Arthur Conan Doyle

Mistr spiritismu

Spiritismus se zrodil v roce 1848 v Hydesville (New York, USA), kdy dvě dívky ve věku 11 a 14 let, Kate a Maggie Foxovi, začaly dostávat zprávy z onoho světa v podobě klepání. (1)

Později se přiznaly, že vše byl žert a klepání prováděly samy třeba za pomoci lupání kloubů, aby poškádlily svou matku.

Staly se však slavnými a spiritismus se rozletěl do světa. V polovině 19. století v USA fungovalo jako zprostředkovatelé mezi tímto světem a světem mrtvých 40 tisíc médií. V tmavých pokojích média mluvila cizími hlasy, psala a kreslila vzkazy, pohybovaly se stolky, a dokonce se i zhmotňovala ektoplazma a nakonec celí duchové.

V roce 1860 přes jeden milion a půl Američanů propadla nové víře, která se rozšířila i do Evropy.

Arthur Conan Doyle (1859-1930), (2) pocházející z katolické a lékařské rodiny, vstoupil do rodícího se náboženství, v době, kdy ještě nebyl úspěšným spisovatelem.

Se spiritismem ho seznámili soudce a americký kongresman John Edmonds a anglický přírodovědec Alfred Russel Wallace, oddaní spiritisté.

„Po zvážení důkazů jsem nemohl už pochybovat o existenci jevů [mediumity], jako bych nemohl pochybovat o existenci lvů v Africe, i když jsem v Africe nebyl a nikdy jsem neměl možnost nějakého vidět,“ napsal v dopise spiritistickému časopisu Light 2. července 1887.

Doyle se den předtím zúčastnil své první seance, a říká, že je „naprosto jist, že inteligence může existovat mimo tělo.“ V listopadu téhož roku vydalo knihkupectví Study in Scarlet, jeho první román o detektivu Sherlocku Holmesovi, mistrovi racionální dokonalosti. Spisovatel se účastnil nesčetných schůzek a vyšetřuje podivné mediumistické jevy jako člen společnosti pro okultní výzkum (Societty for Psychical Research – SPR), první organizace na světě k výzkumu parapsychologie. (3)

Ale zachovává svou víru v diskrétním zázemí po více než třicet let, až do série úmrtí, která ho přiměla vyjít se svou vírou na světlo.

V roce 1918 nastává smrt jeho syna Kingsleye, následuje ho bratr Inner v roce 1919 a krátce poté, další dva bratři a dva synovci. Spiritismus zažívá boom v důsledku první světové války s více než 37 miliony mrtvých. Doyle se stal jeho hlavním apoštolem.

Oženil se s Jean Leckie v roce 1907, rok po smrti své první manželky na tuberkulózu. Slavný spisovatel odhaluje svou víru ve dvou knihách: Nové Zjevení (1918) a Živé zprávy (1919).

Připouští, že v mládí byl „horlivý deista“ přesvědčen o tom, že smrt je konec všeho. „Takový byl můj stav mysli, když spirituální jevy přitáhly moji pozornost. Vždy jsem považoval tento problém za naprosto absurdní; četl jsem o demaskování a o podvodech médií a přemýšlel jsem, jak mohli získat důvěryhodnost moudrých lidí,“ píše v Novém zjevení.

Ten, kdo „považoval spiritismus jako vulgární klam nevědomosti“ změnil svůj názor poté, co zjistil, že „muži, jejichž jména byla oceněna v oblasti přírodních věd,“ jako Wallace, chemik William Crookes (4) a astronom Camille Flammarion (5), věřili v život po smrti.

Ale jiní učenci, třeba přírodovědec Charles Darwin (6) a španělský neurovědec Santiago Ramón y Cajal (7), nesdíleli takové nadšení.

Ramón y Cajal navštěvoval mediumistické seance a sdělil, co ho překvapilo – neuvěřitelná vynalézavost účastníků, jak akceptovat některé „nadpřirozené jevy“, ačkoli šlo většinou o autosugesce, nebo pouhé náhodné události, nebo, konečně, jednoduché a známé triky. (1905).

Doyle se účastnil seancí tzv. mluvících tabulek, což je metoda, která se stala velmi populární v USA a západní Evropě v druhé polovině devatenáctého století. Skupina lidí seděla kolem stolu s rukama na desce a stůl se pohyboval nebo vydával údery, podle dohodnutého způsobu komunikace s duchem.

V roce 1890 tímto způsobem, Doylova manželka vyvolala duchy dvou žen, kteří ji doprovodili na Mars. Tam viděla, že Mars je obydlen bytostmi mnohem vyspělejšími než my a také potvrdila, že marťanské kanály jsou umělé. V té době probíhala vášnivá debata o marťanských kanálech, vyvolaná jednak pozemskými stavbami – otevřením Suezského kanálu v roce 1869 a v roce 1880 se začal stavět Panamský kanál – a také optickým klamem při sledování Marsu.

Spisovatel a kouzelník

„Sir Arthur skutečně věří. Jeho velká mysl o tom nepochybuje,“ přiznává jeho přítel Harry Houdini (1874-1926) (8) ve své knize Kouzelník mezi duchy (A Magician Among the Spirits, 1924).

Romanopisec připisoval výkony maďarsko-amerického kouzelníka jeho nadpřirozeným schopnostem, které ale Houdini popřel.

Houdini byl nejslavnější kouzelník své doby. V počátcích své kariéry působil i jako médium. Byla to pro něj zábava, i když si byl vědom toho, že lidé, nešťastní ze ztráty milovaného člověka, ve spiritismu mohou čerpat jistou útěchu.

Když jeho matka zemřela 17. července 1913, během jeho turné v Evropě, pocítil, jaká je to bolest, protože svou matku zbožňoval. Pokusil se tedy s ní spojit, ale marně. Objevil jen triky, které měly jen oklamat nešťastné lidi, a nebo lidé podléhali snadno vlastním omylům a zbožným přáním.

Doyle a Houdini se poprvé setkali v dubnu 1920, když kouzelník vystupoval v anglickém Brightonu. O dva roky později, v průběhu amerického turné, spisovatel a jeho žena byli vyzváni, aby jim zprostředkovali návštěvu manželů Houdini v Atlantic City. 17.července 1922 Doyle, jeho žena Jean Leckie, a kouzelník Houdini usedli kolem stolu v místnosti Hotelu Ambassador a začali přivolávat ducha kouzelníkovy matky.

Zasedání začalo modlitbou spisovatele. Poté se otřásl a bouchl stůl. Doyle se zeptal ducha, jaký má vzkaz. Jean napsala zprávu od kouzelníkovy matky, plný lásky. „Byl jsem ochoten věřit, dokonce jsem chtěl věřit,“ přiznal se po létech Houdini. Nemohl. Jeho matka mu psala v angličtině, i když tímto jazykem nikdy nemluvila ani nečetla. Navíc načmárala kříž na horní část listu, ačkoliv byla Židovka. Navíc, neučinila jakýkoli odkaz na den, kdy došlo k její smrti.

Incident znamenal začátek konce přátelství Doyle a Houdini. Pro kouzelníka se Jean Leckie nijak nelišila od jiných odhalených podvodnic. Spisovatel připustil, že zprostředkovatelé s duchovním světem byli podvodníci, ale jen někdy. „Mnoho médií, jako Eusapia Palladino (9) – byli zapojení do podvodu, když ztratili své schopnosti, zatímco jindy nelze pochybovat o pravosti jejich schopností, „ píše Doyle. Že někdy podváděli neznamená, že podváděli vždycky.

Setkání s vílami

Víra v nadpřirozeno u tvůrce Sherlocka Holmese neznala hranic. Věřil i na víly. Když Elsie Wrightová a její sestřenice Frances Griffiths, 16 a 10 leté dívky, vyfotografovaly v anglickém lese Cottingley „víly“ (10), věnoval tomuto fenoménu knihu Tajemství víl (1920).

„K dispozici bude více a více aparátů. Objevují se další dobře ověřené případy. Tito malí tvorové, kteří žijí vedle nás, jsou k nerozeznání od nás pouze mírným rozdílem vibrací,“ napsal.

V roce 1983 se Elsie přiznala, že „víly“ vystřihla z knihy, vyztužila kartónem a upevnila v mechu vlásenkami.

Ke svému překvapení Houdini a jeho kolegové po prvním představení filmu Ztracený svět (1925) (11) v New Yorku zjistili, že jej tam Doyle prezentuje tak, jako kdyby jeho schopnosti měly paranormální původ.

Doyle pak založil nakladatelství věnované esoterice „Psychic Press“, otevřel knihkupectví v Londýně, věnované parapsychologii, a v roce 1927 publikoval svou velkou práci o komunikaci s mrtvými „Spiritismus. Jeho příběh. Jeho učení. Jeho skutky.“ (Spiritualism, 1927)

Houdini si ji už nepřečetl; zemřel o rok předtím a vešel do dějin jako největší kouzelník a bojovník proti podvodným spiritistům.

Odkazy

(1) Spiritismus začal jako aprílový žert – Cesty psychotroniky
(2) http://en.wikipedia.org/wiki/Arthur_Conan_Doyle
(3) http://en.wikipedia.org/wiki/Society_for_Psychical_Research
(4) http://en.wikipedia.org/wiki/William_Crookes
(5) http://en.wikipedia.org/wiki/Camille_Flammarion
(6) http://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Darwin
(7) http://en.wikipedia.org/wiki/Santiago_Ram%25C3%25B3n_y_Cajal
(8) http://en.wikipedia.org/wiki/Houdini
(9) http://en.wikipedia.org/wiki/Eusapia_Palladino
(10) Případ víl z Cottingley. KPUFO.CZ, 20.02.2012
(11) http://www.csfd.cz/film/80313-ztraceny-svet/