Zůstat živým

Kniha Alberta Vejnika (1) „Termodynamický pár“, která vyšla v roce 1973, se dávno stala bibliografickou vzácností. Ale její autor byl prohlášen za pseudovědce, zakázali mu přednášet na vysoké škole a odebrali mu aspiranty.

Dvě desetiletí pak tento minský vědec pracoval v domácím nuceném ústraní na své koncepci vesmíru. Dobral se, jak je přesvědčen, samé podstaty struktury vesmíru a novým způsobem objasnil mnohé i záhadné jevy. S Albertem Vejnikem hovoří zpravodaj listu Rabočaja tribuna:

• Chtěl bych podotknout, že ve vašich vystoupeních v tisku mnohé zůstává nesrozumitelné, nebo snad záměrně ne dost objasněné?

Ve svých prvních krátkých statích jsem si netroufal nazvat všechno pravými jmény, abych čtenáře nešokoval.

• A dnes jste k tomu ochoten?

Ano, jsem. Tím spíš, že podle mého přesvědčení už nelze dál otálet: Lidstvo se přiblížilo k osudové čáře. Jeho duše je otrávena. A v tom vidím hlavní příčinu všech běd současné civilizace.

• Chcete říci, že i katastrofy mají souvislost se stavem lidské duše?

O tom nepochybuji. Je to takový pojem – svatost. Dřív bývala vlastní mnoha lidem, žijícím životem spravedlivých. Ti všichni jsou dnes živí, ale mezi našimi současníky je živých po smrti velice málo…

• To je zajímavé. Jenom prosím vás řekněte, jak zjistíte, zda je duše živá či ne?

Jde o to, že všechna věrohodná zobrazení člověka – fotografie, kresby, obrazy, pořízené v kterémkoli jeho věku vyzařují „chronony“. Je-li v dané chvíli člověk živý, vyzařování je kladné, se znaménkem plus. A jestliže zemřel, má vyzařování znaménko minus.

• Co to jsou „chronony“?

Jsou to nepatrné částice, miliónkrát menší než elektron. Všechno na světě vyzařuje chronony, jenom různého znaménka. Chronální pole, vznikající ze souhrnu všech záření, považuji za nejvýznamnější prvek všehomíra. Podařilo se mi prozkoumat povahu chronálního pole. Znám i rychlost, hmotnost, i vlnovou délku chrononů. Provedl jsem tisíce nanejvýš precizních experimentů, uskutečnil desetitisíce měření, a zjistil jsem, že vyzařování plus-chrononů z portrétu člověka v dané chvíli živého je identické s tím, jaké vychází v některých případech od zemřelého člověka. To je právě ten případ, kdy duše zemřelého je živá.

Je známo, že na naší hříšné planetě existují takzvané patogenní zóny. To právě jsou chronální zóny. Místa koncentrace chronální energie, jsou zpravidla se znaménkem minus… Velmi silné chronální pole vzniká na místě přistání UFO. A tyto „talíře“ bývají zavěšeny na chronálním sloupu, který samy vysunují…

Jednoho dne jsem zažil „osvícení“. Náhle jsem pochopil, že všechny tyto jevy – UFO, duchové, vůbec celá parapsychologie s jejím jasnovidectvím, bioléčbou, telekinezí, levitací a tak dále – mají stejnou povahu, jejímž základem je „efemérní svět zla“. Tento svět pravé vytváří chronální pole.

UFO vůbec nepocházejí z jiných planet. Jsou zrozeny z efemérního světa zla, neviditelného, leč existujícího na této planetě.

• Na počátku našeho rozhovoru jste mluvil o tom, že duše spravedlivého po jeho smrti růstává živá. Je tedy pozemský život jakousi ověřovací zkouškou, která ukazuje, kam se po smrti poděje duše?

Pozemský život je jenom krátký okamžik. Ale i v tomto krátkém časovém úseku je člověku poskytnuto právo nesčetněkrát se rozhodnout mezi dobrem a zlem. To jsou dva póly, dvě ostří, dvě čepele. A mezi nimi neexistuje nic. Smyslem života je přejít toto ostří a neudělat chybný krok. To právě člověku umožňuje zůstat po smrti živým…

Odkazy 

(1) Vejnik, A.J.: (1919-1996) https://ru.wikipedia.org/

SERGEJ VLASOV

Týdeník aktualit č.50/1991, s.7