že geopatogenní zóny škodí ponejvíce lidem, kteří ne zcela důvěryhodným informacím věří. Čím věří silněji, tím hůř. Všechny geopatogenní zóny nejsou pro živé organismy škodlivé, kde by byly třeba účinky karlovarských léčivých pramenů bez působení karlovarských geopatogenních zón, nebo Jánské Lázně bez geopatogenních zón emitujících páry kovů, především zlata a jeho blahodárného účinku na pohybový organismus? Škodlivost geopatogenních zón byla prokázána jen u mála z nich a to ještě při dlouhodobém působení, ucelené znalosti v tomto oboru dnes nemá ještě nikdo, ale pro uklidnění čtenáře se dá říci, že drtivá většina geopatogenních zón je svými účinky velice slabá a stojíte-li tady jak se říká nad věcí, jsou účinky minimální nebo žádné. Vyhledat polohu a průběh geopatogenních zón je pro psychotronika celkem snadné, ale chtít po něm, aby vám se zárukou řekl co vlastně našel, je kromě případu, kdy navazuje na známý stav, prakticky nemožné. Co mě ale dokáže docela naštvat je, když v televizi vidím někde na hradě či v podzemní chodbě psychotronika jak šmátrá rukou po zdi a „cítí“ v tom místě „zápornou“ či „negativní energii“.

Co tím asi myslí?

Podle učebnic fyziky je pojem „záporné“ energie v dané situaci holá pitomost. Energie, v tomto případě energie kinetická, která je součinem hmoty (nikoli hmotnosti) a druhé mocniny rychlosti, je vždycky kladná. O energii se záporným znaménkem bychom mohli v určitých případech mluvit v souvislosi s energií potenciální, klidovou, ale klidová energie na nikoho ve svém okolí nepůsobí.

Ano, jsou na Zemi místa, kde se člověk necítí právě nejlíp, ale z toho bychom neměli vinit žádnou „zápornou energii“ Náš organismus podléhá působení prostředí, ve kterém se právě nachází, každý jsme jiný a každý organismus se s tím vyrovnává po svém. Pokud se na takovém miste ocitneme, asi bychom se méli nejprve sami pro sebe pokusit tento jev logicky vysvětlit dřív, než do problému zapojíme druhé, protože jiný člověk v tomto místě mít žádné problémy nemusí. Například náhodná vyšší koncentrace kladných iontů může způsobit nedobrý pocit, bolest hlavy a při delším pobytu i zvracení, sám jsem to na vlastní kůži zažil, když jsem jednou v práci stavěl pro zlepšení našeho pracovního prostředí ionizátor, omylem jej přepóloval a namísto záporných iontů pustil ven kladné.

Dva dny mi bylo špatně od hlavy, doslova jsem myslel že chcípnu, jak se lidově říká, než jsem na příčinu proč je mi tak zle přišel a ty dva dráty přehodil. Ale špatný pocit nemusí mít vždycky na svědomí kladné ionty. Může se jednat také třeba o infrazvuk nebo o infrazvukem modulovaný akustický šum. Ticho se v přírodě nevyskytuje. Skály či stavby jsou překážkou volnému proudění vzduchu a na některých místech může docházet vlivem opakujících se změn rychlosti proudění vzduchu k periodickému kolísání intenzity akustického šurnu, k jeho amplitudové modulaci kmitočtem, který se některým našim orgánům nemusí líbit. Některý kmitočet může podráždit žlučník, jiný třeba slinivku. A tak bychom mohli pokračovat dál a uvažovat třeba o vlivu zemských polí, elektromagnetických vln, atd. Nejsem materialista a netvrdím, že Bílá paní neexistuje protože jsem ji neviděl, vím, že některé jevy tak zvaně „přirozeným“ způsobem vysvětlit nelze, chci jenom naznačit, že bychom dokázali mnohé záhadné jevy objektivně vysvětlit, kdybychom k tomu měli vhodnou měřící techniku, pomocí které bychom mohli získat potřebné informace. Bereme-li tuto problematiku tak jak je, v celé její šíři, pak se v ní psychotronika jeví jen jako pouhý začátečnický amatérismus.

O dlouholetých zkušenostech psychotronika jsem si jednou povídal se svým synem, říkám, proč jsou některé výsledky dobré a některé ne, co vůbec je to za schopnost člověka pomocí virgule hledat vodu, je to schopnost která pochází od Boha nebo odjinud? Míra řekl jenom tři slova: „Bůh přece nelže. “ … a bylo rozhodnuto.

Z publikace Flegr, J.: Dny plné hledání. Samizdat, Spytovice, 2002