Přísně tajné…
Parapsychologické „vymývání mozků“ v bývalém Československu
Pracovníci tajných služeb i armádní činitelé totalitních států se o duchovní nauky a možnosti parapsychologie zajímají odjakživa. Nejvíce se pochopitelně přitahovala myšlenka, že by s její pomocí mohli ovládat lidi. Výjimku netvořila ani neblaze proslulá československá Státní bezpečnost.
S „vymýváním mozků“ se díky obchodu a reklamě dnes můžeme setkat na každém kroku. Majitelé velkých podniků a reklamních agentur využívají toho, čemu se říká podprahové vjemy. Jejich princip je jednoduchý. Člověk je totiž schopen přijímat z okolního světa informace, aniž by si tuto skutečnost uvědomoval. A pokud si neuvědomuje, že přijímá informace, nemůže se jim ani bránit.
Metody podprahového ovlivňování jsou různé. Někdy například stačí do zvukové stopy nahrát běžně neslyšitelné stimulační pokyny, které se pak při poslechu v podstatě přímo zapisují do podvědomí. Pokud se tyto příkazy neocitnou v konfliktu s již zažitými zkušenostmi, nemůže se jim lidský mozek bránit. Na tomto principu pracují takzvané subliminální metody, které byly vyvinuty v šedesátých letech minulého století ve Spojených státech.
Možnosti jejich využití jsou neobyčejně široké. Tajné služby je používaly (a používají) k intenzivní přípravě agentů, zejména k upevnění některých jejich vlastností. NASA tímto způsobem u svých astronautů pěstoval automatické reakce na případné krizové situace ve vesmíru, jejichž přímý nácvik by zabral dlouhé měsíce či roky. Ovšem ani Američané nepřišli s ničím zásadně novým. Stejné principy již po staletí využívají například i asijští mistři bojových umění.
Subliminální (podprahové) metody lze využít i v televizi. V této souvislosti se nejčastěji hovoří o takzvané půlsnímkové reklamě, kdy se na obrazovce na nepostřehnutelně krátké omamžity objevují různé symboly a nápisy. Tato reklama je tak účinná, že je prakticky ve všech zemích světa zakázána a její použití v televizním vysílání je velmi přísně trestáno, stejné metody na svých shromážděních používají některé sekty. Na principu subliminálních metod pracují i motivační audiokazety, které mají u posluchačů zvýšit výkonnost, odolnost proti stresům, schopnost relaxace, usnadnit jim výuku cizích jazyků a podobně. Tyto kazety jsou volně k dostání i na našem trhu a běžně je používají také mnozí manažeři, sportovci a politici. Méně se už ví, že tyto metody ve své praxi využívala -nebo spíše zneužívala- i naše bývalá komunistická tajná policie.
V zájmu socialismu…
Bývalý agent československé rozvědky Josef Frolík ve své knize „Špion vypovídá píše: „Začátkem šedesátých let začala československá rozvědka, hlavně vědecko-technická správa, ve stále větší míře přinášet informace, které mluvily o pokročilých výzkumech západních vědců na poli ESP ( mimosmyslové vnímání poz.K.K.). Když se za nějaký čas podařilo přesvědčit některé nevěřící v sekretariátu ÚV KSČ, že člověk pracující na tomto výzkumu není šarlatán, dostala psychotronika, jak se ESP v Československu nazývá, také zelenou. To však platilo, pro pro výzkumný ústav StB. Pionýry v tomto směru bádání se nestáli vědci dr. Rejdák a dr. Rýzl, ale pracovníci StB. Je to smutné prvenství, protože výzkum se tak zaměřil na zneužití těchto nových směrů bádání. Pokusy lékařů StB prokázaly, že ESP je možno využít při odhalování zločinnosti, k získávání výpovědi od lidí, kteří vypovídast odmítají, a že by je snad v budoucnu šlo využít k převýchově celých národů v komunistickém duchu. Získat nadané jedince a dokonale je vycvičit, by mohlo vést k absolutní špionáži, k situaci, kdy žádné tajemství by nezůstalo ukryto před člověkem, který je schopen plně využít své mozkové kapacity. Myšlenky na ovládnutí mysli lidí, kteří jsou proti režimu, byly vždy snem diktátorů. Nyní se jim otváraly možnosti, že se to snad v dohledné budoucnosti splní.“
Lži a klamy
Ve své knize se Frolík zmiňuje i o rozsáhlém pokusu, který StB realizovala v Ústí nad Labem. Experiment byl maskován jako zkoumání možností výuky cizích jazyků ve spánku, ve skutečnosti však šlo o zjištění, zda by v budoucnu bylo možno provádět masové manipulace s nic netušícími lidmi. Tento pokus se široce rozebíral v tisku a na různých vědeckých přednáškách, i když nikdo netušil, kdo byl jeho iniciátorem.
Československé rozvědce se podařilo oklamat i detektor lži. Metodu jak „přežít“ zkoušku na tomto zařízení vypracoval Milan Dufek, lékař a psychiatr StB. Tento muž byl dlouhá léta pracovníkem psychiatrického oddělení pražské policejní polikliniky. V druhé polovině padesátých let byl stále častěji zván do komisí, které měly za úkol posuzovat příčetnost těžkých zločinců. Byl například i členem komise, která se zabývala největším sexuálním vrahem v moderní historii Československa, Václavem Mrázkem. Dufek při hypnotických seancích zjišťoval některé okolnosti zločinu. Své závěry publikoval v časopise Kriminalista.
V roce 1962 přešel do Kriminalistického ústavu Hlavní správy Veřejné bezpečnosti. V té době začal pracovat na metodách využití detektoru lži. Během několika let vypracoval úspěšnou metodu, jak tento přístroj oklamat a nevzbudit přitom podezření examinátora.
Bývalý pracovník československé tajné služby, který si nepřál být jmenován, mi potvrdil, že když jej v sedmdesátých letech k rozvědce přijímali, byly na něm při zkouškách psychické odolnosti zkoušeny i metody dr. Dufka. Sdělil mi též, že rozvědka i kontrarozvědka ke svým účelům využívali služeb tejemného psychotronického specialisty.
„Kdybyste ho potkal na ulici, ani byste o něj nezavadil pohledem. Ale musel být dobrý, protože si ho od nás půjčovali i Rusové…“
Zločinci v bílých pláštích
Zaměstnání lékaře máme sklon považovat za poslání než povolání. I když všichni víme o zrůdnostech, kterých se dopouštěli někteří lékaři v nacistických koncentračních táborech, vždy jsme si mysleli, že u nás se nikdy nic podobného nedělo. Na sklonku devadesátých let minulého století se objevily náznaky, že tuto víru budeme muset opustit…
Generál Jan Šejna, jeden z nejvyšších činitelů Varšavské smouvy, který když uprchl za železnou oponu, se opakovaně zmiňoval o experimentech, které českoslovenští lékaři spolu se svými sovětskými kolegy prováděli během korejské války na zajatých Američanech. Ve sněmovně reprezentantů Spojených států amerických pod přísahou vypověděl, že zajatcům byly podávány látky ovlivňující psychiku. I tyto svědectví tedy potvrzuje domněnky, že představitelé minulého režimu se ve svých experimentech nezastavili před ničím.
Ministerstvo vnitra tyto informace považovalo za neprokazatelné. Při pátrání po důkazech zatím nebyl úspěšný ani Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Generál Šejna zemřel v roce 1997 a své tvrzení již nedoplní ani nedokáže. Přesto se podařilo zjistit, že v roce 1954 jeden z Američanů zajatých v Koreji skutečně v Praze byl – zemřel ve střešovické vojenské nemocnici.
Co se o účasti našich lékařů a vědců na pokusech s „vymýváním mozků“ podaří zjistit dál, je otázka. Jestli se vůbec něco zjistí. Dobrá vůle zjistit pravdu ale nechyběla. Bývalý ministr zahraničí Jan Kavan v polovině února 1999 uvedl, že vláda je přípravena při pátrání po nezvěstných zajatcích Spojeným státům pomoci. Pokud jsem dobře informován, od té doby je ticho a klid po pěšině.
Nejširší využití
Dnes je již známo, že StB v šedesátých letech využívala psychotroniků i při pátrání po „štěchovickém pokladu“. Největší zrůdnosti se však odehrávaly při vyšetřování politických vězňů v padesátých letech. O „vymývání mozků“, které vyšetřovatelé tehdy používali, se v knize „Zpráva o organizovaném násilí“ zmiňuje Vilém Hejl. Při dalších „výzkumných programech“ se na vězních zkoušely též různé „drogy pravdomluvnosti“, mimo jiné i scopolamin, mescalin a actebron.
Využívání služeb psychotroniků a léčitelů nebylo v případech, kdy nevěděli kudy kam, proti mysli ani přísně materialisticky založeným komunistickým pohlavárům. Všeobecně známý je případ Antonína Zápotockého.
Parapsychologie byla zneužívána od nepaměti. Není tedy divu, že se toto téma dočkalo pozornosti i na kriminalistickém kongresu, který byl pořádán – pokud se nemýlím – na počátku devadesátých let minulého století v Německu. Jedna velmi zajímavá přednáška se týkala „zločinců, které nikdo neodhalí“, tedy lidí, kteří ke své trestné činnosti zneužívají svých parapsychologických schopností. I proto jsou stále aktuální slova mistrů tajných nauk z Tibetu:
„Neváhej sdělit z nauk, co znáš, ale varuj! Varuj věřící i nevěřící svět před jejich zneužitím. Byly uvolněny záměrně a letí prostorem jako šíp. Kam šíp dopadne není tvou věcí. Šíp jednou vystřelený nelze vrátit, je však možné varovat jeho případnou oběť před dopadem. Všechny střely nejsou smrtelné. Šíp může právě tak dobře proklát srdce jako probudit spáče ze sna. Hlas je rychlejší než šíp…“
Á propos: Podle londýnského listu Times (1948) byl výraz“železná opona“ ražen von Krosigkem, Hitlerovým ministrem financí, a byl používán Goebbelsem v jeho propagandě již několik let před tím, než jej převzal Churchill.
