Záhadné prožitky na oběžné dráze

Astronauti často slyší podivné hlasy, vidí duchy nebo mají vize jiných světů

Za půl století navštívilo kosmos více než 400 lidí z různých zemí. Setkali se s mnoha situacemi, včetně těch záhadných. Ale jako obvykle, raději mlčí o tom, na co nemají žádné vysvětlení. A nedoporučují ani ostatním astronautům o tom mluvit otevřeně. Dokonce i Jurij Gagarin jednou řekl, že pokud by mu to bylo dovoleno, mohl by vyprávět „spoustu zajímavých věcí o svém letu.“ Ale přesto některé „zakázané informace“ objevil profesor Kyrill Butusov (1), a trochu mohl poodhalit prožitky astronautů.

„Efekt zvětšení pozemských objektů“

– poprvé objevil americký astronaut Gordon Cooper, který, když přelétal nad Tibetem, viděl pouhým okem domy a jiné budovy. I když by se mohlo zdát, že ze vzdálenosti 300 km jsou takové objekty naprosto k nerozeznání! Ale jsou i další svědectví. Sovětský kosmonaut Vitalij Sevastjanov řekl: „Najednou jsem dnes viděl Soči. Jasně viděl přístav a náš malý dvoupatrový dům.“ Tento efekt potvrdil Jurij Glazkov: „Když jsem letěl nad Brazílií, najednou jsem viděl úzkou plochou silnici! A na něm se řítí autobus, celý modrý.“

Georgij Grečko viděl a fotografoval nad mrakami … „květinu“ vznášející se ve vzduchu. „Někdy pohled z vesmíru odhalí mnoho překvapujícího,“ řekl Georgij. „Například, letěl jsem přes Mongolsko a najednou vidím … muže! Velikost – sto, nebo dokonce 200 km. Jasně viditelná hlava, vlasy, nohy. S Jurijem Romaněnkem, se který jsem tehdy letěl, jsme jej nazvali „sněžný muž“, protože sníh vytvořil tohoto giganta.“

Pes štěká na obloze

O tajemných zvucích v kosmu velmi poeticky vyprávěl kosmonaut Vladislav Volkov (zemřel při návratu z oběžné dráhy v roce 1971 s G. Dobrovolským a B. Pacaevem) „Pod námi byla pozemská noc. A najednou se z té noci ozval … psí štěkot. Zdálo se mi, že je to hlas naší Lajky (prvního psa v kosmu, který zahynul na oběžné dráze). A pak jsem zřetelně slyšel dětský pláč! A nějaké hlasy. Vysvětlit to není možné. Ale vnímal jsem to!“

Podle vzpomínek vedoucího souboru hudebních elektrických nástrojů Vljačeslava Mešerina, Jurij Gagarin poslouchal koncert jejich souboru, a poté řekl, že když byl na oběžné dráze, pak v uších znělo něco velmi podobného jako tato hudba. Později byl tento dojem potvrzen kosmonautem Alexejem Leonovem.

„Jednou se mi stala na oběžné dráze podivná příhoda,“ řekl Georgij Grečko. „Při letu nad hrozným Hornovým mysem, kde se v dávných dobách rozbilo mnoho lodí, najednou jsem měl pocit nebezpečí. Zdálo se mi, jako bych měl za zády tygra. Velmi děsivý pocit, sotva jsem se ho zbavil…“

Neviditelný návštěvník

Někdy se v kosmu vyskytuje „efekt přítomnosti“. V určité chvíli má astronaut náhle pocit, že se mu někdo neviditelný upřeně dívá do zad. A pak neviditelná bytost dává sama o sobě vědět – uslyší šepot. „Slova“ zní kdesi v hlubinách vědomí, jako třeba: „Jsi zde příliš brzy a jsi to úplně špatně. Věř mi, já jsem tvůj předek. Synu, neměl bys být tady, vrať se na Zemi, neporušuj zákony Stvořitele.“ A často pro „potvrzení“ ještě hlas říká historku, známou jedině rodině astronauta, která nějak souvisí s jeho předkem. Kdo to šeptá stovky kilometrů nad Zemí?

„Tuto informaci podal ruský kosmonaut, který si nepřál, abychom sdělili jeho jméno,“ říká Kirill Butusov. „Ale věřím, že se osobně setkal s tímto fenoménem. A ví, že jen málo lidí slyšelo „šepot“. A také vyslovil fantastickou verzi, že „šepot“ je nějaký cizí Rozum, který je produktem mimozemské civilizace, ovládající hypnózu, záměrně ovlivňující lidstvo, aby upustilo od ovládnutí kosmického prostoru. Čte naše vědomé a podvědomé myšlenky, které známe jen my, a používají to pro dosažení přesvědčivosti. Proto byl, mimochodem, vytvořen i další závěr: „Oni“ už pozemšťany dlouho a dobře znají a jako neviditelní studují naší civilizaci. Možná, že už po celá tisíciletí.“

Změna na dinosaura?

První otevřeně o tomto jevu vystoupil v Mezinárodním institutu kosmické antropoekologie 1995 zkušební kosmonaut Sergej Kričevskij. Ukázalo se, že nejeden kosmonaut měl při letu docela úžasné pocity. Například, náhle vyšel ze své obvyklé lidské podoby a doslova se změnil na jakési zvíře! Navíc, jako kdyby se „připojil“ k nějakému zdroji informací, a obdržel od něj varování o hrozící mimořádné události. Dále to pokračovalo tím, že se kosmonaut cítil jako že je v nějaké pozměněné formě nebo se přeměnil v nějaké hrozné zvíře. Například, řekl jeden kolega Kričevskému, že se změnil do podoby … dinosaura! A cítil, jak kráčí po nějaké planetě, překonává rokle a propasti. Kosmonaut popsal „své“ tlapy, plovacími blány, obrovské drápy, zvednuté desky na hřbetě…

Řada kosmonautů si vede osobní deníkové záznamy za letu, včetně i svých záhadných vizí. Ale tyto jedinečné dokumenty kategoricky odmítají publikovat. Bojí se, že by byli obviněni z duševní poruchy. Jiný názor má zkušební kosmonaut Sergej Kričevskij, který se domnívá, že je třeba pečlivě zkoumat „fantastické snové události“, jak navrhuje nazývat tyto podivné jevy. Tyto studie pomohou nejen bezpečnosti kosmických letů, ale možná trochu poodkryjí závoj nad nejhlubším tajemstvím vesmíru.

Kosmonaut Georgij Grečko:

• „Jsem si jist, že ve vesmíru existuje další rozum, vyspělejší než ten náš. Teď vážně studuji historii lidstva a vyvodil jsem závěr, že i ve světě vždy existovala paralelní civilizace – Keltové a jejich druidové, Egypťané a jejich kněží. A myslím si, že Někdo nám dal impuls ve vývoji, pomohl uměle obejít šimpanze v inteligenci. A pro nás to určitě byl Bůh, který nás opravdu stvořil ke svému obrazu a podobě.“

Dr. Alexander Volkovič: Tyto stavy by měly být studovány!

• „S největší pravděpodobností tyto kosmonauty postihly halucinace. Ty vznikají v důsledku vlivu neobvyklého prostředí na člověka: stavu beztíže, vysoké radiace, změny magnetického pole. V každém případě je zdrojem vizí sám člověk. Při déletrvajícím pobytu ve stavu beztíže se náhle z hlubin podvědomí může objevit informace ve formě fragmentů ze života různých organismů nebo vzdálených předků člověka. Proto ony vize zvířat nebo dinosaurů. Poruchy vnímání může vyvolat samo prostředí: dlouhé ticho je škodlivé pro člověka. To je dokázáno při pobytu zkušebních kosmonautů v izolační komoře. Takže, jeden z testovaných po 30 hodinách izolace „viděl“ plovoucí televizor ve vzduchu, a mezi zařízeními dálkového ovládání viděl jakési obličeje. Dalšímu se zdálo, že palubní deska začala „tát a kapat na podlahu.“ To jsou zkoušky, které nejsou pro slabé nervy. Můžete také předpokládat, že zdroj těchto „snů“ pochází z hlubin galaxie. Pokud se kosmická loď dostane do tohoto „paprsku“, a kosmonaut je ve stavu mezi spánkem a bděním, pak vznikají podobné fenomény.“

(1) Kyrill Pavlovič Butusov – kandidát fyzikálně-matematických věd, profesor. Pracoval v oddělení astronomie hlavní astronomické observatoři v Pulkovo, ve výzkumu výpočetní matematiky a kontrolních procesů St, Petersburgské Státní University. V současné době vyučuje na katedře fyziky Akademie civilního letectví. Člen ruské fyzikální společnosti a Mezinárodní akademie věd ekologie a bezpečnosti člověka a přírody. (http://www.maneb.ru/)