Čtení románů navždy změní mozek
O spisovatelích se říká, že jsou „inženýři lidských duší“ a „mistři mysli„.
Ukazuje se, že taková označení nemusí být jen obrazné. Čtení beletrie skutečně způsobuje změny v některých oblastech našeho mozku. Navíc, tento efekt je dlouhodobý. Charakteristické změny v něm zůstanou dlouho po přečtení knihy…
Vědci již dávno zjistili, že nervová struktura mozku je velmi poddajná a lze ji přizpůsobit pro nejefektivnější řešení aktuálních problémů. Na mozek působí silné dojmy, získané v průběhu životních zkušeností. Například, pokud jsme v dětství zažili závažnou stresovou situaci, i když na ni zapomeneme, pak na nás může mít vliv i ve zralém věku.
Vliv řešení odborných problémů nebo zažití stresových situací na neurony v mozku, je známý a zřejmý. Ale o co víc jemných a složitých podnětů k nám přichází ze sféry umění? Studií o vlivu různých estetických zážitků na mozek je celá řada. A právě v poslední době vědci zjistili, že čtení tzv. krásné literatury přispívá k vzniku empatie – schopnost soucítit, vcítit se do jiné živé bytosti. Další experimenty ukázaly, že čtením takové literatury se aktivují specifické oblasti v mozku, přičemž reakce na prózu je odlišná od reakce na poezii.
Ve většině studií se zkoumal dosud jen krátkodobý účinek spojený s čtením děl malých forem – například povídek nebo básní. Skupina odborníků z Emory University (USA), v čele s Gregory Burnsem (1) zkoumala to, zda existuje i dlouhodobý efekt čtení románů a dalších literárních děl. Během experimentu bylo 21 dobrovolníků požádáno, aby četli román Roberta Harrise „Pompeje“. V příběhu protagonista knihy má předtuchu, spojenou s erupcí Vesuvu a snaží se před ní varovat své spoluobčany, ale ti ho neposlouchají. Kromě toho je v knize výrazný dějový motiv lásky.
Volbu knihy experimentátoři zdůvodnili silným vypravěčským nábojem knihy, který obsahuje drama, napětí a další věci, které podněcují zájem čtenáře.
Během devíti dní se pokusné osoby podrobily ve vědecké laboratoři skenování mozku. První bylo před četbou, druhé po přečtení 30 stran knihy. Kromě toho byli osoby instruovány, aby román četli před spaním, a druhý den ráno byli kontrolováni, jak dobře si přečtené pamatují.
Sken mozku ukázal, že pravidelné čtení zesílilo nervové spoje v levé temporální kůře, zodpovědné za jazykový rozbor. Navíc, tento účinek byl zřetelný i v dopoledních hodinách, ještě před tím, než dobrovolníci začali dopolední čtení knihy.
Autoři studie tento jev porovnali tento jev se svalovou pamětí: i po delší absenci tréninku osoba může ukázat dobré výsledky při zvýšeném úsilí se svaly, které nebyly zapojeny po delší dobu.
Kromě toho, u pokusných osob bylo zjištěno zesílení v primární senzorimotorické kůře, která je zodpovědná za uvědomění si svého vlastního těla. Je dobře známo, že tato kůra se aktivuje nejen při skutečných pohybech, ale jen při pomyšlení na ně – například, když si myslíme, že jedeme na kole, aktivují se tytéž oblasti mozku, jako při skutečné jízdě.
Při čtení románu se podle výzkumníků ztotožňujeme s fiktivními postavami tak, že se doslova „cítíme v jejich kůži.“ Je s podivem, že změny v mozku se udržují až pět dní poté, co kniha byla dočtena do konce. Proto můžeme hovořit o dlouhodobém vlivu čtení na mozek.
Nicméně, zůstává záhadou, jak dlouho může „efekt románu“ fungovat. Kromě toho, není jasné, jaký dopad na mozek mohou mít knihy s různými vlastnostmi – například těch, kde nejsou působivé dějové zvraty, nebo popis vnitřního života postav. Mimochodem, existují i studie, které našly spojení mezi poetickým textem a stylem na změny v aktivitě mozku.
Možná, že tématem příštího výzkumu bude dopad na neurobiologii mozku různých literárních stylů…
Odkazy
