Parapsychologie – věda nebo šarlatánství?
Para — (řecky) ve složených slovech značí vedle, podle, mimo, kromě.
Parapsychologie není víc než iluze, která navíc brání pokroku vědeckých poznatků — takový je názor význačného sovětského vědce. Zatím to není věda — říká řádný člen Akademie pedagogických nauk SSSR, profesor A. N. Leontějev (1903-1979) (1). A dnes přinášíme podstatnou část článku sovětského časopisu Nědělja, který sáhl k nejpřesvědčivějšímu argumentu. Otiskl stať z amerického žurnálu Time, tedy ze země, kde je parapsychologie největší módou.
Ať už jsou úspěchy současné vědy jakkoli velké, přece jen existují oblasti málo prozkoumané. U mnohých lidí stále ještě existují dohady o tom, že třeba něco je za předělem všedních dnů, nebo za tím předělem v životě nejkrutějším — za smrtí. Už se stalo mnohým lidem, že přišli někam poprvé a vše jim připadalo známé, jako by tam byli už někdy předtím. Najednou začneš mít strach o osud blízkého přítele a dostaneš telegram s ošklivou zprávou. Podobných příkladů uvádějí mytologie starého Řecka, biblické legendy, středověké kroniky i zkazky z východních zemí na desítky.
Soudobí psychologové a fyziologové objasnili mnohé, ale ne vše. Lidský mozek skrývá mnohá tajemství. Jeho mechanismy se vzpírají objektivním metodám analýzy. A proud zkazek o tajemných psychických jevech stále nevysychá. Mezi badateli v tomto oboru jsou na Západě i vědci, ale i většina diletantů. A formy, jimiž projevuji zájem, jsou velmi pestré.
Tak například Arthur Koestler (2) sleduje v Londýně parapsychologické jevy s entuziasmem fanatika. Ve své knize „Náměsíčnost jako tvůrčí akt“, publikuje řadu příběhů, které se nedají objasnit klasickou teorií věrohodnosti. Domnívá se, že většině vědců bádajících na tomto poli brání v objektivním úsudku jejich předsudky a svázanost s materialistickým a racionálním výkladem jevů. Jen tehdy, dokáží-li se vědci podle Koestlera zbavit tohoto balastu, mohou přijmout nové kategorie myšlení a nazírat nově na parapsychologické jevy.
První, oč usilovali v Americe zastánci této nové oblasti, bylo oficiální uznání parapsychologie jako vědy. Po dlouhém úsilí se podařilo asociaci parapsychologů dostat formální statut vědecké organizace a v roce 1969 ji prosadit do Americké společnosti pro podporu vědeckého rozvoje (AAAS – American Association for the Advancement of Science) (3) To je povzbudilo a okamžitě se to projevilo i v jejich žargonu. Populárními se staly termíny jako „psí“ — označující nejrůznější psychické jevy, „prozření“ označující schopnost člověka přijímat různá poselství nebo rozeznávání předmětů bez účasti našich pěti smyslů, „netělesnost“ charakterizující způsobilost pohybovat se v prostoru bez své tělesné schránky, „psychokineze“, při níž silou vůle působí na předměty bez nějakého materiálního zprostředkovatele, „jasnovidectví“ apod.
Pro lidi přivyklé se vyjadřovat jasnou vědeckou terminologií, je celý svět „psy“, vyzdvihující na první místo pouhou důvěru a neumožňující seriózní důkazy, daleko méně přesvědčivý než třeba Martin Gardner, známý popularizátor vědy a specialista na matematické metody analýzy. A ten tvrdí, že celý rozruch kolem parapsychologie slouží především pseudovědcům.
Daniel E. Cohen (4), bývalý sekretář žurnálu Science Digest a autor velmi zajímavé knihy „Mýty dvacátého století“ říká, že za desetiletí své existence se nedostala parapsychologie ani o krok vpřed. Nepodala zatím ani jeden vědecký důkaz o svých tvrzenfch, a to zřejmě proto, že takový vědecký důkaz prosté předložit nelze.
Charles Reynolds, předseda výboru pro výzkum psychologie při Americké společnosti pro pokusy (5) a redaktor jejího časopisu píše s tvrdou přímočarostí: „Když se podíváme objektivně na výsledky výzkumů parapsychologů, tak nás až zabolí, jak jejich autoři věří v opravdovost, jsou slepě oddáni tomu, čemuž naši předkové říkali černá magie.“
Ještě nikdo nevzbudil u velké části publika takový zájem jako šestadvacetiletý kejklíř z jednoho izraelského herního klubu — Uri Geller (6). Stejně úspěšně při svých vystoupeních demonstruje své schopnosti v telepatii, psychokinetice a jasnovidectví.
Korespondentovi londýnského žurnálu Time odpověděl na závěr svého anglického pobytu: „Nenarodil jsem se proto, abych se potloukal celý život po laboratořích. UŽ tak jsem obětoval málem rok Stanfordskému výzkumnému ústavu. Teď jedu na turné do dalších zemí a tam budou mít diváci možnost se přesvědčit o mých schopnostech.“
Je však zajímavé, že se Uriho talent nedokáže projevit v přítomnosti kouzelníků profesionálů. Při svém vystoupení v televizi za celých dvacet minut nedokázal předvést ani jedno jediné číslo z připraveného programu.
Největší rozruch kolem Uriho nevyvolávají jeho odpůrci, ale zastánci. Propagují ho, kde se dá, vyšla o něm dokonce kniha, a v ní se tvrdí, že Uri je ve spojení s jakýmsi velmi vyspělým počítačem v kosmu, který se jmenuje Spektrum. A nyní řídí tento kosmický posel jeho pozemské kroky…
Velkou módou v parapsychologii jsou psychičtí ranhojiči. Jejich činnost je zamířena především na území USA, kde jim kynou vzhledem k poměrné prostoduchosti i movitosti mnohých lidí největší zisky. Ale mnozí Američané za nimi jezdí do zahraničí. A když se vrátí domů, pějí ódy o „zázračných“ uzdraveních.
Psychická chirurgie kvete především na Filipínách. Tam je mnoho „zázračných“ felčarů, kteří vyhledají nemocný orgán výhradně psychologickým sledováním pacienta. V duchu pak uchopí svýma „zázračnýma“ rukama nemocný orgán a buď ho tím uzdraví, anebo vyrvou z těla a nahradí masem jiného žijícího. Většina z těchto felčarů jsou pologramotní šizuňkové, u nichž je vše založeno na efektu, s nímž dokáží zapůsobit na své klienty.
Jeden ze svědků takovéhoto zákroku píše: „Před mýma očima vyrval lékař něco z hrudi ženy, trpící údajně rakovinou prsů. Já mu ten kousek masa sebral a poslal do laboratoře v Seatlu na prozkoumání. Odtud mi odpověděli: Tkáň předložená k prozkoumání může být identifikována jako tkáň nějakého drobného živočicha. Nenašli jsme žádný důkaz, že se jedná o ženskou mléčnou žlázu napadenou rakovinou.“
Lidé sice mění své názory, ale přijímají přesto s jakousi nedůvěrou nové poznatky. Vezměme třeba akupunkturu. Racionalisté ji dlouho pokládali za šarlatánství, a teď se s ní zabývají v řadě lékařských zařízení. Mnozí vědci už přiznali některé blahodárné účinky paranormální medicíny, ačkoli ještě ani zdaleka neobjasnili tuto metodu a její principy.
V dnešní době, kdy fyzika dosáhla značných úspěchů, vyvstává zcela logicky otázka: proč by v přírodě nemohly existovat i jiné fenomény?
U zastánců parapsychologie je odpověď nasnadě. V našem světě je všechno možné. Ale jen prostá deklarace dogmatu víry a přidržování se jí bez věrojatných důkazů, to umožňovalo duchovní nadvládu církvi třeba ve středověku, ale dnes to prostě není možné.
Už je to stopadesát let, co Charles Lamb (7) napsal, že v důvěřivosti je síla dětí a slabost dospělých. To neznamená, že by se parapsychologie nemela vůbec přijímat. Věřili v ní i mnozí velcí duchové jako například Freud, Edison nebo Einstein. Ale přijmout parapsychologické jevy jako skutečnost je možné jen na základě věrojatného důkazu a ne jen jednoho.
Odkazy
(1) https://dic.academic.ru/dic.nsf/ruwiki/100603
(2) https://en.wikipedia.org/wiki/Koestler_Parapsychology_Unit
