Hrůza z parapsychologie
V poslední době jsem četl několik článků, varujících před parapsychologií, oborem, který podle nich plodí zlo a odvádí od správné víry, ať náboženské, či vědecké.
Ze všech těch článků na mne dýchla jakási iracionální neobhajitelná obava a úzkost srdce, sevřeného ledovými prsty strachu. Co je to hrůza z parapsychologie a odkud se bere? Je to strach před poznáním něčeho nového, fobie před zdánlivou ztrátou vlastní identity, kořenů existence a dosavadních zvyklostí. Je strachem všech těch, kteří se bojí povystrčit nos zpoza maminkovské sukně v teplém koutě u pece a mnohdy připomíná až kapitulující děs jinak odvážného Guy Burnse z představy, že mu pustí po zádech gajaskútu.
Jsem hluboce přesvědčen, že způsob existence, který naše vážená a ctěná civilizace převzala někde na úsvitu římského impéria, není, díky hromadění nejrůznějších problémů, bez zásadní změny dále možný. Na druhé straně si uvědomuji, že je to zmatený výkřik, tolik podobný „proslavenému výroku“ ředitele patentního úřadu ve Spojených státech někdy z přelomu století, který, se samozřejmostí lidem tohoto typu vlastní prohlásil, že odstupuje ze svého místa, neboť vše již bylo vynalezeno a další práce není třeba. Minulé století bylo ale vskutku jinou dobou. Vzpomeňte na to, jak dlouho v těch letech trvalo, než se libovolná věc ujala a rozšířila. A kdysi to býval proces ještě neskonaleji pomalejší. Ve staré Číně vynalezli výrobu papíru, a ta se rozšířila po celém světě až za mnoho století. Plynula léta, pan Ford začal vyrábět automobily, a ty zaplavily celý svět až za několik desítek let.
V dnešní době jsme na tom podstatně jinak. Co se vynalezne a vyvine, to je během krátké doby k maní po celé zemi, chýše domorodců z vlnitého plechu v Amazonii v to počítaje. Nu dobře, řeknete si, prosté všechno jde rychleji. Není problém vyrobit, je problém prodat, a proto se například nový typ nádobí objeví všude v jediný okamžik. Na uvedenou skutečnost můžeme ale pohlížet i trochu jinak.
Více napoví schematický obrázek.
Jednoduchá, v podstatě lineární funkce je závislostí doby, kterou věc potřebovala, aby se rozšířila do světa, na údobí, ve kterém ona věc vznikla. Tato funkce se v současné době blíží nule, což znamená, že k dosažení realizace nápadu nebo nové výroby je potřeba velice krátké doby. V podstatě by bylo možno říci, že tento graf vyjadřuje překotnost vývoje naší civilizace. Dobře, to jsme také věděli, namítnete. To není nic nového — pokrok (vždy se při tomto slově poněkud zavrtím) nelze zastavit.
Jenže. Není důvodu se domnívat, proč by strmě padající čára na obrázku neměla ve svém trendu pokračovat a dotknout se osy. Nula je přece také číslo, stejně „dobré“ jako ta ostatní. Budeme-li pokračovat ve směru závislosti ještě dále, dostaneme se náhle do záporných hodnot. Znamená to, že v budoucnu bude čas od vynálezu nové věci k jejímu využití záporný? Budeme na ten vynález čekat? Ano, neboť jej budeme potřebovat! Taková situace ovšem není v nedohlednu, vlastně se v takové době teď sami nalézáme. Těšíme se na spásonosné technologie, ovládnutí termojaderné reakce, ekologicky nezávadné procesy a zázračné biotechnologie. Čekáme a dlouhé čekání si můžeme zkrátit čtením prognostických příruček pro mládež šedesátých let, kdy všechno ještě bylo úplně jasné a kdy věhlasné kapacity jasnozřivým okem předvídaly na osmdesátá léta termojaderné reaktory, přistání na Marsu a přímé spojení lidského mozku s počítačem. Bohudíky se kapacity spletly a zatím k tomu nedošlo.
A teď do toho všeho parapsychologie, mající své kořeny ve vysmívaném a opovrhovaném okultismu. Pokusme se však být realističtí. Jediným logickým důsledkem výsledků sta let výzkumů v oblasti telepatie, jasnozření, telekineze, mentální fotografie, léčitelství, mentální diagnostiky a v mnoha dalších oblastech paranormálních jevů může být změna paradigmatu. Nebo — chcete-li to slyšet jednodušeji – všechno je jinak. Ovšem uvěřit správnosti takového výroku bez jeho dalšího ověřování by bylo skokem zpět do korun stromů, a to by bylo nesporně chybné. Dnešní model světa, který vyznáváme, který jsme se pracně ve školách naučili, kterému věříme a podle kterého nakonec žijeme, zřejmě není dokonalý, protože nepostihuje všechny jevy našeho světa ani nás samých. Zdá se pravděpodobné, že časem se starý model stane speciálním případem modelu nového. Z tohoto důvodu by tedy nebylo správné, kdybychom dnešní model mávnutím ruky zatratili. Všechno, i to špatné, co je na tomto světě, je k něčemu. Už jenom proto, že to existuje.
Nelze pouze říci – je to všechno jinak. Je potřeba říci jak to tedy je. Svět je závislý na našem vědomí, naše vědomí jej vytváří a současně je jím vytvářeno. Nejedná se ovšem o jedno a totéž. V tomto okamžiku se nám otevírá zcela nová dimenze našeho bytí, existence, ve které budeme tvůrci svého světa pouze na základě svého přesvědčení. Tak, jak bude nová teorie uváděna do praxe, tak také bude s sebou přinášet mnoho svízelných problémů. Jedním z nich, a bude to ten nejzávažnější, bude postupné zanikání autorit dosavadní civilizace. Padne mnoho dnes platných dogmat a místo nich se může v myslích méně odolných jedinců usídlit hrůzu vyvolávající vakuum, nebezpečná prázdnota, která by mohla být zaplněna absolutní anarchií a bytostním vykořeněním, pakliže těmto neblahým, ale možným důsledkům nebudeme účinně čelit. Možná, že strach z parapsychologie vyvěrá právě z těchto pramenů. Na jedné straně je pochopitelné, ale na druhé přesto podivné, že máme strach z nových a zatím ne dobře popsaných směrů – byť se v nich proťaly v jednom průsečíku zcela odlišné proudy lidského myšlení a přístupů, Východ a Západ, kontemplace a analýza – zatímco po zdánlivě rovné cestě, která vede nebezpečnými krajinami a je vroubená podivnými milníky absurdních lidských dějin, kráčíme s pošetilým výrazem šašků, radujících se z veselého cinkotu rolniček na svých čepičkách.
Milan Smrž
Gemma č. 2, roč. 1992