Přízraky přichází s větrem
Anglie – země přízraků
Nikde není více legend o bledých přízracích plujících v temných prostorách zámků. Konečně, každý Angličan je připraven k setkání s přízrakem, ale nikdy to nepřizná.
Tak i Vik Tandy (1), počítačový odborník z univerzity v Coventry, všechny možné legendy o přízracích přisuzoval hlouposti a nevěnoval jim pozornost.
V ten večer on, tak, jako jindy, pracoval ve své laboratoři, když jej ovanul chlad a naskočil studený pot.
Náhle dostal pocit, jakoby jej někdo pozoroval, a tento pohled přináší cosi zlověstného. Potom se onen zlověstný pocit zmaterializoval v cosi neforemného, popelavé barvy, proplulo po místnosti a plynule se přiblížilo k vědci. Daly se vystihnout obrysy rukou, nohou a na místě hlavy se vytvořil oblak, jehož centru byla tmavá skvrna. Vypadalo to jako rty.
V jediném okamžiku se přízrak beze stopy rozplynul ve vzduchu.
Ke cti Vik Tandy je nutno říci, že když přečkal první strach a šok, začal uvažovat a jednat jako vědec – chtěl zjistit příčinu zvláštního jevu.
Nejlépe by bylo možné vysvětliv jev halucinací. Ale odkud by se vzala ? Narkotika Tendi neužíval, ani nepil alkohol. I kávu pil jen v málo. A co se týká neznámých sil, v ty vědec kategoricky nevěřil. Ne, je třeba hledat obyčejné fyzikální faktory.
A Tandy je našel, jak už to bývá, úplně náhodou.
Pomohl – šerm. Nějaký čas po setkání s přízrakem vědec uchopil v laboratoři kord, který si přinesl po předchozím tréninku. A tu náhle utěsňující klínek, začal vibrovat stále silněji a silněji, jakoby se ho dotýkala neviditelná ruka.
Měšťák by uvažoval o neviditelné ruce.
Ale vědci přichází na mysl spíše rezonační chvění, podobné tomu, které vydávají zvukové vlny.
Tak, jako nádobí v kredenci začíná znít, když v místnosti naplno hraje hudba.
Ovšem to nejzajímavější na tom je, že v době zjevení přízraku bylo v laboratoři ticho. Avšak – skutečně ticho? Když si položil tuto otázku, Tendi na ni odpověděl takto: změřil zvukové pozadí speciální aparaturou.
A ukázalo se, že je zde zvláštní šum, ale zvukové vlny mají nízkou frekvenci, kterou lidské ucho není schopno vnímat. Jde o infrazvuk. A během krátkého pátrání byl zdroj nalezen – nedávno nainstalovaný nový ventilátor. Stačí jen zjistit, jak „duch“ zmizel a klínek přestal vibrovat.
Infrazvuk přináší řadu otázek:
Dlouhá léta děsily námořníky pověsti o „bludných Holanďanech“ – lodích, bloudících po mořích bez posádek. Lodě byly v pořádku, jen lidé zmizeli. Jednu z nich, Mary Celeste, našla na širém moři jiná loď. Námořníci nic nechápali – v kuchyni byl připraven oběd, v lodním deníku ještě neoschl poslední zápis, ale lidé byli pryč. Léta tato otázka vzrušovala námořníky i vědce, než byla zodpovězena. Příčinou byl infrazvuk o frekvenci 7 Hz, který je vytvářen mořskými vlnami. U člověka vyvolává tato frekvence nepopsatelný strach. Ve snaze mu uniknout, jsou lidé schopni skočit z paluby.
A není infrazvuk za mým nočním přízrakem? napadla vědce.
Měření intenzity infrazvuku v laboratoři ukázalo hodnotu 18,98 Hz, a to je přesně ta intenzita, při které lidská oční bulva začíná vibrovat.
A tak, podle všeho, zvukové vlny zastavily pohyb očních bulv Vika Tendi a vyvolaly klamání smyslů – on uviděl figuru, která neexistovala.
Další výzkum ukázal, že ve zvláštních případech se může vyskytovat tato nízká frekvence vcelku pravidelně.
Infrazvuk vzniká například, když silné poryvy větru vnikají do komína nebo ve věžích. Podobné děsivé zvuky pronikají i tlustými stěnami.
Často také tyto zvukové vlny vznikají v tunelech. A tak se lidé setkávají s přízraky v dlouhých chodbách starých zámků. A o silný vítr není ve Spojeném království nouze – nad britskými ostrovy vanou neustále.
Výsledky své práce Vik Tandy publikoval v časopisu Společnosti pro fyzikální výzkum.
Vzdělanost v roce 1822 a spojení britských parapsychologů a přírodovědců, to je společenství, které vede k rozumnému objasnění paranormálních jevů.
Proto neudiví, že profesionální „lovci přízraků“ s povzbuzením přijali objev Viktora Tendi. Jeden z vedoucích britských parapsychologů Tony Cornell se domnívá, že tato myšlenka pomůže objasnit mnohé hraniční jevy.
Ale u jiných vědců tato myšlenka vyvolává pochybnosti.
Fyzici, sledující vliv infrazvuku na lidský organismus, namítají, že dobrovolníci, účastnící se experimentů, si stěžují na únavu, silný tlak v uších nebo v očích, ale nikoli halucinace, a nikdo nezažil ani setkání s přízraky.
A u řidičů automobilů také nevznikají chyby vnímání, je zajímavé, že stroj při vysoké rychlosti proniká vzduchem, úroveň infrazvukových vln je velmi vysoká.
A tak když už to vypadalo, jako bychom se přiblížili k vyřešení otázky přízraků, z druhé strany vznikají otázky, na které odpovědi chybí.
A přízraky se dodnes objevují na britských ostrovech i jinde. I obyvatelé celého světa jsou o přízracích bezvýhradně přesvědčeni.
Odkazy
