Parapsychologie ve Varšavském paktu

Nás bude zajímat především vztah těchto mocností k parapsychologii. Rozborem zveřejněných dokumentů dochází odborník na informační systémy a odborný poradce FF plus Adam Kretschmer k pozoruhodným závěrům. Poprvé si tak můžeme udělat objektivní obraz o výzkumech, které se děly na obou stranách železné opony.

Ve Spojených státech jsou dříve tajné dokumenty odtajněny podle tzv. FOIA (Freedom of Information Act), tedy zákona o svobodném přístupu k informacím.

U nás, tedy v bývalém východním bloku, je přístupnost těchto dokumentů rozdílná. Od de facto volně přístupných dokumentů (např. po bývalé STASI – tajná služba NDR) až po naprosto nepřístupné dokumenty bývalé KGB. Američané tento informační rozpor snížili tím, že mnoho z těchto dokumentů počátkem devadesátých let od reformujících se vlád koupili, kupříkladu pod krytím Hooverova institutu, jedním z několika zpřístupněných dokumentů americké DIA (Defence Inteligence Agency) – „Obranné vojenské zpravodajství“ – je i dokument (najdete jej i na internetu) „Paraphysics R&D – Warsaw Pact (U).

Jedná se o 130stránkový dokument, který zachycuje bádání v tehdejších socialistických zemích do března 1978. Přestože je celý dokument deklasifikován, tedy odtajněn, některé jeho části jsou ještě nyní znečitelněny. Struktura tohoto začernění v dokumentu ukazuje na to, že ještě na konci 90. let existovaly informace (tedy skoro deset let po skončení „studené války“), které nebylo radno odtajnit. Utajeni zůstali především autoři této studie. Podle rozsahu začernění byli maximálně dva. Dále není znám konkrétní odbor či oddělení, které tuto zprávu vypracovalo, stejně tak není známo číselné označení, které tuto zprávu zařazuje v rámci evidence DIA, včetně původního stupně utajení. Nemůžeme tedy říci, nakolik byla zpráva brána v době svého zhotovení vážně. Dále nám zůstává utajena asi sedmiřádková předmluva. Jistě musela obsahovat více než předmluva k předchozí zprávě o parapsychologickém výzkumu z roku 1975. Tehdy dvouřádková předmluva obsahovala zdroje, z nichž bylo čerpáno. Šlo především o tzv. otevřené zdroje, tj. časopisy, noviny, knihy a osobní rozhovory. Z toho, že předmluva byla o tři roky později, tj. v roce 1978, rozšířena o pět dosud neznámých řádků, které jsou dodnes začerněny, lze odvodit, že zpráva z roku 1978 byla vedena ve vyšším stupni utajení. To mohlo být způsobeno tím, že byla oproti zprávě z roku 1975 rozšířena o informace z agenturních zdrojů.

Předchozí zpráva z roku 1975 se například nijak nerozepisuje o náplni jednotlivých výzkumných ústavů v sovětském bloku. Taktéž zůstává začerněno pole „Možnosti“, nejspíše se tím myslí (možnosti využití), dále je znepřístupněno celé pole „Indikace nedávných výzkumných zájmů“. Kupodivu Sekce III „Historický přehled“ je zachována prakticky celá. A dále je z ní v této práci citováno. V sekci VI „Prostředí parafyzického výzkumu“, v části označené Table III „Počet míst, zatížení a osob zapojených v parapsychologickém výzkumu ve Varšavském paktu“, je v části č. 4, jež je označena jako „Vládní podpora parapsychologického výzkumu“, v prvním odstavci, který je zjevně zaměřen na bývalý Sovětský svaz a zvláště na státní podporu výzkumu, začerněna větší část dokumentu. Což naznačuje, že zdroje, ze kterých byla tato část zprávy sestavena, jsou dodnes tajné, jakož i to, že se musí nutně jednat o neveřejné informační zdroje (nejspíše agenturní). Z této části zůstala zachována pouze souhrnná informace o tom, že rozpočet na psychotronický výzkum byl ve výši 12-20 milionů rublů. Tato zachovaná část byla ještě do zprávy DIA zařazena z cizí agentury RAND Corporation.

Nejvýznamnější parapsychologické ústavy sovětského bloku v oddílu „Table IV. Nejdůležitější výzkumná centra – oblast parapsychologie“ je, na rozdíl od předchozí zprávy z roku 1975, podrobně rozepsána a také velmi pečlivě znečitelněná. Toto znečitelnění nám však díky své selektivnosti dává dosti přesnou představu, která výzkumná střediska ještě v devadesátých letech měla nějakou výzkumnou hodnotu a která byla spíše do počtu. Mezi těmi, která reprezentují nejlepší část bývalého sovětského výzkumu parapsychologie, jsou podle seřazení DIA (které není abecední) tato výzkumná střediska: a) Leningradská státní univerzita, b) Bioinformační sekce Popovovy společnosti – a) a b) je ve zprávě uveden pouze název. U následného c) Uchtomského psychologického institutu je zachováno vše, viz dále v textu.

Následuje pouze název Institutu psychologie a jinak je jen prázdná stránka. Jaké jsou organizace uvedené pod chybějícími položkami e) a f) nevíme. Zde pro jistotu není uveden ani název.

U položky g) Kazašská státní univerzita chybí celá polovina textu a u h) je uveden opět pouze název Institutu automatizace a elektrometrie v Novosibirsku.

V posledním oddíle VIII „Sumarizace a závěry“ jsou bloky, z nichž zůstaly pouze názvy a to hned první:

a) Vyjádření, kde zůstala zachována polovina. Z té však vyplývá, že výsledky studie budou použity pro zpracování další studie (míní se tím jistě studie DIA). Ona studie však není dodnes odtajněna a není z ní znám ani název.

V oddíle 6) Důležitost výzkumu je popsáno zaměření na komunikaci na dálku. Načež stopa mizí. V „originálu“, který je naskenován a zpřístupněn na serveru DIA, chybí celá kompletní stránka v číslování, a to č. 56. Dokument končí číslem strany 55 a pak pokračuje pročerněn dále stránkou č. 58. Na serveru DIA, kde je tento dokument vystaven, je ale tato řada v náhledu automaticky označena jiným číslováním, pokračuje nerušené dál, a tudíž po čísle 60 následuje č. 61. Dvojí číslování zakrylo to, že pracovníci odboru, které na DIA zajišťuje FIOA, celou stránku prostě a jednoduše nezařadili. Co měla obsahovat, nejspíše to, co není v ostatním textu také zmíněno, tj. psychoenergetické zbraně a biopsychologii. Tedy ty údaje, které byly také začerněny u popisu laboratoří. Je zachována pouze zpráva o tom, že jedním ze Sergejevových pokusů bylo ovlivňování činnosti srdce. Z toho vyplývá, že okolní informace, které byly důležitější, byly následně začerněny.

V oddíle 2) „Další parapsychologické studie“ se popisují ve východním bloku možnosti využití rádiových vln k ovlivnění činnosti lidského mozku.

V oddíle č. 3) Prostředí výzkumu je pouze shrnuto, že ve zbytku Varšavské j smlouvy není taková úroveň jako v Sovětském svazu.  Jako motto této studie byla zvolena slova L. L. Vasilijeva: „Dělal jsem, co jsem mohl, ať se někdo pokusí udělat víc.“

Uvedená zpráva o 124 listech se skládá z následujících oddílů:

I. Úvod

II. Specifická vyhledávání

III. Historický přehled

IV. Subception

V. Teoretické aspekty

VI. Prostředí parafyzického výzkumu

VII. Úroveň výzkumného úsilí – kvantitativní měřítka

VIII. Shrnutí a závěr a veliká příloha

V oddíle č. III, který je věnován historickému přehledu, je zřejmé, že se autoři především věnovali tehdejšímu Sovětskému svazu a pouze v druhém oddíle se zajímali i o ostatní země Varšavského paktu. Již samotné rozdělení dokumentu zcela potvrzuje domněnku, že ti, kteří tuto zprávu připravili, tj. americká vojenská zpravodajská služba DIA, chtěli, aby i tyto výsledky byly brány z pohledu armádních specialistů a nejenom z pohledu výzkumníků uvedeného fenoménu. Zároveň je zde vidět, že nejnebezpečněji je vnímán Sovětský svaz.

DIA klade v různých zemích počátky zájmu o paranormální fenomény na konec 18. století, a to včetně carského Ruska (ve zprávě se vtipně píše USSR). Již tehdy provádělo několik nezávislých badatelů vlastní výzkum. Předtím šlo spíše o okultní vědy a mystiku. Jejich zájmem bylo nalézt vysvětlení parapsychologických fenoménů na vědecké bázi. První zmínky o ruských zájmech jsou z roku 1875 (= dříve než u Britů, kteří mají zaujetí pro duchovní fenomény v krvi). Ruskou snahu inicioval D. I. Mendělejev, který předložil nabídku takové studie Fyzikální společnosti petrohradské univerzity. l několik dalších ruských výzkumníků začalo studovat paranormální fenomény. Patřil k nim N. G. Kotik, fyzik, jehož kniha „Spontánní přenos myšlenek“ se objevila v roce 1912. Ruská veřejnost se vždy zdála být otevřenou fenoménu mysticismu, což dokazuje i příklad cara Mikuláše II. a jeho spojení s kontroverzním Rasputinem. Po roce 1917 byl veřejný zájem o psychické fenomény potlačen. V roce 1919 V. M. Bechtěrev začal výzkum neobvyklých psychologických efektů spojený s hypnotickým stavem zahrnující i případy telepatických zkušeností. Také I. P. Pavlov referoval o svých pokusech na zvířatech a lidech. Bechtěrev organizoval speciální skupinu, pod názvem „Komise pro studium mentální sugesce“. V roce 1921 se členem této skupiny stal i L. L. Vasiljev. Na jedné straně dělal své pokusy v laboratoři a na straně druhé sbíral i spontánní případy. Byl to on, kdo navázal spolupráci s výzkumníky v dalších zemích, například s Francouzem Charlesem Richetem. V roce 1924 moskevský fyzik V. Arkadiev uzavřel svoje „elektrické“ výzkumy mozku. V roce 1926 Vasiljev zveřejnil své výsledky prvních výzkumů, ve kterých předpokládal, že možným vysvětlením je elektromagnetická radiace v mozku. V tomto roce byl otevřen na základě jeho výzkumů „institut pro výzkum mozku“.

Po Bechtěrevově smrti v roce 1927 se objevilo několik studií o telepatii. O pět let později, v roce 1932, institut inicioval experimentální studii o telepatii. Vasiljev byl tehdy určen, aby výzkum vedl.

Jeho nejznámějším experimentem bylo vysílání příkazů spánku a probuzení určeným objektům až na vzdálenost 1700 km z Leningradu do Sevastopolu. Pro údajnou malou úspěšnost došlo k formálnímu ukončení experimentu v roce 1938. V této době také začal Stalin svou represi proti všemu antimaterialistickému a antipolitickému.

Počátkem roku 1956 začal Vasiljev korespondovat s francouzským výzkumníkem R. Warcollierem. O tři roky později, tedy v roce 1959, vyšla v Sovětském svazu Vasiljevovi kniha „Mystický fenomén lidské psýché“. V roce 1962 Vasiljev publikuje více detailů ze svých předchozích experimentálních prací. Jeho práce však povzbudily další sovětské vědce k vydávání článků a knih na toto téma. Mezi ně patřil i B. B. Kačinský, jehož kniha „Biologická rádiová komunikace“ vyšla v témže roce. V roce 1959 se ve francouzském magazínu objevil článek, který popisoval úspěšný telepatický experiment mezi členy posádky ponorky Nautilus a experimentátorem na břehu.

Vasiljevovy publikace rozdělily tehdejší vědeckou obec. Sám výzkumník ve svých pokusech nepolevil a pokračoval na nich až do roku 1966, kdy zemřel. Ve výzkumech však byl nahrazen I. M. Koganem. V letech 1965 až 1970 byly publikovány jeho teoretické výsledky bioinformačních pokusů v časopise „Radioinženýr“. V Moskvě byla v té době Naumovem zřízena výzkumná skupina. Tito výzkumníci se však časem dostali do konfliktu, který vyústil v roce 1974 Naumovovým zatčením KGB. Ta ho také poslala do pracovního tábora na Sibiř. Za vinu mu byla, na rozdíl od Kogana, dávána jeho přílišná otevřenost k zahraničním výzkumníkům a veřejná publikační činnost. V roce 1968 předsedal například Naumov velké parapsychologické konferenci, která se konala v Moskvě a které se účastnili i vědci z tehdejšího tzv. Západu. Moskevská „Pravda“ však následně přinesla velmi kritický článek o parapsychologii. V roce 1970 vyšla dnes již „bible“ parapsychologického výzkumu „Psychic Discoveries behind the iron Curtain“. V knize byl však naneštěstí Naumov často citován.

To samozřejmě ovlivnilo i vědce v tehdejším Československu. V roce 1973 zorganizoval Zdeněk Rejdák mezinárodní kongres o psychotronickém výzkumu.

Počátky výzkumů paranormálních jevů se v Československu kladou do dvacátých let. Položil je svým výzkumem hypnózy Břetislav Kafka. DIA ve své zprávě uvádí, že se ke Kafkovi váže pověst o tom, že během obou světových válek pomáhal v lokalizaci pozic nepřátelských vojsk. V roce 1950 dr. Milan Rýzl začal svůj výzkum paranormálních jevů, aby později emigroval na požádání amerického specialisty dr. Rhineho. V roce 1973 dr. Rejdák založil tradici mezinárodních kongresů psychotronických výzkumů, které měly za úkol zastřešit široké spektrum parapsychologických jevů. Tyto kongresy se konají dodnes. V té době měly, podle DIA, mít tyto kongresy významnou podporu ze strany vědců z celého světa. Dále DIA vyhodnotila, že materiály prezentované českými vědci na těchto konferencích jsou spíše spekulativní a na teoretické bázi. Zájem se soustřeďoval na paranormální informace a energetické aspekty. Jako nejpřínosnější se do té doby měly jevit výzkumy Roberta Pavlity. DIA správně ohodnotila, že ještě v roce 1978 nebylo možno správně rozhodnout, zda se jednalo o fyzické nebo paranormální efekty. Nebylo možno určit, zda důvěryhodnost výsledků neovlivnilo špatné přístrojové vybavení. Zpráva hovoří o tom, že Z. Rejdák, přestože sám žádný výzkum neprováděl, jako prezident mezinárodní organizace IAPR volně cestoval do tehdejšího Sovětského svazu a zemí Varšavské smlouvy a jeho činnost byla podporována tehdejší politickou reprezentací.

Výzkum tzv. „Myotransferu“ prováděl dr. Jiří Bradna, který tehdy pracoval na poliklinice v Kutné Hoře. Ten hovořil o tom, že energie může být transferována z jedné osoby na druhou pohybem a napětím svalů. Největší význam to dle Bradny mělo mít na léčbu „parézy“.

Výzkumy zde začaly v roce 1940 pod vedením G. Lozanova, ten prováděl podobné pokusy jako v Sovětském svazu Vasiljev. V šedesátých letech pak Lozanov experimentoval se slepými lidmi. (Pozn. redakce FF – bulharský výzkum mohl ovlivnit i fenomén slepé věštkyně Vangy, která byla v socialistickém Bulharsku legendou.)

Telepatické výzkumy zde probíhaly od roku 1920 na krakovské univerzitě. Známým médiem byl Stefan Ossowiecki, později to byl C. Klimuszko, který měl podobné schopnosti jako Ossowiecky.

V roce 1978 se DIA ve zprávě zabývala problémy, které se dodnes nepodařilo spolehlivě vysvětlit a okomentovat:

„(…) jsou zde vážné problémy v interpretaci počtu parapsychologických vědců v zemích Varšavské smlouvy. Po odečtení novinářů, kritiků, přihlížejících a venkovských okultistů bylo více než 657 lidí zahrnuto do parapsychologického výzkumu Varšavské smlouvy. Musí se však poznamenat, že tento počet je spíše neúplný. Podle dvou tehdejších významných sovětských vědců mělo v Sovětském svazu pracovat okolo čtyřiceti výzkumných skupin. DIA však identifikovala pouze sedmnáct.“

DIA dále hovoří o tom, že biopsychologie je držena ve větší tajnosti než ostatní složky parapsychologie. Jestliže je počet skupin podhodnocený, je s největší pravděpodobností počet lidí v každé skupině vynásoben. Například v „Sekci bioinformací Vědeckotechnické společnosti A. S. Popova“, která se primárně zajímala o telepatii a jasnovidectví, se předpokládalo, že má 300 až 500 členů, následně ji pak mělo navštěvovat tisíce lidí. Studie DIA však identifikovala pouze sedmnáct osob. DIA hovoří o tom, že v tomto roce, tj. 1978, měly Spojené státy a Sovětský svaz dohromady šest hlavních výzkumných center a desítky menších. Všechna sovětská centra byla samozřejmě podporována vládou. S největší pravděpodobností bylo největší centrum pro parapsychologický výzkum v Sovětském svazu v Kazachstánu v Alma-Atě, na Kirovově univerzitě. Zde se soustředili na výzkum bioenergetiky, bioplazmy, Kirilianova efektu, autogenního efektu a dermooptického vidění. Zdá se, že zde rovněž probíhal výzkum telepatie a k ní se vztahujících disciplín bioluminiscence, magnetických a elektromagnetických vln a jejich efektu na organismus. Výzkum byl tehdy koordinován dr. V. N. Invušinem, jenž byl předsedou biokybernetiků (!). Univerzita sponzorovala několik společných konferencí. Dalším polem, které bylo prakticky využíváno, byl autogenní trénink. Jedním z velkých center byla Kirovova vojenská lékařská akademie, kde byly aplikovány techniky autogenního výcviku vojenskými chirurgy.

l v bývalém Československu byla situace velmi podivně rozvrstvena. Najedná straně to byl téměř veřejný program psychotronického výzkumu, který šel až tak daleko, že zde proti sobě stáli ve dvou předních laboratořích dva protagonisté výzkumu – Rejdák a Kahuda. A na druhé straně to byly utajené pokusy čs. ministerstva vnitra s tzv. biolokací a biogenerátory.

SOCIALISTICKÁ PARAPSYCHOLOGIE = HUMBUK?

Závěrem je možno říci, že zpráva DIA, tak jak je zveřejněna, nepřináší nic rapidně nového. Spíše je možno na ní definovat pohled americké státní administrativy na tento fenomén, zvláště na jeho praktické využití a důležitost ve východním bloku. Nejzajímavější je to, co neobsahuje. Celé bloky popisů činnosti některých ústavů, jeden list je i vyjmut. Naneštěstí přesně v tom místě, kde se hovoří o tzv. biokomunikaci. Není tajemstvím, že se jak americká, tak sovětská strana pokoušela využít tohoto efektu pro skrytou nezachytitelnou komunikaci mezi centrem a špiony. Také zde není větší zmínka o čs. fenoménu na poli biogenerátorů, Robertu Pavlitovi. Je sice pravda, že v té době byl již světový zájem o jeho vynález značně slabší, ale ignorace v této zprávě může mít několik důvodů. Prvním je ten, že cesta, kterou se Pavlita ubíral, byla již pro daný americký výzkum neupotřebitelná, možná z důvodu jejího technického překonání. Nebo byla tomuto výzkumu věnována tak velká pozornost, že se o něm ani v této zprávě nijak nerozepisovalo. R. Pavlita byl jistě velmi těsně obletován různými špiony převlečenými za vědce. Totéž totiž prováděla StB. Tudíž není důvod si myslet, že západní služby nedělaly totéž. Zvláštním rysem této zprávy je to, že některé informace, které byly zveřejněny do tohoto roku vědeckou psychotronickou veřejností, jsou v ní zmíněny jen okrajově nebo vůbec. Tento fakt nás dovádí

k dalšímu zvláštnímu zjištění: celou zprávou se v různých místech a náznacích jako červená nit vine domněnka, že celý psychotronický, vládou podporovaný výzkum, tak jak byl prezentován, je humbuk.

Ne že by zpracovatelé nevěřili tomu, že určité fenomény nějak fungují. Nebo že by nevěřili, že je zde skupina osob, která se těmito fenomény zabývá. Zpracovatelé si položili jednoduché otázky, na které nedostali dost odpovědí. Za prvé, co způsobuje rozpor mezi ze sovětské strany hlásaným vysokým množstvím úkolů a výzkumných pracovišť v Sovětském svazu a na druhé straně objektivně zjištěným nízkým (až velmi nízkým) skutečným počtem? Za druhé, kam se ztrácí velké množství peněz, které do tohoto výzkumu ze strany Sovětů plyne? Což bylo zjištěno nezávislými organizacemi, nikoli DIA. Za třetí, co způsobuje podporu tohoto nemarxistického vědeckého výzkumu v zemích sovětského bloku? Za čtvrté, proč tito vědci na svých četných cestách do tehdejšího kapitalistického světa nemají takové administrativní překážky jako ostatní?

Něco jistě naznačuje i to, že první zveřejněná, nikoli napsaná, zpráva DIA na toto téma je z roku 1972, následuje pak zpráva z roku 1975 a poté zpráva z roku 1978. Dá se vysledovat následující. Jedná se o jednolitou řadu, která má nejspíše spojovací prvek v osobě svého autora, jímž byl major J. D. LaMothe z Medical service corps. Stupeň utajení u poslední zprávy z roku 1978 je daleko větší než u předcházejících . Zprávy se DIA daří zachytit daleko přesněji a „ostřeji“, to je vidět. Přesto si udržuje chladný odstup.

Byl psychotronický výzkum jen vějičkou pro západní služby, jako tomu bylo v osmdesátých letech obráceně s „hvězdnými válkami“? Možná celý výzkum chtěl pouze vázat zpravodajské nepřátelské (kapitalistické) síly k tomuto fenoménu a odvést je tak od jiných výzkumů. Pravdou však je, že dodnes o některých typech výzkumů z bývalé sovětské strany nic nevíme, přestože na americké straně patřily k těm nejstřeženějším. Vzhledem k zachování rovnováhy mezi velmocemi Sověti jistě tyto výzkumy prováděli, a protože měli neomezenou moc, bez ohledu na lidské ztráty…