Obličeje v Bélméz
Záhadný jev, při kterém se objevuje vyobrazení tváří v městečku Bélméz, už trvá padesát let.
První tvář se vznikla 23. srpna 1971, kdy Maria Gomez našla obraz tváře na betonové podlaze své kuchyně.
Žena dostala strach a upozornila na obraz sousedy. V následujících dnech sousedé a lidé z celého města Bélmez uspořádali řadu poutí do domu, aby viděli tento obraz. To rodinu tak vystresovalo, že syn Marie tvář zničil krumpáčem.
Klid ale trval jen krátce. Dne 9. září 1971 se objevil další obličej. Tvář dostala název La Pava. Objev byl vyfotografován a byl chráněn sklem.
V lednu 1972 se na stejném místě objevily další tři obličeje, jejichž kresba byla hrubší.
Záležitost se dostala do tisku až sedm dní po objevu obličeje La Pava, když v granadských novinách „Ideal“ (1) otiskli o Bélméz článek. To vyvolalo další vlnu návštěv.
Tři týdny od objevu prvního obličeje v domě Juan a Maria Gomez Pereira rozjeli různé výdělečné podniky kolem tajemství: vstupné do domu, výlety na koních a prodej fotografie La Pava za 10 peset za kus (náklady na papír byly 5 peset ve všední den a 6 peset v neděli).
Tento fenomén dosáhl svého vrcholu o čtyři měsíce později, když 31. ledna 1972 se v novinách Pueblo psalo o tvářích na první stránce.
„Tento případ byl ve skutečnosti dílem Emilio Romero (ředitele deníku Pueblo (2). Bez něj bychom o tomto problému nevěděli,“ tvrdí Ramos Perera, který byl v 70. letech prezidentem španělské parapsychologické společnosti.
Emilio Romero poslal do Bélméz Antonio Casado, mladého reportéra, začínajícího, 24 letého novináře. Jeho série článků „Tváře hovoří“, publikovaných od 14. a 24. února 1972, rozvířily tajemství po celém státě.
Ve stejné době triumfálně vstoupil do města Germain Argumosa, parapsycholog, který si nechal říkat „učitel“, ale žádné vyšší vzdělání neměl a nikdy nikde neučil, natož na vysoké škole.
Argumosa vykládal, že tváře pochází ze záhrobí, a začal nahrávat hlasy mrtvých (EVP). Sdělil, že se mu to podařilo a v novinách Pueblo to otiskli. Nicméně, téměř nikdo tomu nevěřil, neboť Argumosa nahrával v místnosti plné lidí, kteří nepřestali mluvit…
Další parapsycholog, Joaquín Grau (3) argumentoval, že tento jev vznikl kvůli koncentraci energie, která proudila z majitele domu, což trvalo až do smrti jeho manželky v únoru 2004.
Obr. Germain Argumosa, parapsycholog
Po třech týdnech se město změnilo v jakýsi španělský Roswell – záhada zvýšila počet návštěvníků na 50.000 a přitahovala zájem dalších médií.
Náklad deníku Pueblo vzrostl o 50.000 výtisků díky tvářím z Bélméz. Fenomén přešel i do dalších novin, aby něco urvali z této bohaté kořisti.
Nicméně, 21. února 1972 příběh doznal radikální obrat: v článku v časopise „El Alcázar“ (4) Julio Camarero napsal, že vše je podvod, za kterým stojí Emilio Romero. Mladý novinář smetl tajemství chemickou analýzou, ve které dospěl k závěru, že tváře byly zhotoveny dusičnanem stříbrným.
Jiné noviny pokračovaly v obhajobě pravosti tohoto jevu, ale pokles zájmu byl nezastavitelný.
Případ znervóznil také Francův fašistický režim. „Volal mi Emilio Romero a řekl: „Antonio, volal mi ministr, že musí být všechno zastaveno,“ vzpomíná Casado.
Případ tak byl pomalu zapomenut a tváře z Bélméz skončily na okrajových stránkách esoterických časopisů.
Vzkříšení záhady provedli Lorenzo Fernandez a Jimenez Iker v časopise Enigmas (5) v roce 1997 v článku „Tváře v Bélméz jsou pravé“, kde tvrdili, že konec záhady byl důsledkem „operace, která byla vytvořena pouze za účelem zničení tohoto tajemství“, a nazývala se „Operace Trident.“ O tomto spiknutí ovšem není žádný písemný důkaz.
V posledních letech bylo napsáno několik knih o fenoménu Bélméz.
Nejprodávanější knihou jsou „Neoznačené hroby“ (2003), ve které se šéf společnosti Cuarto milenio (Čtvrté tisíciletí) Luis Mariano Fernandez (6) snažil dokázat, že některé tváře patří mrtvým příbuzným Marie Gomezové.
Podle nich tento jev souvisí se španělskou občanskou válkou (1936-1939). Obličej La Pava prý připomíná civilního strážníka Miguela Chamorro, bratra Marie, který byl zabit při obléhání svatyně Virgen de la Cabeza. Jenže důkaz byl zmanipulován – aby se muž podobal „tváři“, knírek a ústa musely být otočeny dolů. Původně měl muž kníry navoskované nahoru…
„Ty tváře nejsou z mé rodiny. To není možné! Za pomoci počítače můžete dokázat cokoliv,“ řekla Maria Gomez.
Maria Gomez, objevitelka tváří, zemřela 3. února 2004. Záhada se po její smrti znovu oživila. Město Bélméz de la Moraleda (7) pak z jejího domu vytvořila muzeum, aby maximálně využilo turistického ruchu. Vlny turistů přináší do Belméz různé esoterické festivaly, které zase přitahují rozhlas a televizi.
Starostka, socialistka Maria Rodriguez oznámila, že jev přilákal turisty paranormálních jevů, a ceny nemovitostí prudce stouply. Město má na výstavbu obrovského centra věnovaného tvářím získat dokonce 587.000 EUR z fondů EU! (8)
Co se tedy skrývá za největším španělským parapsychologickým fenoménem?
Všechny chemické analýzy tváří v Bélméz v průběhu uplynulých 40 let potvrdily podvod.
Podle některých záhada, podle druhých vše vzniklo docela prozaicky.
Na počátku byla skvrna, způsobená rozlitým tukem na podlaze, ve které žena dostala dojem, že vidí tvář, stejně, jako vidíme tváře např. na mramorovém stole, nebo v mracích a je důsledkem jevu, při kterém lidská mysl dotváří do známých obrazů různé náhodné skvrny. Jev je podstatou tzv. Rorschachova testu inkoustových skvrn, používaného v psychologickém vyšetření. (9)
Obr. Dva synové Maríe Gómez Cámary
Pak došlo k výrobě dalších obličejů dalšími lidmi.
Zpočátku se nanesla vrstva stříbrné soli a pak dřevěným uhlím, tužkou a dalšími způsoby vytvořila kresba. Kdo za vším stál?
Casado označil v deníku Pueblo dva viníky: Miguela Rodrigueze, fotografa, který se dělil s Pereirou o výtěžek z prodeje fotografií, a jeho syn Miguel, malíř. Pak přišli další.
Od té doby se objevila řada dalších návodů, jak si udělat vlastní „tváře z Bélméz“. Stačí k tomu betonová podlaha, voda, olej a ocet, tedy ingredience, které eliminují možnost, že budou odhaleny chemicky jako podvod, jako tomu bylo přímo v Bélméz, kde byla zjištěna stříbrná sůl.
Původci zcela jistě netušili, že jejich žert se stane největším španělským tajemstvím a paranormálním jevem na desítky let.
Obr. Skupina výzkumníků v roce 2011 ověřila, že se objevily nové skvrny v domě v Bélmez de la Moraleda (Jaén), poté, co byla místnost po šest měsíců zapečetěna (10)
Odkazy
(2) http://es.wikipedia.org/wiki/Diario_Pueblo
(3) http://www.grau-anatheoresis.com
(4) http://es.wikipedia.org/wiki/El_Alc%C3%A1zar_%28Espa%C3%B1a%29
(6) http://www.luismarianofernandez.com
(7) http://www.belmezdelamoraleda.com/
(8) http://www.belmezdelamoraleda.es/
