Existuje svatozář?
Ruští biofyzici potvrdili, že aura existuje.
Prokázali, že lidské tělo je opravdu schopné emitovat záření ve viditelné části spektra. Svatozář nad hlavami svatých je, s největší pravděpodobností – „spontánní ultra-slabé světélkování oxidačních procesů.“
Tajemné světélkování
Ve skeptických kruzích se obecně tvrdí, že tzv. aura – údajná záře kolem těla každého člověka je nesmysl, který si vymysleli mystici a šarlatáni a ve skutečnosti nic takového neexistuje.
Jenže nyní seriózní vědec dokázal, že lidé mohou opravdu zářit.
Doktor biologických věd, profesor, vedoucí katedry Moskevské státní akademie veterinárního lékařství a biotechnologie K.I. Skrjabina Alexander Žuravlev, říká, že máme co do činění s neobvyklým fyzikálním jevem.
„Tento jev má dlouhý název: Spontánní ultra-slabé luminiscenční záření vnitřních orgánů zvířat a lidí ve viditelné oblasti spektra v důsledku oxidačních procesů. Objevil jsem ho s kolegy Borisem Tarusovem a Anatolijem Polivodou.“
Nový objev vyvolává otázky – všichni lidé září? Nebo jen vyvolení?
„Všichni září. Někdo slaběji, někdo silněji. Záření ve viditelné části spektra je generováno chemicky – oxidací – reakcí, do které jsou zapojeny tzv. volné radikály. U lidí ve všech vnitřních orgánech, tkáních, je hodně tuku, nasycených mastných kyselin.
Na povrchu kůže je pot a mastnota. Tyto látky začínají oxidovat při velmi nízkých koncentracích kyslíku. Ve výsledku se tvoří aktivní produkt – peroxid. Ale nic z toho nesvítí, ale jejich produkty rozpadu ano. A tento jev je charakteristický pro každého živého tvora. Včetně nás.“
Můžeme namítnout, že nic takového kolem lidí ani u sebe samého normálně nevidíme…
Záře je totiž zřídka vidět pouhým okem – citlivost není vždy dostačující. Barva světélkování je bílá, od 380 až 1200 nanometrů. Je i neviditelné záření, které je možné zachytit pouze s pomocí speciálního zařízení pro měření ultra lehkých proudů – fotonásobičů.
Jak je tedy možné vidět auru?
Je třeba vzít krev z prstu, dát do zkumavky, a ona sama bude zářit ve fotonásobiči. A uvidíme, jak se naše krev rozsvítí.
A co svatozář nad hlavami svatých? Znamenalo to, že ji viděli okolní lidé? A je to znamení svatosti?
Ano, tato záře je stejná. Někteří lidé mají velmi vzácnou metabolickou poruchu, kdy abnormálně vylučují fluorescenční pot. A ten pod vlivem vnějšího světla září. Tato záře může dosáhnout takové úrovně, že je viditelná. Zvláště ve tmě.
Když v dávných dobách naši předkové viděli, jak u jednoho světce zasvítila záře kolem hlavy, pak je tato skutečnost natolik ovlivnila, že tuto auru následně malovali na všech obrazech svatých.
Ale možná zářící pot je nějaký náznak, že tito lidé jsou nějak více zvláštní?
Ne, je to spíše další znamení patologie nebo pre-patologie, kdy v těle je hodně fosforu, ale stále uniká tímto způsobem.
K čemu tento objev poslouží?
Začaly experimenty, které mají zkoumat využití tohoto objevu pro diagnostiku nemocí.
Například rakovina je antioxidantní parazit. Ta soustřeďuje v tkáních velké množství antioxidantů, které právě tuto záři potlačují. A tak vidíme, že nádor září slaběji než nepostižené orgány.
Nebo při tuberkulóze zánětlivý proces v plicích výrazně zvyšuje oxidační procesy, a my můžeme vidět, že svit, například, krevního séra pacientů s TBC se dramaticky zvyšuje. Takto může záře identifikovat nemoc už v raném stadiu.
Kdy se tato zázračná diagnostická metoda objeví na klinikách?
Po dokončení dostatečně citlivých zařízení a vyškolí se experti na tuto technologii.
Ruští biofyzici potvrdili, že aura existuje. Prokázali, že lidské tělo je opravdu schopné emitovat záření ve viditelné části spektra. Svatozář nad hlavami svatých je, s největší pravděpodobností – „spontánní ultra-slabé světélkování oxidačních procesů.“
Nejzajímavější ovšem je, že tento objev Žuravlev a jeho kolegové udělali už před více jak 50 lety. Už v roce 1961 senzační výsledky jejich výzkumu byly studovány na Akademii věd SSSR.
A jaký byl výsledek? Komise konstatovala, že předložená vědecká práce nemá zásadní význam či praktické uplatnění…
V roce 2009 objev sovětských biofyziků znovuobjevili Japonci z Kyotské University a Technologického institutu v Tohoku.
Výzkumníci umístili obnažené osoby do zcela temné místnosti, kde seděli po dobu 20 minut. Během této doby dobrovolníky snímaly citlivé kamery, schopné detekovat i jednotlivé fotony. Záznam byl opakován každé tři hodiny od 10 hodin ráno do 22 hodin večer. Po vyhodnocení záznamu se potvrdilo, že lidské tělo svítí ve viditelné části spektra – to znamená, že vypouští fotony. Záření je velmi přízračné a slabé – tisíckrát méně intenzivní než lidské oko dokáže detekovat.
Ale existuje.
Což potvrdilo zjištění sovětských vědců před 50 lety.
Japonci nyní doufají v Nobelovu cenu, a rozhodně nejsou bez šancí…
Fotografie aury?
Již asi 15 let se propaguje fotografování aury. Je možné získat snímek s nějakým docela jasným zářením kolem těla.
Někteří léčitelé podle jeho barvy, jasnosti aj. kritérií, které jsou známy jen jim, posuzují lidskou kondici.
O co jde? Je to dovedná manipulace.
Fotografie, vzniklé z těchto speciálních kamer, vznikají z údajů kožního odporu, sejmutého ze snímačů, na kterých musí klient držet ruku. O žádnou auru vůbec nejde.
Kirlianův efekt
Kirlianův efekt, i když se často označuje jako aura, nic takového není. Vzniká tehdy, když jsou objekty umístěny v elektromagnetického pole. Pak objekty opravdu začíná obklopovat jakási „aura“.
Jenže ta není výsledkem fungování živého organismu. Prostě z povrchu jakéhokoliv objektu vylétají elektrony, které ionizují vzduch. Tato záře pak zachycena na film.
Úplně stejně září těla živočichů, živá i mrtvá, ale i listy rostlin, nebo i kameny nebo kusy železa.
Vzniká však velmi pěkný a působivý barevný obraz, který zaujme a oklame mnohé lidi, neznalé podstaty tohoto jevu.
Kirlianův efekt nemá s fungováním živého organismu nic společného. Nenese žádnou informaci o podstatě takto zkoumaného objektu.
Obr. v titulku – Jakýkoli subjekt – dokonce i ruka, držící klíč – umístěna v elektromagnetickém poli, začne zářit. Tento jev se nazývá „Kirlianův efekt“. Tím často argumentují psychotronici, že jde o metodu k diagnostice lidských nemocí.
Čtěte více:
- Kirlian, S.D. Wikipedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Semyon_Davidovich_Kirlian
- Kirlian Photography. Wikipedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Kirlian_photography
- Wágner, K.: Jak záhadná aura na pole vědy doputovala. http://karelwagner.blog.idnes.cz/c/258363/Jak-zahadna-aura-na-pole-vedy-doputovala.html
