Deja vu ve světle vědy

Ocitneme se na neznámém místě – v domě nebo na ulici a najednou máme jistotu, že jsme tu už jednou kdysi byli. 

Stál tu tento nábytek a rostly tu tyto stromy. Byli tu i ti samí lidé. A mluvili na to samé téma jako kdysi.

V Marseille proběhla v roce 2011 první konference věnovaná tomuto fenoménu (1)

Deja vu – to je iluze už viděného. Podle statistik jej zažije asi 60 procent lidí alespoň jednou v životě.

Zdá se, že se současnost setkává s minulostí. Ale vědomí se zdráhá tomu věřit. Vždyť víme, že ani jeden moment historie nemůžeme prožít dvakrát.

Od roku 1990 se deja vu stalo výzkumným tématem moderních věd, zkoumajících mozek.

Vědci se 9.- 12. května 2012 dokonce sešli v Marseille na první vědecké konferenci věnované výhradně tomuto jevu.

Podle odborníků, fenomén byl pozorován u pacientů, trpících epilepsií na spánkových lalocích.

Ti umí dokonale popsat tento divný pocit, doprovázený nepříjemnými pocity v žaludku, někdy i ztratí vědomí.

Jak se často stává v neurologii, až patologie nám umožňuje pochopit normální fungování mozku.

Při studiu mozků epileptiků, došli vědci k následujícímu závěru: vše se děje takovým způsobem, že k tvorbě vzpomínek dochází ne po vnímání události, ale zároveň s ním.

Současný moment je současně vnímán jako vzpomínka a stává se pamětí.

Vysvětlení jevu deja vu jako nadpřirozeného úkazu, spojeného s existencí předchozích životů při reinkarnaci, pochází z ¨konce XIX. století, neodpovídá skutečnosti.

Vědci se snažili zjistit, zda existují rozdíly mezi těmi lidmi, kteří zažili deja vu, a těmi, kteří se s ním nesetkali. A zjistili: fenomén déjà vu je spojen s individuálními anatomickými zvláštnostmi lidského mozku.

Experimentu se zúčastnilo 113 zdravých dobrovolníků.

Ale u některých k pocitu deja vu docházelo častěji, zatímco druzí o tomto jevu vůbec nevěděli.

U všech byl zkoumán mozek pomocí magnetické rezonance a novou citlivou metodou, analyzující morfologii mozku. Toto zkoumání zjistilo, že pro vznik deja vu, je za prvé na vině hippocampus. Za druhé, pečlivější analýza odhalila důležitou zvláštnost u těch lidí, kteří si častěji něco „pamatovali“ z předchozích životů.

V jejich kortikální – hlavně mesiotemporální a subkortikální oblasti byla výrazně menší šedá hmota, než u těch, kteří nikdy takový zážitek neměli,“ říká jeden z vedoucích autorů studie Milan Brázdil. „Proto, základem deja vu jsou neurofyziologické abnormality. Vznikají v dětství při tvorbě mozku.

V důsledku selhává ta oblast mozku, kde je šedá hmota připojena k hippocampu, a je nedostatečně vyvinuta.

Nedostatek šedé hmoty způsobuje to, že hipokamp není dobře ovladatelný. A tak ve zvláštních okamžicích, obvykle během únavy a stresu, se stává příliš aktivním, a tak vznikají vzpomínky na to, co nikdy nebylo.

Odkazy

(1) 1st Conference of the European Society for Cognitive and Affective Neuroscience – Sciencesconf.org – http://escan2012.sciencesconf.org/,