Zrození psychotroniky
Zrození psychotroniky je nejčastěji spojováno s prostým přejmenováním parapsychologie, které provedl Z. Rejdák se svými kolegy v roce 1967.
Přičemž jsou nejčastěji uváděny ideologické důvody a obecná nepřijatelnost parapsychologie pro stoupence dialektického a historického materialismu (Nakonečný 1993) a dále zbavení se negativní konotace spojené s parapsychologii (Vojtíšek 2004).
Ke vzniku psychotroniky však vedly mnohem hlubší okolnosti. Je to především vědecké myšlení dané doby, které je spojené s kybernetikou, bionikou a rozvojem genetiky. To znamená s praktickým uplatněním informačního paradigmatu 50. let 20. století a poznatků o přírodě v technické praxi 60. let 20. století. Představa možného spojení „psychiky“ s „kybernetickým strojem“ založená na předpokladu existence interakce organismu a vědomí s prostředím to byl ten hlavní impuls ke vzniku psychotroniky. Z. Rejdák a K. Drbal (1967) pod pojmem psychotroniky vidí rozšíření parapsychologického přístupu postaveného na filosofické-psychologické rovině do roviny fyzikálně-technické.
Přední představitel psychotroniky Z. Rejdák chápal psychotroniku jako interdisciplinární vědní obor, který zkoumá „distanční interakce mezi živými organismy a jejich prostředím a s nimi spojené energetické a informační projevy“. Jevy, které psychotronika zkoumá, mají psychobiologický a psychofyzikální charakter (Nakonečný 1993).
V tomto článku si ukážeme velmi zestručněný vznik psychologie a základní psychologické školy. Podobně potom i vznik psychotroniky a „mimopsychologické školy“ , které jsou určitým způsobem v psychotronice obsaženy.
Obr. v titulku: Na prahu psychotroniky stáli tři čeští myslitelé (na fotce zleva): M. Rýzl, Z. Rejdák, M. Nakonečný (foto převzato z knihy Z. Rejdák: Perspektivy telepatie, 1995)
Obsahové části:
1. Vznik psychologie
1.1. Psychologické školy
1.2. Zákonitý vznik psychologie
2. Vznik psychotroniky
2.1. Mimopsychologické školy
2.2. Behaviorismus kontra interaktismus
2.3. Zákonitý vznik psycholotroniky
2.3.1. Okolnosti vzniku psychotroniky
Závěr
1. Vznik psychologie
1.1. Psychologické školy
Podle světově uznávaného psychologa A. H. Maslowa (1968) existují v psychologii čtyři základní cesty:
1. psychoanalýza
2. behaviorismus
3. humanistická psychologie
4. transpersonální psychologie. Maslow sám se podílí na vzniku humanistické i transpersonální psychologie, ve které vidí návrat k člověku a jeho vnitřnímu životu, na kterém závisí jeho vnímání a chápání světa. Dnes po uplynutí dalších padesáti let vývoje psychologie bychom přidali pátou cestu:
5. kognitivní psychologie,
která s rozvojem technologií výzkumu v pozorování a vyhodnocování (modelování) fyziologických, neurofyziologických, elektrochemických a informačních procesů v organismu nabývá rozhodujícího významu (a svým způsobem s rozpracováním informačního paradigmatu a umělé inteligence vede ke kognitivní vědě).
Psychologie ve svém obsahu a směrech je značně různorodá proto se budeme zmiňovat jen o dílčích „formách“ psychologických škol nebudeme zmiňovat např. neobehaviorismus E.C. Tolman, P. Th. Young aj., neopsychoanalýzu K. Horneyová, H.S. Sullivan aj., neogestaltismem F. Heider, J.J. Gibbon aj., jakož ani kognitivismus v rozsahu kognitivní vědy, kde se smazává hranice s kognitivní psychologii. Rovněž jsme vypustili koncepty z druhého břehu, psychoenergetismu, psioniky apod.
V dalším výkladu je použit systém tabulek ukazujících pouze náznaky vybraných myšlenek (teze) a předmětu výzkumu, jejímž cílem je poukázat na skutečnost postupného vývoje a změny názorů ve „vědeckém myšlení“. S rozvojem vědeckého myšlení se totiž stává problematika parapsychologie a psychotroniky přijatelná. V přesnějším studium vztahu člověka a prostředí vzniká požadavek na vymezení faktorů, které významně ovlivňují organismus a psychiku člověka a tím je působení energie a informace v prostředí obsažené.
Významný čeký fyzik a filosof E. Mach se za svého života snažil o vytvoření oboru psychofyziky (1883). Vycházel přitom z nesouhlasu s vývojem přírodovědy, která se odcizovala člověku tím, že se zaměřovala na studium reality, která se nacházela za hranicí lidského vnímání. Jeho filosofie vést výzkum a rozšířovat lidské poznání v souladu s „lidským“ (přirozeným) vnímáním světa ve fyzikální rovině se v psychologii neuplatnila. Až badatelé zakládající psychotroniku svým způsobem navazují na jeho myšlenky.
1. Tabulka hlavních psychologických škol
. Tabulka hlavních psychologických škol
| Psychologická škola bez duše | hlavní zástupce | hlavní metoda | předmět výzkumu | základní teze |
| 1870 – strukturalismus | W. Wundt | introspekce | obsah vědomé zkušenosti | Zkušenosti se skládají z primárních mentálních elementů |
| 1890 –funkcionalismus | W. James, J. Dewey | introspekce a experiment | vědomí a činnost | Mysl je orgán psychického aparátu |
| 1900 – psychoanalýza | S. Freud | introspekce a kazuistika | nevědomí | Chování dospělých je řízeno nevědomými motivacemi, které vznikly z dřívějších životních zkušeností |
| 1910 – reflexologie | V.M. Bechtěrev | experiment | reflex v biosociální rovině | Bytí určuje vědomí. Bytí podmiňují individuální a kolektivní reflexy |
| 1912 – gestaltismus | M. Wertheimer, K. Koffka, W. Kohler | experiment | organizace vědomé zkušenosti (vnímaní, myšlení atd.) | Duševní pochody se odlišují od sumy svých částí (celky jsou víc než části, které je skládají) |
| 1913 – behaviorismus | J. B. Watson | experiment | chování | Vědomé chování může být vysvětleno spojením S-R a měněno podmiňováním nových S-R spojení (S-stimul, R-reakce) |
Poznámka:
Tabulka 1 je podle L. E. Bourne a B.R. Ekstrand 1985, doplnil jsem reflexologii jako hlavní směr, který významně ovlivnil vývoj psychologie v bývalém socialistickém bloku a nakonec i světovou psychologii.
1.2. Zákonitý vznik psychologie
Psychologie vznikla jako experimentální věda aniž by obsahovala do té doby velmi významný pojem duše. Podle bonnského filosofa F. A. Lange (1875) experimentální psychologie je psychologií od začátku bez duše.
Vznik experimentální psychologie ovlivnil vývoj vědeckého myšlení a nové poznatky:
– pokroky neurofyziologie přinesly poznání o závislosti duševního života na stavbě a činnosti mozku
• J. Műller (1826) – koncept smyslové energie, nejsme si vědomi bezprostředně svého okolí, ale jen činnosti svých nervů
• P. Broce a C. Wernicke (1861 – objevili řečová centra v mozku
• G.Fritsch a E. Hitzig (1870) – zavedli metodu dráždění mozku el. proudem, což přispělo k objevu dalších mozkových motorických a senzorických center
• H. von Hemholtz (1850) – změřil rychlost šíření vzruchu v nervovém vlákně
• T. Meyment (1883) – vyložil schéma podmíněného reflexu
• dále výzkum poúrazových stavů mozku a duševních poruch a chirurgie mozku u člověk a na pokusných zvířatech
– pokroky psychofyziky
• H. Weber (1834) – formuloval zákon o citlivosti počitků (jaký musí být rozdíl v síle podnětu, aby byl vnímán – existují různé konst. pro různé počitky)
• G.T. Ferchner (1860) – v knize „Elementy psychofyziky“ formuloval zákony a vztahy mezi intenzitou podnětu a intenzitou počitku („vnější psychofizika“ – řeší vztahy mezi podněty a počitky, „vnitřní psychofyzika“ – řeší vztahy mezi mozkem a duší). Dílo Ferchnera odstartovalo vznik experimentální psychologie. Fechner zastával rovněž metafyzické názory.
– a dále laboratoře na výzkum psychologické problematiky
W. Wundt v r. 1879 – založil první laboratoř pro experimentální psychologii, další následovaly
2.Vznik psychotroniky
Parapsychologie a psychotronika tvoří samostatné obory lidského poznání. Tyto obory představují významné „směry v myšlení“, které se formovaly na základě mezioborového výzkumu mimořádných jevů (především telepatie, telegnóze a psychokinéze) a vlastností lidské psychiky (mimosmyslové vnímání, komunikace a interakce psychiky s prostředím). Z toho důvodu jsou v současnosti parapsychologie (výzkum ESP a PK) a psychotronika (výzkum distanční interakce a její projevy) uznávány především z pohledu zavádění metodického výzkumu.
Mezioborový výzkum psychotroniky má své kořeny v tzv. psychických výzkumech na konci 19. a začátkem 20. století. V rámci těchto výzkumů se zrodila řada koncepcí, ze kterých jsme vybrali směry představující hlavní „mimopsychologické školy“.
2.1. Mimopsychologické školy
Základní myšlenkový přístupu k mimořádným jevům a jejich zvláštní koncepce tvoří šest významných „mimopsychologických“ škol, které se liší popisem jejich příčiny.
Mesmerismus považuje za příčinu mimořádných jevů tzv. živočišný magnetismus, spiritismus – duše zemřelých lidí, mediumismus – lidskou duši a nadpřirozené bytosti, psychismus – psychické schopnosti a stavy, extrasenzorismus – mimosmyslové vnímání, a interaktismus – interakce organismu a vědomí. Obecně parapsychologie a psychotronika v sobě obsahuje v různé míře jednotlivé „mimopsychologické školy“. Zároveň je nutno podotknout, že tyto školy nejsou přírodovědeckého charakteru, protože ve značné míře vychází ze subjektivního vidění světa. Sled vývoje představ uvedený níže v tabulce 2 nám však ukazuje postupné vzdalování se od okultismu a přibližování se k přírodovědě. Problematika mimořádných jevů však nebude nikdy čistě přírodovědecká, vzhledem k tomu, že se jí účastní subjektivní faktor – lidská psychika. Vedle zřejmých vnějších informačních a energetických projevů totiž existují vnitřní fenomenologické projevy.
2. Tabulka hlavních „mimopsychologických“ škol
| „mimopsychologická“ škola | hlavní zástupce | hlavní metoda | předmět výzkumu | základní teze | na jejím základě vznikají |
| 1775 – mesmerismus | F.A. Mesmer | léčebná praktika, sugesce | živočišný magnetismus, hypnóza | Živočišný magnetismus proniká vesmír a lidské tělo ho pohlcuje a vyzařuje, přičemž se mění fyziologický a psychický stav. |
novodobý okultismus*1) |
| 1847 – spiritismus | A. Kardec | experiment, kasuistika | komunikace media s duchy, fyzické projevy duchů | Posmrtný život lidí existuje a má vliv na člověka a fyzický svět. | |
| 1864 – mediumismus | C. Flammarion A. Aksakov | experiment, kasuistika | schopnosti média, fyzické projevy okolo média | Člověk je oduševnělá bytost a jevy vázané na média jsou výsledkem nadpřirozených sil (např. lidská a kolektivní duše). | |
| 1881 – psychismus | Ch. Richet W. James | experiment, kasuistika, introspekce | subjektivní jevy, objektivní jevy | Člověk má nepoznané psychické vlastnosti, které jsou příčinou mimořádných jevů. Psychický výzkum ukazuje, že psychika je součástí vyššího „psychického“ celku. |
vědecký okultismus*2) |
| 1930 –extrasenzorismus | J.B. Rhine | experiment | mimosmyslové vnímání, psychokinéze | Člověk vnímá i mimo smysly a svou myslí může přímo působit na prostředí. |
disciplíny: prapsycho-logie*3) psychotro-nika*4) |
| 1949 – interaktismus | L.L. Vasiljev, G.A. Sergejev, S.W. Tromp | experiment | interakce, vztah interakce a psychiky | Lidský organismus a vědomí jsou v interakci s prostředím, přičemž dochází k výměně energie a informace. |
Poznámky:
Uvedené mimopsychologické školy se uplatňují v parapsychologii a psychotronice.
*1) Novodobý okultismus je součástí masových lidových hnutí, které např. u spiritismu dosáhly úrovně běžné lidové prakticky v širokých vrstvách obyvatel na celém světě, tezi mesmerismus používají dodnes někteří léčitelé a mediumismus je uplatňován v životě sekt.
*2) Vědecký okultismus prosazovali zastánci psychických výzkumů po vzniku Společnosti pro psychická bádání r. 1882 v Londýně. Na „Mezinárodním kongresu pro psychická bádání“ v Kodani r. 1921 bylo sepsáno komuniké, které požaduje vznik „psychické vědy“ (metapsychologie, parapsychologie), která zúročí dosavadní poznání psychických výzkumů a bude stát proti (experimentální) psychologii. Na kongresu se schází zastánci myšlenky „vědeckého okultismu“, jehož úkolem jsou psychická a metapsychická bádaní na základě znovuobjevení „duše“.
*3) Parapsychologie je prosazovaná jako vědní disciplína od 30. let 20. století na akademické půdě (Duke univerzity) především badatelem J. B. Rhine. Hlavním výzkumem při vzniku parapsychologie bylo tzv. mimosmyslové vnímání (Extra-Sensory Perception – ESP) a psychokineze (PK).
*4) Psychotronika je prosazovaná jako nové pojetí vědní disciplíny parapsychologie až od 70. let 20. století. Na půdě UK a ČVUT (později VŠCHT) především prof. J. Stuchlíkem, prof. F. Kahudou a Dr. Z. Rejdákem. V mezinárodním měřítku od r. 1973 Dr. Z. Rejdákem, jehož považujeme za zakladatele psychotroniky. Hlavním výzkumem při vzniku psychotroniky byla distanční interakce a její informační a energetické projevy.
Hlavní čeští badatelé:
– mesmerismus – B. Kafka
– psychismus – V. Mikuška, K. Kuchyňka a M. Nakonečný
– extrasenzorismu – M. Rýzl
– interaktismus – K. Drbal, Z. Rejdák, F. Kahuda a S. Štarman
Další hlavní badatelé bezprostředně ovlivňující vznik psychotroniky – vznik psychotroniky (obsahující plně tezi interaktismu) lze datovat r. 1973, kdy v Praze proběhla první konferance o psychotronickém výzkumu. Vzhledem k tomu lze do tabulky 2 přiřadtit tato jména:
– psychismus – G. Murphy
– extrasenzorismu – W.H.C. Tenhaeff a H. Bender
– interaktismus – I.M. Kogan
Ostatní významní badatelé, které je potřeba zvýraznit (zařazení do „škol“ je přibližné):
Mesmerismus – Ch. d´Eslon, Markýz de Puysegur, J. Braid, K. von Reichenbach, W. Reich
Spiritismus – A.J. Davis, W. Crookes
Mediumismus – A. von Schrenck-Notzing, A.R. Wallace, S. Alrutz, F. Grunewald, G. Geley
Psychismus – R.O. Mason, H. Driesch, M. Dessoir, W. Barret, R. Tischner, H. Bergson, F. Kotík
Extrasenzorismus – R. Targ, J.G Pratt, B. Herbert
Interaktismus – V.M. Bechtěrev, V.P. Kaznačejev, P.P. Lazarev, V.M. Injušin, V.M. Šiškyn, B.B. Kažinskij, A.G. Spirkin, H. Uchida, W. Barrett, H. Herbert, S. Marczarski, C. Backster, H. Berger, R.G. Jahn, U. Inomata
2.2. Behaviorismus kontra interaktismus
Behaviorismus psychologie je vymezen svým paradigmatem „reakce organismu je závislá na působících podnětech“, čímž studuje chování jako formu interakce s prostředím. Behaviorismus je tedy určitou hrubou formou interaktismu. Tento interaktismus je však jen popisem bezduchého lidského stroje fungujícího biochemickým, fyziologickým a neurofyziologickým mechanismem, ve kterém vztah „stimul – reakce“ vyvolává mimovědomé reflexy a vzorce chování, z nichž některé přechází na vědomou úroveň. Označme tento interaktismus jako fyziologický interkatismus, který je ryze objektivistický.
Interaktismus v psychotronice svým pradigmatem „organismus a vědomí je v interakci s prostředím, při níž dochází k výměně informace a energie hovoří o interaktismu jiné úrovně než behaviorální. Uznává totiž roli psychiky v této interakci a její subjektivitu. Rozhodující je studium vztahu „interakce – imaginace“ (“stimul – imaginace“), který vyvolává vzorce imaginace v první úrovni odpovídající archaicko- magickému myšlení a v druhé, vzorce lidské fantazie a abstrakce sociálně-kulturního myšlení. Jedná se o studium mechanismu psychického zobrazení a interpretace na psychické úrovni v mimovědomé a vědomé oblasti psychiky. Na tomto místě nabývá na významu studium fenomenologické, transpersonální a hlubinné psychologie, která se snaží poprvé tuto oblast popsat vědeckým způsobem a dále modelování v rámci kognitivistických aktivit.
Behaviorismus vyloučil ze svého studia základní psychickou funkci imaginace, ke studiu tohoto problému z hlediska přírodovědy se vrací až kognitivní psychologie potažmo kognitivní věda. Toto funkce má přitom v psychice a vědomí zásadní význam v tom, že spojuje dvě odlišné roviny interakce s prostředím a zároveň dva odlišné způsoby psychické interpretace vnějších vlivů (neurofyziologická interakce „psychofyziologicky“ pojatých směrů psychologie a interakčněplasmatická interakce „psychofyzikálních“ směrů, které nejsou ještě plně teoreticky rozpracovány, jejich náznak je ve vymezených „mimopsychologických“ školách).
2.3. Zákonitý vznik psychotroniky
K pochopení problematiky psychotroniky je nutné mít alespoň základní znalosti z fenomenologické, humanistické, transpersonální a kognitivní psychologie.
V těchto směrech psychologie jsou obsaženy prvky „mimopsycholgických“ škol. Samotná transpersonální psychologie je určitým neopsychismem. Tyto psychologické školy představují rovněž návrat k lidské podstatě, ke studiu principu, který je příčinou lidského duševna, duchovna a lidství. Mentální, psychický život člověka byl ve vývoji psychologie výrazně potlačen behaviorismem a reflexologii. Psychický život je však reálný a do vědecké psychologie se postupně vrací ve formě kognitivní psychologie. Návrat ke studiu duševního a duchovního života člověka má svůj specifický vývoj, který je překvapivě ukončen fyzikálním mentalismem v psychotronice (psychofyzikální informatismus nebo jen psychoinformatismus). „Psychoinformatismus“ existuje koncepčně, ale není dosud celkově systematizován jako nějaký směrodatný celek, jeho vývoj byl předčasně ukončen na konci 80. let 20. století (některé jeho prvky jsem popsal ve svých pracích). Fyzikální mentalismus je základním předpokladem reálné existence psychotronických jevů.
Tab. 3. Psychologické školy návratu k lidské podstatě
Tab. 3. Psychologické školy návratu k lidské podstatě
| Psychologická škola s pseudoduší*1) | hlavní zástupce | hlavní metoda | předmět výzkumu | základní teze | tvoří základ *2) |
| 1901 – fenomenologie | E. Husserl,W. Dilthey, W. James | introspekce, subjektivní interpretace | fenomén, (imaginace a rozumění, myšlení) lidské duševno, vlastní vědomí | Lidský subjekt je objektivním bytím, které poznává a chápe svět jakož i samo sebe. („noema-noetis, eidos“) | subjektivní mentalismus
(zabývá se subjektivními psychickými informacemi) |
| 1968 – trans- personalismus | A.H. Maslow,S. Grof, Ch. Tart | introspekce, kasuistika, experiment | fenomén, (imaginace a cítění) lidské duchovno, nadvědomí | Při rozšíření vědomí (nadvědomí) dochází k „sebereflexi“, přesahují vědomé Já, na úrovni materiální (neživé, biologické i sociální) a spirituální existence, transpersonální Já. | |
| 1956 –humanismus | A. H. Maslow,C.R. Rogers, C. Bühlerová | pozorování, objektivní interpretace | lidství, seberealizace (imaginace a její uskutečnění) | Vnitřní individualita člověka se vyvíjí a realizuje ve společenském prostředí. | objektivní mentalismus
(zabývá se objektivizovanými psychickými informacemi) |
| 1961 –kognitivismus | S.M. Kosslyn, R.N. Shepard,Z.W. Pylyshyn (C.V. Perky, G.A. Kelly, U. Neisser, P.V. Somonov,M.G. Wessels) | modelování, experiment | poznávání, reprezentace (imaginace a uvědomění – učení, paměť a chování) | Svět je psychikou zobrazován a interpretován jako mentální reprezentace, která se ukládá do paměti a slouží k učení a následně podmiňuje vědomí a chování člověka. | |
| 1834 – psycho-fyzikalismus | E. Weber, G.T. Fechner,H. Pieron, E. Mach novodobí: (S. Gepshlein) (J. Wackermann) (A.R. Nikolajev) | měření, experiment | čití a vnímání, *3) sekundární informace | Psychika je se světem v interakci prostřednictvím energie, která podmiňuje smyslové vnímání a chování. Rozhraní tvoří specializované buněčné struktury. | fyzikální mentalismus
(zabývá se fyzikální realitou psychické a přírodní informace) |
| 1961 – psycho-informatismus | I.M. Kogan, K. Pribram, D. Bohm, R. Sheldrak *5) (V.S. Grisčenko) (A.G. Sergejev) (O. Válek) | introspekce, exospekce, experiment | zření a cítění, *4) primární informace | Psychika je se světem v interakci prostřednictvím informace, která podmiňuje vnitřní i vnější organizaci organismu. Rozhraní tvoří vázané struktury studené plasmy. |
Poznámky:
*1) Název „psychologické školy s pseudoduší“ je volen záměrně i když se v některých těchto směrech o duši hovoří. Rovněž se hovoří o duševních a duchovních principech a o faktoru inteligence, který je nutno brát v úvahu, jak ve vztahu k existenci člověka, tak ve vztahu k existenci vesmíru. V obecnosti tzn. v rámci současného vývoje vědění přijetí konceptu informace a informačního procesu (popisný zástupce vědomí a inteligence) jako „nového“ organizačního faktoru působícího vedle energie (chemických reakcí a fyzikálních interakcí). Školy jsou zaměřeny tedy na studium podstaty psychiky popř. její uplatnění. Po staletí byla podstatou psychiky chápána lidská duše a psychologii se dosud nepodařilo tento pojem plnohodnotně nenahradit. Proto jsme i uvedené školy nazvali psychologickými školami s pseudoduší.
*2) tab. 3 vymezuje základní směry, které si kladou za cíl: 1) popis různé kategorie informace v psychice 2) popis různé úrovně zpracování informací psychikou 3) popis různé úrovně uplatnění informací v životě člověka. Vývojovým trendem vědy je snaha o poznaní intrapsychických informací a mentalismu, který přechází od subjektivního mentalismu k objektivnímu a fyzikálnímu. Subjektivní informace jsou předmětem objektivizace a naplňují „vědecké“ modelové představy o psychice, ve kterých se samotná informace stává fyzickou realitou. Zároveň vznikají představy, že informace samotná je svébytná a fyzikálně reálná podobně jako energie, což má dalekosáhlé teoretické i praktické důsledky. Fyzikální mentalismus nevychází z konceptu umělé inteligence a není postavený na „umělé informaci“ vytvořené člověkem, ale na konceptu charakteru informace, který je vlastní přírodě.
Tabulka ukazuje určitý náhled na lidské zpracování informace, lidské možnosti z toho vyplývající a na lidské schopnosti, jejíž vědecké poznání je dnes pouze omezené a je v zajetí rozsahu „smyslového paradigmatu“. Lidské poznání není však plně redukovatelné na smyslovou platformu, ta tvoří jen jednu z vrozených biologických dispozic. Tabulka nám ukazuje na školy, které se zabývají různými formami lidského poznávání. Dosavadní věda se orientovala na tzv. vyšší formy poznávání, které se uplatňují v sociálně-kulturní rovině a poněkud opomíjela tzv. nižší formy poznání „psychicko-přírodní“, které se uplatňují v hloubce lidské psychiky. Uvedené školy tento stav výrazně napravují. Psychotronika zkoumá některé formy „nižšího poznávání“ psychiky, které jsou např. spojeny s psychotronickými jevy telepatie a jasnozření. Jedná se o poznávání na základě „přírodní informace“, nebo-li formě informace, kterou vytvořila sama příroda, která se uplatňuje v přírodě a jejíž definiční vymezení stále ještě hledáme v rámci přírodních a ne lidských měřítek.
*3) (Psychika – interakce energie tj. převážně uplatnění sekundární informace a neurofyziologického kontaktu psychiky s prostředím, tj. působení „energie“ vyvolávající biofyzikální podněty a vjemy (vzorce smyslového vnímání). Organismus přijímá energetické podněty z prostředí a má mechanismus, který je převádí na informace (signály), „dalším“ zpracováním těchto informací vytváří reakce na prostředí a obraz světa. Psychofyzikalismus je psychofyzika např. jako podstata kognitivistického přístupu (dvojím kódování, mentální reprezentace, kognitivní representacionismus) v neomentalismu při studiu mysli a vyšších poznávacích procesů. Vnímání je spojeno s detekcí působící energie (mechanická, fyzikální, chemická) na specializované buňky, které vytváří signály. Jejich zpracováním v mozku vnikají vjemy a představy. Tezí psychotroniky se zde stává koncept existence psychotronických jevů jako formy podprahového a podvědomého vnímání, které za určitých podmínek vstupuje do vědomí člověka. V takovém případě lze vysvětlit psychotronické jevy přírodovědeckým způsobem.
*4) (Psychika – interakce informace, tj. převážně uplatnění primární informace a interakčněplasmatického kontaktu psychiky s prostředím, tj. působení „informace“ vyvolávající psychofyzikální podněty (nejsou doprovázeny fyziologickými reakcemi) a imaginaci (vzorce mimosmyslového vnímání). Organismus přijímá informace obsažené v prostředí, které jsou „dále“ zpracovávány, přičemž vytváří reakce na prostředí a obraz světa (kognitivní presentacionismus) v neverbální a nižší úrovni. Vnímání je spojeno s detekcí působící informace (svébytné, fyzikální) na plasmu, která mění svou strukturu. Tyto struktury ovlivňují procesy v organismu za vzniku tušení a dojmů. Tezí psychotroniky se zde stává koncept informačního pole jako součásti prostředí se kterým je lidský subjekt schopen komunikovat. V takovém případě psychotronické jevy souvisí s novou „formou hmoty“ (třetí forma) nebo pátou (dosud neznámou) fyzikální interakcí.
Psychotronika se jeví jako druhá etapa vývoje psychofyziky rozšířená o koncept interakce informace, tedy o psychoinformatismus. Psychofyzika totiž zkoumá jistou úroveň vztahu vnitřního světa psychiky a vnějšího hmotného světa. Kdežto psychotronika ve své původní koncepci studuje dálkovou interakci organismu, na které se psychika podílí. Jestli-že organismus a psychika reaguje na fyzické podněty z prostředí tedy, fyzikální interakce a chemické látky. Potom i tyto interakce generované organismem můžou ovlivnit jiného živého jedince. V tom byla základní teze psychotroniky 60. let 20. století spojená s tzv. informačními a energetickými projevy distanční interakce a předpokladem, že samotné prostředí je nositelem informace, kterou je psychika schopna snímat.
*5) Uvedení představitelé „psychoinformatismu“ nejsou hlavní, tvoří pouze jejich předchůdce, podobně jako např. známe předchůdcem spiritismu A.J. Davis, kognitivismu F. Barletta, J.S. Bruner, E.C. Tolman atd. u ostatních škol. Výrazný představitel, který by pohled na tuto problematiku koncepčně uzavřel ještě není znám. Badatele K. Pribram a D. Bohm lze rovněž přiřadit jako významné do psychofyzikalismu.
2.3.1. Okolnosti vzniku psychotroniky
Psychotronika vzniká jako důsledek vývoje poznání o vlastnostech lidské psychiky a popisu předpokládaných procesů vztahu interapsychického světa člověka s vnějším reálným světem a jinými organismy.
Etapy vývoje
Hlavní „mimopsychologické školy“ a „psychologické školy s pseudoduší“ ukazují na etapy vývoje názorů a vědeckých představ směřujících ke vzniku psychotroniky. Níže uvedené etapy byly stanoveny zakladatelem psychotroniky Z. Rejdákem a dále jsou připomenuty i v průvodci po psychotronice v r. 1986 na mezinárodní konferenci o psychotronickém výzkum v Zagrebu (roky jsou připsány přibližně):
1. mesmerismus (1820 – 1845) hnutí mesmerismu, tj. okultní jevy jsou vykládány ve spojitosti s živočišným magnetismem.
2. spiritismus (1850 – 1882) hnutí spiritismu, tj. okultní jevy jsou vykládány ve spojitosti s existencí duchů a posmrtného života člověka
3. psychická bádání (1882 – 1920) výzkum především kvalitativního charakteru a hnutí za vědecký okultismus (1921 – 1930), které je spojeny s uznáním nových psychických vlastností člověka, zapříčiňující paranormálními jevy
4. parapsychologie (metapsychiky, metapsychologie) (1930 – ) vědecký výzkum paranormálních jevů ESP a PK založený na kvantitativních metodách
5. psychotronika (1973 – ) zavedení nového přírodovědného a společenskovědného konceptu v popisu „paranormálních jevů“
Parapsychologie jako vědní disciplína je ve svých počátcích spojována s duší. Podle J. B. Rhineho (1948) parapsychologie nabízí vědecké základy náboženství a je v opozici k materialismu (Nakonečný 1993).
Vznik parapsychologie ovlivnil:
– vznik experimentální psychologie (psychologie bez duše), která ze svého studia vyloučila některé „psychické“ jevy:
• tyto jevy doprovázejí člověka od nepaměti
• v poznání lidstva je obrovský soubor filosofických a okultních učení, které vychází z existence „psychických jevů“ a neznámých „sil“ v přírodě
• neznámé „síly“ v přírodě jsou spojovány s existencí duchovního činitele, popř. inteligence v přírodě (což nezapadá do vznikajícího přírodovědeckého obrazu světa)
– teze, že duševní život člověka a jeho cítění nelze redukovat na prosté fyzické (fyziologické, neurofyziologické a psychofyzikální) procesy (uváděné v psychologii):
• (tradiční obraz světa) základním činitelem duševního života je „duše“
• W. James základním činitelem duševního života je lidská „mysl“ a s ní spojený psychický aparát
– bezprostředně to bylo dále období:
• mesmerismu – F.A. Mesmer (1779) a počátek studia změněných stavů vědomí „magnetického spánku“ a hypnózy, který byl předzvěstí pro koncept „nepoznaných psychických vlastností“ lidské mysli, a rovněž možnost existence nových energetických forem
o J. Braid (xx) – poznatky o hypnóze, využití v lékařství
o K. von Reichenbach (1866) – poznatky z pozorování citlivců vnímajících novou přepokládanou formu energie (ód)
• spiritismu – A. Kadres (1847) novodobá forma okultismu, která v r. 1847 přerostla v masové lidové hnutí postavené na víře v posmrtný život, duchy, reinkarnaci a možnost působení duchů na zemi
o mediumismu a psychických výzkumu Ch. Richet (1882) – psychický výzkum médií, médijních stavů a psychických schopností vedoucí k požadavku zrodu „vědeckého okultismu“ (parapsychologické jevy byly považovány za prokázané psychické jevy, které psychologie nestudovala)
o A. Aksakov (1893) – detekce fyzikální projevů okolo media
• vznik Společnosti pro psychická bádání (1882) sdružující badatelé a stoupence „vědeckého okultismu“, kteří provedli základní systemizací mimořádných jevů a zavedli terminologii pro předpokládanou novou vědu metapsychiku, metapsychologii a parapsychologii (Ch. Richet, W. Crookes, R.O. Mason, H. Driesch, M. Dessoir, W. Barret a další)
– a laboratoře na výzkum ESP (parapsychologie):
• J.E. Coover v r. 1911 založil první laboratoř pro experimentální výzkum ESP a PK
• J.B. Rhine v r. 1930 založil první laboratoř pro experimentální parapsychologii (výzkum ESP a PK), další následovaly
Poznámka: Problematika parapsychologie je kontroversní a chybí v ní „výrazně hmatatelné a jasné“ objevy a teorie tolik charakteristické pro jiné vědní disciplíny (jak např. bylo uvedeno u vzniku psychologie). Její název plně odpovídá tomuto stavu a sama je vhodná k zařazení do psychologie, jejíž obsah je nepřeberně různorodý a protiřečivý.
Vznik psychotroniky ovlivnil:
• vznik experimentální (vědecké) parapsychologie (1934) a dosažené poznatky v této disciplíně
• přehledné práce o problematice psychických výzkumů a mediumismu, metapsychologii a parapsychologii publikované do konce 50 let 20. století od českých autorů M. Mikuška, K. Kuchyňka, J. Šimša a pod.
• dílo B. Kafky Nové základy experimentální psychologie vydané v r. 1949 (koncepty – změněné stavy vědomí v hypnóze, dálkové interakce fluidem oduší, informace uložená v protonaci a pod.)
• přírodovědecké poznání a jeho aplikace do techniky (bionika, kybernetika) v 50. letech a počátku 60. let 20. století a volitelné analogie např. telepatie jako „radar lidské psychiky“, informace jako faktor působící na fyzikální úrovni apod.
• základní práce sovětských badatelů v oboru bioinformace a fyziky plasmatu V.S. Grisčenka, G.A. Sergejeva, I.M Kogana a pod.
• ideologický faktor vycházející z marxisticko leninské filosofie, historického a dialektického materialismu (kterému by měla psychotronika vyhovovat), aby ji bylo možno šířit v rámci světové socialistické soustavy
• setkání a konzultace tří významných badatelů M. Rýzla (světově uznávaný parapsycholog, v dané době znalec aktuálního stavu parapsychologické problematiky ve světě), Z. Rejdáka (zakladatel psychotroniky a později prezident mezinárodního sdružení pro psychotronický výzkum, v dané době vedoucí pražského parapsychologického kroužku a „spolupracovník“ B. Kafky) a M. Nakonečného (jeden z nejlepších českých psychologů a encyklopedistů, v dané době konzultant o vztahu parapsychologie, magie a psychologie) v období od r. 1963 do 1967, posléze dále vliv S. Stuchlíka (významný psychiatr), F. Kahudy (fyzik, autor mentionové teorie) a K. Drbala (radiotechnik, který byl schopen posoudit zvláště elektromagnetické teorie přenosu informace různých badatelů)
• akademická svoboda v oblasti výzkumu, odborné a zájmové činnosti v rámci Československé vědeckotechnické společnosti (ČSVTS), kde v r. 1967 vzniká při Komitétu aplikované kybernetiky sekce pro psychotronický výzkum
• představa Z. Rejdáka (1973), že parapsychologie bude v budoucnu nahrazena psychotronikou, na základě možnosti organizace koordinovaného psychotronického výzkum v celosvětovém měřítku
Poznámka: Výhled vývoje psychotroniky v 70. letech a počátkem 80. let 20. století byl poměrně optimistický a dá se říci i tolerovaný vědeckou obcí. Situace se mění až v období návratu kapitalismu do zemí východní Evropy a Československa. Vědecký výzkum pozbyl akademické svobody v zájmu rozvoje kapitálu. Výzkum v psychotronice nebyl ekonomicky efektivní a jeho efektivita využití v jiných oblastech byla potlačena. Tento stav však byl způsoben i tím, že za celou dobu existence psychotroniky se nenašel badatel, který by zpracoval a vydal vhodné encyklopedické dílo použitelné k obecné informovanosti o problematice a teorii psychotroniky. Odborníci i laici, tak dnes žijí v omylu o tom co byla psychotronika.
Závěr
Vznik psychotroniky je spojen s „psychologickými“ a „mimopsychologikými“ směry ve vědeckém myšlení, které jsme uspřádali do tzv. „mimopsychologických škol“ a „psychologických škol s pseudoduší“.
Uvedené školy směřují k ideovým směrům v myšlení, které ústí v řešení některých jevů vázaných na psychiku člověka tzv. anomálních, metapsychologických, parapsychologických a psychotronických. V tabulkách výše vidíme, že názory a představy se postupně měnily a vyvíjely.
„Psychismus“ a „extrasenzorismus“ vedl ke vzniku samostatné disciplíny „parapsychologie“, vlastním jádrem parapsychologie se stává „extrasenzorismus“.
„Extrasenzorismus“ a „interaktismus“ vedl ke vzniku samostatné disciplíny „psychotroniky“, vlastním jádrem psychotroniky se stává „interaktismus“. „Psychofyzikálismus“ a „psychoinformatismus“ je jen výsledek vývoje mentalismu, můžeme říci jak v psychotronice, tak parapsychologii, či vědy obecně.
Parapsychologie je v současnosti v některých zemích již považována za vědní disciplínu. Psychotronika se v tomto smyslu neuchytila a ve světě není téměř známá.
K všeobecnému přijetí parapsychologie, popř. psychotroniky za vědu brání malý pokrok v poznání v těchto směrech. Tento malý pokrok je významně ovlivněn „politikou vědy posledních 30-ti let“, která je spojena především s výraznou komercionalizací a s tím související ztrátou akademické svobody badatelů, kteří by se i rádi profesionálně této problematice věnovali, ale nemůžou. Vývoj vědy určují společenské požadavky a finanční prostředky, které jsou programově cílené a nejsou orientovány ve směru problematiky parapsychologie či psychotroniky. Nemalý vliv mají desinformační operace zpravodajských služeb v rámci probíhající informační a psychologické války.
Významným způsobem je však nyní podporovaná kognitivní věda, která svým způsobem zkoumá koncepty „mimosmyslového vnímání“ i „interaktismu“ v souvislosti s podprahovou a mimovědomou duševní činností a specifickými mentálními reprezentacemi.
Podle mého názoru bude paradoxem návratu parapsychologie a psychotroniky na akademickou půdu v budoucnosti „nový širší pohled na svět“, který vytvoří vědci (kognitivní vědy) jevící se dnes jako nejzatvrzelejší skeptici. Vývoj poznatků psychotroniky a psychologie, který významně vystupoval v tomto pojednání, vede k modelu tzv. korektivní percepce, který sem nastínil v díle Za hranicemi fyziky a psychologie.
Literatura
MIKUŠKA V.: Věda metapsychická a její nynější stav, Sfinx, Praha 1922
KUCHYNKA K.: Záhady lidské duše, nástin metapsychologie, E. Weinfurter, Praha 1947
KAFKA B.: Nové základy experimentální psychologie, vl. nakl. Červený Kostelec 1949
DRBAL K. a REJDÁK Z.: Perspektivy telepatie, Melantrich, Praha 1970
DRBAL K. a REJDÁK Z.: Telepatie a jasnovidnost, Svoboda, Praha 1970
Sborník: I. Konference o výzkumu psychotroniky, Dům techniky ČSVTS, Praha 1973
Sborník: V. Mezinárodná konferencia o psychotronike, Dom techniky ČSVTS, Bratislava 1983
REJDÁK Z.: Průvodce po psychotronice, Gemma, Praha 1991
NAKONEČNÝ M.: Průvodce dějimai psychologie, SPN, Praha 1995
HUNT M.: Dějiny psychologie, Portál, Praha 2000
VÁLEK, O.: Psychotronika: Základní teoretická koncepce, Praha: BEN technická literatura, 2002
HOSKOVEC J., NAKONEČNÝ M., SEDLÁKOVÁ M.: Psychologie XX. století, Karolinum, Praha 2003
PLHÁKOVÁ A.: Dějiny psychologie, Grada, Praha 2006
VÁLEK, O.: Psychotronika (čtyř stránkový přehled), Praha: Pracoviště psychotroniky při f. Starmans electronics, 2007
RÝZL M.: Vědecký úvod do do parapsychologie, CADpress, Bratislava 2010
Ing. Oldřich Válek
