Co je Nobelova nemoc?

Proč se špičkoví vědci po obdržení Nobelovy ceny pomátli?
Einstein promarnil 30 let, Mullis viděl mimozemšťany…

2. října začíná udělování Nobelových cen. Lidstvo se dozví jména lidí, kteří učinili zásadní objevy, měnící vědecké představy o světě kolem nás.

Nobelova cena ale není jen peněžní odměna ve výši asi 1 milionu dolarů, ale také nejvyšší stupeň uznání – laureát se stává hrdostí národa a nespornou morální autoritou.

Ale každá medaile má i odvrácenou stranu, a stejně tak hlavní intelektuální cena. Není obvyklé o tom mluvit, ale ve vědecké komunitě je Nobelova cena často nazývána „zabijákem vědců“.

Tady samozřejmě nejde o fyzickou likvidaci myšlenkových titánů – naopak, nositelé Nobelovy ceny žijí v průměru o dva roky déle než jejich kolegové z profese.

Géniové jsou sužováni nebezpečnou nemocí zvanou Nobelova nemoc. Ve své mírné formě se tento virus projevuje jako prudký pokles produktivity, v důsledku čehož vynikající myslitelé jednoduše přestávají být pro vědu užiteční. A ve zvlášť závažných případech přecházejí vědci na stranu šarlatánů, mluví naprosté nesmysly, a propagují protivědecké teorie.

Einstein a napoleonské ambice

Tato nemoc postihla i velkého Alberta Einsteina, jehož Nobelova historie byla nesmírně kuriózní.

Jeho jméno se poprvé dostalo do užšího výběru na cenu v roce 1910. A pak každý rok (kromě let 1911 a 1915) byl mezi kandidáty Einstein, až nakonec v roce 1921 k ocenění došlo. Nobelův výbor se dohadoval o ocenění z jednoho prostého důvodu: německý fyzik se ukázal být tak skvělý, že akademici z Nobelova výboru nebyli dost chytří, aby pochopili revoluční význam jeho práce. Jak řekl klasik: vše se zdá jasné, ale co přesně tím myslel?

Einstein měl nejméně tři díla hodné Nobelovy ceny. První započalo teorii relativity, druhé položilo základy kvantové teorie, třetí přineslo jasnost do chápání Brownova pohybu. V důsledku toho, když bylo zcela neslušné ignorovat Einsteina, dostal Nobelovu cenu za teorii fotoelektrického jevu (tento objev vedl ke vzniku mikroprocesorů a k počítačové revoluci) – nebylo to tak revoluční, ale členové komise to mohli konečně pochopit.

V roce 1921 dosáhl Einstein věku 42 let. Je mladý, plný síly a finančně nezávislý… ale tisk brilantních děl se zastavil.

Po svém triumfu se Einstein rozhodl neztrácet čas maličkostmi a strávil posledních 30 let svého života vytvářením „teorie všeho“.

Sám Albert to nazval „teorií jednotného pole“ a vysvětlil, že jeho smyslem je „snoubit“ elektřinu a gravitaci. Einstein vynaložil obrovské úsilí, a když se na konci svých dnů ocitl v nemocnici, požádal, aby přinesli jeho nejnovější výpočty. Tyto papíry byly nalezeny na nočním stolku, když velký fyzik zemřel v noci 18. dubna 1955.

V posledních letech žil s pocitem zoufalství: 30 let jeho života bylo promarněno.

Z dnešního pohledu je jasné, že Albert neměl šanci vybudovat „jednotnou teorii“: v jeho době nebylo známo dost fyzikálních jevů, aby bylo možné vytvořit nový univerzální zákon. V té době byly snahy o takový zákon bláznovstvím.

Závěr: Napoleonské ambice jsou považovány za jeden z hlavních příznaků Nobelovy choroby: laureát je přesvědčen, že by se měl zabývat jen velkými problémy.

A zde funguje jednoduché každodenní pravidlo: chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech.

Od vědy k šarlatánství

Nobelovu cenu za fyziku získal Angličan Brian Josephson v roce 1973 za práci, kterou dokončil ve věku 22 let. Měl před sebou několik desetiletí plodné činnosti, a od mladého génia se očekávaly nové úžasné nápady.

Místo toho Josephson strávil zbývajících 40 let neúnavným hanobením britské vědy.

Začal prosazováním myšlenek transcendentální meditace, poté zahájil na University of Cambridge (která odmítla nositele Nobelovy ceny) výzkumný program o „spojení mezi kvantovou mechanikou a myslí“. A prohlásil, že nebude šetřit úsilí, aby zajistil, že „Velká Británie zůstane v popředí výzkumu v oblasti telepatie“.

Ale hlavní skandál byl spojen s Brianovou vášní pro teorii „paměti vody“.

Tento koncept je základem homeopatie, odvětví alternativní medicíny, které nebylo vědecky prokázáno. Smyslem teorie je, že voda si údajně dokáže zapamatovat chemické vlastnosti látek v ní rozpuštěných.

Josephson lehkomyslně prohlásil, že je připraven experimentálně dokázat své přesvědčení.

„Paměť“ vody v homeopatickém roztoku má elektromagnetický „podpis“, – vysvětlil. – „Tato signatura může být zachycena na měděné cívce, digitalizována a přenesena po drátě – nebo přes internet – do nádoby s čistou vodou a přeměněna na homeopatický roztok…“

Na to okamžitě zareagovala American Physical Society (Americká psychická společnost), a soukromá James Randi Foundation (skeptická Nadace Jamese Randiho, známého iluzionisty, odkrývající podvody a omyly šarlatánů v psychotronice a parapsychologii).

Nadace vyplácí cenu, srovnatelnou s Nobelovou cenou – 1 milion dolarů – každému, kdo dokáže ve vědeckém experimentu prokázat nadpřirozené schopnosti.

Brian Josephson zpočátku souhlasil s podmínkami experimentu, ale „ustoupil“ a sázku odmítl.

Závěr: Genialita a extravagance jdou často ruku v ruce. Zpočátku k nám přichází mnoho skvělých nápadů v podobě deliria. A aby vědci odlišili zrno od plev, potřebují dobře vyvinuté kritické myšlení. Nobelův úspěch otupuje schopnost géniů kriticky vnímat sami sebe (laureát není schopen říct něco hloupého). Ve chvíli, kdy vědec začne věřit, že je mesiáš, okamžitě upadne do pasti vlastních iluzí.

Světový rekord v hlouposti

Obecně se uznává, že mezi předáním ceny a objevením se prvních příznaků Nobelovy choroby musí uplynout určitý čas.

Holanďan Nicolaas Tinbergen (1973 – cena za biologii, za modelování zvířecího chování) drží nepřekonatelný rekord: hned při předávání Nobelovy ceny začal mluvit nesmysly. Ve svém projevu předložil hypotézu „matky – ledničky“ jako příčinu autismu u dětí. Podstatou teorie je, že autismus je způsoben nedostatkem mateřské vřelosti, lásky a pozornosti.

Moderní výzkumy však ukázaly, že příčiny autismu leží v oblasti genetických a neurologických poruch. To ale Tinbergenovi nezabránilo ve vydání knihy společně se svou ženou, kde propagoval „retenční terapii“.

To znamená, že autistické děti měly být uchopeny a drženy v objetí, za současné snahy s nimi navázat oční kontakt.

Tyto názory nebyly vědecky potvrzeny. Navíc lidé, zabývající se takovými dětmi, upozornili na to, že takové objetí je pro mnohé opravdovým traumatem. Pokus přenést metody práce se zvířaty na lidi skončil neúspěchem.

Závěr: věda se stala tak hluboce specializovanou věcí, že když je člověk géniem v jednom oboru, může být v jiném úplný idiot.

Muž, který objevil HIV, se stal covid disidentem

Luc Montagnier dostal v roce 2008 Nobelovu cenu za objev viru HIV.

Ale ani sám Montagnier neměl vůči Nobelově nemoci žádnou imunitu.

Za některými svými kolegy, trpící Nobelovou nemocí prošel dlouhou cestu: paměť vody, homeopatie. Ale i dále!

Montagnier řekl, že vodné roztoky, obsahující DNA z patogenních bakterií a virů „mohou vysílat rádiové vlny“. Luc publikoval článek o fantastických rádiových vlnách ve vědeckém časopise, kde byl ovšem sám redaktorem. Za tento trik byl Montagnier nominován na Ig Nobelovu cenu za rok 2010 – pouhé 2 roky po Nobelovském triumfu!

Poté se laureát pustil do nového podvodu: předložil myšlenku (která se nepotvrdila), že autismus u dětí způsobují určité bakterie, a navrhl je léčit antibiotiky. Za účast v experimentální studii bylo rodičům nabídnuto, aby zaplatili asi 2 tisíce eur (obvykle se takové studie provádějí pomocí vládních grantů nebo za pomoci farmaceutických společností). Vědecká komunita Montagnierovi v tom zabránila.

Francouz se ale neuklidnil a během pandemie COVID-19 se projevil jako konspirační teoretik (přesvědčil veřejnost o umělém původu koronaviru) a vystupoval proti očkování. Jeho falešné představy, že vakcíny přispívají k tvorbě mutantních virů, a očkovaní občané více onemocní, byly vykřičeny y anti-vaxxery po celém světě.

Závěr: Inteligentní tvář ještě není známkou inteligence a titul laureáta Nobelovy ceny vůbec nezaručuje bezvadný mravní charakter, křišťálovou poctivost a svědomitost ve finančních záležitostech.

Podívali jsme se pouze na čtyři pacienty, u kterých byla diagnostikována Nobelova choroba. Ve skutečnosti je jich mnohem více. Jsou mezi nimi rasisté, zastánci eugeniky (zlepšování lidské rasy selektivním šlechtěním) a příznivci astrologie. Existují mezi nimi zastánci absurdních teorií, jako je léčba rakoviny masivními dávkami vitamínu C nebo speciální dietou.

Kary B. Mullis (Nobelova cena za chemii 1993 za vývoj polymerázové řetězové reakce – PCR) tvrdil, že navázal kontakt s mimozemšťany. Zjevili se mu v podobě svítícího mývala.

To neznamená, že se snažíme podkopat autoritu vědy. Vůbec ne. Právě při jednání s velikány vědy v té či oné oblasti se člověk musí řídit jednoduchou zásadou – důvěřuj, ale prověřuj.