Kdo lidem diktuje?
Fenoménem záhadných zpráv se zabývá psychografie
Chico Xavier z Brazílie (1) dlouho překvapoval vědce tím, že mohl psát o různých tématech – o literatuře, lékařství, filozofii a to rychlostí laserové tiskárny.
Odborníci, kteří analyzovali jeho texty, byli ohromeni, že rukopis jakoby patřil ne méně než dvěma stům různých autorů. Během psaní se Xavier nedíval na to, co psal a celé hodiny se nemohl ani na chvíli odtrhnout od tužky.
Spisovatel William Blake (2) přiznal před svou smrtí, že báseň „Milton“ a „Jeruzalém,“ napsal, „přímo pod diktátem nebeských přátel bez vlastní vůle, nebo dokonce proti své vůli.“
Občanka Velké Británie Rosemary Brown (3) vytvořila literární práce, vědecké statě, napsala hudbu ve stylu George Bernard Shawa, Mozarta, Bacha, Schuberta.
Nejznámější případ byl spojen s nedokončeným románem Charlese Dickense „Mystery of Edwin Drood“ („Tajemství Edwina Drooda“). (4) Dickens zemřel dříve, než mohl napsat konec. A tu náhle jakýsi nevzdělaný tiskařský dělník přišel do Anglie z Ameriky při hledání práce, a vydavateli přinesl chybějící text. Tvrdil, že mu ho nadiktoval Charles Dickens sám. Když byl román zveřejněn v této ukončené podobě, všechny posměšky ustaly. I pečliví literární znalci uznali, že to mohl napsat pouze zesnulý autor. Dělník se ale více neobjevil a nikdo o něm od té doby nic neslyšel.
Všichni tito lidé se setkali s málo známým jevem – psychografií.
Vesmírná databanka?
Psychografie nebo automatické psaní, je proces získávání informací nezávisle na vůli člověka. Jde přitom o nejrůznějších, velmi rozdílných, často zcela neznámých tématech, včetně psaných různými, někdy i pro „příjemce“ zcela neznámými, nebo již mrtvými jazyky. Podrobné studium psychografie začalo v podstatě nedávno. Takže nyní v podstatě jde o soustřeďování faktů a jejich vědecké pochopení.
„V podstatě je tento jev stále stejný: za určitých okolností a v určitých obdobích „někdo“ nebo „něco“ změní člověka na „psací nástroj“, jako pero nebo psací stroj, nebo počítačovou klávesnici,“ říká spisovatel a badatel těchto jevů Sergej Děmkin.
„Mnozí odborníci se při studiu anomálních jevů, ve snaze objasnit psychografii, ji pokusili vysvětlit na základě hypotézy o existenci informačního pole Země. Zjednodušeně řečeno, toto pole si můžeme představit ve formě nekonečně velké počítačové databáze, která nese vše, co se stalo v minulosti, je nyní děje nebo bude dít v budoucnosti.
A pokud budeme vycházet z obsahu některých psychogramů, tato informace se vztahuje nejen na naší planetě, ale i k celému vesmíru. Nicméně, je těžké vysvětlit, proč informace přichází z informačního pole k lidem, kteří o to vůbec neusilují.“
Odtělesnění dvojníci
Toto záhada se může stát pochopitelnou, pokud budeme předpokládat, že kromě globálního informačního pole je i to, čemu esoterici říkají „astrální bytosti“.
Můžeme si je představit ve formě informačně-energetických dvojníků nejen konkrétních lidí, kteří kdy na světě žili nebo žijí, ale i všech živých tvorů.
Předpokládejme, že informačně-energetická podstata člověka vzniká v okamžiku narození, ale na rozdíl od těla, není vystavena smrti a existuje věčně. Z hlediska tradičních náboženství to není nic jiného, než duše. Sídlo astrální bytosti je pravděpodobně globální informační pole, kde od svého vzniku existuje jako zcela samostatný systém, natrvalo připojen se svou pozemskou inkarnací. A pokud je tomu tak, proč nepředpokládat, že když systém ztrácí svůj materiální protějšek, je schopen navázat kontakt s lidmi? Že by tomu tak mohlo být, naznačují právě případy psychografie, které mají osobní charakter.
Můžeme se však jen dohadovat, proč dvojníci vstupují do takového jednostranného kontaktu. Nicméně, v mnoha případech se nabízí odpověď: docílit spravedlnost, vyřešit záhadu smrti nebo dokončit rozdělanou práci.
Doktorka historie, absolventka University v Texasu, autorka knihy „Automatické psaní pro začátečníky“ (5) Edain McCoy (6) se domnívá, že psychografie je způsob komunikace s naším podvědomím, které je průvodcem do podsvětního světa. Její názory jsou však velmi kontroverzní. (7)
Odkazy
