Erik Hanussen

Rakouský cirkusák, hypnotizér a „jasnovidec“ Erik Jan Hanussen měl tu čest být zmíněn v románu klasika německé literatury Liona Feuchtwangera (1884-1958) „Bratři Lautensackové“ a ve vzpomínkách sovětského estrádního umělce a mentalisty Wolfa Messinga (1899-1974). Navzdory svému židovskému původu sympatizoval s nacisty a předpověděl požár Říšského sněmu.Erik Jan Hanussen se narodil 2. června 1889 ve Vídni-Ottakringu. V dokladech měl jméno Hermann (Herschel) Chajm Steinschneider, a narodil se do chudé židovské rodiny. Hermann – Herschel přišel o matku, když mu bylo deset let. Jeho otec Siegfried (1858-1910) pocházel z Moravy, z městečka Prossnitz v dnešním českém Prostějově. Pocházel z rodiny praktického židovského lékaře, ale živil se jako obchodní cestující a majitel kočovné společnosti. Brzy po smrti své matky se Herman Chaim oženil s vdovou se dvěma dětmi. O tři roky později Steinschneider zanechal studia a odešel z domova.

Podle vlastního přiznání pocítil Hanussen dar předvídavosti již ve třech letech. Vzpomínal:

• • „Bydleli jsme blízko hřbitova. Od časného rána do pozdního večera jsem musel sledovat pohřební průvody. Takže mé první dojmy byly z vozů s rakvemi a pohřební hudby. Jednou v noci jsem se nečekaně probudil. Bylo to, jako by mě nějaká ruka zvedla z postele, vyvedla mě na ulici a vedla mě k lékárně. Tam jsem zvedl jeho dceru Ernu z postele, vzal ji za ruku a beze slova ji vedl na hřbitov. Tam jsme se posadili za velký kamenný náhrobek. V tu chvíli se ozval výbuch a lékárníkův dům zachvátily jasné plameny. To byl můj první spásný pohled.“

Vystupoval v Grand Zirkus Oriental – „Velkém orientálním cirkuse“ – jako akrobat na hrazdě a zabýval se skákáním na hrazdě. V cirkuse vytvořil atrakci, „první elektrický řetízkový kolotoč na světě“, který ve skutečnosti poháněly děti, ukryté uvnitř.

Wolf Messing tvrdil, že Hanussen sice měl schopnost číst myšlenky, ale při svých vystoupeních se uchyloval k používání falešných návštěvníků a zakódovaných nápověd. „Potřeboval vzrušení, vzrušení, vzrušení a nadšení publika. Znám to z vlastní zkušenosti: když se získá publikum, pracuje se neskonale snáze,“ přiznal Messing.

„Hanusen se proto na začátku představení uchýlil k nefér triku: první dvě čísla vytvořil s falešnými, nahranými návštěvníky.
Právě když přišel na pódium, přivítal ho slabý potlesk a pronesl několik úvodních slov, ozval se ze zadní části sálu výkřik: „Šarlatán!“ Hanusen „zahrál“ čistě umělecky uraženou nevinnost a pozval svého pachatele na pódium. Spolu s ním předvedl první číslo. Netřeba dodávat, že „pachatel“ byl okamžitě „převychován“, uvěřil v telepatii, a že ve skutečnosti tento muž cestoval od města k městu v Hanussenově doprovodu. To jsem si uvědomil okamžitě. Publikum to však vzalo za bernou minci a potlesk se stal smířlivějším.“

Jak napsal Wolf Messing, Hanussen začal od třetího čísla pracovat „poctivě, s každým člověkem v publiku“.

„V letech 1933-1934 se Hanussen sblížil s Hitlerem, přestože Hanussen byl čistokrevný Žid, jeho dědeček pracoval jako starší v synagoze,“ napsal Messing.

„Kroužením kolem Hitlera, přešlapováním od úspěchu k úspěchu, se Hanussen dozvěděl příliš mnoho, co neměl vědět. Jisté kruhy ho využívaly k tomu, aby vůdci pod záminkou „astrálních zjevení“ dával rady. A když se ukázalo, že je příliš riskantní postavou ve velké politické hře, byl jednoduše odstraněn.“

Wolf Messing, který měl sklony k mystifikacím, psal o blízkosti svého kolegy Hanussena k Hitlerovi v letech 1933-34, ačkoli „jasnovidec“ byl v noci z 24. na 25. března 1933 zastřelen třemi muži v policejních kasárnách v Berlíně. Krátce před jeho zavražděním národní socialisté Hanussena oprávněně obvinili z falšování dokumentů. Zatajil svůj židovský původ, aby mohl vstoupit do NSDAP, a byl z jejích řad potupně vyloučen.

Hanussen se často uchyloval k podvodným trikům.

Ve své autobiografii Meine Lebenslinie (Moje životní linie) se sám Hanussen popisuje jako dobrodruh a podvodník, když se kolem roku 1910 definitivně přesvědčil, že je telepat a jasnovidec, celé záležitosti vzdal, a po čase se vrátil ke své profesi. Ve své knize vypráví, jak nahlížel zrcadlem do tarotových karet, které údajně uhodl. Předstíral, že je slavný zpěvák, aniž by vůbec uměl zpívat. Během představení přemohl věštce Eugena de Roubiniho, který údajně četl myšlenky. Jméno fiktivního telepata bylo složeno ze jmen dvou slavných operních pěvců 19. století – německého barytonisty Eugena (Evžena) Gura a italského tenoristy Giovanniho Roubiniho. S Eugenem Roubinim, u něhož byl Hanussen asistentem, podnikl na počátku první světové války velké evropské turné.

Steinschneider byl ve skutečnosti voják rakouské armády, který sloužil na ruské frontě, ale brzy byl zraněn a po uzdravení se stal vedoucím pohřebního družstva. Jednou navrhl svým velitelům, aby uspořádali dobročinné telepatické sezení. Představení mělo velký úspěch. Velitel posádky se od telepata a „jasnovidce“ dozvěděl, že se mu narodil syn. O několik dní později přišel z domova dopis s touto zprávou. Radostný otec povýšil Steinschneidera do hodnosti svobodníka, a dal mu peněžitou prémii, o kterou se podvodník podělil s vojenským cenzorem, který musel otevřít veškerou korespondenci a informovat ho o přírůstku do rodiny vojenského velitele.

V dubnu 1918 byl Chaim Steinschneider – který ještě ne zcela legálně opustil řady bojující armády podunajské monarchie – přeměněn na dánského Erika Jana Hanussena, aby se rakouská veřejnost neptala, proč tento obyvatel Vídně není na frontě jako jejich otcové, bratři a synové.

V květnu 1930 se Hanussen zúčastnil seriózního vědeckého experimentu, který měl ověřit jeho „paranormální“ schopnosti. Experiment se konal pod patronací vedoucího berlínského Institutu pro metafyzický výzkum Dr. Christopha Schroedera. Tato významná autorita ve svém oboru vyzvala k účasti na experimentu své kolegy. Každý z účastníků napsal na kus papíru datum a zeměpisnou polohu, kde se stala pro něj důležitá událost. Před Hanussenem leželo osm stejných obálek, které měl kouzelník tu čest správně přiřadit. Pět událostí také správně pojmenoval a dvakrát se zmýlil.

Poslední obálka byla Schroederova. Na kousku papíru stálo: „3. dubna 1916. Govem ulice. Persie.“ Doktor Schroeder byl toho roku v Šírázu na tajné misi a nikdy o tom nikomu neřekl. Byl tam přepaden bandity a jako zázrakem se mu podařilo uniknout. Eric Hanussen podrobně popsal, co se parapsychologovi stalo. Schroeder připustil, že Hanussen má psychické schopnosti. Skeptici se domnívají, že Hanussen dost možná financoval výzkum Schroedera, který byl přesvědčeným parapsychologem a skutečně věřil ve schopnosti média.

Hanussenova vystoupení ve slavném berlínském varieté Scala dvakrát denně naplnila sál. Dne 26. února 1933, měsíc před svou smrtí, otevřel Hanussen v Berlíně pompézní „Palác okultismu„. Hanussenovy noviny psaly o požáru Říšského sněmu tři dny před jeho vypuknutím. Historici nevědí, jak a prostřednictvím koho přesně se Hanussen o chystaném žhářství dozvěděl. Jisté však je, že informace unikla prostřednictvím jeho četných „přátel“ a klientů z vyšších kruhů SA.

Národně socialistický politik Otto Strasser (1897-1974), autor pamětí „Hitler a já,“ (Hitler und Ich, 1948) dosvědčuje:

„Jedním z nejpodivnějších fenoménů poválečného období byl bezpochyby slavný jasnovidec Hanussen, který poskytoval služby jinému jasnovidci, Adolfu Hitlerovi. Obecně se předpokládá, že Hitler s Hanussenem naložil stejně jako s ostatními svými přáteli, jakmile mu přestali vyhovovat.

Ve skutečnosti tomu tak nebylo. Hanussen byl Žid a dobře si uvědomoval, že dříve či později se do jejich vztahu promítnou Hitlerovy rasistické názory. Aby se tomu vyhnul, snažil se získat podporu hraběte Geldorfa, odpadlého příznivce nacismu, který neustále potřeboval peníze, a půjčil mu značnou částku. Hanussen nosil v peněžence neustále stvrzenky o zaplacení. Heldorf však neměl v úmyslu svému všetečnému věřiteli nic vracet.“

Wolf-Heinrich Graf von Helldorf byl zuřivý antisemita, který podle Goebbelse snil o tom, že za peníze bohatých Židů vybuduje v Berlíně ghetto pro děti Sionu. Hrabě von Helldorf dokonce poskytl Hanussenovi oddíl rváčů, aby rozdrtil jeho největší rivaly, slavnou „Románskou kavárnu“ (Romanisches Café) v Berlíně – navštěvovanou mnoha slavnými spisovateli, jako byli Bertolt Brecht (1898-1956), Erich Maria Remarque (1898-1970), Stefan Zweig (1881-1942), esoterik a zakladatel antroposofie Rudolf Steiner (1861-1925), režisér hollywoodské komedie „V Jazzu jenom holky“ Billy Wilder (1906-2002) a mnoho dalších.

Brzy po nástupu Hitlera k moci se von Helldorf stal šéfem berlínské policie a nařídil, aby byl Hanussen zabit. Jasnovidec předvídal všechno, jen ne tento zvrat událostí. Heldorfovy stvrzenky o dluhu se nikdy nenašly.

 

• O Hanussenovi byl v roce 1988 natočen film Hanussen (1988) V hlavní roli Klaus Maria Brandauer.