Ohrožují řidiče geopatogenní zóny?

Uplynula již řada let, co naši veřejnost vzrušila tragická havárie jedné z popředních postav „pražského jara“, Alexandra Dubčeka.

Do úvah a diskusí kolem ne zcela jasných okolností této nehody vstoupily i názory, které havárii spojovaly s existencí a vlivem geoanomálních zón. Právě na 88. kilometru prý probíhá tato zóna s velmi silným účinkem, která prý spolupůsobila v souhře nešťastných náhod a okolností nejen při této nehodě, ale i mnoha předchozích haváriích.

Co to vůbec jsou geoanomální (či geopatogenní ) zóny? Jakým vlivem vlastně působí? Je možné, aby způsobily nějakou havárii? Není to jen výmysl šarlatánů? A pokud ne, může to působit i na mne, jako řidiče?

To jsou otázky, které si poté jistě kladl každý z nás. Oficiální místa i soudní jednání takovým úvahám udělaly přítrž – vyjadřování svědka – psychotronika – označila jako nevědecké a veškerou vinu za tragickou událost odnesl Dubčekův řidič.

Skutečností zůstává, že jsou skutečně místa (a 88. kilometr mezi nimi bezesporu je), na kterých vznikají dopravní nehody častěji než jinde, ačkoli k tomu nejsou nijak zvlášť příhodné podmínky – není zde ani nepřehledný terén, ani výrazné zákruty vyžadující náhlé změny rychlosti a směru jízdy.

Skutečností jsou i geoanomální zóny. Jsou to místa geologických zlomů, průběhů rudných žil, proudů podzemní vody, dutin a chodeb a jiných anomálií v zemské kůře. Systematický průzkum, zejména úkol č. 20/1978-80 lékařské fakulty Univerzity Karlovy, nebo olomoucký průzkum ukázal, že existuje vztah mezi průběhem proudů podzemních vod a výskytem nádorových onemocnění, a to třeba i na ustájeném dobytku, vzrůstu rostlin a pod. Průzkumy ukázaly, že skutečně existují lokality, které samy o sobě působí negativně na živý organismus určitým vlivem. Jak bylo zjištěno, lidský organismus je schopen reagovat na porušení jakékoliv nehomogenity pole, tedy nad každou geologickou, magnetickou a jinou anomálií. Různé fyzikální charakteristiky se přitom nad těmito prostory výrazně mění. Vedle změn v teplotě půdy, jejím sedimentační efektu i dalších charakteristikách nás budou zajímat zejména biochemické změny v živých organismech, elektroencefalografické změny mozkových proudů člověka a zvláště tzv. proutkařský reflex.

Je známé, že dlouhodobý pobyt nad geoanomální zónou (zvláště ve spánku – tj. skoro třetinu života) způsobuje rozličné zdravotní problémy. Jak však mohou ovlivnit řidiče v rychle jedoucím autě?

I když existují přístroje na detekci různých vlivů geopatogenních zón, jejich provoz je příliš drahý a někdy zahrnuje i složité atmogeochemické měření iontů těžkých kovů (sodíku, draslíku a pod.) a tedy pro běžné použití každého z nás jsou v podstatě nedostupné. Avšak každý člověk reaguje na tyto zóny svým, individuálním způsobem. Nejdostupnějším detektorem je samotný člověk, ovšem pokud použije vhodný nástroj – virguli. Virgule (vlastně proutek) reaguje na svalové záškuby rukou, které ji drží a tak ukazuje na místa těchto anomálií.

Jak to však souvisí s řízením auta? Velmi podstatně – řidič při jízdě sice nedrží virguli, ale v činnosti jsou právě ty svalové partie, které reagují na geoanomální zóny při práci s virgulí. Je tedy nasnadě, že při průjezdu nad silným geologickým zlomem či jinou anomálií vysokou rychlostí, řidič svírající volant určitou silou, může na ni reagovat různě velkým záškubem některého svalu v předloktí. To může vést k náhlému trhnutí volantem a v případě dalších okolností – zejména vysoké rychlosti, mokré vozovce, a pod. – k havárii.

Nejvhodnějším způsobem ochrany je vedle označení míst častých dopravních nehod nedržet volant příliš křečovitě. Podle průzkumů má totiž takový proutkařský reflex 70 – 80% lidské populace. A také samozřejmě mít se v takových lokalitách na pozoru. To platí obecně na každého řidiče.

-jm-

Archiv KPUFO