Angličtí duchové (2)
Duchové v ulici Mary King´s Close
Přeji vám všem pěkné vánoce. K nim mám pro vás strašidelnou historku. O prvním prosincovém víkendu se mi podařilo proniknout tam, kam se málokdo dostane. Do starobylé ulice Mary King´s Close na Starém Městě skotského hlavního města Edinburku, která se skrývá v základech nynější budovy edinburského komunálního úřadu. Běžně se tam nedostanete, ale jedna soukromá edinburská firma občas pořádá těmito pochmurnými prostorami prohlídky. Je nutno se na ně přihlásit řadu týdnů dopředu. Tak jsem se i já dostal do Mary King´s Close.
Je to jedna z mnoha úzkých uliček, které v pravém úhlu přetínají edinburskou The Royal Mile, královskou cestu, malebnou ulici, která vede od edinburského hradu na kopci nad městem k Holyrood Palace, ke královskému paláci Svatého kříže.
Uličky (tzv. closes) vedou od Royal Mile (jiný hyperlink než výše) velmi příkře dolů z kopce, často i po schodech. Tak se stalo, že ulička Mary King´s Close, v níž v sedmnáctém století žilo asi na tři sta metrech její délky přibližně pět set lidí, se octla v základech paláce, postaveného v roce 1753, v němž nyní sídlí edinburský komunální úřad.
Původní palác královské směnárny (The Royal Exchange) byl postaven na ulicí Mary King´s Close, snad právě proto, že tato ulice byla vlastně součástí starých edinburských brlohů, byla považována za „nevhodnou“, „nekvalitní“ část města. V době, kdy byla královská směnárna stavěna, bylo konstatováno, že stavba „zlikviduje zlou tradici Mary King´s Close, v níž přebývají poslední pozůstatky moru a kterou opustili všichni, kromě mocností zla“.
Původně byla ulice Mary King´s Close rušnou komunikací, klesající velmi ostře od Royal Mile dolů do města. V roce 1645 však postihla edinburské Staré Město velmi tvrdě morová epidemie. Zvlášť drasticky se usídlil mor v ulici Mary King´s Close.
Jakým způsobem reagovalo město na šíření moru? Velmi jednoduše a velmi tvrdě. U domů, kde se mor vyskytl, byly zatlučeny zvenku hlavní dveře. Nemocní obyvatelé byli zazděni zaživa a ponecháni moru na pospas. Byl to pokus město ubránit před šířící se nákazou.
Přesně toto se stalo v Mary King´s Close v roce 1645. Domy a byty v této ulici byly izolovány od vnějšího světa, aby se zabránilo šíření nákazy. Morem nakažení lidé za drastických okolností v domech pomřeli. I ostatní obyvatelé ulici opustili a rozšířilo se povědomí, že je Mary King´s Close místem hrůzy. V následujících desetiletích se do některých obydlí lidé vrátili, obecné mínění mělo za to, že by bylo nebezpečné otevřít zazděné domy. Vládla obava, že by se mor dostal opět ven. Lidé věřili, že ti, kdo byli natolik pošetilí, aby pohlédli do oken zazděných domů po setmění, spatřili, jak v měsícem ozářených místnostech tancují duchové jejich mrtvých obyvatel.
V roce 1685 vyšla v Edinburku kniha s názvem Satanův neviditelný svět. Líčí celou řadu incidentů, kdy se prý lidé setkali v Mary King´s Close s duchy.
Až do roku 1936 byla ulice Mary King´s Close přístupná veřejnosti zdola z města po schodišti. Od té doby je uzavřena, na vratech, které do ulice, kdysi pohřbené zaživa dodnes vedou, však všímavý turista objeví nápis Mary King´s Close. Málokdo ví, co se za ním skrývá.
Hluboko v základech dnešního sídla edinburského komunálního úřadu je možno dodnes vstoupit do minulosti: do ulice, která byla před více než 300 lety postižena morem a která v podstatě zůstala v takovém stavu, v jakém byla tehdy. Navštívíte kavárnu, pekařství, obchod s háky ve stropě (nikdo neví, k čemu byly používány) a množství obytných prostor.
Ulice je dodnes spojována se svědectvími o častém výskytu duchů. Tak v jednom bytě – viz přiložená fotografie – našli několikrát lidé malou holčičku, plakající, že ztratila panenku. Byl to duch. Na místech častého výskytu těchto duchů vyrobili návštěvníci z upomínkových předmětů pro zbloudilé, z minulosti snad přežívající duše, neformální památníky.
Právě v té místnosti, kde se památníky nacházejí, byla objevena v komíně kostřička asi šestiletého chlapce. Usuzuje se, že rodina byla celá – kromě něho – nemocná morem. Dveře do bytu byly zvnějšku zatlučeny, Zdravý chlapec se snažil z bytu uniknout komínem, navždy však v něm uvázl.
Průvodce ulicí Mary King´s Close, oblečený do historického kostýmu kováře, nám sdělil: „Můžete si myslet, že to všechno o těch duchách jsou nesmysly. Provádím tady, a upřímně řečeno, taky jsem to všechno považoval za romantické hlouposti. Až do včerejška. Včera večer mi totiž poskytla celými těmito prostorami soukromou prohlídku žena, která je místním citlivcem – má vlohy na vnímání parapsychologických jevů.
Tvrdila, že všechny prostory jsou v důsledku traumatických úmrtí v dávné minulosti obydleny množstvím duchů. Rozmlouvala s nimi. Nemusel jsem tomu věřit, jistě. Ale vidíte támhle ten řetěz? Před ním je vstup do bytu, kde prý žil jakýsi pan Walker. Pobývá tam prý dodnes, a je velmi rozezlen, protože komunální úřad proměnil jeho byt částečně ve dno šachty výtahu. Citlivkyně s ním delší dobu rozmlouvala. Pan mu řekla, Pane Walkere, mohl byste nám rozhoupat tenhle řetěz. Nevěřil jsem svým očím, ale řetěz, natažený přes ulici, se v tu chvíli včera večer skutečně začal pohybovat, konstatoval průvodce Mary King´s Close.
