Existují patogenní zóny?

Může proutkař zjistit patogenní zóny?

V osmdesátých letech minulého století se ve světové geologické literatuře objevila řada prací prokazujících, že se v otevřených i uzavřených chemikáliích chemicky reagujících s kovy, objevuje po jejich několikadenním až několikatýdenním skladování na geologických strukturách prokazatelné množství prvků, které tyto geologické struktury obsahují. Bylo zjištěna neočekávaná pohyblivost částic kovových prvků v horninovém prostředí, která často odporuje zákonům klasické fyziky a chemie. Chovají se spíše jako plyny a procházejí všemi aerosolovými filtry, takže se dají zjistit jen v tzv. sorbentech – chemikáliích, které jim jsou po nějakou dobu postaveny do cesty. Bylo zjištěno, že koncentrace těchto prvků tvoří relativně úzké svazky procházející každým horninovým prostředím a na geologické struktuře jsou jejich koncentrace ve vertikálním směru prakticky všude stejné. Statisticky významná měření koncentračních polí prvků v neodfiltrovatelné formě ve výšce 1 a 5 m vykazují stálost koncentrací s výškou a současně i nezávislost na rychlosti proudění vzduchu. Na velikost koncentračních polí rovněž nemá vliv co je pod nimi, jestli hlína či beton, asfalt, nebo voda, anebo jakýkoliv jiný materiál. Tohoto jevu se nyní využívá k vyhledávání ložisek rud, plynu a nafty a někdy i v hydrogeologii.

Přítomnost a neobvyklé chování kovových prvků nad geologickými strukturami se vysvětluje buď existencí hypotetického plynu v odborné literatuře označovaného „geogas“, který tyto prvky vynáší k povrchu, anebo na základě kvantové mechaniky. Podle této hypotézy se atomy kovu, vázané v krystalových mřížkách minerálů, mohou vlivem pomalého tlaku hornin měnit v hmotové vlny (svazky energií) a vystupovat k povrchu, kde se pomocí Van der Walsových sil mění opět v původní atomy, což by vysvětlovalo nezávislost jejich pohybu na propustnosti prostředí.

Počátkem devadesátých let uveřejnil prof. Gruntorád z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy serii odborných článků popisujících měření, kterými experimentálně prokázal, že některé geologické struktury zasahující do hlubin Země, představují elektricky vodivou oblast, vystřelující za zvýšené sluneční činnosti rychlé ionty kovů ze zemského jádra do magnetosféry. Dá se to přirovnat k elektronovému dělu, které je základem každé televizní obrazovky. Protože aktivita magnetosféry závisí na aktivitě Slunce, jsou všechna tato najednou buď více, anebo méně aktivní. V některých případech leží celá obec na význačné tektonické linii široké třeba 500 m, která může být – tam více a tam méně – aktivní celá.

Patogenností nebo neškodností těchto míst („zón“) se sice zatím nikdo podrobně nezabýval, ale ze statistiky nemocnosti okresů ČR zpracované v závislosti na jejich tektonickém porušení, výskytu radonu a životním stylu jejich obyvatel, kterou pan profesor Gruntorád publikoval, je vysoce pravděpodobná. Zajímavé je, že podle výsledků této statistiky hraje tektonické porušení území v nemocnosti obyvatel mnohem významnější úlohu nežli radon. Ten podle ní není škodlivý a pan profesor se proto dokonce domnívá, že jeho určitá přítomnost v domech vytváří přirozené radioaktivní pozadí, které je nezbytné pro potřebnou pohodu.

Může proutkař zjistit patogenní zóny?

V 90% případů indikuje proutkař místa, která nijak patogenní nejsou. Hodně dobrý proutkař dokáže nanejvýš indikovat nakypřenou zem starých výkopů, dutiny v zemi, široké trouby kanálů a skalní pukliny. Ty ovšem někdy mohou být ve spojení s nějakou geologickou strukturou, ze které může unikat radon, anebo která může za zvýšené sluneční činnosti vystřelovat rychlé ionty kovů do magnetosféry.

Obraťte se na geofyziky a nechte si od nich nejprve z archivních materiálů zjistit, jestli se Vámi vyhlédnutý pozemek nenachází u nějaké význačné tektonicky porušené zóny. Přímo na pozemku se dá geoelektrickým měřením zjistit, jestli přes něj nevedou nějaké významnější poruchy skalního podloží. Jestliže ano, tak se jim při stavbě domu pokud možno vyhněte. Bude to prospěšné i kvůli rovnoměrnému sedání základové spáry.

Potenciální nebezpečnost zjištěných tektonických poruch se dá posoudit metodou MFP – molekulární formy prvků, kterou prováděl dnes již zemřelý p. RNDr. Břetislav Krčmář ze společnosti AGEX s.r.o. Jeho patentovaná metoda využívala schopnosti iontů kovových prvků procházet neodfiltrovatelně a v relativně úzkých svazcích každým horninovým prostředím. Jejich koncentrace jsou na geologické struktuře ve vertikálním směru prakticky všude stejné, nezávisle na druhu podloží (skála, půda, beton, asfalt, voda…) a nezávisle na výšce nad terénem a na proudění vzduchu. Měření spočívá v expozici sorbentů atmosférickým vzduchem po předem volených profilech, s dobou expozice kolem 40 až 60 sekund. Exponované sorbenty jsou pak v laboratoři analyzovány pomocí atomové absorpční spektrofotometrie (AAS) na požadované prvky. Pro běžné vyhledávání tektoniky jsou nejčastěji používány vápník, draslík a zinek.

• Různí lidé (i na internetu), nabízí různá „zařízení“ na odstínění patogenních zón. Je možné odstínit nebo přemístit geopatogenní zónu?

Patogenní zóny (chápané ve smyslu prof. Gruntoráda), lze přemístit jedině strašlivým zemětřesením. Nákup jakýchkoliv prostředků (různých destiček, fólií, nálepek, apod., i když budou mít ochrannou známku či průmyslový vzor, či se budou zaštiťovat různými prestižními oceněními, jsou vyhozené peníze za podvod.

• Může existovat souvislost výskytu rakoviny a geopatogenních zón?

Takový vliv by se mohl prokázat pouze přítomností tektonické poruchy, kde by docházelo v místě vodivé zóny, umožňující vymršťování rychlých iontů z nitra Země do magnetosféry (tedy „patogenní“ zóna ve smyslu p. prof. Gruntoráda). Dalo by se to zjistit buď dlouhodobým měřením kolísání koncentrací radonu, anebo zachycováním tzv. neodfiltrovatelných iontů metodou MFP.
Zjištění takové souvislosti by mělo těžký dopad na ceny nemovitostí, a na životní situaci lidí, kteří v obci žijí, a dožívají se abnormálně vysokého věku.

Publicita takového zjištění by pak měla samozřejmě obrovský hospodářský dopad na celou společnost a nejen u nás, přičemž vůbec není jisté, že onemocnění skutečně způsobila tato zóna i kdyby byla zjištěna.

Je proto třeba vyloučit faktory, které jsou patogenní prokazatelně, a které jsou zjistitelné běžným způsobem. Bylo by třeba donutit vodárenskou společnost, aby se dejme tomu po dobu jednoho roku odebíraly vzorky vody v kratších intervalech než dosud, a ne jako teď na zkrácený, ale na úplný rozbor pitné vody podle Přílohy č. 1 Vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 252/2004 Sb. a na radiochemii podle Vyhlášky SÚJB č. 184/97 Sb. Odběr i rozbory vody by měla provádět naprosto nezávislá autorizovaná laboratoř. Stálo by to určitě o dost víc, nežli v současnosti, protože obvyklá cena zkráceného rozboru pitné vody autorizovanou laboratoří byla 1000.- Kč, zatímco cena úplného rozboru pitné vody + radiologického rozboru byla 6 700.- Kč (ceny bez DPH).

Současně by se měly odebírat vzorky vody na chemizmus a radiologii ze 60 m hlubokého vrtu uvnitř obce, protože korelace časových změn složení vody mezi vzdálenými zdroji by mohla buď prohloubit, anebo oslabit podezření na „patogenní“ zónu.

Příčina zvýšeného výskytu rakoviny v jednom domě nebo ulici, nemusí spočívat v patogennosti zemské kůry, ale ve zdivu, ve výparech z nábytku, v pitné vodě, anebo v blízké skládce odpadu, chemické zplodiny z hořící haldy, apod.

To by mohl posoudit hygienik, který by navrhl potřebná měření, a případně by mohl být udělán celý základní rozbor vody (II) podle vyhlášky č. 376/2000 Sb. Dále by geofyzik mohl zjistit, zda na místě není nějaká významná tektonická porucha s aktivním vyzařováním iontů.

Není pravda, že by byl prokázán vliv „patogenních zón“ na zdraví jakéhokoliv živočicha. Zatím byly podrobeny statistickému rozboru jenom zdravotnické údaje z naší republiky, a přitom byl zjištěn podstatně větší výskyt onemocnění v tektonicky více porušených okresech, což by mohlo nebezpečí „patogenních zón“ naznačovat.

• Co když proutkař svým nástrojem vyznačí nějaká místa?

Při správném držení reaguje proutek každému na okraje výkopů, skalních puklin anebo prohlubní ve skalním podloží. Je pravda, že v místech, odkud se rozpukání skalního masívu šířilo do okolí, může podzemní voda nejsnadněji proudit do studny a že tato místa, pokud jsou rozrušena až do veliké hloubky, mohou zprostředkovat výstup „nefiltrovatelných“ iontů kovů do magnetosféry. Senzibilové tato místa ale nedokáží ani spolehlivě lokalizovat, ani je nedokáží odlišit od míst neškodných. Většinou si nikdy ani neověřili, na co jim kde mohl proutek reagovat.

Na názory psychotronika se zcela určitě nedá spoléhat.

Podle

• Krčmář, B.: Aplikace jevů kvantové fyziky v hydrogeologické praxi. Sborník 10. hydrogeologické konference. 1998
• Ze stránek a diskuse na geolog.cz