Vidíte auru?
O své schopnosti vidět auru a jasnovideckých schopnostech přesvědčují lidi mnozí esoterikové.
Existují webové stránky a knihy, které nabízejí krok za krokem získání tohoto umění.
Neurofyziologové sledovali několik lidí, ovládajících tuto schopnost a skutečně našli něco, čeho si dříve nevšimli.
Ale ne v oblasti „jemných“ energií, ale v mozku samotných jasnovidců.
Někteří lidé říkají, že mohou vidět tzv. auru – barevnou siluetu kolem těla.
Podle jejich slov aura nese informaci o jeho majiteli, o jeho psychickém i fyzickém stavu.
Jejich schopnost vidět auru a ovlivňovat ji znamená působit tak na jejího nositele – jde o jednu z metod alternativní medicíny.
Zástupci vědy jsou tradičně k esoterickým metodám více než skeptičtí.
Španělští vědci z University v Granadě, dostali nápad: co když někteří léčitelé nelžou?
Koneckonců, někdo opravdu slyší hlasy odnikud, vyslovují proroctví, která se však často neukážou jako pravdivá.
Později se takoví lidé často stávají pacienty v psychiatrických klinikách, pokud slyší takové hlasy.
Při zkoumání několika dobrovolníků „jasnovidců“ výzkumníci zjistili, že mozky většiny z nich se vyznačují zvláštní funkcí.
Všichni tito lidé měli synaesthesii (1) – „míchání“ smyslů, když při stimulaci jednoho smyslového orgánu, mají pocity vztahující se k jinému, nebo dokonce více smyslům.
U většiny sledovaných osob, zabývajících se alternativní medicínou, byl španělskými lékaři zjištěn alespoň jeden typ synesthesie.
V některých z nich část mozku, odpovědná za vnímání okolí, je aktivovaná pro vnímání barev.
U jiných objevili zrcadlovou synesthesii, když v reakci na dotek či bolest cítili jiné vjemy.
Dobře vidět auru a schopnost k empatii je podobné schizofrennímu typu charakteru – člověk není ještě nemocen, ale je náchylný k mírné paranoii a halucinacím.
Projevy synesthesie jsou velmi pestrá.
Pro takové lidi zvuky a čísla mohou mít například barvy nebo hmatové funkce: hlas osoby se jim mohou zdát hladký nebo hrubý, dny v týdnu mají různé barvy.
Synesthesie je vlastnost mozku, která se objeví v důsledku mylného přechodu z jednoho nervového smyslového systému do druhého.
V minulosti byla synesthesie považována za důsledek duševní poruchy, působení léků nebo příliš rozvinuté představivosti. Také se její projevy připisovaly k rozmarům géniů.
Nyní se vědci kloní k názoru, že malou míra synestésie mají téměř všichni muži.
To platí zejména v dětství, kdy impulsy od všech smyslů jsou ještě poněkud „zmatené“.
Nicméně, stabilní synesthetické vazby (zvuk – barva, vůně – zvuk, chuť – barva) se v dospělosti objevují jen zřídka.
Ostatně, fenomén synesthesie je běžný mezi kreativními lidmi.
Abstraktní umělec Vasilij Kandinskij, například slyšel zvuk barev a dokonce používá k popisu svých obrazů hudební terminologii – „kompozice“, „improvizace“ a skladatel Alexander Skrjabin, naopak, viděl barevné noty.
Americký psycholog Charles Osgood (2) dokonce navrhl, že fenomén synesthesie umožňuje vznik výtvarných metafor a obrazů v přeneseném smyslu.
Spisovatel Vladimir Nabokov ve svých pamětech o svém dětství hovoří o tom, jak vzal do rukou kostky a řekl, že jejich barvy jsou „špatné“. Jako chlapec byl považován za výstředního, ale matka rozpoznala budoucího génia literatury, neboť také měla synesthesii.
Žena jménem Carol Crine vypráví vtipný příběh. Jako dítě měla pocit, že vidí barvy písmen a cítí zvuky hudby, ale samozřejmě to pro ni bylo normální.
„Když hrála kytara, jako kdyby mi někdo klepal do kotníků a klavír zatěžoval mé srdce,“ řekla Caroline. Při pohledu na písmeno A to u ní vybudilo vnímání šedo-modrých záblesků, písmeno B námořní modř a číslo 4 – krvavě červenou barvu. Ale přátelé a známí, s nimiž se Crane snažila podělit se svými dojmy, si ťukali prstem na čelo.
Nicméně, o mnoho let později se setkala s lékařem Peterem Grossenbauerem, který studoval lidi s synesthesií. „A kdo jsou ti lidé s synaesthesií?“ divila se Carol. „Jsou to lidé, kteří si myslí, že pět je žlutá,“ odpověděl lékař žertem. „Ne, pět je zelená!“ zvolala Carol, a samozřejmě, začala spolupracovat s Grossenbauerem.
Synaesthesii měl i jedinečný pacient psychologa A.R. Luria (3) Solomon Veniaminovič Šereševskij – muž s absolutní pamětí. (4)
Jeho vzácná schopnost zapamatovat si velké množství údajů byla založena i na spontánních synesthetických pocitech.
Mimochodem, tak jako i u řady dalších synestetiků, i jemu tato schopnost vyvolává ošklivé zážitky.
„Při kupování zmrzliny ho prodávající oslovila tichým hlasem: „Chcete čokoládovou?“ Její hlas se mu zdál tak ostrý a tmavé barvy, což mu vyvolalo vizi zmrzliny, pokryté černými vločkami, a nebyl schopen ji ochutnat,“ vypráví Luria Šereševského příběh.
Tvrdí se, že synesthesie se může vyvinout až v dospělosti. Taková schopnost je samozřejmě originální, a snad i užitečná pro kreativní lidi. Ale jestli v pozadí této schopnosti je přetížené vnímání – je otázka diskutabilní.
Takže léčitelé nemusí lhát, pokud říkají, že vidí auru a cítí bolest druhých. Jiná věc je, že to, co říkají, může mít jen velmi málo společného s objektivní realitou.
Odkazy
(1) http://en.wikipedia.org/wiki/Synesthesia
(2) http://en.wikipedia.org/wiki/Charles_E._Osgood
(3) Лурия, Александр Романович — Википедия (wikipedia.org)
(4) Шерешевский, Соломон Вениаминович — Википедия (wikipedia.org)
(5) (-r-): Tajemství sedmého smyslu. Cesty psychotroniky. Roč. 10/2009, č. 4/35
Čtěte dále:
Wágner, K.: Jak záhadná aura na pole vědy doputovala http://karelwagner.blog.idnes.cz/c/258363/Jak-zahadna-aura-na-pole-vedy-doputovala.html